Začátek
Již ráno jsem vstávala celá rozechvělá. Dnes bude ten velký den, dnes se poprvé setkám se svým Pánem. Pánem, který se mnou zůstane snad už navždy, a bude mi nejen Pánem, ale i přítelem a životním partnerem. Ale abych začala od začátku.
Zhruba před rokem jsem zjistila, že mne zajímají a vzrušují skutečně zvláštní věci. Začala jsem si o tom na internetu zjišťovat všemožné informace a během měsíce či dvou jsem měla o sobě jasno. Jsem subinka! Moc dobře mi dělá představa, že poslouchám příkazy a pokyny svého Pána a dělám pro něj všechno, co si přeje. Dále se mi hrozně líbí představa, že chodím v poutech a vůbec spoustu věcí dělám v poutech. Dokonce i sex… A nebo spíš hlavně sex
Z počátku mi stačilo si číst povídky na netu a vzrušovat se při pohledu na fotky nebo obrázky s BDSM tematikou, později k tomu přibyly i BDSM filmy. Ale potom mi to přestalo stačit… Přidala jsem lehká pouta na nohou a rukou, začala si hrát s provázky, vázat si provazovou podprsenku a kalhotky a chodit tak i ven…
Pak jsem zkoušela selfbondage, ale pořád mne to neuspokojovalo. Byla to prostě jen hra, jestli mi rozumíte. Pořád tomu něco chybělo. Nemělo to hlubší smysl a já už nechtěla dál jen marně čekat, zda jednou náhodou najdu někoho, kdo by měl stejné zájmy jako já a měl mne zároveň i rád.Takže jsem se rozhodla si podat inzerát na jednom ze serverů zaměřených na tuto oblast lidských zájmů.
„Subinka 24 let/165cm/58 kg VŠ hledá Pána, který by ji měl rád, ale dokázal na ni být zároveň i přísný, případně ji potrestat, když si to zaslouží. Mám zájem o bondage, kterou jsem zkoušela sama na sobě. Žádné další přímé zkušenosti nemám, ale velmi ráda je získám pod Pánovým vedením.“ A potom už byl uvedený jen kontaktní email, který jsem si pro tento účel založila. A pak už jsem jen čekala, zda se někdo ozve.
Zpočátku jsem byla nešťastná, protože mailová schránka se plnila maily sotva dospělých kluků, kteří měli plnou hlavu představy, že stačí holku zmlátit a svázat a bude z toho hotová a celá šťastná jim bude pořád k dispozici. Slušně ale jasně jsem je odmítala. Naštěstí nebyli jediní. Napsalo i pár rozumných mužských. S těmi jsem se vzájemně „oťukávala“, probírali jsme společné zájmy a záliby, pohled na svět a to, co od podobného vztahu očekáváme.
Nejbližší mi byl „Přísný Pan Richard“. Měli jsme ke spoustě věcí podobný přístup. Dalo se s ním povídat (tedy psát si) skoro o všem a jeho názory mne zaujaly. Cítila jsem k němu velkou důvěru a čas naštěstí ukázal, že jsem se nezmýlila. Navrhoval mi zahájit tzv. netový výcvik, abych zjistila zda skutečně mám zájem o takový vztah nebo zda je to jen otázka mé fantazie a naivních dívčích představ. Já jsem si sice myslela, že mám v sobě zcela jasno, ale přišlo mi to od něj jako velmi slušný a odpovědný přístup. Vyplnila jsem dotazník pro subinku, takže měl přehled o tom, jak se na které praktiky dívám. Podle odezvy z jeho strany jsme se dost shodovali, což bylo potěšující. Vyměnili jsme si svoje fotografie a potom jsme se sešli na kávě. Chtěli jsme vědět, zda si budeme vzájemně „vonět“. Je to pro případný společný život dost důležité. Po této schůzce jsme se rozešli a pokud dopadne můj výcvik dobře, setkáme se až si to zasloužím a až o tom (už jako můj Pán) Richard rozhodne… Do té doby se budeme „vídat“ jen na internetu, povídat si na chatu a psát si maily nebo SMS. Já budu od něj dostávat úkoly a psát hlášení o jejich plnění. Už jen z té představy jsem byla celá rozechvělá. A to opravdu hodně.
První úkol
První Pánův úkol byl pro mne celkem jednoduchý, ale přesto jsem se při jeho plnění docela styděla. Ale moc jsem toužila po Pánově péči a výchově, takže jsem vůbec neuvažovala, že bych to odmítla. Pán mi nakázal vyhotovit a poslat mailem svoje fotky. Nejdříve fotku obličeje (nalíčeného i nenalíčeného) čelně i z profilu, celé postavy oblečené i nahé a pak detaily nahého těla. Zvlášť udělat detail poprsí, pěkně rukama roztažené kundičky a zadečku v předklonu a s půlkami roztaženými od sebe. A také otevřených úst. Pak udělat polodetaily ramen s krkem a poprsím, boků zepředu i zezadu a nakonec nohou, pěkně vcelku a obutých v lodičkách na vysokém podpatku (opět zepředu i zezadu a navíc také z boku).
Focením jsem strávila celou neděli. Pořád jsem s nimi totiž nebyla spokojená. A když jsem nebyla spokojená já, co by na ně asi řekl Pán? Nemůžu ho přece zklamat hned při prvním úkolu… Takže jsem to zkoušela znovu a znovu až jsem večer měla zhruba dvacet fotek, s nimiž už jsem byla jakž takž spokojená. Sedla jsem k počítači a s bušícím srdcem jsem poslala Pánovi první mail s hlášením o splnění úkolu. Snad bude spokojený. Potom jsem šla spát, což se mi však moc nedařilo. Celá nervózní jsem musela pořád myslet na to, zda bude Pán spokojený s mým úkolem. A také jsem byla hrozně moc vzrušená…
Již ráno jsem vstávala celá rozechvělá. Dnes bude ten velký den, dnes se poprvé setkám se svým Pánem. Pánem, který se mnou zůstane snad už navždy, a bude mi nejen Pánem, ale i přítelem a životním partnerem. Ale abych začala od začátku.
Zhruba před rokem jsem zjistila, že mne zajímají a vzrušují skutečně zvláštní věci. Začala jsem si o tom na internetu zjišťovat všemožné informace a během měsíce či dvou jsem měla o sobě jasno. Jsem subinka! Moc dobře mi dělá představa, že poslouchám příkazy a pokyny svého Pána a dělám pro něj všechno, co si přeje. Dále se mi hrozně líbí představa, že chodím v poutech a vůbec spoustu věcí dělám v poutech. Dokonce i sex… A nebo spíš hlavně sex
Z počátku mi stačilo si číst povídky na netu a vzrušovat se při pohledu na fotky nebo obrázky s BDSM tematikou, později k tomu přibyly i BDSM filmy. Ale potom mi to přestalo stačit… Přidala jsem lehká pouta na nohou a rukou, začala si hrát s provázky, vázat si provazovou podprsenku a kalhotky a chodit tak i ven…
Pak jsem zkoušela selfbondage, ale pořád mne to neuspokojovalo. Byla to prostě jen hra, jestli mi rozumíte. Pořád tomu něco chybělo. Nemělo to hlubší smysl a já už nechtěla dál jen marně čekat, zda jednou náhodou najdu někoho, kdo by měl stejné zájmy jako já a měl mne zároveň i rád.Takže jsem se rozhodla si podat inzerát na jednom ze serverů zaměřených na tuto oblast lidských zájmů.
„Subinka 24 let/165cm/58 kg VŠ hledá Pána, který by ji měl rád, ale dokázal na ni být zároveň i přísný, případně ji potrestat, když si to zaslouží. Mám zájem o bondage, kterou jsem zkoušela sama na sobě. Žádné další přímé zkušenosti nemám, ale velmi ráda je získám pod Pánovým vedením.“ A potom už byl uvedený jen kontaktní email, který jsem si pro tento účel založila. A pak už jsem jen čekala, zda se někdo ozve.
Zpočátku jsem byla nešťastná, protože mailová schránka se plnila maily sotva dospělých kluků, kteří měli plnou hlavu představy, že stačí holku zmlátit a svázat a bude z toho hotová a celá šťastná jim bude pořád k dispozici. Slušně ale jasně jsem je odmítala. Naštěstí nebyli jediní. Napsalo i pár rozumných mužských. S těmi jsem se vzájemně „oťukávala“, probírali jsme společné zájmy a záliby, pohled na svět a to, co od podobného vztahu očekáváme.
Nejbližší mi byl „Přísný Pan Richard“. Měli jsme ke spoustě věcí podobný přístup. Dalo se s ním povídat (tedy psát si) skoro o všem a jeho názory mne zaujaly. Cítila jsem k němu velkou důvěru a čas naštěstí ukázal, že jsem se nezmýlila. Navrhoval mi zahájit tzv. netový výcvik, abych zjistila zda skutečně mám zájem o takový vztah nebo zda je to jen otázka mé fantazie a naivních dívčích představ. Já jsem si sice myslela, že mám v sobě zcela jasno, ale přišlo mi to od něj jako velmi slušný a odpovědný přístup. Vyplnila jsem dotazník pro subinku, takže měl přehled o tom, jak se na které praktiky dívám. Podle odezvy z jeho strany jsme se dost shodovali, což bylo potěšující. Vyměnili jsme si svoje fotografie a potom jsme se sešli na kávě. Chtěli jsme vědět, zda si budeme vzájemně „vonět“. Je to pro případný společný život dost důležité. Po této schůzce jsme se rozešli a pokud dopadne můj výcvik dobře, setkáme se až si to zasloužím a až o tom (už jako můj Pán) Richard rozhodne… Do té doby se budeme „vídat“ jen na internetu, povídat si na chatu a psát si maily nebo SMS. Já budu od něj dostávat úkoly a psát hlášení o jejich plnění. Už jen z té představy jsem byla celá rozechvělá. A to opravdu hodně.
První úkol
První Pánův úkol byl pro mne celkem jednoduchý, ale přesto jsem se při jeho plnění docela styděla. Ale moc jsem toužila po Pánově péči a výchově, takže jsem vůbec neuvažovala, že bych to odmítla. Pán mi nakázal vyhotovit a poslat mailem svoje fotky. Nejdříve fotku obličeje (nalíčeného i nenalíčeného) čelně i z profilu, celé postavy oblečené i nahé a pak detaily nahého těla. Zvlášť udělat detail poprsí, pěkně rukama roztažené kundičky a zadečku v předklonu a s půlkami roztaženými od sebe. A také otevřených úst. Pak udělat polodetaily ramen s krkem a poprsím, boků zepředu i zezadu a nakonec nohou, pěkně vcelku a obutých v lodičkách na vysokém podpatku (opět zepředu i zezadu a navíc také z boku).
Focením jsem strávila celou neděli. Pořád jsem s nimi totiž nebyla spokojená. A když jsem nebyla spokojená já, co by na ně asi řekl Pán? Nemůžu ho přece zklamat hned při prvním úkolu… Takže jsem to zkoušela znovu a znovu až jsem večer měla zhruba dvacet fotek, s nimiž už jsem byla jakž takž spokojená. Sedla jsem k počítači a s bušícím srdcem jsem poslala Pánovi první mail s hlášením o splnění úkolu. Snad bude spokojený. Potom jsem šla spát, což se mi však moc nedařilo. Celá nervózní jsem musela pořád myslet na to, zda bude Pán spokojený s mým úkolem. A také jsem byla hrozně moc vzrušená…
