Stalo se to před pár lety, vlastně v první polovině 90. let , kdy BDSM konečně začalo získávat nepatrné místo na slunci a díky internetu bylo možné se seznámit . Žila jsem tehdy se svým domíkem , nazývejme ho třeba Tomáš, v menším městě na jižní Moravě .
V rodinném domku bylo možné se věnovat Ds hrátkám bez obav ze sousedů a uzavřený dvůr umožňoval i větší akce . Zkoušeli jsme postupně všechno možné , počínaje bondáží až k elektru . Nejlépe nám ale šel spankink . Tomáš měl slabost pro rákosku a mně zase nejvíce vyhovoval krátký bičík . Tak nám plynul život v příjemných hrátkách a nic nám nechybělo . Ale !
Postupně jsme se seznámili s podobně založenými lidmi a začali pořádat občasná setkání . Všichni jsme si dobře rozumněli a postupně se stalo pravidlem , že na každém setkání vystoupila jedna dvojice s akční scénou . I přišla řada na nás . Tomáš se dlouze zahloubal a posléze vyrukoval s nápadem . Už jsme tady viděli lecos , ale s bičem zde ještě nikdo nebyl . Nacvičíme vystoupení a ostatní budou zírat . Moc se mi to nezdálo , k biči jsem neměla důvěru . Rákoska, nebo bičík , no prosím , ale bič ? Neměj strach , to bude v pohodě uklidňoval mně Tomáš , a tak jsem neprozřetelně kývla .
Za pár dní Tomáš přivezl balíček a významně ho položil na stůl . Hádej co tam je , povídá . Balíček vypadal nevinně , ale nebyl . Uvnitř byl hnědý kožený bič dlouhý asi 3 m . Nevypadal sympaticky , ale Tomáš s ním byl nadšen . Několik dalších dnů s ním vždy odpoledne někam mizel a pak se vracel ve špatné náladě . To trvalo asi tak 14 dní . Pak mně jednou zavolal a povídá . Pojď,něco ti ukážu . Zajeli jsme k blízkému lesíku . Tomáš vytáhl z kufru bič a zkusmo s ním práskl do vzduchu . Nic . Tomáš zkusil druhý pokus , a stejný výsledek . To už znervózněl a zkusil něco jiného . Dávej pozor . Teď trefím támhle ten strom . Rozmáchl se a opravdu . Bič zasvištěl a stromek dostal šlehanec ,za chvíli druhý a třetí . Vidíš , nic to není vysvětloval . Teď si na něj musíš zvyknout ještě Ty . Zkrátím to .
Zvykla jsem si a docela se mi to zalíbilo . Nebylo to tak strašné a spíš to štípalo než bolelo . Pár dní nácviku a byli jsme celkem slušně secvičeni . Tomáš bič zvládal a nebyl důvod mu nevěřit . A tak přišel den D . Sobota a přátelé se sjížděli . Tomáš všechny napínal , že má překvapení a jak budou mrkat . Mrkat jsem měla hlavně já , ale to jsem ještě netušila . Okamžik nastal . Tomáš mně přivlekl před shromážděné a začal s nacvičenou scénou . Nejprve mi oznámil , že jsem neposlušná , vzpurná a je zapotřebí mě potrestat . Vyndal z kapsy 3 hrací kostky a povídá . Sama si rozhodneš o výši svého potrestání . Kolik bodů , tolik ran . Padlo 16 . No , taky to mohlo dopadnout lépe , ale co , to vydržím, řekla jsem si . Tomáš mně postavil pod ráhno a zručně mi připoutal ruce vysoko nad hlavou . Pak mi vykasal sukni a upevnil u krku . Stáhnul kalhotky a lehce poplácal po zadku . Shromáždění se zájmem přihlíželi a čekali co bude dál .
Tomáš se otočil a z tašky vytáhl bič a práskl s ním do vzduchu . Zpozorněla jsem, ten zvuk zněl jinak než při nácviku . Podívala jsem se na Tomáše a hrklo ve mně . Stál tam a vlnil bičem po zemi . Ale to byl JINÝ bič , než který jsem znala . Sykla jsem na něj , co to znamená? Neboj, koupil jsem stejný, ale nový ,ten hnědý už byl moc odřený. Tak začnem a nezapomeň pořádně ječet,napomenul mě ještě potichu . Chvilka ticha a bič zasvištěl . Vyjekla jsem jak to zabolelo . Tenhle bič byl o hodně těžší a tvrdší . Dostala jsem druhou a třetí . Slyšela jsem , že někdo ječí a došlo mi , že jsem to já . Připadala jsem si jako černá otrokyně na plantáži , kterou plantážník přistihl při četbě detektivky . Snažila jsem se dát Tomášovi znamení, aby přestal . Marně . Před vystoupením jsme se dohodli , že stopka neplatí . Začínalo se mi dělat černo před očima a čekala jsem kdy se pode mnou udělá loužička .14 - 15- 16 . Konečně . Jako v mrákotách jsem viděla jak mě shromáždění obdivně sledují .
Co bylo dál netřeba rozmazávat . Tomáš si sypal popel na hlavu a omlouval se , že netušil jak je ten nový bič jiný . Dnes už na to vzpomínám s úsměvem , ale tenkráte bych ho roztrhla jako hada . No čas šel dál . Tomáš se krátce nato odstěhoval do Itálie a já zůstalay . Je to už dávno ,ale na BIČ nezapomenu nikdy a také na Tomáše, na památku mi zůstala na boku malá jizvička. Dnes čekám jen na další příležitost.
V rodinném domku bylo možné se věnovat Ds hrátkám bez obav ze sousedů a uzavřený dvůr umožňoval i větší akce . Zkoušeli jsme postupně všechno možné , počínaje bondáží až k elektru . Nejlépe nám ale šel spankink . Tomáš měl slabost pro rákosku a mně zase nejvíce vyhovoval krátký bičík . Tak nám plynul život v příjemných hrátkách a nic nám nechybělo . Ale !
Postupně jsme se seznámili s podobně založenými lidmi a začali pořádat občasná setkání . Všichni jsme si dobře rozumněli a postupně se stalo pravidlem , že na každém setkání vystoupila jedna dvojice s akční scénou . I přišla řada na nás . Tomáš se dlouze zahloubal a posléze vyrukoval s nápadem . Už jsme tady viděli lecos , ale s bičem zde ještě nikdo nebyl . Nacvičíme vystoupení a ostatní budou zírat . Moc se mi to nezdálo , k biči jsem neměla důvěru . Rákoska, nebo bičík , no prosím , ale bič ? Neměj strach , to bude v pohodě uklidňoval mně Tomáš , a tak jsem neprozřetelně kývla .
Za pár dní Tomáš přivezl balíček a významně ho položil na stůl . Hádej co tam je , povídá . Balíček vypadal nevinně , ale nebyl . Uvnitř byl hnědý kožený bič dlouhý asi 3 m . Nevypadal sympaticky , ale Tomáš s ním byl nadšen . Několik dalších dnů s ním vždy odpoledne někam mizel a pak se vracel ve špatné náladě . To trvalo asi tak 14 dní . Pak mně jednou zavolal a povídá . Pojď,něco ti ukážu . Zajeli jsme k blízkému lesíku . Tomáš vytáhl z kufru bič a zkusmo s ním práskl do vzduchu . Nic . Tomáš zkusil druhý pokus , a stejný výsledek . To už znervózněl a zkusil něco jiného . Dávej pozor . Teď trefím támhle ten strom . Rozmáchl se a opravdu . Bič zasvištěl a stromek dostal šlehanec ,za chvíli druhý a třetí . Vidíš , nic to není vysvětloval . Teď si na něj musíš zvyknout ještě Ty . Zkrátím to .
Zvykla jsem si a docela se mi to zalíbilo . Nebylo to tak strašné a spíš to štípalo než bolelo . Pár dní nácviku a byli jsme celkem slušně secvičeni . Tomáš bič zvládal a nebyl důvod mu nevěřit . A tak přišel den D . Sobota a přátelé se sjížděli . Tomáš všechny napínal , že má překvapení a jak budou mrkat . Mrkat jsem měla hlavně já , ale to jsem ještě netušila . Okamžik nastal . Tomáš mně přivlekl před shromážděné a začal s nacvičenou scénou . Nejprve mi oznámil , že jsem neposlušná , vzpurná a je zapotřebí mě potrestat . Vyndal z kapsy 3 hrací kostky a povídá . Sama si rozhodneš o výši svého potrestání . Kolik bodů , tolik ran . Padlo 16 . No , taky to mohlo dopadnout lépe , ale co , to vydržím, řekla jsem si . Tomáš mně postavil pod ráhno a zručně mi připoutal ruce vysoko nad hlavou . Pak mi vykasal sukni a upevnil u krku . Stáhnul kalhotky a lehce poplácal po zadku . Shromáždění se zájmem přihlíželi a čekali co bude dál .
Tomáš se otočil a z tašky vytáhl bič a práskl s ním do vzduchu . Zpozorněla jsem, ten zvuk zněl jinak než při nácviku . Podívala jsem se na Tomáše a hrklo ve mně . Stál tam a vlnil bičem po zemi . Ale to byl JINÝ bič , než který jsem znala . Sykla jsem na něj , co to znamená? Neboj, koupil jsem stejný, ale nový ,ten hnědý už byl moc odřený. Tak začnem a nezapomeň pořádně ječet,napomenul mě ještě potichu . Chvilka ticha a bič zasvištěl . Vyjekla jsem jak to zabolelo . Tenhle bič byl o hodně těžší a tvrdší . Dostala jsem druhou a třetí . Slyšela jsem , že někdo ječí a došlo mi , že jsem to já . Připadala jsem si jako černá otrokyně na plantáži , kterou plantážník přistihl při četbě detektivky . Snažila jsem se dát Tomášovi znamení, aby přestal . Marně . Před vystoupením jsme se dohodli , že stopka neplatí . Začínalo se mi dělat černo před očima a čekala jsem kdy se pode mnou udělá loužička .14 - 15- 16 . Konečně . Jako v mrákotách jsem viděla jak mě shromáždění obdivně sledují .
Co bylo dál netřeba rozmazávat . Tomáš si sypal popel na hlavu a omlouval se , že netušil jak je ten nový bič jiný . Dnes už na to vzpomínám s úsměvem , ale tenkráte bych ho roztrhla jako hada . No čas šel dál . Tomáš se krátce nato odstěhoval do Itálie a já zůstalay . Je to už dávno ,ale na BIČ nezapomenu nikdy a také na Tomáše, na památku mi zůstala na boku malá jizvička. Dnes čekám jen na další příležitost.
