Jsem Ema, fena, klisna a děvka k Vašim službám pokud můj Pán dovolí. Toto píši na jeho příkaz a každý den, mu musím večer předčítat to, co jsem přes den napsala.
Narodila jsem se v Praze a až do mých 6 let žila s mámou na Žižkově. Pamatuji si náš malý tmavý byt, kde bylo pořád plno. Plno souložících lidí, mužů, žen nejrůznějšího věku. Pak si pamatuji mámu, byla krásná prsatá a rezavá bohyně. Na ty prsa si pamatuji velmi dobře, houpali se mnohokrát nade mnou, když se máma svíjela a vzdychala a očima mě neviděla.
Jo, máma byla šlapka. Neměla mě, kde dát, tak jsem vyrůstala mezi souložícími zákazníky. Nebýt toho, že mě máma jak si zapomněla přivést k zápisu do školy, byla bych tam asi přebrala i její řemeslo. Jenže v jeden den k nám přišli 3 lidé, žena a dva muži, sbalili mi věci a odvedli do dětského domova. Vzpírala jsem se a bránila, ale nebylo mi to nic platné. Naložili mě do auta, kde mi hned za tepla sdělili, že mě musí před mámou chránit a že je kurva. Do dnes si pamatuji, že jsem nechápal co je na tom špatného, když někdo s někým souloží pro peníze.
Skončila jsem v jednom dětském domově u Brna. Od začátku jsem měla problémy s vnitřním řádem, vychovateli, kuchařkami a ostatními dětmi. Měla jsem v podstatě jenom jednu kamarádku Esmeraldu, na půl cikánku odloženou na ulici, hned po porodu. Byli jsme spolu na pokoji vyjma přestávek, kdy byla na samotce tzv. ošetřovny, protože opět dostala své záchvaty vzteku. To řvala, že všechny zabije, házela po všech cokoliv, co ji přišlo pod ruku. Drželi ji pak dlouho pod sedativy a já za ní chodila tajně na návštěvy. Poprvé jsem z Domova utekla, když mi bylo 12 pryč. Zdrhla jsem ze školy a namířila si to rovnou do Brna, protože jsem si myslela, že se tam schovám. To bylo ještě za socialismu, představte si hubenou holku, s hřívou rezavých vlasů oblečenou do teplákové soupravy dětského domova bez peněz, jak je nenápadná když kráčí po okresní cestě do Brna. Policajti mě sbalili do dvou hodin, pak jsem proseděla v cele bez jídla dalších výchovných 12, než mě odvezli zpátky do Domova.
Tam si mě přebral nový vychovatel pan Z., který nastoupil teprve před týdnem. Vychovatelé měli obyčejně noční služby a tenhle svou práci dělal s potěšením. Dvoumetrový chlap s lysinou a břichem s děsnou silou v rukách. Podepsal papíry o převzetí „zásilky“ , a nasměroval mě do spící hlavní budovy. Byla jsem unavená a hladová, a když se mnou zahnul ke své kanceláři vychovatele, myslela jsem si, že tam mám schovanou večeři. Omyl byl pravdou. Pan Z. zavřel dveře a přikázal, abych se zula a svlékla tepláky. Ve chvíli, když jsem se zeptala proč, dostala jsem takovou facku, která mě odhodila na druhý konec kanceláře. V hlavě mě hučelo, tvář pálila a přes slzy jsem neviděla. Chytil mě za vlasy škubnutím postavil na nohy a suše sdělil, že můžu dostat další pokud neudělám hned to, co mi přikázal.
Musela jsem poslechnout, nechal mě otočit ke svému stolu a předklonit na stůl. Měla jsem strach, tvář mě bolela a cítila jsem, jak mě opuchává. V té chvíli mi začal rukou jezdit po zadečku a zádech. Vystřelila jsem na horu, ale pohlavek mě srazil zpátky na stůl. Přes rudou mlhu, která mě po té ráně obestřela, mi syčel do ucha, že jsem stejná děvka, jak moje máma. Prý ji znal a chodil ji šukat, když dělal v Praze. A pokud nebudu dělat co chce, postará se abych skončila na práškách jako Esmeralda. Třásla jsem se strachy, hladová a vyděšená. Přikázal mi sundal i kalhotky, měla jsem je mokré strachy a od moči, protože ten pohlavek mě na chvíli připravil o sebeovládání. Musela jsem roztáhnout nohy a položit se břichem na stůl. Kalhotky smotal, narval mi je do pusy a přelepil páskou. Dusila jsem se, chtělo se mi blít, ale snažila jsem se to vydržet, bála jsem se, že umřu.
Ve chvíli, kdy jsem bojovala s nutkáním dávit, dopadla na můj zadek první rána pravítkem. Následně pak v rovnoměrném rytmu, kdy střídal pravou a levou půlku. Začala jsem se kroutit a uhýbat, ale stoupl mi jednou nohou na záda a pokračoval, než se unavil. Strhl mi pásku z pusy vytáhl prosliněné kalhotky a oznámil, že to byl trest za útěk a pokud se bude opakovat dostanu dvakrát víc. Myslela jsem si, že mi dovolí odejít, ale místo toho mi jeho ruka začala mačkat naběhlý zadek, sykala jsem bolestí a snažila se dusit výkřiky. Hrál si s ním chvíli a pak se jeho ruka přesunula na rozevřené stehna a přirození. Už jsem si dřív sama ze sebou hrála, ale tohle bylo jiné. Pocity rozlévajícího se tepla byli stejné, třes nohou znásobeným výpraskem taky, ale bylo tu něco nového. Ponížení, totální bezmoc, odevzdanost a zároveň nenávist. Přesto jsem začala po chvíli k jeho viditelnému potěšení vzdychat, kroutit se a vycházet vstříc jeho ruce. V tom okamžiku jsem se nenáviděla, nerozuměla si a utopená v pocitech se škubala podle jeho přání.
Když dosáhl svého a já měla mokrá stehna od svého orgasmu, přestal a smýkl se mnou na kolena. Musela jsem mu jeho ruku jazykem očistit a za vše poděkovat.
Přikázal mi vrátit se na pokoj a ještě mě upozornil, že pokud cokoliv někde řeknu, dostanu dvojnásob. Nikdo ti ty malá couro nebude věřit, a s velkým úsměvem mě vyrazil na chladnou chodbu. Stála jsem před jeho dveřmi s holým pálicím zadkem, mokrým rozkrokem a tváří. Na druhý den se mě nikdo na nic neptal, ani na tu velkou modřinu na tváři. Měl pravdu musela jsem mlčet, protože nám chovancům nikdy nikdo nevěřil. Byli jsme jen obtížný póvl, smradi, co stejně skončí na ulici nebo v kriminálu. Budoucí šlapky a sígři.
Ta noc nebyla s panem Z. poslední, ale o tom až zítra můj Pane.................
Narodila jsem se v Praze a až do mých 6 let žila s mámou na Žižkově. Pamatuji si náš malý tmavý byt, kde bylo pořád plno. Plno souložících lidí, mužů, žen nejrůznějšího věku. Pak si pamatuji mámu, byla krásná prsatá a rezavá bohyně. Na ty prsa si pamatuji velmi dobře, houpali se mnohokrát nade mnou, když se máma svíjela a vzdychala a očima mě neviděla.
Jo, máma byla šlapka. Neměla mě, kde dát, tak jsem vyrůstala mezi souložícími zákazníky. Nebýt toho, že mě máma jak si zapomněla přivést k zápisu do školy, byla bych tam asi přebrala i její řemeslo. Jenže v jeden den k nám přišli 3 lidé, žena a dva muži, sbalili mi věci a odvedli do dětského domova. Vzpírala jsem se a bránila, ale nebylo mi to nic platné. Naložili mě do auta, kde mi hned za tepla sdělili, že mě musí před mámou chránit a že je kurva. Do dnes si pamatuji, že jsem nechápal co je na tom špatného, když někdo s někým souloží pro peníze.
Skončila jsem v jednom dětském domově u Brna. Od začátku jsem měla problémy s vnitřním řádem, vychovateli, kuchařkami a ostatními dětmi. Měla jsem v podstatě jenom jednu kamarádku Esmeraldu, na půl cikánku odloženou na ulici, hned po porodu. Byli jsme spolu na pokoji vyjma přestávek, kdy byla na samotce tzv. ošetřovny, protože opět dostala své záchvaty vzteku. To řvala, že všechny zabije, házela po všech cokoliv, co ji přišlo pod ruku. Drželi ji pak dlouho pod sedativy a já za ní chodila tajně na návštěvy. Poprvé jsem z Domova utekla, když mi bylo 12 pryč. Zdrhla jsem ze školy a namířila si to rovnou do Brna, protože jsem si myslela, že se tam schovám. To bylo ještě za socialismu, představte si hubenou holku, s hřívou rezavých vlasů oblečenou do teplákové soupravy dětského domova bez peněz, jak je nenápadná když kráčí po okresní cestě do Brna. Policajti mě sbalili do dvou hodin, pak jsem proseděla v cele bez jídla dalších výchovných 12, než mě odvezli zpátky do Domova.
Tam si mě přebral nový vychovatel pan Z., který nastoupil teprve před týdnem. Vychovatelé měli obyčejně noční služby a tenhle svou práci dělal s potěšením. Dvoumetrový chlap s lysinou a břichem s děsnou silou v rukách. Podepsal papíry o převzetí „zásilky“ , a nasměroval mě do spící hlavní budovy. Byla jsem unavená a hladová, a když se mnou zahnul ke své kanceláři vychovatele, myslela jsem si, že tam mám schovanou večeři. Omyl byl pravdou. Pan Z. zavřel dveře a přikázal, abych se zula a svlékla tepláky. Ve chvíli, když jsem se zeptala proč, dostala jsem takovou facku, která mě odhodila na druhý konec kanceláře. V hlavě mě hučelo, tvář pálila a přes slzy jsem neviděla. Chytil mě za vlasy škubnutím postavil na nohy a suše sdělil, že můžu dostat další pokud neudělám hned to, co mi přikázal.
Musela jsem poslechnout, nechal mě otočit ke svému stolu a předklonit na stůl. Měla jsem strach, tvář mě bolela a cítila jsem, jak mě opuchává. V té chvíli mi začal rukou jezdit po zadečku a zádech. Vystřelila jsem na horu, ale pohlavek mě srazil zpátky na stůl. Přes rudou mlhu, která mě po té ráně obestřela, mi syčel do ucha, že jsem stejná děvka, jak moje máma. Prý ji znal a chodil ji šukat, když dělal v Praze. A pokud nebudu dělat co chce, postará se abych skončila na práškách jako Esmeralda. Třásla jsem se strachy, hladová a vyděšená. Přikázal mi sundal i kalhotky, měla jsem je mokré strachy a od moči, protože ten pohlavek mě na chvíli připravil o sebeovládání. Musela jsem roztáhnout nohy a položit se břichem na stůl. Kalhotky smotal, narval mi je do pusy a přelepil páskou. Dusila jsem se, chtělo se mi blít, ale snažila jsem se to vydržet, bála jsem se, že umřu.
Ve chvíli, kdy jsem bojovala s nutkáním dávit, dopadla na můj zadek první rána pravítkem. Následně pak v rovnoměrném rytmu, kdy střídal pravou a levou půlku. Začala jsem se kroutit a uhýbat, ale stoupl mi jednou nohou na záda a pokračoval, než se unavil. Strhl mi pásku z pusy vytáhl prosliněné kalhotky a oznámil, že to byl trest za útěk a pokud se bude opakovat dostanu dvakrát víc. Myslela jsem si, že mi dovolí odejít, ale místo toho mi jeho ruka začala mačkat naběhlý zadek, sykala jsem bolestí a snažila se dusit výkřiky. Hrál si s ním chvíli a pak se jeho ruka přesunula na rozevřené stehna a přirození. Už jsem si dřív sama ze sebou hrála, ale tohle bylo jiné. Pocity rozlévajícího se tepla byli stejné, třes nohou znásobeným výpraskem taky, ale bylo tu něco nového. Ponížení, totální bezmoc, odevzdanost a zároveň nenávist. Přesto jsem začala po chvíli k jeho viditelnému potěšení vzdychat, kroutit se a vycházet vstříc jeho ruce. V tom okamžiku jsem se nenáviděla, nerozuměla si a utopená v pocitech se škubala podle jeho přání.
Když dosáhl svého a já měla mokrá stehna od svého orgasmu, přestal a smýkl se mnou na kolena. Musela jsem mu jeho ruku jazykem očistit a za vše poděkovat.
Přikázal mi vrátit se na pokoj a ještě mě upozornil, že pokud cokoliv někde řeknu, dostanu dvojnásob. Nikdo ti ty malá couro nebude věřit, a s velkým úsměvem mě vyrazil na chladnou chodbu. Stála jsem před jeho dveřmi s holým pálicím zadkem, mokrým rozkrokem a tváří. Na druhý den se mě nikdo na nic neptal, ani na tu velkou modřinu na tváři. Měl pravdu musela jsem mlčet, protože nám chovancům nikdy nikdo nevěřil. Byli jsme jen obtížný póvl, smradi, co stejně skončí na ulici nebo v kriminálu. Budoucí šlapky a sígři.
Ta noc nebyla s panem Z. poslední, ale o tom až zítra můj Pane.................
