Jaké je dostat to po čem toužíme?A dostaneme opravdu to po čem jsme toužili? Po několika bezvíznamných komunikacích se najednou ozval ON. Byl přímí a bez dalších okolků se rozhodl že se sejdeme, prostě se rozhodl že ho zajímám a je to.
Fascinovalo mě jak byl přesvědčený o tom co říkal a přesvědčil i mne. Zatím jen tím co psal. Přišlo mi bláznivé jít na schůzku s úplně cizím člověkem, ale zároveň mě to lákalo. Nebyla jsem ještě úplně přesvědčená, ale poslechla jsem dokonce jeho příkaz a neoddala se svému oblíbenému mazlení před spaním.
Celou noc jsem se převalovala a sváděla to na kde co věděla jsem ale že se nemůžu dočkat. Jaký bude? Zajiskří to i při setkání?
Ráno jsem začala znvu váhat ale ON mi nedal příležitost, nevím jestli to tušil nebo jestli to byla náhoda, prostě se ozval a ujišťoval se jestli přijdu a já ho po mírném zaváhání ubezpečila že ano.
Měla jsem strach že přijdu pozdě a tak jsem na smluveném místě byla o půl hodiny dřív. Při čekání jako by každý můj pohled na hodiny, ty hrozné ručičky brzdil. Zavolala jsem kamarádce, jen tak pro jistotu, sice jsem si nějak nedovedla představit co by kdo s takovou velkou ženskou jako já kde dělal, ale.... Nevím jestli ta půl hodina utekla rychleji ale určitě se zmenšila frekvence mích pohledů na hodiny. Když bylo skoro deset vyšla jsem z parku a vydala se na místo schůzky. Já nevěděla vůbec jak bude vypadat ani co bude mít na sobě, oslovit mne musel on. Začalajsem si prohlížela si výlohu. Najednou ke mě přistoupil muž a oslovil mě byl to ON. Nemůžu popsat svůj první pocit jsem v některých věcech velice plachá a situace kdy už předem je dané kdo je kdo to jen umocnila.
Omamžitě se mi rozklepali ruce.
Šly jsme na kávu. ON předemnou já těsně za ním. Ani si vlastně nepamatuji co jsme si povídali, vidím jen pouze svoje ruce které žmoulají v ruce kapesník. Chvílema jsem si říkala co tam vlastně dělám a pak byla káva vypitá a čas na to se zvednout. ON rozhodnutý a já pořád ještě váhavá. Opravdu s tím mužem kterého vidím dnes poprvé, půjdu k němu domů? Opravdu?
Vyšli jsme ven a ON šel ještě něco koupit a já najednou měla chuť odejít, prostě se sebrat a jít pryč. Ne proto že by se mi nelíbyl nebo že bych z něj měla divný pocit ale proto že jsem se bála sama sebe.
A pak přišla věta která rozhodla. ON vyšel a ukázal směr. Byla jsem zaujatá svími myšlenkami a trochu jsem zaváhala. Hned jsem si uvědomila že jdu po špatné straně ale než jsem stačila zareagovat přišla první vítka.
Hlasem který mi projel až do morku kostí jen stroze pronesl. ,,Na druhou stranu!" Nebyla to hlasitá slova,( ON vlastně nikdy nemluví nahlas kolikrát jen stěží postřehnu jeho slova a to se pak špatně plní jeho přání ) ale byla v nich síla.
Nikdy bych nevěřila že ty tři slova můžou rozhodnout co udělám.
Přiznávám se že dál si toho moc nepamatuji. Vešli jsme do bytu a od chvíle kdy jsem se začala svlékat, jak mi poručil, jsou to jen útržky toho co se dělo. Nikdy v životě jsem se ještě tak nestyděla, dělal si semnou co chtěl a já byla neskutečně vzrušená. Nemůžu ani popsat co vše se dělo, opravdu si to nepamatuji jen ty pocity.
A pak bylo po všem.
Odvedl mě do koupelny a napustil vanu. Cítila jsem se jako ta nejposlednější čubka.
Pak za mnou do koupelny přišel a byl na mě moc milí. Zajímalo ho jak se cítím a jestli je mi dobře, vysvětloval určité věci a nebyla to jen slova, bylo to v tonu jeho hlasu, byl milí příjemný ale byla v něm slyšet ta síla a já jsem věděla že jsem ztracená.
Došla mi ta marná snaha o trochu tvrdší sex doma a exmanželem, který nakonec neměl s tím vším zas až tak moc společného. Teprve teď a tady mi došlo že je to o psychice víc než jsem si kdy připustila, že být svazaná a bezmocná při sexu je sice hezké, ale že to co přichází s opravdovím ponížením je úplně o něčem jiném. Pocit z toho že ON rozhodl a já poslechla byl nepopsatelný.
Cestou domů jsem se snažila uklidnit všechny ty rozjitřené emoce ale bylo to marné.
V ty nejnevhodnější okamžiky se mi vybavovalo co říkal co se mnou dělal a já jsem na to nedokázala přestat myslet. Věřím tomu že od toho abych se nezbláznila mě uchránilo jen to že jsem celý víkend strávila s plno lidma a neměla jsem moc času sama pro sebe, ale večer když jsem vlezla pod peřinu to tu bylo zas.
Začala jsem váhat jestli je tohle normální, jestli si od toho všeho neslibuji příliš moc,nebo nečekám moc. Jenže pak byla neděle večer a já netrpělivě čekala jestli si budeme psát. Byl to jen krátký rozhovor a musím říct po pravdě že když mi napsal že je unavený a jde spát bylo mi to líto, ale slíbyl že se v pondělí přes den ozve.
Nikdy jsem tak ostražitě nesledovala monitor, každý zvuk jak se někdo připojil, nebo napsal, mě přímo vystřelil k monitoru ale pokaždé marně. V jednu chvíli bylo vidět že je online ale než jsem vůbec stačila zareagovat byl zase pryč. Bylo to neskutečné.
Dočkala jsem se až když jsem už ztratila veškeré naděje a chtěla jít spát.
Byla jsem celá rozechvělá když jsem mu přála dobrý večer a neskutečně šťastná když mi odpověděl a to co se stalo když mi řekl že mne chce vidět a hned bylo nepopsatelné, chvěla jsem se jako by do mne věla zimnice a nešl to zastavit a nepřešlo to do té doby než jsem k němu dorazila, ale to už je jiný příběh.
Fascinovalo mě jak byl přesvědčený o tom co říkal a přesvědčil i mne. Zatím jen tím co psal. Přišlo mi bláznivé jít na schůzku s úplně cizím člověkem, ale zároveň mě to lákalo. Nebyla jsem ještě úplně přesvědčená, ale poslechla jsem dokonce jeho příkaz a neoddala se svému oblíbenému mazlení před spaním.
Celou noc jsem se převalovala a sváděla to na kde co věděla jsem ale že se nemůžu dočkat. Jaký bude? Zajiskří to i při setkání?
Ráno jsem začala znvu váhat ale ON mi nedal příležitost, nevím jestli to tušil nebo jestli to byla náhoda, prostě se ozval a ujišťoval se jestli přijdu a já ho po mírném zaváhání ubezpečila že ano.
Měla jsem strach že přijdu pozdě a tak jsem na smluveném místě byla o půl hodiny dřív. Při čekání jako by každý můj pohled na hodiny, ty hrozné ručičky brzdil. Zavolala jsem kamarádce, jen tak pro jistotu, sice jsem si nějak nedovedla představit co by kdo s takovou velkou ženskou jako já kde dělal, ale.... Nevím jestli ta půl hodina utekla rychleji ale určitě se zmenšila frekvence mích pohledů na hodiny. Když bylo skoro deset vyšla jsem z parku a vydala se na místo schůzky. Já nevěděla vůbec jak bude vypadat ani co bude mít na sobě, oslovit mne musel on. Začalajsem si prohlížela si výlohu. Najednou ke mě přistoupil muž a oslovil mě byl to ON. Nemůžu popsat svůj první pocit jsem v některých věcech velice plachá a situace kdy už předem je dané kdo je kdo to jen umocnila.
Omamžitě se mi rozklepali ruce.
Šly jsme na kávu. ON předemnou já těsně za ním. Ani si vlastně nepamatuji co jsme si povídali, vidím jen pouze svoje ruce které žmoulají v ruce kapesník. Chvílema jsem si říkala co tam vlastně dělám a pak byla káva vypitá a čas na to se zvednout. ON rozhodnutý a já pořád ještě váhavá. Opravdu s tím mužem kterého vidím dnes poprvé, půjdu k němu domů? Opravdu?
Vyšli jsme ven a ON šel ještě něco koupit a já najednou měla chuť odejít, prostě se sebrat a jít pryč. Ne proto že by se mi nelíbyl nebo že bych z něj měla divný pocit ale proto že jsem se bála sama sebe.
A pak přišla věta která rozhodla. ON vyšel a ukázal směr. Byla jsem zaujatá svími myšlenkami a trochu jsem zaváhala. Hned jsem si uvědomila že jdu po špatné straně ale než jsem stačila zareagovat přišla první vítka.
Hlasem který mi projel až do morku kostí jen stroze pronesl. ,,Na druhou stranu!" Nebyla to hlasitá slova,( ON vlastně nikdy nemluví nahlas kolikrát jen stěží postřehnu jeho slova a to se pak špatně plní jeho přání ) ale byla v nich síla.
Nikdy bych nevěřila že ty tři slova můžou rozhodnout co udělám.
Přiznávám se že dál si toho moc nepamatuji. Vešli jsme do bytu a od chvíle kdy jsem se začala svlékat, jak mi poručil, jsou to jen útržky toho co se dělo. Nikdy v životě jsem se ještě tak nestyděla, dělal si semnou co chtěl a já byla neskutečně vzrušená. Nemůžu ani popsat co vše se dělo, opravdu si to nepamatuji jen ty pocity.
A pak bylo po všem.
Odvedl mě do koupelny a napustil vanu. Cítila jsem se jako ta nejposlednější čubka.
Pak za mnou do koupelny přišel a byl na mě moc milí. Zajímalo ho jak se cítím a jestli je mi dobře, vysvětloval určité věci a nebyla to jen slova, bylo to v tonu jeho hlasu, byl milí příjemný ale byla v něm slyšet ta síla a já jsem věděla že jsem ztracená.
Došla mi ta marná snaha o trochu tvrdší sex doma a exmanželem, který nakonec neměl s tím vším zas až tak moc společného. Teprve teď a tady mi došlo že je to o psychice víc než jsem si kdy připustila, že být svazaná a bezmocná při sexu je sice hezké, ale že to co přichází s opravdovím ponížením je úplně o něčem jiném. Pocit z toho že ON rozhodl a já poslechla byl nepopsatelný.
Cestou domů jsem se snažila uklidnit všechny ty rozjitřené emoce ale bylo to marné.
V ty nejnevhodnější okamžiky se mi vybavovalo co říkal co se mnou dělal a já jsem na to nedokázala přestat myslet. Věřím tomu že od toho abych se nezbláznila mě uchránilo jen to že jsem celý víkend strávila s plno lidma a neměla jsem moc času sama pro sebe, ale večer když jsem vlezla pod peřinu to tu bylo zas.
Začala jsem váhat jestli je tohle normální, jestli si od toho všeho neslibuji příliš moc,nebo nečekám moc. Jenže pak byla neděle večer a já netrpělivě čekala jestli si budeme psát. Byl to jen krátký rozhovor a musím říct po pravdě že když mi napsal že je unavený a jde spát bylo mi to líto, ale slíbyl že se v pondělí přes den ozve.
Nikdy jsem tak ostražitě nesledovala monitor, každý zvuk jak se někdo připojil, nebo napsal, mě přímo vystřelil k monitoru ale pokaždé marně. V jednu chvíli bylo vidět že je online ale než jsem vůbec stačila zareagovat byl zase pryč. Bylo to neskutečné.
Dočkala jsem se až když jsem už ztratila veškeré naděje a chtěla jít spát.
Byla jsem celá rozechvělá když jsem mu přála dobrý večer a neskutečně šťastná když mi odpověděl a to co se stalo když mi řekl že mne chce vidět a hned bylo nepopsatelné, chvěla jsem se jako by do mne věla zimnice a nešl to zastavit a nepřešlo to do té doby než jsem k němu dorazila, ale to už je jiný příběh.