Subinka poslušně uklízela, jak jí Pán přikázal, jazykem utírala, zbytky po hrátkách jejího pána, pána, kterého tolik milovala a do očí se jí přitom začaly linout slzy, slzy bolesti, stále jí před očima běžely fragmenty toho, co musela vidět, toho, jak její pán, přirážel do kundičky cizí ženy, přirážel vášnivě a přitom něžně a mezitím se cizí krásky dotýkal a hladil jí po celém těle.
Obličej subinky byl již celý zalitý slzami, oči měla zarudlé, ale ani si své potoky slz nemohla setřít, protože měla ruce pevně svázané svým pánem, snažila se na tento okamžik zapomenout, snažila se vyhnat znovu se zobrazující myšlenky na událost, která se dnes udála, místy i litovala dnešního dne, zároveň však byla šťastna za každou chvíli, kterou mohla strávit se svým pánem. Z myšlenek na tyhle události ji vyrušil pocit, který se odehrával v jejím zadečku, pomalu , ale jistě pociťovala, že jí robertek začíná z jejich útrob vypadávat, nechtěla znovu ukázat svému pánovi, jak je neschopná a nesplní dobře žádný z úkolů, snažila se sevřít své svěrače, měla ruce svázané a nemohla si robertek nijak upravit, jen se modlila, aby už se její pán vrátil, dříve než z jejího análku vypadne, robertek se při každém jejím ohnutí k posteli uvolnil více a více až v jednu chvíli vypadl úplně a skutálel se na zem, po boku postele. Subka si připadala zoufalá, ale už jí nezbývalo než jen čekat až se vrátí její pán a opět mu dokáže, jak moc je neschopná. Sedla si na bok postele a opět se jí do mysli vklínily myšlenky na svého pána a neznámou krásku, dnes jí její pán přivedl k úplnému zoufalství, znovu měla tvář smáčenou od slz, v tom uslyšela, jak klíčem někdo otvírá zámek, věděla, že její pán se vrací, snažila se rychle vzpamatovat, aby její pán nevěděl, jak moc jí ublížil. V tom vešel do dveří, všiml si uplakaného obličeje své subky, až se trošku zalekl, zda jí neublížil příliš, ale věděl, jak moc má jeho subinka ráda psych. ponížení a jak pro něj udělá a snese všechno, své obavy ale na sobě nedal nikterak znát a v zápětí se vrátil do své role. „ Co děláš na té posteli? Tobě někdo dovolil sedět na posteli? Už jsme spolu tak dlouho a ty ještě pořád nejsi schopna pochopit základní pravidla? Stála jsi mě už tolik času a mám pocit, že to bylo všechno zcela marné, začíná mě to s tebou unavovat, ty nevíš, kde je Tvoje místo?!“ Tvrdě a zároveň vyčítavě se podíval na svoji subinku, která hned sklopila zrak a okamžitě si klekla na zem pod postel. „ Takže víš, kde je tvoje místo? Jsi jenom drzá mrcha, ale nemám už dneska chuť se zabývat tvou neposlušností, bude ještě dost času, abys zpitovala své svědomí a to, jak se máš ke svému pánovi chovat.“ Pán si sundal bundu, hodil ji jen tak přes židli a sedl si na postel, tak aby jeho subinka klečela u jeho nohou. „ Chci si s tebou popovídat, co ty na to?“ „ Ano můj pane poslouchám?“ Odpověděla subinka, aniž by si dovolila zvednout zrak na svého pána. „ Tak co? Jak se Ti to dneska líbilo? Jaký je tvůj pán milenec?“ Subinka jen mlčela se sklopenou hlavou. „ Na něco jsem se Tě ptal? Jsi hluchá? Nebo snad nerozumíš česky? Chceš to říct špaňělsky, nebo co?“ Subinka zakývala hlavou na znak odpovědi ne. „ Tak odpověz, jak se Ti to líbilo?“ Subinka jen špitla:“Líbilo, jste škvělý milenec a muž.“ „ A jak se ti líbila paní? „ Byla moc krásná.“ „A chtěla by jsi to taky někdy zažít?“ Subinka opět jen pokývla hlavou, tentokráte její odpověď zněla ano, na slova se opět nezmohla. „ Ale ty víš, že to nejde, viď že to víš? Jsi přece subinka a já tvůj pán, tohle pánové se svými děvkami nedělají, navíc té ženě nešaháš ani po kotníky, to moc dobře víš, takže si necháš zajít chuť víď ?“ Subka opět jen pokývla hlavou. „ Ale můžeš se zase někdy dívat, chceš?“ Řekl pán a koukal se upřeně na subinku, ta nevěděla, co má vyslovit, jen tiše mlčela, „ Opět neumíš mluvit? Chceš mít příště opět tu čest a dívat se?“Pán přitvrdil v hlase „ Nechci“, špitla subka. „Nechceš? Vždyť si mi říkala, že se ti to líbilo? Tak buď lžeš teď a nebo jsi lhala před tím? Tak co ?“ Subince se opět začaly do tváří hrnout slzy, nechtěla to, nechtěla plakat před svým pánem, ale nemohla si pomoci, citila se tak ponížená. „ No necháme toho, jsi neschopná jako vždy ,jen jsem myslel, že základní pravidla, že lhát svému pánovi se nemá, znáš.“ Nechtěl už svou subku dále týrat, říkal si, že už toho bylo dnes dost, věděl, jak jí to zmáhá, ale věděl, že v ní tak prohlubuje její submisivitu a oddanost. Z jeho myšlenek ho vytrhl robertek ležící na zemi, což v něm okamžitě evokovalo šáhnout subce mezi nohy a pořádně ji tam prohmatat. Subkou projelo mrazení, to bylo dnes poprvé, co se jí její pán dotknul, vnímala, každý jeho dotyk. Modlila se, aby to trvalo věčně. „ Kde máš svého přítele? Hm?“ „Víš co? Seber se a jdi domů!“ Říkal zklamaně a odvazoval jí ruce. Subka si dovolila zvednout zrak a nechápavě pohlédla ne svého pána. „ Obleč se a jdi domů“ ještě chvíli tam nechápavě klečela, zrovna, když se jí začal dotýkat, tak jí posílá domů? Kolovalo v její hlavičce. „ Nebudu Ti všechno opakovat pětkrát!“ Subka pochopila, že to pán myslí vážně a s ještě uslzenýma tvářema se začla pomalu oblékat, když byla hotová, zastavila se u dveří a tiše neposledy pohlédla na svého pána. Ten jen poznamenal. „ Jdi!“ Subka se otočila a v době, kdy už se dotýkala kliky pán ještě pronesl: „ zklamala jsi mě, subko, dnes si mě velmi zklamala.“ Subinka se už neopovážila ohlédnout a odcházela ze dveří, šla tmavou ulicí, v očích slzy a přemýšlela, jak dlouho bude muset čekat, než se jí pán ozve a ozve li se ještě někdy. Měla v hlavě smíšené pocity, pocity zoufalství a zároveň uspokojení….
Obličej subinky byl již celý zalitý slzami, oči měla zarudlé, ale ani si své potoky slz nemohla setřít, protože měla ruce pevně svázané svým pánem, snažila se na tento okamžik zapomenout, snažila se vyhnat znovu se zobrazující myšlenky na událost, která se dnes udála, místy i litovala dnešního dne, zároveň však byla šťastna za každou chvíli, kterou mohla strávit se svým pánem. Z myšlenek na tyhle události ji vyrušil pocit, který se odehrával v jejím zadečku, pomalu , ale jistě pociťovala, že jí robertek začíná z jejich útrob vypadávat, nechtěla znovu ukázat svému pánovi, jak je neschopná a nesplní dobře žádný z úkolů, snažila se sevřít své svěrače, měla ruce svázané a nemohla si robertek nijak upravit, jen se modlila, aby už se její pán vrátil, dříve než z jejího análku vypadne, robertek se při každém jejím ohnutí k posteli uvolnil více a více až v jednu chvíli vypadl úplně a skutálel se na zem, po boku postele. Subka si připadala zoufalá, ale už jí nezbývalo než jen čekat až se vrátí její pán a opět mu dokáže, jak moc je neschopná. Sedla si na bok postele a opět se jí do mysli vklínily myšlenky na svého pána a neznámou krásku, dnes jí její pán přivedl k úplnému zoufalství, znovu měla tvář smáčenou od slz, v tom uslyšela, jak klíčem někdo otvírá zámek, věděla, že její pán se vrací, snažila se rychle vzpamatovat, aby její pán nevěděl, jak moc jí ublížil. V tom vešel do dveří, všiml si uplakaného obličeje své subky, až se trošku zalekl, zda jí neublížil příliš, ale věděl, jak moc má jeho subinka ráda psych. ponížení a jak pro něj udělá a snese všechno, své obavy ale na sobě nedal nikterak znát a v zápětí se vrátil do své role. „ Co děláš na té posteli? Tobě někdo dovolil sedět na posteli? Už jsme spolu tak dlouho a ty ještě pořád nejsi schopna pochopit základní pravidla? Stála jsi mě už tolik času a mám pocit, že to bylo všechno zcela marné, začíná mě to s tebou unavovat, ty nevíš, kde je Tvoje místo?!“ Tvrdě a zároveň vyčítavě se podíval na svoji subinku, která hned sklopila zrak a okamžitě si klekla na zem pod postel. „ Takže víš, kde je tvoje místo? Jsi jenom drzá mrcha, ale nemám už dneska chuť se zabývat tvou neposlušností, bude ještě dost času, abys zpitovala své svědomí a to, jak se máš ke svému pánovi chovat.“ Pán si sundal bundu, hodil ji jen tak přes židli a sedl si na postel, tak aby jeho subinka klečela u jeho nohou. „ Chci si s tebou popovídat, co ty na to?“ „ Ano můj pane poslouchám?“ Odpověděla subinka, aniž by si dovolila zvednout zrak na svého pána. „ Tak co? Jak se Ti to dneska líbilo? Jaký je tvůj pán milenec?“ Subinka jen mlčela se sklopenou hlavou. „ Na něco jsem se Tě ptal? Jsi hluchá? Nebo snad nerozumíš česky? Chceš to říct špaňělsky, nebo co?“ Subinka zakývala hlavou na znak odpovědi ne. „ Tak odpověz, jak se Ti to líbilo?“ Subinka jen špitla:“Líbilo, jste škvělý milenec a muž.“ „ A jak se ti líbila paní? „ Byla moc krásná.“ „A chtěla by jsi to taky někdy zažít?“ Subinka opět jen pokývla hlavou, tentokráte její odpověď zněla ano, na slova se opět nezmohla. „ Ale ty víš, že to nejde, viď že to víš? Jsi přece subinka a já tvůj pán, tohle pánové se svými děvkami nedělají, navíc té ženě nešaháš ani po kotníky, to moc dobře víš, takže si necháš zajít chuť víď ?“ Subka opět jen pokývla hlavou. „ Ale můžeš se zase někdy dívat, chceš?“ Řekl pán a koukal se upřeně na subinku, ta nevěděla, co má vyslovit, jen tiše mlčela, „ Opět neumíš mluvit? Chceš mít příště opět tu čest a dívat se?“Pán přitvrdil v hlase „ Nechci“, špitla subka. „Nechceš? Vždyť si mi říkala, že se ti to líbilo? Tak buď lžeš teď a nebo jsi lhala před tím? Tak co ?“ Subince se opět začaly do tváří hrnout slzy, nechtěla to, nechtěla plakat před svým pánem, ale nemohla si pomoci, citila se tak ponížená. „ No necháme toho, jsi neschopná jako vždy ,jen jsem myslel, že základní pravidla, že lhát svému pánovi se nemá, znáš.“ Nechtěl už svou subku dále týrat, říkal si, že už toho bylo dnes dost, věděl, jak jí to zmáhá, ale věděl, že v ní tak prohlubuje její submisivitu a oddanost. Z jeho myšlenek ho vytrhl robertek ležící na zemi, což v něm okamžitě evokovalo šáhnout subce mezi nohy a pořádně ji tam prohmatat. Subkou projelo mrazení, to bylo dnes poprvé, co se jí její pán dotknul, vnímala, každý jeho dotyk. Modlila se, aby to trvalo věčně. „ Kde máš svého přítele? Hm?“ „Víš co? Seber se a jdi domů!“ Říkal zklamaně a odvazoval jí ruce. Subka si dovolila zvednout zrak a nechápavě pohlédla ne svého pána. „ Obleč se a jdi domů“ ještě chvíli tam nechápavě klečela, zrovna, když se jí začal dotýkat, tak jí posílá domů? Kolovalo v její hlavičce. „ Nebudu Ti všechno opakovat pětkrát!“ Subka pochopila, že to pán myslí vážně a s ještě uslzenýma tvářema se začla pomalu oblékat, když byla hotová, zastavila se u dveří a tiše neposledy pohlédla na svého pána. Ten jen poznamenal. „ Jdi!“ Subka se otočila a v době, kdy už se dotýkala kliky pán ještě pronesl: „ zklamala jsi mě, subko, dnes si mě velmi zklamala.“ Subinka se už neopovážila ohlédnout a odcházela ze dveří, šla tmavou ulicí, v očích slzy a přemýšlela, jak dlouho bude muset čekat, než se jí pán ozve a ozve li se ještě někdy. Měla v hlavě smíšené pocity, pocity zoufalství a zároveň uspokojení….
