Jak jsem se stal koníkem

Jmenovala se Markéta. Oba jsme byli studenti 1. ročníku fakulty tělesné výchovy a skoro každý den jsme se vídali při různých přednáškách na fakultě. Markéta se mi moc líbila - blondýnka s dlouhými do ohonu svázanými vlasy, hnědýma očima a sportovní postavou, ideál skoro každého muže. Podle pohledů, které jsme si občas vyměnili, jsem se jí libil snad i já.

Netrvalo dlouho a dostal jsem příležitost Markétu poznat blíže. Bohatý kulturní a společenský život na kolejích byl toho příčinou, že jsme se potkali na jedné narozeninové párty našeho studentského kolegy. Jak už to na takových akcích bývá, alkohol teče proudem a ti co se doposud neznali, se rychle seznámí a po několika panácích a pivech mají k sobě nakonec všichni velmi blízko. A tak jsme se někdy po půlnoci ocitli s Markétou ve vášnivém objetí v šeru kolejní chodby. Polibky, vzdychání, doteky... A to i na těch nejpřísněji střežených místech. Málem mi praskly kalhoty, byl jsem ten nejšťastnější chlap na světě!

Rána opilcova bývají těžká. Naštěstí škola byla až v jedenáct a mohl jsem si přispat. V pátek jsme měli jen jednu přednášku, takže byl klid a pro tento týden jsem měl padla. Pomalu vstávám, někde v kapse kalhot, které se válí u postele na zemi, mi pípnul mobil. Kdopak si to na mě vzpomněl? Markétka. Naše pozdně noční výměna telefonních čísel proběhla úspěšně. Její zpráva mi udělala ohromnou radost - Petre, moc te miluju. Budu rada, kdyz spolu budeme chodit. Ale asi bych ti mela neco napred rict, at vis, do ceho jdes. Zitra v devet v male telecvicne, zacvicime si! Mas rad kone? Marketa. Odpověděl jsem obratem, že samozřejmě moc rád přijdu.

Ještě dlouhé minuty jsem hleděl na zprávu od Markéty a přemýšlel jsem, proč si se mnou dává v sobotu dopoledne rande právě v tělocvičně a co myslela tím koněm. Jezdí snad na koni? Nedalo mi to,vyskočil jsem z postele a zapnul notebook. Několik kliknutí a už tu byly první výsledky. Ano, Markéta byla členem jezdeckého oddílu. Kochal jsem se její krásou na oddílových fotkách - vyjížďka, sedlovna, blbnutí s kamarádkami ve stáji, Hubertova jízda, voltižní pokusy... Musím přiznat, že v upnutých rajtkách, černých holínkách a s bičíkem v ruce vypadala ještě víc sexy, než ve vytahaných džínách, které nosila.

Malá tělocvična byla v suterénu naší fakulty, sloužila spíše jako baletní a gymnastický sál. Kladina, žebřiny, hrazda, kruhy, na stěně zrcadla s baletní tyčí, na podlaze koberec, všude spousta žíněnek a také malé pódium. Tělocvična se používala i na školní besídky. Když nebyla obsazená pro výuku, mohli si ji studenti v rámci přípravy zdarma na několik hodin zamluvit.

Ráno jsem už nemohl dospat a vstával jsem ještě dřív, než ve všední den. Ve sprše jsem věnoval zvláštní pozornost mojí chloubě, byl jsem si jistý, že se bude v případě potřeby Markétě líbit. Vyrazil jsem po půl deváté, abych přišel včas, vzal jsem si s sebou převlečení na gymnastiku a cvičky. Co jiného se také dá v tělocvičně dělat, než cvičit? Těšil jsem se, že si s Markétou pěkně zasportujeme, nejlépe někde v koutku tělocvičny na žíněnce...

V sobotu dopoledne byla škola liduprázdná, jen paní na vrátnici mi při vstupu do budovy říkala, že kolegyně si už vzala klíče a je v tělocvičně. V šatně jsem těžké zimní boty vystřídal za gymnastické cvičky, které jsem si musel povinně pořídit do školy na tělocvik, ještě jsem natáhnul elastické trenýrky a tričko a vyrazil jsem směrem k tělocvičně.

Byla zamčená, všude ticho, zaklepal jsem tedy na dveře. Slyšel jsem kroky a cinkání klíčů, Markéta se uvnitř zamčela. Chrastění zámku a dveře se konečně otvírají. To, co jsem spatřil, mi dokonale vyrazilo dech. Markéta byla komplet v jezdeckém oblečení, přesně tak, jak jsem ji viděl včera na fotkách na internetu. Kostkované rajtky s koženým sedem, černý pásek zvýrazňoval její útlé boky, parádní holínky s ostruhami byly vyleštěné jak na vojenskou přehlídku, bílá košile s límečkem, kožené rukavice a na hlavě semišová jezdecká helma Casco. Z pravé holínky na mě vykukoval bičík.

Nemohla si nevšimnout mého překvapeného výrazu. Také moje trenýrky podstatně zvětšily objem. Když to zpozorovala, objevil se jí na tváři kulišácký úsměv. Stál jsem před ní jako zostuzený školák před školní tabulí. Ona v rajtkách a holínkách s jezdeckým bičíkem, já ve cvičkách a ve vyboulených trenclích. No, paráda, to cvičení jsme si představovali asi každý jinak. Dala mi pusu, chytla za ruku a konečně prolomila ticho.

„Ahoj Peťo, promiň, snad jsem tě moc nevystrašila. Pojď dovnitř, já zase zamknu“.

Protáhl jsem se pootevřenými dveřmi do tělocvičny a Markéta zamčela.

„Možná ti budu muset nejdřív něco vysvětlit“.

Šli jsme na bok tělocvičny, kde měla odložené své věci a velkou sportovní tašku. Sedli jsme si vedle sebe na lavičku tak blízko, jak jen to šlo a ona se s úsměvem dívala na můj vzdouvající se rozkrok.
Dala mi pusu na tvář a začala vysvětlovat.

„Víš Peťo, když jsem tě v září poprvé viděla, hned jsi mi padl do oka. Co, všimnul sis toho vůbec? Ale chlapi jsou dneska pěkný padavky a bábovky, nic nevydrží. A v mým životě je pár věcí, který prostě jednou za čas musím mít a bez kterých se neobejdu. Já totiž jezdím nejen na čtyřnohých koních, ale i na těch dvounohých, chápeš?“

Začalo mi docházet, že ten dvounohý kůň jsem tady já a moje trenýrky se vztyčily jak cirkusové šapitó.

„Pokud se smíříš s tím, že budeš můj koník, můžeme to spolu zkusit. Ale v klidu si to prosím tě rozmysli, jsem na svoje koníky dost přísná. Ti dva slaboši, s kterými jsem chodila před tebou, ode mne utekli, jen jsem se jich dotkla bičíkem. Než si s tebou něco začnu, tak chci, abys toto věděl“.

Byl jsem překvapený, dominantní ženy se mi vždy líbily, ale nikdy v životě jsem něco podobného nezkoušel. Ale Markéta byla prostě neodolatelná, takže ze mě bez váhání vypadlo to žádané Ano. I když jak ukázaly věci následující, tak jsem o tom mohl možná trošku víc popřemýšlet...

„Díky, jseš hodnej, Petříčku, pohladila mě. Chceš něco na pití? Pojď, pomůžeš mi vybalit výbavu a pak připravíme koníka na výcvik“.

Dal jsem si ještě trošku minerálky a šel jí pomoct s taškou.

„Peti, byla bych ráda, kdybys mi při výcviku vykal,“ řekla.

„Takže teď jsem pro tebe tvá Paní, pamatuj si to. A sundej si to tričko a trenýrky, ty slipy pod tím samozřejmě taky. Cvičky ti moc sluší, ty si nech. No co, jak odpovíš?“

Markéta zvedla obočí a vytáhla z holínky bičík.

„A-aaa-ano, Paní,“ vysoukal jsem ze sebe.

„Vidím, že s tebou budu mít dost práce, ale neboj se, zvládneme to spolu.“

Sundal jsem si tričko, trenýrky a pod dohledem bičíku i slipy.

„No to je krása,“ pochválila Markéta mojí vztyčenou chloubu.

Protože potřebovala otevřít tašku s věcmi, bičík zavěsila za poutko na můj penis. Až teď jsem viděl, co všechno si Markéta přinesla na svého nového koníka. Skoro jsem dostal strach.

Nejprve z tašky vyndala kožená pouta na ruce a nohy, která jsem si hned nasadil. Na řadu přišla kožená kukla se šněrováním vzadu, kterou mi má nová panička napevno dotáhla v zátylku. Pak si vzala z mého ocásku svůj bičík a odvedla mě ke stolu. Lehl jsem si dle pokynů na záda, zadek jsem měl na hraně stolu a nohy jsem musel pěkně roztáhnout, natáhnout a vypnout špičky. Měla perfektní přístup na penis a varlata.

„Hodný, hodný koníček, drrrrž!“ pohrozila mi bičíkem.

Přinesla nějaké postroje - na varlata měla koženou manžetu, kterou stáhla tkaničkami nad koulemi, takže jsem měl vyšpulená varlata pět centimetrů od těla, navíc stažená jak ve svěráku. Následoval škrtící kroužek na penis. Seskočil jsem ze stolu. Kvůli vyšponovaným varlatům jsem sice nemohl pořadně chodit, ale Markétě se zjevně moje potíže líbily.

Šli jsme nazpátek k tašce s výbavičkou. Úplně jsem se otřásl, když z tašky vytáhla dva dlouhé kožené biče.

„To mám na krocení neposlušných hřebečků, za chvilku si je vyzkoušíme,“ dodala.

Ještě vytáhla sedlo na poníka, lonž a udidlo s otěžemi. Nasadila mi na krk obojek, připnula vodítko, vzala udidlo a otěže a odvedla na žíněnku.

„Klekni!“ rozkázala.

„Než ti dám udidlo koníčku, tak mi pěkně olížeš holínky. A snaž se koníčku, pak si tě uvážu a zkrotím.“

Zaškrcený penis mi ještě nabobtnal, lízal jsem její holínky jak o život. Poprvé jsem také na vlastní kůži poznal její bičík, kterým mě začala povzbuzovat. Podrážku holínek se mi moc lízat nechtělo, ale když si toho všimla, hned mě pořádně švihla bičíkem, takže jsem ji lízal jak kornout zmrzliny.

„Tak koníčku, moje botičky už znáš. Teď si vyzkoušíš udidlo.“

Vzala gumový válec s kovovými kroužky, natlačila mi ho do pusy a pevně utáhla řemínkem za krkem. Teď už jsem nemohl ani mluvit, ani polykat a po pár chvilkách jsem začal slintat jak bernardýn.

Odepnula mi vodítko, uchopila kožené otěže a odvedla mě k baletní stěně se zrcadly. Přivázala mě k hornímu bradlu, za které se drží baletky, když nacvičují baletní pózy. Karabinkou zacvakla k sobě pouta na rukách, koženým páskem je pak přivázala k trubce topení u podlahy. Ještě zacvakla pouta na nohách a byl jsem dokonale znehybněný. Koukal jsem se na sebe do zrcadla - kožená kukla s klapkami u očí, udidlo v puse, kalužka slin pode mnou na žíňence, vztyčený penis, ze kterého visela kapka spermatu a natahovala se směrem k zemi jak žvýkačka...

Markéta přinesla z lavičky dva dlouhé biče, svůj jezdecký bičík měla zastrčený v holínce.

„Tak koníčku, nedělám to ráda, ale musí to být. Než si tě osedlám, musím tě trošku zkrotit a pokořit, abys ses paničce nevzpíral a věděl, kde je tvoje místo, ano? Není nic horšího než neposlušnej koník, víš?“

„Tohle je jezdecký bičík,podívej se!“

Dávala mi placačku bičíku pod nos a pleskala po tváři.

„Líbí se ti? Koupila jsem si ho pro tebe, jseš rád?“

Pokusil jsem se přes udidlo říci, že ano, ale moc to nešlo.

„Tak na seznámení s jezdeckým bičíkem dostaneš padesát ran, těšíš se?“

Kýval jsem hlavou, co mi otěže dovolily. Párkrát zašvihala bičíkem do vzduchu a chvilku mi přejížděla bičíkem po zadku. Pak si stoupla vedle mě a exekuce začala. Viděl jsem v zrcadle, jak se Markéta napřáhla a vší silou švihla bičíkem přes můj zadek. Myslel jsem, že se bolestí počůrám. Druhá, třetí, čtvrtá, pátá rána. Markéta dávala do výprasku všechnu sílu, co jí její vypracované tělo dovolilo. Rány bičíkem se rozléhaly po celé tělocvičně, po čtyřicáté ráně jsem málem překousnul gumové udidlo v puse. Po výprasku mě pohladila a pochválila.

„Hodný koník, hodný, drží.“

Bičíkem mi jezdila po podvázaných varlatech a penis se mi ještě více naléval, což se jí líbilo.

V kožené kukle jsem se pěkně zapotil a výprask jezdeckým bičíkem vydržel s vypjetím všech sil. To nejhorší mělo ale teprve přijít.

„Bičík, to je jen taková plácačka, víš koníčku? Na neposlušné koníky jsem si pořídila takovou hračku.“

Pod nosem mi jezdila pleteným bičem, který nádherně voněl kůží a měl rozdvojený konec.

„To je bič na psy, ale pro výchovu dvounohých koníků je bezvadnej. Takže dostaneš zase padesát, ano? Těšíš se, koníčku, jak ti dá panička výprask?“

Dřepla si za mě a mačkala mi podvázaná varlata a ztopořený penis.

Poplácala mě dlaní po zadku, mírně se rozkročila a švih.... Nešetřila mě, supěl jsem do udidla, ale nemohl jsem stejnak nic dělat. Švihala vší silou. Prosil jsem o milost, ale nebylo mi rozumět. Zadek a stehna byla v jednom ohni. Nemohl jsem se dočkat konce, 45, šviiiiiih, 46, šviiiiih, 47, šviiiiih, 48, šviiiih, 49, šviiiih, 50, šviiiiiiiiiiiiih. Konec.

„Dobrý koníčku, dobrý, už budeš hodnej? Kýval jsem hlavou a skučel ano.“

Doufal jsem, že to už bude konec. Bohužel následoval další výprask.

„Než koníčka osedláme, podíváme se ještě na záda, ano koníčku?“

Začala mi jezdit po zádech rukou v kožené rukavici.

„Na zlobivý hřebečky jsem si pořídila honácký bič, podívej, má jenom metr, ale i tak si to užiješ.“

Přejížděla mi bičem po zádech a po varlatech. Pak si stoupla rozkročmo kousek bokem a začalo opět peklo. Po padesáté ráně jsem už nevěděl, co dělat, myslel jsem, že se zblázním. Naštěstí výprask přestal a Markéta přehodila bič přes bradlo.

„Tak co, bude koníček hodný, bude poslouchat paničku?“

Huhlal jsem do udidla, kýval hlavou.

„Ale já ti nerozumím koníčku,“ řekla.

Stoupla si za mě, z holínky vytáhla bičík a několikrát mě přetáhla přes vyšpulená varlata. Kdybych neměl v puse udidlo, asi bych koule vyzvracel.

Konečně výprask přestal a paní přinesla sedlo. Malé a lehké sedlo na poníka, zřejmě si ho půjčila u nich v oddíle. Pásem mi sedlo pevně přitáhla pod břichem na zbičovaná záda. Odvázala mě, povolila pouta na nohách i rukách, dala nohy do třmenů, přitahla otěže, mlaskla, švihla mě přes zadek a vyjeli jsme po koberci na druhou stranu tělocvičny. Ještě že Markéta byla lehká jako peříčko. Jízdu tak znepříjemňovalo jen neustálé švihání bičíku přes zadek a ostruhy, které mi zarazila do boků. Po čtvrté jízdě tam a zpět se Markéta rozhodla, že poběžíme na čas. Padesát sekund na jízdu tam a padesát na jízdu zpátky. Nevěděl jsem, za jaký čas jsem absolvoval předchozí jízdy. Běžel jsem, co jsem mohl, šoupal jsem koleny po koberci sem a tam, ostruhy mě píchaly do boků a bičík byl permanentně v nasazení. Limit jsem překročil o více jak dvacet sekund, což Markétu očividně potěšilo.

„Koníček je pomalý, moc pomalý, ale mi to spravíme.“

Vedla mě za otěže k baletní stěně, kde se na bradle houpaly oba dva biče. Věděl jsem, co bude následovat.

„Ještě že jsem si koupila ten bič na psy. Nemám ráda lenivý a pomalý koně,“ řekla.

Otěžemi mě přivázala opět k bradlu a uchopila bič.

„Tááák, kdepak ještě nemáme jelítka?“ hladila mě rukou po zadku. „Tak třeba sem.“

Švih, švih, švih..... už jsem to ani nepočítal, z očí mi vyhrkly slzy.

Když to Markéta viděla, tak se slitovala.

„Áááá, koníček už je naměkko. Stačí pro dnešek?“

Kýval jsem hlavou a doufal, že už to pro dnešek skončí.

„To jsi toho moc nevydržel, ale na začátek to nebylo tak špatný.“

Vydělala mi udidlo z pusy a já jsem najednou mohl polknout všechny ty sliny, co mi tekly z pusy.

„Lízej!“ zakřičela a strčila mi holínku před obličej.

Lízal jsem její jezdeckou holínku, dnes už pokolikáté.

„A teď si to můžeš udělat!“

Na tento povel jsem čekal jak na smilování. Můj podvázaný penis byl naběhlý a varlata byla vydrážděná koženým stahovákem na nejvyšší stupeň. Pár tahů tam a zpátky a stříkal jsem Markétě na špičku holínky jak při požárním útoku.

„Očisti to po sobě, prase!“

Na její rozkaz jsem všechno sperma z holínky a z žíněnky po sobě důkladně olízal.

Markéta byla očividně spokojená, na tváři měla vítězoslavný úsměv.
Mně se ohromně ulevilo, i když moje záda a zadek pálily, jako by mi je někdo polil kyselinou.

„Pro dnešek končíme, můžeš si stoupnou, Petře, a obleč se prosím tě.“

Konečně jsem si mohl sundat koženou kuklu, vlasy jsem měl jak po sprše.

„Líbilo se ti to aspoň trochu?“ zeptala se. „Tak tohle je ta moje druhá tvář, myslíš, že to vydržíš?“

Objal jsem Markétu, políbili jsme se.

„Markétko moje, to víš, že pro tebe udělám všechno,“ řekl jsem.

„Díky, Peťo, jseš moc hodnej, takže zase příští sobotu v devět? Platí?“

„Jo, platí,“ odpověděl jsem.

„A kdybys chtěl u mě přespat, tak od středy je spolubydlící pryč. Neboj, do soboty na tebe budu hodná...“

/ponyplay/