Paměti zdravotní sestry
Protože práce zdravotní sestry byl vždycky můj sen, ihned po skončení základní školy jsem nastoupila na zdrávku, kterou jsem úspěšně absolvovala. Prožila jsem poslední krásné prázdniny, samozřejmě, že plné sexu.
I ty však velmi rychle utekly a nadešel den mého nástupu do zaměstnání. V té době bylo volné místo jen na gynekologické ambulanci a tak jsem to vzala. Doktor byl příjemný, někdy až moc, což ovšem netrvalo dlouho, protože velice rychle se z něj vyklubal sadista jako řemen.
Následující dny byly pro mě (slušně vychovanou holku) nepředstavitelná muka. Hned první den jsem musela prodělat kompletní zdravotní prohlídku spolu s vyšetřením obou dírek a při té příležitosti mi to, samozřejmě, hned udělal. Bolelo to jako čert a i krev ze mne tekla, doktor měl totiž nezvykle velké přirození. Ale vydržela jsem to a časem jsem tomu přišla i na chuť a dnes už bych neměnila.
Ovšem to, co si dovolil jednoho dne na mladou pacientku, která přišla na gynekologické vyšetření, zarazilo i mě.
Byl pátek, konec pracovní doby, když v tom někdo zaklepal na dveře a já zavolala "dále". Vstoupila asi 18-ti letá slečna a oznámila, že jde na kontrolu s jistým ženským problémem.
„V tuhle dobu se chodí k lékaři na kontrolu?“ spustil na ní doktor ne zrovna vlídným hlasem, který měl mimochodem celý den. Pravděpodobně už konečně přišel na to, že jeho manželka mu zahýbá s jeho kolegou.
Naznačila jsem jí, ať si odloží za plentou a vyleze na křeslo. Dívka to provedla velice rychle, nohy položila do držáků na křesle, ruce na bříško a čekala.
Doktor přistoupil mezi její rozevřená stehna, prohlížejíc zkoumavým pohledem dívku položenou na křesle, navlékl si gumové rukavice a řekl:
"Tak začnem."
Už ten jeho tón mi byl povědomý a známý a já už věděla, že se zase potřebuje na nějaké ženě vyřádit. Má předpověď byla naprosto správná. Bez lubrikantu do ní prudce vrazil dva prsty až zařvala, marně jsem jí uklidňovala, že to bude možná trošku nepříjemné. Doktor se do ní dobýval tak dlouho, až tam nacpal celou ruku a když jí prudkým pohybem vyškubl, slečna vykřikla a na chvíli ztratila vědomí. Nevím, jestli blahem nebo bolestí, ale podle doktorovy zakrvácené rukavice bych řekla, že bolestí.
Slzy v očích, zkrvavená kundička, to hrálo doktorovi do noty a hned se zeptal, jestli brala léky, co jí při poslední návštěvě předepsal. Snažila se dlouho zapírat, ale když jí pohrozil, že jí bude muset znovu prohlédnout, přiznala se, že občas zapomněla.
Doktor řekl: "Dobře, tak se mi ještě na chvilku uvolněte a nebojte se.“
Já stála opodál a tušila co přijde teď. Opět jsem se nemýlila. Doktor mě požádal o anální zrcadla. Poslušně jsem je přinesla a když jí je zaváděl do konečníku a já jí masírovala kundičku, byla v sedmém nebi, ovšem jen do té doby, než zrcadla rozevřel na maximum. Řvala jak šílená a já se bála, že je z ní vytáhne rozevřená .
Naštěstí se tak nestalo, ale já věděla, že ještě zdaleka není konec. Na řadu přišla opět jeho velká ruka. Slečna měla štěstí, stačila omdlít, už když tam měla čtyři prsty, doktor však své dílo dokončil. Pak mě požádal, abych jí odvezla na vozíku do sprchy, prý proto, aby se probrala. Musela jsem se svléci a jít do sprchy s ní, abych jí podepírala, ovšem takové krve, co jí teklo z kundičky a ze zadečku, jsem v životě ještě neviděla. Po chvilce studené sprchy se probrala a ani nevěděla, kde je a co se vůbec stalo. Byla ale statečná, do ordinace se chtěla vrátit po svých a to byla ta chyba, kterou jsem se jí ve sprše snažila marně vymluvit.
Když se přišourala do ordinace, doktor seděl za stolem a hned se dotázal, zda-li přinesla alespoň ranní moč, i když určitě moc dobře věděl, že zapomněla. Měl pravdu, slečna se okamžitě přiznala.
„Nevadí, tak si ještě na chviličku vylezte na křeslo“, odpověděl, pro mě však až moc příjemným tónem.
Celá roztřesená se položila znova na křeslo a já dostala za úkol připoutat její hubené nožky a ruce koženými řemeny. Ale to už doktor stál u jejího klína a v ruce držel tu největší cévku, kterou jsme v ordinaci měli. Roztáhla jsem jí pořádně pysky, doktor přiložil cévku k močové trubici a zručným pohybem s ní zajel na doraz dovnitř. Slečna vykřikla a slzy měla na krajíčku, ale to už z ní crčela zlatavá moč.
Když byla slečinka vyprázdněná, přišel na řadu výplach močového měchýře. Dvě koňské stříkačky naplněné vlažnou vodou snesla vcelku dobře, až při třetí sebou začala škubat a křičet, že to už nevydrží. Doktor však na její protesty nedal a práci dokončil. Byla plná, to už bylo vidět na jejím bříšku a když měla cévku konečně venku, doktor jí oznámil, že to musí v sobě alespoň čtvrt hodiny udržet. Začala marně prosit, že to nemůže vydržet už teď.
„Musíte, jinak začnem znovu“, zněla jeho odpověď.
Mě poslal se vzorkem moči do laboratoře a sám si šel ven zakouřit. Chvátala jsem, abych byla zpátky dřív než on, pozdě, už stál ve dveřích a rozzlobeně koukal na velkou louži pod křeslem. Najednou se otočil a někam odešel, mě předtím poslal na kávu. Když jsem se vrátila, seděl už za stolem a před sebou měl takové dlouhé pouzdro, jako na kulečníkové tágo. Vyděšená slečinka byla stále upoutaná na křesle a prosebně ke mě vzhlížela, když v tom zazvonil telefon. Volali z laborky, doktorovi zazářily oči a já si říkala, asi dobré zprávy, konečně to skončí a můžeme jít domů. Omyl, položil sluchátko, vstal a zeptal se mě, jestli můžu zůstat přesčas, což se mi zrovna nehodilo, ale souhlasila jsem. Nechtěla jsem tam tu holčinu nechat s doktorem samotnou.
„Tak mi ji odvažte a ať se předkloní přes křeslo“, pronesl vlídným hlasem.
Zřejmě klystýr, myslela jsem si ,ale to jsem se šeredně mýlila. Když jsem viděla, jak doktor z pouzdra na stole vytahuje dlouhou ratanovou rákosku, zatrnulo mi.
„Tak slečinko, jak to bylo s těmi léky, co jsem Vám předepsal? Výsledky z laboratoře dokazují, že jste je nebrala vůbec, co mi k tomu řeknete?“
„Ale já opravdu zapomněla asi jen dvakrát“, odvětila.
To už ale první rána svištěla vzduchem přímo na dívčin vyšpulený zadeček, zařvala šíleně, okamžitě se napřímila a oběma dlaněmi se chytla za půlky.
„Tak takhle ne“, řekl a přikázal mi, abych jí připoutala nohy ke kovové konstrukci křesla.
Sice nerada, ale poslechla jsem, koženými řemeny jsem jí připoutala rozkročené nohy, ošetřila prokousnutý ret a pro jistotu jí vložila do úst celou ruličku obvazu
„Už se přiznáš?“, zařval, až jsme se obě lekly.
Než stačila zakroutit hlavou, že ne, už měla na zadečku druhé jelito a já měla co dělat, abych jí udržela ruce. Vydržela pět ran, než se přiznala, že ty léky nebrala vůbec.
„Sestro, kolik je správný výprask?“, zeptal se mě a protože to oba dobře víme, musela jsem říct pravdu.
„Pětadvacet, pane doktore.“
Jak jsem to vyslovila, slečna se začala zmítat jak šílená, doktor však neváhal a začal jí řezat. Po pár ranách přestala klást odpor, buď omdlela bolestí nebo ty rány už ani necítila.
„Tak vidíte, že to šlo a doufám, že si budete pamatovat, že lhát se nevyplácí.“
Na odpověď se ovšem nezmohla. Odvázala jsem jí nohy a pomohla jí na lehátko, položila jí na bříško a lehce jí přejela rukou po zmalované prdelce. Vzrušeně vzdechla a já pochopila, že se jí to snad líbilo, když v tom si mě pan doktor zavolal a pošeptal mi abych připravila dvě injekce jistého účinného, ale velmi bolestivého léku.
Velmi dobře si na tento konkrétní lék pamatuji, protože mi byla asi před rokem taky aplikována jedna injekce tohoto léku a můžu říct, že to stálo opravdu za to. Dvě sestry mě musely držet, abych jim neutekla z ordinace s injekcí v zadku, pálilo to, tlačilo a šíleně štípalo, a to jsem dostala jenom jednu včeličku. Nedovedu si tedy představit, jak tu slečnu na lehátku s tím zmalovaným, fialovým zadečkem udržím sama a navíc, když jí chce pan doktor píchnout hned dvě injekce. Podala jsem doktorovi první injekci a tampon s dezinfekcí, urychleně a velmi pevně uchopila slečnu za ruce a doufala, že to obě přežijem ve zdraví. Bylo mi jí líto. Bylo jí ještě stručně oznámeno, že když léky nebrala, tak jí budou aplikovány v injekční formě. Kývla hlavou na znamení souhlasu a uvolnila zadeček, doktor zručným tahem přejel tamponem místo vpichu a rázně jí bodl do zadku. Ani necukla, až když do ní vnikal obsah stříkačky, začala zhluboka dýchat a nenápadně pohybovat pánví. Pomalu mi to začínalo být jasné, pustila jsem jí ruce a šla pro druhou injekci, která jí byla aplikovaná do druhé půlky zadečku. Průběh byl skoro stejný, až na to, že si jednu ruku strčila pod břicho a začala si nenápadně honit poštěváčka.
Léky byly aplikované, zadek slečny rudý a horký. Doktor zasedl za stůl, zapsal něco do karty a usmál se na mě. Vstal od stolu a šel ke skříni, kde máme zásoby stříkaček, injekčních a chirurgických jehel, cévek a jiných pomůcek na jedno použití. Vzal si dvě balení injekčních jehel po sto kusech a přisedl si na lehátko ke slečně, která si stále honila kundičku a bez jakéhokoli oznámení a varování rozbalil první jehlu a bodl jí do dívčina vyšpuleného a rudého zadku.
„Líbí?“, zeptal se, ale odpovědi se nedočkal a tak pokračoval dál.
Když už jich měla v jedné půlce zadku padesát, začala se trochu hlasitě projevovat, tep se jí zrychlil a začala vzdychat a sténat, kundička i ruka co jí dráždila byly úplně mokré. Následoval ohromující orgasmus.
Protože práce zdravotní sestry byl vždycky můj sen, ihned po skončení základní školy jsem nastoupila na zdrávku, kterou jsem úspěšně absolvovala. Prožila jsem poslední krásné prázdniny, samozřejmě, že plné sexu.
I ty však velmi rychle utekly a nadešel den mého nástupu do zaměstnání. V té době bylo volné místo jen na gynekologické ambulanci a tak jsem to vzala. Doktor byl příjemný, někdy až moc, což ovšem netrvalo dlouho, protože velice rychle se z něj vyklubal sadista jako řemen.
Následující dny byly pro mě (slušně vychovanou holku) nepředstavitelná muka. Hned první den jsem musela prodělat kompletní zdravotní prohlídku spolu s vyšetřením obou dírek a při té příležitosti mi to, samozřejmě, hned udělal. Bolelo to jako čert a i krev ze mne tekla, doktor měl totiž nezvykle velké přirození. Ale vydržela jsem to a časem jsem tomu přišla i na chuť a dnes už bych neměnila.
Ovšem to, co si dovolil jednoho dne na mladou pacientku, která přišla na gynekologické vyšetření, zarazilo i mě.
Byl pátek, konec pracovní doby, když v tom někdo zaklepal na dveře a já zavolala "dále". Vstoupila asi 18-ti letá slečna a oznámila, že jde na kontrolu s jistým ženským problémem.
„V tuhle dobu se chodí k lékaři na kontrolu?“ spustil na ní doktor ne zrovna vlídným hlasem, který měl mimochodem celý den. Pravděpodobně už konečně přišel na to, že jeho manželka mu zahýbá s jeho kolegou.
Naznačila jsem jí, ať si odloží za plentou a vyleze na křeslo. Dívka to provedla velice rychle, nohy položila do držáků na křesle, ruce na bříško a čekala.
Doktor přistoupil mezi její rozevřená stehna, prohlížejíc zkoumavým pohledem dívku položenou na křesle, navlékl si gumové rukavice a řekl:
"Tak začnem."
Už ten jeho tón mi byl povědomý a známý a já už věděla, že se zase potřebuje na nějaké ženě vyřádit. Má předpověď byla naprosto správná. Bez lubrikantu do ní prudce vrazil dva prsty až zařvala, marně jsem jí uklidňovala, že to bude možná trošku nepříjemné. Doktor se do ní dobýval tak dlouho, až tam nacpal celou ruku a když jí prudkým pohybem vyškubl, slečna vykřikla a na chvíli ztratila vědomí. Nevím, jestli blahem nebo bolestí, ale podle doktorovy zakrvácené rukavice bych řekla, že bolestí.
Slzy v očích, zkrvavená kundička, to hrálo doktorovi do noty a hned se zeptal, jestli brala léky, co jí při poslední návštěvě předepsal. Snažila se dlouho zapírat, ale když jí pohrozil, že jí bude muset znovu prohlédnout, přiznala se, že občas zapomněla.
Doktor řekl: "Dobře, tak se mi ještě na chvilku uvolněte a nebojte se.“
Já stála opodál a tušila co přijde teď. Opět jsem se nemýlila. Doktor mě požádal o anální zrcadla. Poslušně jsem je přinesla a když jí je zaváděl do konečníku a já jí masírovala kundičku, byla v sedmém nebi, ovšem jen do té doby, než zrcadla rozevřel na maximum. Řvala jak šílená a já se bála, že je z ní vytáhne rozevřená .
Naštěstí se tak nestalo, ale já věděla, že ještě zdaleka není konec. Na řadu přišla opět jeho velká ruka. Slečna měla štěstí, stačila omdlít, už když tam měla čtyři prsty, doktor však své dílo dokončil. Pak mě požádal, abych jí odvezla na vozíku do sprchy, prý proto, aby se probrala. Musela jsem se svléci a jít do sprchy s ní, abych jí podepírala, ovšem takové krve, co jí teklo z kundičky a ze zadečku, jsem v životě ještě neviděla. Po chvilce studené sprchy se probrala a ani nevěděla, kde je a co se vůbec stalo. Byla ale statečná, do ordinace se chtěla vrátit po svých a to byla ta chyba, kterou jsem se jí ve sprše snažila marně vymluvit.
Když se přišourala do ordinace, doktor seděl za stolem a hned se dotázal, zda-li přinesla alespoň ranní moč, i když určitě moc dobře věděl, že zapomněla. Měl pravdu, slečna se okamžitě přiznala.
„Nevadí, tak si ještě na chviličku vylezte na křeslo“, odpověděl, pro mě však až moc příjemným tónem.
Celá roztřesená se položila znova na křeslo a já dostala za úkol připoutat její hubené nožky a ruce koženými řemeny. Ale to už doktor stál u jejího klína a v ruce držel tu největší cévku, kterou jsme v ordinaci měli. Roztáhla jsem jí pořádně pysky, doktor přiložil cévku k močové trubici a zručným pohybem s ní zajel na doraz dovnitř. Slečna vykřikla a slzy měla na krajíčku, ale to už z ní crčela zlatavá moč.
Když byla slečinka vyprázdněná, přišel na řadu výplach močového měchýře. Dvě koňské stříkačky naplněné vlažnou vodou snesla vcelku dobře, až při třetí sebou začala škubat a křičet, že to už nevydrží. Doktor však na její protesty nedal a práci dokončil. Byla plná, to už bylo vidět na jejím bříšku a když měla cévku konečně venku, doktor jí oznámil, že to musí v sobě alespoň čtvrt hodiny udržet. Začala marně prosit, že to nemůže vydržet už teď.
„Musíte, jinak začnem znovu“, zněla jeho odpověď.
Mě poslal se vzorkem moči do laboratoře a sám si šel ven zakouřit. Chvátala jsem, abych byla zpátky dřív než on, pozdě, už stál ve dveřích a rozzlobeně koukal na velkou louži pod křeslem. Najednou se otočil a někam odešel, mě předtím poslal na kávu. Když jsem se vrátila, seděl už za stolem a před sebou měl takové dlouhé pouzdro, jako na kulečníkové tágo. Vyděšená slečinka byla stále upoutaná na křesle a prosebně ke mě vzhlížela, když v tom zazvonil telefon. Volali z laborky, doktorovi zazářily oči a já si říkala, asi dobré zprávy, konečně to skončí a můžeme jít domů. Omyl, položil sluchátko, vstal a zeptal se mě, jestli můžu zůstat přesčas, což se mi zrovna nehodilo, ale souhlasila jsem. Nechtěla jsem tam tu holčinu nechat s doktorem samotnou.
„Tak mi ji odvažte a ať se předkloní přes křeslo“, pronesl vlídným hlasem.
Zřejmě klystýr, myslela jsem si ,ale to jsem se šeredně mýlila. Když jsem viděla, jak doktor z pouzdra na stole vytahuje dlouhou ratanovou rákosku, zatrnulo mi.
„Tak slečinko, jak to bylo s těmi léky, co jsem Vám předepsal? Výsledky z laboratoře dokazují, že jste je nebrala vůbec, co mi k tomu řeknete?“
„Ale já opravdu zapomněla asi jen dvakrát“, odvětila.
To už ale první rána svištěla vzduchem přímo na dívčin vyšpulený zadeček, zařvala šíleně, okamžitě se napřímila a oběma dlaněmi se chytla za půlky.
„Tak takhle ne“, řekl a přikázal mi, abych jí připoutala nohy ke kovové konstrukci křesla.
Sice nerada, ale poslechla jsem, koženými řemeny jsem jí připoutala rozkročené nohy, ošetřila prokousnutý ret a pro jistotu jí vložila do úst celou ruličku obvazu
„Už se přiznáš?“, zařval, až jsme se obě lekly.
Než stačila zakroutit hlavou, že ne, už měla na zadečku druhé jelito a já měla co dělat, abych jí udržela ruce. Vydržela pět ran, než se přiznala, že ty léky nebrala vůbec.
„Sestro, kolik je správný výprask?“, zeptal se mě a protože to oba dobře víme, musela jsem říct pravdu.
„Pětadvacet, pane doktore.“
Jak jsem to vyslovila, slečna se začala zmítat jak šílená, doktor však neváhal a začal jí řezat. Po pár ranách přestala klást odpor, buď omdlela bolestí nebo ty rány už ani necítila.
„Tak vidíte, že to šlo a doufám, že si budete pamatovat, že lhát se nevyplácí.“
Na odpověď se ovšem nezmohla. Odvázala jsem jí nohy a pomohla jí na lehátko, položila jí na bříško a lehce jí přejela rukou po zmalované prdelce. Vzrušeně vzdechla a já pochopila, že se jí to snad líbilo, když v tom si mě pan doktor zavolal a pošeptal mi abych připravila dvě injekce jistého účinného, ale velmi bolestivého léku.
Velmi dobře si na tento konkrétní lék pamatuji, protože mi byla asi před rokem taky aplikována jedna injekce tohoto léku a můžu říct, že to stálo opravdu za to. Dvě sestry mě musely držet, abych jim neutekla z ordinace s injekcí v zadku, pálilo to, tlačilo a šíleně štípalo, a to jsem dostala jenom jednu včeličku. Nedovedu si tedy představit, jak tu slečnu na lehátku s tím zmalovaným, fialovým zadečkem udržím sama a navíc, když jí chce pan doktor píchnout hned dvě injekce. Podala jsem doktorovi první injekci a tampon s dezinfekcí, urychleně a velmi pevně uchopila slečnu za ruce a doufala, že to obě přežijem ve zdraví. Bylo mi jí líto. Bylo jí ještě stručně oznámeno, že když léky nebrala, tak jí budou aplikovány v injekční formě. Kývla hlavou na znamení souhlasu a uvolnila zadeček, doktor zručným tahem přejel tamponem místo vpichu a rázně jí bodl do zadku. Ani necukla, až když do ní vnikal obsah stříkačky, začala zhluboka dýchat a nenápadně pohybovat pánví. Pomalu mi to začínalo být jasné, pustila jsem jí ruce a šla pro druhou injekci, která jí byla aplikovaná do druhé půlky zadečku. Průběh byl skoro stejný, až na to, že si jednu ruku strčila pod břicho a začala si nenápadně honit poštěváčka.
Léky byly aplikované, zadek slečny rudý a horký. Doktor zasedl za stůl, zapsal něco do karty a usmál se na mě. Vstal od stolu a šel ke skříni, kde máme zásoby stříkaček, injekčních a chirurgických jehel, cévek a jiných pomůcek na jedno použití. Vzal si dvě balení injekčních jehel po sto kusech a přisedl si na lehátko ke slečně, která si stále honila kundičku a bez jakéhokoli oznámení a varování rozbalil první jehlu a bodl jí do dívčina vyšpuleného a rudého zadku.
„Líbí?“, zeptal se, ale odpovědi se nedočkal a tak pokračoval dál.
Když už jich měla v jedné půlce zadku padesát, začala se trochu hlasitě projevovat, tep se jí zrychlil a začala vzdychat a sténat, kundička i ruka co jí dráždila byly úplně mokré. Následoval ohromující orgasmus.
