Sděl jsem v letadle a vychutnával si ten rozdíl s lety, které jsem za svůj život zažil. Jen jsem se usmíval, když jsem srovnával smradlavý a temný prostor Anduly, ve které nás vyváželi k cvičným seskokům u naší výsadkové jednotky. Ty dvě cesty v rozklepaném starém přepravním letadle, co jsem absolvoval z Prahy do Košic, s tímhle luxusem také nešly srovnat a tak jsem se spokojeně rozvaloval v polstrovaném křesle první třídy a usrkával oranžádu, kterou nám pěkně rostlá letuška přinesla.
Vlasta s Hanou seděly vedle sebe a na kolenou měly roztažené nějaké dokumenty, ve kterých se přehrabovaly a živě o něčem diskutovaly. Ostatní, různě rozsazeni nejevili o komunikaci zájem a tak jsem po chvilce zavřel oči a usnul. Věděl jsem, že mezipřistání žádné nebude a že náš spoj po příletu do Antverp, pokračuje dál do Kanady. Spal jsem dost dlouho, až se mnou Hana zatřásla a vzbudila mne. „Tak se vzbuď, vojáku! Právě kroužíme nad naším městem. Bude výsadek.“
Smála se tomu, jak na ni rozespale mžourám a jak si zmateně mnu oči. Vykoukl jsem z okna a spatřil moře a obří přístav, který se pod námi táhl až k obzoru. Letadlo se otočilo a my šli na přistání.
Pasová kontrola proběhla tak letmo, že jsem ji skoro ani nezaregistroval. V centrální hale letiště se Hana okamžitě odebrala do jedné z kanceláří a po chvilce nám přišla oznámit, že během chvilky pro nás a naše zavazadla přijede mikrobus společnosti, která organizuje veletrh.
Kolman se postaral o shromáždění našich zavazadel a balíků, které letištní služba přivezla ke složišti výstupu zavazedel a pak jsme už jen čekali na náš další spoj. Po chvilce se dostavil objemný VW, my i s nákladem jsme se usadili a již jsem se proplétali opravdu živým provozem z letiště do centra města. Vlámská metropole žila svým neutuchajícím tempem a já celkem s úžasem nasával prostředí za železnou oponou, které jsem neznal. Před hotelem Central Saar jsme vystoupili, ale Kolman s Vlastou pokračovali v cestě až na místo konání veletrhu, kde se měla složit zavazadla s modely a v bedně složený kočárek, který Kolman tak pracně ještě v noci kompletoval. V hale hotelu Hana prohodila jen pár slov s recepčním a podle toho, co jsem z její angličtiny vyrozuměl, se pídila po zamluvených pokojích a také se ptala na pana ředitele. Na můj dotaz se jen smála. „Jo miláčku, tady jsem už na pátém veletrhu a s panem ředitelem se znám i osobně. Uvidíš, že k němu půjdeme na skleničku, jen co se Vlastina vrátí.“ Jen jsem nevěřícně vrtěl hlavou a v duchu si říkal, že tahle ženská se umí namáčknout všude, kde pro ní z věci vzniknou výhody.
Recepční někam volal a po chvilce s úklonou Haně sdělil, že pan ředitel dámy očekává a že jakmile se druhá dáma dostaví, můžeme ho navštívit v jeho kanceláři a že bude potěšen. Mezi tím Hana stručně rozdělila náš malý tým do dvojic a recepční předal klíče od pokojů. Pochopitelně jsem bydlel s Hanou a Vlasta k sobě dostala Inge. Tušil jsem, že se děvčata již předem domluvila, jaké bude rozdělení. Naši teplouši byli také spolu a s Kolmanem byl na pokoji Kraťas. Kolman z toho určitě nebyl viditelně nadšený, ale nedovolil si oponovat.
Naše pokoje byly v jednom patře a podle čísel byly na jedné chodbě za sebou. Dva hoteloví nosiči se postarali o naše zavazadla a my pohodlně do třetího patra vyjeli výtahem. Pokoje sice nebyly velké, ale útulně vybavené a měly vlastní oddělenou koupelnu, záchod i předsíň s šatníkem. Byl zde i bárek, televize a klimatizace.
Hana se převlékla a mně nadiktovala, jaké oblečení si mám obléci. Cítil jsem se jako školák a byl ticho, když mi říkala, jaký máme večerní program. Po návštěvě ředitele hotelu se měla odehrát krátká schůzka s majiteli jedné firmy, která měla zájem o výrobu svých návrhů u nás v republice. Hana měla obavy, že tuhle zakázku ztratíme a že ji přeberou Poláci, kteří se v tomhle rangu začínali silně projevovat. Vzhledem k tomu, že se jednalo o mnoha milionovou zakázku, byla to pro Hanu věc cti, aby ji získala ona a ne konkurence. Jednání se mělo odehrát v nočním baru místního hotelu a měli jsme se ho z naší strany účastnit Hana, Vlasta a já. Proč sebou chtěli vzít mne, to jsem netušil. S obchodem jsem neměl žádné zkušenosti a moje znalost angličtiny a němčiny byla na úrovni málomluvného turisty. Han na sobě měla kalhotový kostým tmavé barvy a profesi úspěšné manažerky zvýrazňovaly brýle s dosti silnými obroučkami, které měla zavěšené okolo krku na zlatém řetízku. Rudý lak z nehtů šel pryč a nahradila ho jemná bledá perleť. Nyní vypadala jako solidní a fundovaná podnikatelka, která je schopná ručit za svoje obchody. Ještě jsme byli v pokoji, když k nám vefuněla Vlasta. Byla již také převlečená a její večerní róba zakrývala její tlusté břicho a sloupovitá stehna, ale dávala vyniknout jejímu poprsí, které před sebou tlačila jako lokomotiva své nárazníky. Přes ramena měla přehozený decentní pléd s vetkanou stříbrnou nití, která tvořila jemné vzory. V ruce nesla úhledný balíček a titěrnou kabelku, do které se s bídou vešly tak cigarety.
„No co vy dva? Tak jdeme k řídovi na kafe, ne? Už bych si ho dala a to jejich výtečné pivo také,“ spustila hned na prahu. „Jo zadařilo se nám a vyboxovala jsem rohovou prosklenou kancelář na výstavní ploše. Zítra od osmi můžeme začít s vybalováním a instalací exponátů. Ofice – Magaer mi slíbil na zítřek dva maníky na manipulaci a také jsem z nich vyrazila o tři figuríny víc, než jsme měli v objednávce. Nevím, ale co na ty panáky navěsíme.“
Hana se zamyslela a pak se rozzářila. „Je jasné, že komplety na celkové oblečení postav nemáme, ale máme hodně doplňků. Panáky rozebereme a jejich díly použijeme na demonstrování doplňků. Mám přesnou představu. Naaranžujeme to do květin, co máme objednané a bude to něco extra.“
Vlasta se na ni dívala a pak se začala smát. „Hele kočko, ty máš špičkové nápady. Co takhle figuríně odmontovat prdel, Kolman do ní udělá díru a do té díry zarazíme vzorek těch obřích uměláků co vezeme. To celé položíme do změti lilií nebo růží a bude.“
To jsme se již všichni smáli a bylo jasné, že se zítra bude experimentovat.
Když jsme se přesouvali do přízemí, do ředitelského oddělení, zastavili jsme se postupně v pokojích našich členů výpravy. Děvčata Eva s Annou se rozvalovala na postelích a Eva byla do půl těla nahá. Hned jsem se jí podíval na prsa všiml si, že v bradavkách již zavírací špendlíky nemá. Tak nějak již automaticky jsem na ni kývla a ona z postele hned vyskočila a přiběhla ke mně. Vzal jsem ji za jedno ňadro a z blízka si prohlížel její bradavku. Nebylo na ní skoro nic vidět, jen drobná červená tečka na jedné a také na druhé straně, kudy špendlík prošel. Byl jsem tak nějak rád, že není nijak víc poraněná a lehce jsem její krásné kozy pohladil. Podívala se na mne a já cítil, že je za to pohlazení vděčná. Vlasta si ale tohle nenechala ujít a hned si do mne rýpla. „ No aby ses z těch jejích vemen neposral. Nemusíš mít strach, propichovat umím dobře a když chci, tak po vpichu nezůstane skoro žádná stopa. Tyhle její cecky to je obchodní artikl a přece ji je úmyslně nezničím.“
Ani já, ani Hana jsme jí na to nic neřekli a šli do pokoje, kde bydlela naše teplá dvojka.
Neměli zamčeno a když jsme vešli a viděli, co se uvnitř děje otřásl jsem se hnusem a utvrdil se v tom, že jsem ryze heterosexuální.
Lůďa byl nahý a na hrudníku měl koženou podprsenku a dole kožené krátké pásové kalhoty, které spíše připomínaly jakousi podivnou konstrukci z řemenů. Ta mu svírala ze stran péro a koule a v zadu na zadku měl volný kruhový prostor, který přesně odhaloval jeho řitní otvor. Michal byl do půl těla, na krku měl uvázaný šátek, poklopec jeho kalhot byl rozepnutý a jeho značně velké péro z něj koukalo i s koulema. Lůďa před ním klečel, v prstech měl růži a bylo vidět, jak jejím květem Michalovi jezdí po žaludu. Při tom také Michalovi pokorně lízala a cucal prsty pravé ruky. Vůbec jim nevadilo, že jsme vstoupili a Lůďa dál růži hladil polotuhé péro svého milence.
„Tak co, vy dvě holubičky,“spustila Vlasta a šklebila se na celou svou širokou pusu.
„Musím si ho usmířit,“ smutným hlasem nám řekl Lůďa. „Byl jsem ošklivá a zlá kurvička, která chtěla svému miláčkovi být nevěrná.“ Při těch slovech homouš smutně zavzdychal, sklonil se k ocasu a políbil jeho žalud. „Až se vrátíme, vím, že budu potrestaná a že mne můj miláček možná za trest půjčí tem zarostlým a divokým pastevcům, co se scházejí na Střeláku. Mám z toho strach, protože jim péra hrozně smrdí a mají je stále plná té jejich špinavé mrdky.“
Když jsem slyšel jeho kňouravý hlas, musel jsem se otočit, protože mi tváře smíchem skoro praskaly. Hana s Vlastou ale bez mrknutí oka stály a poslouchaly.
„Ta nevěrná čubka,“ vztekle prskal Michal. „Ona si myslí, že jsem neviděl, jak se nakrucuje před tím fešným stevardem a jak vystrkuje bouli na kalhotách. Musel jsem ho celou cestu v letadle hlídat, aby mi nešel na hajzl a tam tomu kanečkovi nenabídl svou chtivou prdel. Teď si myslí, že když si oblékla moje oblíbené kožené, které na ní tak rád vidím a že když mi bude šolíchat mého krasavce, že si mne usmíří. Počkej ty zlá děvko! Sám tě na Střelák odvedu a budu se dívat, jak ti tam vyšoustají tu tvou sladkou prdelku a jak tě budou kousat do toho tvého kladélka.“
To už na mne bylo moc a vyrazil jsem na chodbu. Ještě jsem slyšel, jak je Hana konejší a jak se snaží mírnit jejich žárlivou scénu.
Když je obě ženy opustily a došly za mnou po chodbě ke schodům, Vlasta si naštvaně odfrkla.
„Buzny jedny, ještě se nám pohádají a odmítnou předvést tu svou scénku, kterou tak dovedou nadchnout některé diváky.“
„Ale neboj se,“ uklidňovala ji Hana. „Jako bys je neznala, chvilku bude Michal trucovat, Lůďa mu ho přeblafne a pak si střídavě vzájemně zasunou a bude po hádce. Večer už zase budou jako dvě hrdličky a vše bude zapomenuto. Jinak oni dobře ví, co jim tenhle náš pracovní výjezd nese za výhody a to nemluvím jen o těch finančních. Hukin a jeho ostří hoši z Bartolomějské se už na ně jednou zaměřili a nebýt mých známosti s jeho ženou, tak už někde na Borech nastavovali zadky jiným muklům. Takhle mají krytí a jen občas si jdou do kanceláře zazpívat a prozradit nějaké ty zajímavosti ze života pražské 4% komunity.“
Šli jsme dolů do ředitelského oddělení a tam nás u dveří kanceláře ředitele přivítal olivrejovaný portýr. Obřadně nás uvedl do kanceláře, kde seděla mladá blond žena, která byla jako ze žurnálu. Když vstala, ukázala dlouhé nohy, které byly přesně tvarované a svou délkou perfektně ladily k plochému břichu a velikosti poprsí. Zdála se mi dokonalá a v tom, co měla na sobě byla jakoby až umělá. Jasný vzor ženské dokonalosti a krásy. Bez klepání vstoupila do ředitelovy pracovny a tam se za obrovským dřevěným stolem zvedl malý, o hodně starší a notně plešatý mužík. Hlavu měl jako koleno a jeho rudé tváře se leskly potem a jakoby mastnotou. Vesele zakrákoral a hnal se okolo obřího stolu k nám. Dámám políbil ruce, mne si prohlédl a pak mi podal svou ruku. Pocit ze stisku jsem měl, jako když jsem si jednou v cirkuse potřásal ploutví s lachtanem. Pak jsme si sedli a kupodivu umělá kráska, která byla představena jako Mariechen si sedla k nám. Tlouštík okolo nás rozradostněně pobíhal a několikrát telefonoval kamsi, aby nám okamžitě přinesli nějaké občerstvení. Dost mne udivilo, na co má sekretářku, od které se dalo očekávat, že uvaří kafe a podá ho návštěvě. Po chvilce nezávazné konverzace, Hana s Vlastou panu řediteli, který byl zároveň majitelem tohoto obrovského luxusního hotelu, předaly balíček, který byl dárkem. Ředitel lachtan radostně zafrkal a hned balíček rozbalil. Když odstranil růžový jemný papír s mašlemi, na denní světlo vykoukla v nóbl kazetě zabalená sada pro otroky. Kukla, obojek, a jezdecký bič s plochou koženou plácačkou na konci. Lachtan se šťastně zavrtěl a hned dárek ukazoval své sekretářce. Ta se jen pousmála a viděl jsem , jak souhlasně mrkla na mé dvě společnice. Pak kazetu otevřela a z ní vytáhla bičík a pana ředitele bez jakéhokoli ptaní přetáhla po zpocených zádech. Ten vykvíkl jako podsvinče a okamžitě se ke své sekretářce sklonil a políbil jí ruku. Pak záplavou slov Haně a Věře děkoval a přebíhal při tom od jedné ke druhé. Sekretářka zatím odnesla dárek k sobě do své místnosti a s jejím návratem do ředitelovy pracovny napochodovali dva pinglové, kteří tlačili každý po jednom servírovacím stolku. Na jednom byly samé lahůdky studené kuchyně a na druhém různé pití.
Vlasta bez ptaní sáhla po belgickém pivu a my s Hanou si nechali nalít koňak a kávu. Pak se společnost dala do hovoru a podle toho, co jsem rozuměl se jednalo o obchod a převážně o dnešní schůzku. Hoteliér nás ubezpečoval, že s klienty již promluvil a že se bude snažit ovlivnit jednání v náš prospěch. Jen letmo jsem zaslechl něco o nějaké provizi, která mu měla kápnout a o tom, že polská konkurence by byla svolná vyjednávat, když by nějaká ta sumička přešla do jejich kapsy za to, že se jejich jednatelům nepodaří obchod realizovat. Poláci požadovali deset tisíc dolarů za nedotažení obchodu a ujišťovali přes prostředníka, kterým byl lachtan hoteliér, že jakmile budou mít jistotu, že peníze budou přesunuty, okamžitě vyrazí s takovou cenou, že pro nás bude jednoduché jejich cenu podlézt a tím se dostat do kšeftu. Hana s Vlastou se krátce poradily a nabídly že jsou ochotné jít na polovinu provize, než polská strana požadovala. Lachtan čile telefonoval a ve finále se cena ustálila na šesti tisících. Vlasta se jen ušklíbla a mně bylo jasné, že zahraniční obchod na nutných provizích z černých fondů stejně vyplatí celých deset tisíc. Mezi řečí jsem se jen tak lehce Hany na to zeptal. Podívala se na mne jako na něco, co právě vylezlo z nějaké díry. „Miláčku, pro dva tácy doláčů, bych se sem určitě nevláčela. Uvidíš zítra odpoledne. Vezmu tě někam, kam se jen tak někdo nedostane. Jsme zahraniční obchod a máme ve světě kredit jištěný státem, ale to uvidíš.“
Byl jsem raději ticho a víc se do diskuse nevměšoval. Ještě chvíli jsme seděli a já stačil ochutnat od ústřic přes pravý ruský kaviár až po lanýže v bílé omáčce skoro vše, co stůl skýtal. Co také jiného jsem měl dělat, byl jsem zde spíše jako jakýsi doplněk. To ale nevadilo blond sekretářce, která sekretářkou určitě nebyla. Většinou mlčela a jen občas se do hovoru zapojila a to jen tehdy, když nějakým způsobem napomínala nebo opravovala svého nadřízeného, hoteliéra lachtana. Při tom mne ale neustále pozorovala a viděl jsem, jak její oči po mém těle jezdí. Těsně než jsme odešli, se jen Vlasty stručně zeptala, jestli jejich společník, tedy já, bude přítomen večernímu jednání v baru. Vlasta jí mou přítomnost odsouhlasila a blondýna jen houkla na lachtana, že dnes budou oba večer v baru a že se chce bavit. Lachtan něco zamítavě začal mektat a já z jeho záplavy slov vyrozuměl, že mají jiný program. Stačilo ale, jak se na něj blondýna podívala a byl hned ticho. Když jsme odcházeli, blondýna mi německy řekla, že dnes večer se mnou chce tančit a že je zvědavá, jak se jí budu věnovat. Zamrmlal jsem, že mi bude ctí a potěšením. Když jsem to říkal díval jsem se na Hanu, která měla silně neutrální tvář a nedalo se usoudit, co si o věci myslí. Její pevně sevřené rty ale říkaly své. Jak jsme dámám u dveří dával přednost při odchodu, jen tak jsem Haně šeptl do ucha.“Na tu zmalovanou blond nádheru jsem asi tak zvědavý.“ Hana se ušklíbla a nic neřekla. Blond nádhera stála těsně u nás a krásně se na nás při loučení usmívala. V duchu jsem se chechtal a těšilo mne, že nám nerozumí, co si o ní povídáme. Předpokládal jsem, že to co jsem říkal, brala jako můj galantní kompliment Haně při tom, když jsem ji jako první pouštěl ze dveří.
Z ředitelské kanceláře jsme se vydali do jídelny na večeři. Naše posádka tam již byla a bylo vidět, že jim cizozemská kuchyně chutná. Po tom, co jsem snědl u ředitele, jsem sice moc chuti na jídlo neměl, ale večeře skládající se z kuřecích plátků na jemné omáčce s podivnými nočky, které jsem jedl prvně v životě, mi chutnala a sklenice silného světlého piva mi také přišla vhod. Po večeři mne Hana zase hnala převléct se a po cigaretě jsme se i s Vlastou odebrali do baru. Když jsme tam šli, obě ženy mne poučovaly, že až se povede jednání, že mám být po celou dobu ticho. Také jsme se domluvili, že obě se ke mně budou občas naklánět a úmyslně se před klienty na něco ptát a jakoby si žádat povolení nebo souhlas. Vždy mi tiše šeptnou, zda mám hlavou kývat záporně nebo kladně. Občas také musím některé z nich něco jako zašeptat do ucha a musí to být jaksi důrazné a ve formě příkazu. Prostě bylo jasné, že chystají nějakou opičárnu.
Do baru jsme dorazili těsně před devátou večer a bylo skoro prázdno. V zadní části, na jakémsi vyvýšeném podiu, byl kulatý stůl a bylo prostřeno pro sedm lidí. Číšník nás tam odvedl a s uctivou úklonou nás usadil. Na Vlastě jsem viděl, jak jí štve, že jsme dorazili jako první. Její vztek ale ochabl, když se ke stolu houpavým krokem blížil ředitel lachtan a do jeho paže byla zavěšená zářivá blondýna Mariechen. Sedli k nám a blond kráska si bez rozpaků a váhání sedla vedle mne. Dekolt měla tak nějak těsně nad pupík a ty dva nádherné melouny jí z kousků hedvábného hadříku, kterým byly zakryté, nádherně vykukovaly. Na krku jí visel zlatý silný řetěz a kameny, které v něm byly, bych odhadl na diamanty. Nic jiného zde v Antverpách jsem také nečekal s ohledem na to, že Antverpy jsou Mekkou diamantů a trhu s nimi. Rozproudila se konverzace, jen já a blondýna jsme tak trochu byli stranou. Dva pinglové, kteří okolo nás skoro neustále kmitali, jí přinesli burbon a já si vyžádal ruskou vodku. Hana si dala suché Martiny a Věra zůstala u svého milovaného piva. Lachtan pil sodovku a ucucával kávu presso. Náhle Hana zbystřila a já si všiml, že do baru vešly dvě ženy. Jedna z nich byla dost stará a její společnice mohla být v Haniných letech. Byly snědé a ta starší měla orlí nos a byla trochu jako čarodějnice. Blížily se k našemu stolu a lachtan okamžitě vyskočil a úslužně je k nám zval a doprovázel. Když dámy proti nám usadil, nastalo vzájemné představování se a uklánění. Byl jsem představen jako odborný obchodní poradce a specialista na transakce a kontrakty. Sám jsem koukal jako blázen, co ze mne, z obyčejného velitele průzkumného praporu najednou je. Seděl jsem a prohlížel si ty dvě báby, co proti nám zasedly. Byly sice náramně vyoblékané a blyštěly se zlatem, ale byly jaksi neforemné a jako ženy spíše odpudivé, než přitažlivé. Ta starší měla splývavé šaty a ani nebylo vidět kde a jaká má prsa. Podle toho jak u stolu seděla, bych odhadoval, že je má někde hluboko pod stolem. Její společnice měla u nosu bradavici a náznak začínajícího volete na jejím krku, byl značně nechutný. Z hovoru jsem usoudil, že jsou z Izraele, protože se jich hoteliér ptal, jak se vede jedné osobě z Haify, se kterou se všichni znali. Po chvilce se pomalu najelo na téma obchodu a já bedlivě v mezích svých možností sledoval o co jde. Moje krásná společnice, která seděla po mé straně se okatě nudila a konzumovala jeden burbon za druhým. Občas jsem cítil, jak se její dlouhá noha otírá o mé stehno a to mne dost dráždilo. Také její jemný parfém smíšený s vůní její kůže mi klidu nedodával. Bylo vidět, jak se vlny jednání přelévají z jedné strany na druhou. Někdy Hana varovně zvedla ruku a naklonila se ke mně a do ucha mi cosi šeptala. Bylo mi jasné, že to je součást domluvené hry. Vždy jsem k ní vnímavě sklonil hlavu a pečlivě naslouchal. Pochopitelně jsem čekal na konečný signál, který mi měl oznámit, jaké mám hlavou udělat gesto. Když bylo po jejím šeptaném projevu, vždy jsem přesně podle instrukce důrazně zavrtěl hlavou a při záporném vrtění, jsem ještě přidal dotvrzující nervózní zabubnování na desku stolu. Když se jednání na chvilinku zastavilo, rozšířil jsem hru a prstem na Hanbu zakýval, aby se ke mně naklonila. Ta hru přijala a já jí jakoby něco do ucha šeptal. Ona začala souhlasně kývat hlavou a když se ode mne oddálila, začala na obě dámy chrlit další možnosti a návrhy. Musel jsem se Haně obdivovat, jak je věci znalá a jak jí jednání jde. Všiml jsem si, že v hovoru občas plynně přecházela z angličtiny do němčiny a zase zpět. Asi po hodině jednání, do kterého se občas zapojil i lachtan hoteliér za polskou stranu, došlo k dohodě a já vyrozuměl, že smlouva je stvrzena a že bude zítra podepsána. Izraelská firma bude exportérem a distributorem našich podivných výrobků do půlky světa. Bylo dohodnuto, že se bude vyrábět pod cizí značkou a že výrobky nebudou označeny jako výrobky našeho státu, ale jako cizozemské. Viděl jsem na Haně, jak se štěstím celá třese, že se jí podařilo tenhle obchod uzavřít, ale navenek to nedávala znát. Hoteliér, který měl zastupovat konkurenci jen smutně pokrčil rameny a politoval polskou stranu, že neuspěla. Všichni ale u stolu věděli o co jde a myslím, že s věcí byly obeznámeny i naše izraelské obchodní partnerky. Hoteliér nechal přinést pravé francouzské šampaňské a byl přípitek na dotvrzení kontraktu. Pak již byla volná zábava a bar se pomalu plnil. Hoteliér se věnoval hostům a pobíhal mezi stoly a vítal některé významné hosty. Han mne upozorňovala na některé osoby a řekla mi, že se s nimi určitě uvidím, až začne veletrh.
Židovské dámy se po chvíli odporoučely a Vlasta mi s úšklebkem přes stůl řekla. „No tak ty dvě židovský čarodějnice jsme zmákli. My jsme spokojení, ty dvě taky a může se začít v klidu nasávat. To, co bylo základem toho celého tady, je už hotové. Předváděčky už budou sranda a těch pár kontraktů, co ještě uděláme, bude jen višeň na velikém židáckém dortu, který jsme právě upekli. To by mne zajímalo, co šly ty dvě Sáry dělat. Asi si z radosti, že se jim také zadařilo, vzájemně vylížou ty svoje zasmrádlé pekáče.“ Pak se hlasitě zasmála a zvrhla do sebe obsah celé sklenice piva. Mariechen se na ni dívala,a le neřekla nic. Jen luskla prsty a úslužný pingl tiše přišustil s dalším burbonem. Pokoušel jsem se s ní konverzovat německy a ona na mou lámanou řeč trpělivě odpovídala. Občas se smála a ucucávala své pití. Hana, která si povídala s hoteliérem nás sledovala, ale její obličej nic neprozrazoval. Mariechen již byla celým stehnem na mne natlačená a bylo vidět, že její oči se po pití lesknou. Vlasta do hovoru moc nezasahovala, ale bylo vidět, že má o situaci u stolu přehled a že vše hlídá. V baru začala hrát hudba a skoro vše, co se hrálo, byly bluesové tklivé skladby. Světla se ztlumila a na parketu plulo několik párů v mazlivém přítmí. Mariechen se najednou zvedla a bez jakékoliv přípravy mne vzala za rameno. Jejímu německému pojď tančit jsem rozuměl a bez ohledu, zda jdu, vykročila k parketu. Šel jsem s ní a když jsem přišli na parket, bez mluvení mi dala ruce kolem krku a já ucítil, jak se její pružné tělo celou plochou na mne přimáčklo. Nic moc jsme netančili, spíš jsme se jen tak pohupovali. Cítil jsem její tvrdá prsa na své hrudi a její koleno mi zajelo mezi stehna. Při tanci jsem pokukoval k našemu stolu a hledal útočiště u Hany. Ta ale dělala, že je zabraná do hovoru s hoteliérem a Vlasta se jen zubila a připíjela nám další sklenicí piva. Chvíli jsme takhle tančili a Mariechen mi již bez skrupulí kolenem jezdila v rozkroku a krouživě se o mne třela svým bujným poprsím. Byl jsem sice lehce vzrušený, ale prostředí parketu a přítomnost hoteliéra, mi bránily soustředit se na její nádherné tělo. Když hudba začala hrát další kus, který byl vyložený ploužák a světla se ještě víc na parketu ztlumila, cítil jsme, jak mne Mariechen najednou kousla do ušního lalůčku. Cukl jsem sebou, ale tančili jsme dál. Nyní mne tvrdě svírala a její ruce byly ovinuté okolo mého krku.
Hlasitě dýchala a najednou mi do ucha česky zašeptala. „Pojď jdeme na hajzl. Chci abys mne vymrdal. Chci v sobě mít český ocas. Chci být opět šukaná českým klukem a zapomenout při tom tady na tohle město, na tuhle zemi.“ Když jsem to slyšel, ztuhl jsem a byl jak v šoku. V prvním momentu jsem myslel, že mám snad halucinace, ale Mariechen, se ode mne odtrhla a držela mne jen za ruku, za kterou mne táhla ven ze sálu. Pinglové nám úslužně uhýbali a bába, která měla službu na dámském záchodě, na divoký pokyn paní šéfové z hajzlu vyrazila ven, jako kometa. Mariechen rozkopla dveře u první krásně kachlíčkované kabinky a vtáhla mne dovnitř. Tam během sekundy měla dole jak šaty, tak kalhotky a dravě zápasila s opaskem mých kalhot. Kalhoty jsem měl hned dole a ona mi divoce začala honit polotuhého ptáka. Byl jsem z toho celého vyjevený a tak to chvilku trvalo, než si mne připravila. Jakmile byl dost tvrdý, otočila se ke mně zadkem a vystrčila na mne svou krásně vyholenou kundu. „Dělej, vraž mi ho tam, mrdej mne jako kurvu, jako děvku!“ Vykřikovala a při tom se rukama držela mísy a hlavu měla skloněnou k porcelánu a zadek vysoce zdvižený. Zajel jsem do ní a cítil jak je vzrušená a mokrá. Chytil jsem ji a začal do ní přirážet. Chvíli byla ticho, ale pak začala vzdychat a vykřikovat.
„Ano, to je ono, takhle jsem to vždy měla ráda. Ještě v době, když jsem byla jako děvka v Perlovce mne takhle šoustali po všech průjezdech, kavárnách a vinárnách. Jsem to já, bývalá kurva od Prašné brány, které všichni říkali Dlouhonohá Maruna, děvka kterou za prachy mrdali negři, arabáci a skopčáci, co si do Prahy chodili vystříkat svoje nadržený péra.“ Poslouchal jsem ji a chvílemi jsem přestával i přirážet. Byl jsem jako ve zlém snu a nevěřil svým uším. Ale ona pokračovala.
„No dělej, chci to a potřebuju to od Čecha, chci v sobě mít českou mrdku, rozumíš? Ani tam do Prahy si zajet nemohu, abych si to nechala zase někde na schodech nebo v pasáži od někoho udělat. Jsem tu jako v kleci. Bohatá, opuštěná děvka, která má sice peněz jak šlupek, ale nemá lásku. Mám jen toho chcíplého otroka, kterého jsem donutila, aby si mne vzal a uděl ze mne paní milionářku. Jestli se ti tady u toho pobliju, tak se tomu nediv. Chce se mi skoro pořád blít z toho mého zkurveného, posraného života.“ Poslouchal jsem ji a opět se v ní začal pohybovat. Chtěl jsem se jí na mnoho věcí zeptat, ale měl jsem ústa jako zamrzlá a tak jsem dělal to, co po mně chtěla. Můj ocas ji vyšukával a snažil se jí dělat dobře. Cítil jsem, jak zrychluje a v duchu si přál, aby již byla hotová a já mohl přestat. Byla krásná, měla nádherné tělo, ale mne to s ní netěšilo a připadal jsem si tak nějak divně a trapně. Cítil jsem, jak dostává křeče a snažil se také honem udělat. Tak nějak bídně se mi to povedlo a několikrát jsem do ní mizerně ustříkl. Bylo to celé smutné a vypjaté. Když cítila, že jsem vytekl, cukla zadkem a odtrhla se ode mne. Z role odtrhla dva kusy voňavého toaletního papíru a jeden mi podala, abych se utřel. Tak, jak byla rychle svlečená, byla zase oblečená. Když jsem se i já dostrojil, přitáhla si mne k sobě, políbila mne, podívala se mi do očí a tiše zašeptala. „Promiň“.
Vypotácel jsem se z hajzliku jako v těžké opici a pomalu za ní šel do baru. U našeho stolu byla dřív než já a na manžela jen panovačně kývla. Ten se rychle zvedl a náznakem vrchnímu ukázal, že veškerá útrata jde na vrub podniku. Pak se dámám uklonil, mně podal svou lachtaní ploutev a v těsném závěsu za svou krásnou manželkou opustil svůj vlastní lokál.
Sedl jsem si vyjeveně ke stolu a naráz dopil ostré pití, co jsem měl před sebou. To mne probralo a začal jsem hlasitě kašlat.
Vlasta se hlučně zasmála. „Tak jaká byla Dlouhonohá Maruna? Je to pořád taková zdatná píchačka, jako v dobách své pražské slávy?“
Vztekle jsem se na ni podíval a zasyčel na ni. „Jdi do prdele ty krávo! Neser mne nebo ti rozbiju židli o tu tvou blbou palici.“
Vlasta se jen ušklíbla, ale ztichla. Hana mi dala ruku na rameno a dlouze se mi podívala do očí. „Víš Petříku, nějak jsem věděla, že k tomuhle dojde a úmyslně jsem tomu nezabránila, i když to bylo jednoduché ji od tebe odblokovat. Maruška je sice bohatá a v prachách by se mohla koupat, ale šťastná není. Jí chybí domov a tohle pro ni je zlatá klec, do které ji zavřel ten její otrocký manžel a hoteliér. Ona je jeho Paní, ale vlastně on je jejím Pánem. Ona mu poroučí a on dělá co ona chce, ale v podstatě je ona otrokyní sama sobě a tím i jemu. Před pěti lety za ní jako pejsek jezdil do Prahy a ona ho měla jako onuci a jen na peníze. On ji miloval a věřím, že ji stále miluje. Ona chtěla své zajištění a z Čech přes Jugoslávii utekla sem do Belgie, kde si ji pochopitelně bohatý a známý hoteliér vzal. Nyní zde žije,má na co si vzpomene, ale návrat domů není možný. Je zde jako ve zlatém žaláři a nic není platné, že si může dělat co chce. Jí chybí být doma, jít na štrych noční Prahou. Chybí jí to pražské podsvětí a život v něm, se všemi nástrahami i útrapami. Kolikrát mi večer dlouze telefonuje a vzpomíná, jak by si ráda sedla do zakouřené hospody té poslední skupiny, dala si tlačenku a české pivo, nebo někdy okolo třetí ráno zašla na Václaváku na horkou klobásu opečenou na přepáleném oleji. Prostě není všechno tak krásné jak se zdá. Asi to ode mne nebylo hezké, že jsem tě s ní nechala, ale věř mi, že to mělo svůj význam.“
Vlasta jen koukala, ale již si nedovolila nic říci. Hana mne objala okolo ramen a pošeptala mi. „Pojď půjdeme do pokoje a ty se musíš vykoupat. Pak se půjde spát, zítra nás čeká první přípravný den na veletrh. Co se Marušky týče, nedělej si výčitky, ale buď rád, že jsi jí aspoň takhle podivně mohl pomoci v její touze po domově.“
Zvedli jsme se a šli z baru pryč. Ještě při odchodu jsem se podíval k ženským toaletám, kde jsem se tak prapodivně miloval s ženou, která měla tak pestrou minulost.
Vlasta s Hanou seděly vedle sebe a na kolenou měly roztažené nějaké dokumenty, ve kterých se přehrabovaly a živě o něčem diskutovaly. Ostatní, různě rozsazeni nejevili o komunikaci zájem a tak jsem po chvilce zavřel oči a usnul. Věděl jsem, že mezipřistání žádné nebude a že náš spoj po příletu do Antverp, pokračuje dál do Kanady. Spal jsem dost dlouho, až se mnou Hana zatřásla a vzbudila mne. „Tak se vzbuď, vojáku! Právě kroužíme nad naším městem. Bude výsadek.“
Smála se tomu, jak na ni rozespale mžourám a jak si zmateně mnu oči. Vykoukl jsem z okna a spatřil moře a obří přístav, který se pod námi táhl až k obzoru. Letadlo se otočilo a my šli na přistání.
Pasová kontrola proběhla tak letmo, že jsem ji skoro ani nezaregistroval. V centrální hale letiště se Hana okamžitě odebrala do jedné z kanceláří a po chvilce nám přišla oznámit, že během chvilky pro nás a naše zavazadla přijede mikrobus společnosti, která organizuje veletrh.
Kolman se postaral o shromáždění našich zavazadel a balíků, které letištní služba přivezla ke složišti výstupu zavazedel a pak jsme už jen čekali na náš další spoj. Po chvilce se dostavil objemný VW, my i s nákladem jsme se usadili a již jsem se proplétali opravdu živým provozem z letiště do centra města. Vlámská metropole žila svým neutuchajícím tempem a já celkem s úžasem nasával prostředí za železnou oponou, které jsem neznal. Před hotelem Central Saar jsme vystoupili, ale Kolman s Vlastou pokračovali v cestě až na místo konání veletrhu, kde se měla složit zavazadla s modely a v bedně složený kočárek, který Kolman tak pracně ještě v noci kompletoval. V hale hotelu Hana prohodila jen pár slov s recepčním a podle toho, co jsem z její angličtiny vyrozuměl, se pídila po zamluvených pokojích a také se ptala na pana ředitele. Na můj dotaz se jen smála. „Jo miláčku, tady jsem už na pátém veletrhu a s panem ředitelem se znám i osobně. Uvidíš, že k němu půjdeme na skleničku, jen co se Vlastina vrátí.“ Jen jsem nevěřícně vrtěl hlavou a v duchu si říkal, že tahle ženská se umí namáčknout všude, kde pro ní z věci vzniknou výhody.
Recepční někam volal a po chvilce s úklonou Haně sdělil, že pan ředitel dámy očekává a že jakmile se druhá dáma dostaví, můžeme ho navštívit v jeho kanceláři a že bude potěšen. Mezi tím Hana stručně rozdělila náš malý tým do dvojic a recepční předal klíče od pokojů. Pochopitelně jsem bydlel s Hanou a Vlasta k sobě dostala Inge. Tušil jsem, že se děvčata již předem domluvila, jaké bude rozdělení. Naši teplouši byli také spolu a s Kolmanem byl na pokoji Kraťas. Kolman z toho určitě nebyl viditelně nadšený, ale nedovolil si oponovat.
Naše pokoje byly v jednom patře a podle čísel byly na jedné chodbě za sebou. Dva hoteloví nosiči se postarali o naše zavazadla a my pohodlně do třetího patra vyjeli výtahem. Pokoje sice nebyly velké, ale útulně vybavené a měly vlastní oddělenou koupelnu, záchod i předsíň s šatníkem. Byl zde i bárek, televize a klimatizace.
Hana se převlékla a mně nadiktovala, jaké oblečení si mám obléci. Cítil jsem se jako školák a byl ticho, když mi říkala, jaký máme večerní program. Po návštěvě ředitele hotelu se měla odehrát krátká schůzka s majiteli jedné firmy, která měla zájem o výrobu svých návrhů u nás v republice. Hana měla obavy, že tuhle zakázku ztratíme a že ji přeberou Poláci, kteří se v tomhle rangu začínali silně projevovat. Vzhledem k tomu, že se jednalo o mnoha milionovou zakázku, byla to pro Hanu věc cti, aby ji získala ona a ne konkurence. Jednání se mělo odehrát v nočním baru místního hotelu a měli jsme se ho z naší strany účastnit Hana, Vlasta a já. Proč sebou chtěli vzít mne, to jsem netušil. S obchodem jsem neměl žádné zkušenosti a moje znalost angličtiny a němčiny byla na úrovni málomluvného turisty. Han na sobě měla kalhotový kostým tmavé barvy a profesi úspěšné manažerky zvýrazňovaly brýle s dosti silnými obroučkami, které měla zavěšené okolo krku na zlatém řetízku. Rudý lak z nehtů šel pryč a nahradila ho jemná bledá perleť. Nyní vypadala jako solidní a fundovaná podnikatelka, která je schopná ručit za svoje obchody. Ještě jsme byli v pokoji, když k nám vefuněla Vlasta. Byla již také převlečená a její večerní róba zakrývala její tlusté břicho a sloupovitá stehna, ale dávala vyniknout jejímu poprsí, které před sebou tlačila jako lokomotiva své nárazníky. Přes ramena měla přehozený decentní pléd s vetkanou stříbrnou nití, která tvořila jemné vzory. V ruce nesla úhledný balíček a titěrnou kabelku, do které se s bídou vešly tak cigarety.
„No co vy dva? Tak jdeme k řídovi na kafe, ne? Už bych si ho dala a to jejich výtečné pivo také,“ spustila hned na prahu. „Jo zadařilo se nám a vyboxovala jsem rohovou prosklenou kancelář na výstavní ploše. Zítra od osmi můžeme začít s vybalováním a instalací exponátů. Ofice – Magaer mi slíbil na zítřek dva maníky na manipulaci a také jsem z nich vyrazila o tři figuríny víc, než jsme měli v objednávce. Nevím, ale co na ty panáky navěsíme.“
Hana se zamyslela a pak se rozzářila. „Je jasné, že komplety na celkové oblečení postav nemáme, ale máme hodně doplňků. Panáky rozebereme a jejich díly použijeme na demonstrování doplňků. Mám přesnou představu. Naaranžujeme to do květin, co máme objednané a bude to něco extra.“
Vlasta se na ni dívala a pak se začala smát. „Hele kočko, ty máš špičkové nápady. Co takhle figuríně odmontovat prdel, Kolman do ní udělá díru a do té díry zarazíme vzorek těch obřích uměláků co vezeme. To celé položíme do změti lilií nebo růží a bude.“
To jsme se již všichni smáli a bylo jasné, že se zítra bude experimentovat.
Když jsme se přesouvali do přízemí, do ředitelského oddělení, zastavili jsme se postupně v pokojích našich členů výpravy. Děvčata Eva s Annou se rozvalovala na postelích a Eva byla do půl těla nahá. Hned jsem se jí podíval na prsa všiml si, že v bradavkách již zavírací špendlíky nemá. Tak nějak již automaticky jsem na ni kývla a ona z postele hned vyskočila a přiběhla ke mně. Vzal jsem ji za jedno ňadro a z blízka si prohlížel její bradavku. Nebylo na ní skoro nic vidět, jen drobná červená tečka na jedné a také na druhé straně, kudy špendlík prošel. Byl jsem tak nějak rád, že není nijak víc poraněná a lehce jsem její krásné kozy pohladil. Podívala se na mne a já cítil, že je za to pohlazení vděčná. Vlasta si ale tohle nenechala ujít a hned si do mne rýpla. „ No aby ses z těch jejích vemen neposral. Nemusíš mít strach, propichovat umím dobře a když chci, tak po vpichu nezůstane skoro žádná stopa. Tyhle její cecky to je obchodní artikl a přece ji je úmyslně nezničím.“
Ani já, ani Hana jsme jí na to nic neřekli a šli do pokoje, kde bydlela naše teplá dvojka.
Neměli zamčeno a když jsme vešli a viděli, co se uvnitř děje otřásl jsem se hnusem a utvrdil se v tom, že jsem ryze heterosexuální.
Lůďa byl nahý a na hrudníku měl koženou podprsenku a dole kožené krátké pásové kalhoty, které spíše připomínaly jakousi podivnou konstrukci z řemenů. Ta mu svírala ze stran péro a koule a v zadu na zadku měl volný kruhový prostor, který přesně odhaloval jeho řitní otvor. Michal byl do půl těla, na krku měl uvázaný šátek, poklopec jeho kalhot byl rozepnutý a jeho značně velké péro z něj koukalo i s koulema. Lůďa před ním klečel, v prstech měl růži a bylo vidět, jak jejím květem Michalovi jezdí po žaludu. Při tom také Michalovi pokorně lízala a cucal prsty pravé ruky. Vůbec jim nevadilo, že jsme vstoupili a Lůďa dál růži hladil polotuhé péro svého milence.
„Tak co, vy dvě holubičky,“spustila Vlasta a šklebila se na celou svou širokou pusu.
„Musím si ho usmířit,“ smutným hlasem nám řekl Lůďa. „Byl jsem ošklivá a zlá kurvička, která chtěla svému miláčkovi být nevěrná.“ Při těch slovech homouš smutně zavzdychal, sklonil se k ocasu a políbil jeho žalud. „Až se vrátíme, vím, že budu potrestaná a že mne můj miláček možná za trest půjčí tem zarostlým a divokým pastevcům, co se scházejí na Střeláku. Mám z toho strach, protože jim péra hrozně smrdí a mají je stále plná té jejich špinavé mrdky.“
Když jsem slyšel jeho kňouravý hlas, musel jsem se otočit, protože mi tváře smíchem skoro praskaly. Hana s Vlastou ale bez mrknutí oka stály a poslouchaly.
„Ta nevěrná čubka,“ vztekle prskal Michal. „Ona si myslí, že jsem neviděl, jak se nakrucuje před tím fešným stevardem a jak vystrkuje bouli na kalhotách. Musel jsem ho celou cestu v letadle hlídat, aby mi nešel na hajzl a tam tomu kanečkovi nenabídl svou chtivou prdel. Teď si myslí, že když si oblékla moje oblíbené kožené, které na ní tak rád vidím a že když mi bude šolíchat mého krasavce, že si mne usmíří. Počkej ty zlá děvko! Sám tě na Střelák odvedu a budu se dívat, jak ti tam vyšoustají tu tvou sladkou prdelku a jak tě budou kousat do toho tvého kladélka.“
To už na mne bylo moc a vyrazil jsem na chodbu. Ještě jsem slyšel, jak je Hana konejší a jak se snaží mírnit jejich žárlivou scénu.
Když je obě ženy opustily a došly za mnou po chodbě ke schodům, Vlasta si naštvaně odfrkla.
„Buzny jedny, ještě se nám pohádají a odmítnou předvést tu svou scénku, kterou tak dovedou nadchnout některé diváky.“
„Ale neboj se,“ uklidňovala ji Hana. „Jako bys je neznala, chvilku bude Michal trucovat, Lůďa mu ho přeblafne a pak si střídavě vzájemně zasunou a bude po hádce. Večer už zase budou jako dvě hrdličky a vše bude zapomenuto. Jinak oni dobře ví, co jim tenhle náš pracovní výjezd nese za výhody a to nemluvím jen o těch finančních. Hukin a jeho ostří hoši z Bartolomějské se už na ně jednou zaměřili a nebýt mých známosti s jeho ženou, tak už někde na Borech nastavovali zadky jiným muklům. Takhle mají krytí a jen občas si jdou do kanceláře zazpívat a prozradit nějaké ty zajímavosti ze života pražské 4% komunity.“
Šli jsme dolů do ředitelského oddělení a tam nás u dveří kanceláře ředitele přivítal olivrejovaný portýr. Obřadně nás uvedl do kanceláře, kde seděla mladá blond žena, která byla jako ze žurnálu. Když vstala, ukázala dlouhé nohy, které byly přesně tvarované a svou délkou perfektně ladily k plochému břichu a velikosti poprsí. Zdála se mi dokonalá a v tom, co měla na sobě byla jakoby až umělá. Jasný vzor ženské dokonalosti a krásy. Bez klepání vstoupila do ředitelovy pracovny a tam se za obrovským dřevěným stolem zvedl malý, o hodně starší a notně plešatý mužík. Hlavu měl jako koleno a jeho rudé tváře se leskly potem a jakoby mastnotou. Vesele zakrákoral a hnal se okolo obřího stolu k nám. Dámám políbil ruce, mne si prohlédl a pak mi podal svou ruku. Pocit ze stisku jsem měl, jako když jsem si jednou v cirkuse potřásal ploutví s lachtanem. Pak jsme si sedli a kupodivu umělá kráska, která byla představena jako Mariechen si sedla k nám. Tlouštík okolo nás rozradostněně pobíhal a několikrát telefonoval kamsi, aby nám okamžitě přinesli nějaké občerstvení. Dost mne udivilo, na co má sekretářku, od které se dalo očekávat, že uvaří kafe a podá ho návštěvě. Po chvilce nezávazné konverzace, Hana s Vlastou panu řediteli, který byl zároveň majitelem tohoto obrovského luxusního hotelu, předaly balíček, který byl dárkem. Ředitel lachtan radostně zafrkal a hned balíček rozbalil. Když odstranil růžový jemný papír s mašlemi, na denní světlo vykoukla v nóbl kazetě zabalená sada pro otroky. Kukla, obojek, a jezdecký bič s plochou koženou plácačkou na konci. Lachtan se šťastně zavrtěl a hned dárek ukazoval své sekretářce. Ta se jen pousmála a viděl jsem , jak souhlasně mrkla na mé dvě společnice. Pak kazetu otevřela a z ní vytáhla bičík a pana ředitele bez jakéhokoli ptaní přetáhla po zpocených zádech. Ten vykvíkl jako podsvinče a okamžitě se ke své sekretářce sklonil a políbil jí ruku. Pak záplavou slov Haně a Věře děkoval a přebíhal při tom od jedné ke druhé. Sekretářka zatím odnesla dárek k sobě do své místnosti a s jejím návratem do ředitelovy pracovny napochodovali dva pinglové, kteří tlačili každý po jednom servírovacím stolku. Na jednom byly samé lahůdky studené kuchyně a na druhém různé pití.
Vlasta bez ptaní sáhla po belgickém pivu a my s Hanou si nechali nalít koňak a kávu. Pak se společnost dala do hovoru a podle toho, co jsem rozuměl se jednalo o obchod a převážně o dnešní schůzku. Hoteliér nás ubezpečoval, že s klienty již promluvil a že se bude snažit ovlivnit jednání v náš prospěch. Jen letmo jsem zaslechl něco o nějaké provizi, která mu měla kápnout a o tom, že polská konkurence by byla svolná vyjednávat, když by nějaká ta sumička přešla do jejich kapsy za to, že se jejich jednatelům nepodaří obchod realizovat. Poláci požadovali deset tisíc dolarů za nedotažení obchodu a ujišťovali přes prostředníka, kterým byl lachtan hoteliér, že jakmile budou mít jistotu, že peníze budou přesunuty, okamžitě vyrazí s takovou cenou, že pro nás bude jednoduché jejich cenu podlézt a tím se dostat do kšeftu. Hana s Vlastou se krátce poradily a nabídly že jsou ochotné jít na polovinu provize, než polská strana požadovala. Lachtan čile telefonoval a ve finále se cena ustálila na šesti tisících. Vlasta se jen ušklíbla a mně bylo jasné, že zahraniční obchod na nutných provizích z černých fondů stejně vyplatí celých deset tisíc. Mezi řečí jsem se jen tak lehce Hany na to zeptal. Podívala se na mne jako na něco, co právě vylezlo z nějaké díry. „Miláčku, pro dva tácy doláčů, bych se sem určitě nevláčela. Uvidíš zítra odpoledne. Vezmu tě někam, kam se jen tak někdo nedostane. Jsme zahraniční obchod a máme ve světě kredit jištěný státem, ale to uvidíš.“
Byl jsem raději ticho a víc se do diskuse nevměšoval. Ještě chvíli jsme seděli a já stačil ochutnat od ústřic přes pravý ruský kaviár až po lanýže v bílé omáčce skoro vše, co stůl skýtal. Co také jiného jsem měl dělat, byl jsem zde spíše jako jakýsi doplněk. To ale nevadilo blond sekretářce, která sekretářkou určitě nebyla. Většinou mlčela a jen občas se do hovoru zapojila a to jen tehdy, když nějakým způsobem napomínala nebo opravovala svého nadřízeného, hoteliéra lachtana. Při tom mne ale neustále pozorovala a viděl jsem, jak její oči po mém těle jezdí. Těsně než jsme odešli, se jen Vlasty stručně zeptala, jestli jejich společník, tedy já, bude přítomen večernímu jednání v baru. Vlasta jí mou přítomnost odsouhlasila a blondýna jen houkla na lachtana, že dnes budou oba večer v baru a že se chce bavit. Lachtan něco zamítavě začal mektat a já z jeho záplavy slov vyrozuměl, že mají jiný program. Stačilo ale, jak se na něj blondýna podívala a byl hned ticho. Když jsme odcházeli, blondýna mi německy řekla, že dnes večer se mnou chce tančit a že je zvědavá, jak se jí budu věnovat. Zamrmlal jsem, že mi bude ctí a potěšením. Když jsem to říkal díval jsem se na Hanu, která měla silně neutrální tvář a nedalo se usoudit, co si o věci myslí. Její pevně sevřené rty ale říkaly své. Jak jsme dámám u dveří dával přednost při odchodu, jen tak jsem Haně šeptl do ucha.“Na tu zmalovanou blond nádheru jsem asi tak zvědavý.“ Hana se ušklíbla a nic neřekla. Blond nádhera stála těsně u nás a krásně se na nás při loučení usmívala. V duchu jsem se chechtal a těšilo mne, že nám nerozumí, co si o ní povídáme. Předpokládal jsem, že to co jsem říkal, brala jako můj galantní kompliment Haně při tom, když jsem ji jako první pouštěl ze dveří.
Z ředitelské kanceláře jsme se vydali do jídelny na večeři. Naše posádka tam již byla a bylo vidět, že jim cizozemská kuchyně chutná. Po tom, co jsem snědl u ředitele, jsem sice moc chuti na jídlo neměl, ale večeře skládající se z kuřecích plátků na jemné omáčce s podivnými nočky, které jsem jedl prvně v životě, mi chutnala a sklenice silného světlého piva mi také přišla vhod. Po večeři mne Hana zase hnala převléct se a po cigaretě jsme se i s Vlastou odebrali do baru. Když jsme tam šli, obě ženy mne poučovaly, že až se povede jednání, že mám být po celou dobu ticho. Také jsme se domluvili, že obě se ke mně budou občas naklánět a úmyslně se před klienty na něco ptát a jakoby si žádat povolení nebo souhlas. Vždy mi tiše šeptnou, zda mám hlavou kývat záporně nebo kladně. Občas také musím některé z nich něco jako zašeptat do ucha a musí to být jaksi důrazné a ve formě příkazu. Prostě bylo jasné, že chystají nějakou opičárnu.
Do baru jsme dorazili těsně před devátou večer a bylo skoro prázdno. V zadní části, na jakémsi vyvýšeném podiu, byl kulatý stůl a bylo prostřeno pro sedm lidí. Číšník nás tam odvedl a s uctivou úklonou nás usadil. Na Vlastě jsem viděl, jak jí štve, že jsme dorazili jako první. Její vztek ale ochabl, když se ke stolu houpavým krokem blížil ředitel lachtan a do jeho paže byla zavěšená zářivá blondýna Mariechen. Sedli k nám a blond kráska si bez rozpaků a váhání sedla vedle mne. Dekolt měla tak nějak těsně nad pupík a ty dva nádherné melouny jí z kousků hedvábného hadříku, kterým byly zakryté, nádherně vykukovaly. Na krku jí visel zlatý silný řetěz a kameny, které v něm byly, bych odhadl na diamanty. Nic jiného zde v Antverpách jsem také nečekal s ohledem na to, že Antverpy jsou Mekkou diamantů a trhu s nimi. Rozproudila se konverzace, jen já a blondýna jsme tak trochu byli stranou. Dva pinglové, kteří okolo nás skoro neustále kmitali, jí přinesli burbon a já si vyžádal ruskou vodku. Hana si dala suché Martiny a Věra zůstala u svého milovaného piva. Lachtan pil sodovku a ucucával kávu presso. Náhle Hana zbystřila a já si všiml, že do baru vešly dvě ženy. Jedna z nich byla dost stará a její společnice mohla být v Haniných letech. Byly snědé a ta starší měla orlí nos a byla trochu jako čarodějnice. Blížily se k našemu stolu a lachtan okamžitě vyskočil a úslužně je k nám zval a doprovázel. Když dámy proti nám usadil, nastalo vzájemné představování se a uklánění. Byl jsem představen jako odborný obchodní poradce a specialista na transakce a kontrakty. Sám jsem koukal jako blázen, co ze mne, z obyčejného velitele průzkumného praporu najednou je. Seděl jsem a prohlížel si ty dvě báby, co proti nám zasedly. Byly sice náramně vyoblékané a blyštěly se zlatem, ale byly jaksi neforemné a jako ženy spíše odpudivé, než přitažlivé. Ta starší měla splývavé šaty a ani nebylo vidět kde a jaká má prsa. Podle toho jak u stolu seděla, bych odhadoval, že je má někde hluboko pod stolem. Její společnice měla u nosu bradavici a náznak začínajícího volete na jejím krku, byl značně nechutný. Z hovoru jsem usoudil, že jsou z Izraele, protože se jich hoteliér ptal, jak se vede jedné osobě z Haify, se kterou se všichni znali. Po chvilce se pomalu najelo na téma obchodu a já bedlivě v mezích svých možností sledoval o co jde. Moje krásná společnice, která seděla po mé straně se okatě nudila a konzumovala jeden burbon za druhým. Občas jsem cítil, jak se její dlouhá noha otírá o mé stehno a to mne dost dráždilo. Také její jemný parfém smíšený s vůní její kůže mi klidu nedodával. Bylo vidět, jak se vlny jednání přelévají z jedné strany na druhou. Někdy Hana varovně zvedla ruku a naklonila se ke mně a do ucha mi cosi šeptala. Bylo mi jasné, že to je součást domluvené hry. Vždy jsem k ní vnímavě sklonil hlavu a pečlivě naslouchal. Pochopitelně jsem čekal na konečný signál, který mi měl oznámit, jaké mám hlavou udělat gesto. Když bylo po jejím šeptaném projevu, vždy jsem přesně podle instrukce důrazně zavrtěl hlavou a při záporném vrtění, jsem ještě přidal dotvrzující nervózní zabubnování na desku stolu. Když se jednání na chvilinku zastavilo, rozšířil jsem hru a prstem na Hanbu zakýval, aby se ke mně naklonila. Ta hru přijala a já jí jakoby něco do ucha šeptal. Ona začala souhlasně kývat hlavou a když se ode mne oddálila, začala na obě dámy chrlit další možnosti a návrhy. Musel jsem se Haně obdivovat, jak je věci znalá a jak jí jednání jde. Všiml jsem si, že v hovoru občas plynně přecházela z angličtiny do němčiny a zase zpět. Asi po hodině jednání, do kterého se občas zapojil i lachtan hoteliér za polskou stranu, došlo k dohodě a já vyrozuměl, že smlouva je stvrzena a že bude zítra podepsána. Izraelská firma bude exportérem a distributorem našich podivných výrobků do půlky světa. Bylo dohodnuto, že se bude vyrábět pod cizí značkou a že výrobky nebudou označeny jako výrobky našeho státu, ale jako cizozemské. Viděl jsem na Haně, jak se štěstím celá třese, že se jí podařilo tenhle obchod uzavřít, ale navenek to nedávala znát. Hoteliér, který měl zastupovat konkurenci jen smutně pokrčil rameny a politoval polskou stranu, že neuspěla. Všichni ale u stolu věděli o co jde a myslím, že s věcí byly obeznámeny i naše izraelské obchodní partnerky. Hoteliér nechal přinést pravé francouzské šampaňské a byl přípitek na dotvrzení kontraktu. Pak již byla volná zábava a bar se pomalu plnil. Hoteliér se věnoval hostům a pobíhal mezi stoly a vítal některé významné hosty. Han mne upozorňovala na některé osoby a řekla mi, že se s nimi určitě uvidím, až začne veletrh.
Židovské dámy se po chvíli odporoučely a Vlasta mi s úšklebkem přes stůl řekla. „No tak ty dvě židovský čarodějnice jsme zmákli. My jsme spokojení, ty dvě taky a může se začít v klidu nasávat. To, co bylo základem toho celého tady, je už hotové. Předváděčky už budou sranda a těch pár kontraktů, co ještě uděláme, bude jen višeň na velikém židáckém dortu, který jsme právě upekli. To by mne zajímalo, co šly ty dvě Sáry dělat. Asi si z radosti, že se jim také zadařilo, vzájemně vylížou ty svoje zasmrádlé pekáče.“ Pak se hlasitě zasmála a zvrhla do sebe obsah celé sklenice piva. Mariechen se na ni dívala,a le neřekla nic. Jen luskla prsty a úslužný pingl tiše přišustil s dalším burbonem. Pokoušel jsem se s ní konverzovat německy a ona na mou lámanou řeč trpělivě odpovídala. Občas se smála a ucucávala své pití. Hana, která si povídala s hoteliérem nás sledovala, ale její obličej nic neprozrazoval. Mariechen již byla celým stehnem na mne natlačená a bylo vidět, že její oči se po pití lesknou. Vlasta do hovoru moc nezasahovala, ale bylo vidět, že má o situaci u stolu přehled a že vše hlídá. V baru začala hrát hudba a skoro vše, co se hrálo, byly bluesové tklivé skladby. Světla se ztlumila a na parketu plulo několik párů v mazlivém přítmí. Mariechen se najednou zvedla a bez jakékoliv přípravy mne vzala za rameno. Jejímu německému pojď tančit jsem rozuměl a bez ohledu, zda jdu, vykročila k parketu. Šel jsem s ní a když jsem přišli na parket, bez mluvení mi dala ruce kolem krku a já ucítil, jak se její pružné tělo celou plochou na mne přimáčklo. Nic moc jsme netančili, spíš jsme se jen tak pohupovali. Cítil jsem její tvrdá prsa na své hrudi a její koleno mi zajelo mezi stehna. Při tanci jsem pokukoval k našemu stolu a hledal útočiště u Hany. Ta ale dělala, že je zabraná do hovoru s hoteliérem a Vlasta se jen zubila a připíjela nám další sklenicí piva. Chvíli jsme takhle tančili a Mariechen mi již bez skrupulí kolenem jezdila v rozkroku a krouživě se o mne třela svým bujným poprsím. Byl jsem sice lehce vzrušený, ale prostředí parketu a přítomnost hoteliéra, mi bránily soustředit se na její nádherné tělo. Když hudba začala hrát další kus, který byl vyložený ploužák a světla se ještě víc na parketu ztlumila, cítil jsme, jak mne Mariechen najednou kousla do ušního lalůčku. Cukl jsem sebou, ale tančili jsme dál. Nyní mne tvrdě svírala a její ruce byly ovinuté okolo mého krku.
Hlasitě dýchala a najednou mi do ucha česky zašeptala. „Pojď jdeme na hajzl. Chci abys mne vymrdal. Chci v sobě mít český ocas. Chci být opět šukaná českým klukem a zapomenout při tom tady na tohle město, na tuhle zemi.“ Když jsem to slyšel, ztuhl jsem a byl jak v šoku. V prvním momentu jsem myslel, že mám snad halucinace, ale Mariechen, se ode mne odtrhla a držela mne jen za ruku, za kterou mne táhla ven ze sálu. Pinglové nám úslužně uhýbali a bába, která měla službu na dámském záchodě, na divoký pokyn paní šéfové z hajzlu vyrazila ven, jako kometa. Mariechen rozkopla dveře u první krásně kachlíčkované kabinky a vtáhla mne dovnitř. Tam během sekundy měla dole jak šaty, tak kalhotky a dravě zápasila s opaskem mých kalhot. Kalhoty jsem měl hned dole a ona mi divoce začala honit polotuhého ptáka. Byl jsem z toho celého vyjevený a tak to chvilku trvalo, než si mne připravila. Jakmile byl dost tvrdý, otočila se ke mně zadkem a vystrčila na mne svou krásně vyholenou kundu. „Dělej, vraž mi ho tam, mrdej mne jako kurvu, jako děvku!“ Vykřikovala a při tom se rukama držela mísy a hlavu měla skloněnou k porcelánu a zadek vysoce zdvižený. Zajel jsem do ní a cítil jak je vzrušená a mokrá. Chytil jsem ji a začal do ní přirážet. Chvíli byla ticho, ale pak začala vzdychat a vykřikovat.
„Ano, to je ono, takhle jsem to vždy měla ráda. Ještě v době, když jsem byla jako děvka v Perlovce mne takhle šoustali po všech průjezdech, kavárnách a vinárnách. Jsem to já, bývalá kurva od Prašné brány, které všichni říkali Dlouhonohá Maruna, děvka kterou za prachy mrdali negři, arabáci a skopčáci, co si do Prahy chodili vystříkat svoje nadržený péra.“ Poslouchal jsem ji a chvílemi jsem přestával i přirážet. Byl jsem jako ve zlém snu a nevěřil svým uším. Ale ona pokračovala.
„No dělej, chci to a potřebuju to od Čecha, chci v sobě mít českou mrdku, rozumíš? Ani tam do Prahy si zajet nemohu, abych si to nechala zase někde na schodech nebo v pasáži od někoho udělat. Jsem tu jako v kleci. Bohatá, opuštěná děvka, která má sice peněz jak šlupek, ale nemá lásku. Mám jen toho chcíplého otroka, kterého jsem donutila, aby si mne vzal a uděl ze mne paní milionářku. Jestli se ti tady u toho pobliju, tak se tomu nediv. Chce se mi skoro pořád blít z toho mého zkurveného, posraného života.“ Poslouchal jsem ji a opět se v ní začal pohybovat. Chtěl jsem se jí na mnoho věcí zeptat, ale měl jsem ústa jako zamrzlá a tak jsem dělal to, co po mně chtěla. Můj ocas ji vyšukával a snažil se jí dělat dobře. Cítil jsem, jak zrychluje a v duchu si přál, aby již byla hotová a já mohl přestat. Byla krásná, měla nádherné tělo, ale mne to s ní netěšilo a připadal jsem si tak nějak divně a trapně. Cítil jsem, jak dostává křeče a snažil se také honem udělat. Tak nějak bídně se mi to povedlo a několikrát jsem do ní mizerně ustříkl. Bylo to celé smutné a vypjaté. Když cítila, že jsem vytekl, cukla zadkem a odtrhla se ode mne. Z role odtrhla dva kusy voňavého toaletního papíru a jeden mi podala, abych se utřel. Tak, jak byla rychle svlečená, byla zase oblečená. Když jsem se i já dostrojil, přitáhla si mne k sobě, políbila mne, podívala se mi do očí a tiše zašeptala. „Promiň“.
Vypotácel jsem se z hajzliku jako v těžké opici a pomalu za ní šel do baru. U našeho stolu byla dřív než já a na manžela jen panovačně kývla. Ten se rychle zvedl a náznakem vrchnímu ukázal, že veškerá útrata jde na vrub podniku. Pak se dámám uklonil, mně podal svou lachtaní ploutev a v těsném závěsu za svou krásnou manželkou opustil svůj vlastní lokál.
Sedl jsem si vyjeveně ke stolu a naráz dopil ostré pití, co jsem měl před sebou. To mne probralo a začal jsem hlasitě kašlat.
Vlasta se hlučně zasmála. „Tak jaká byla Dlouhonohá Maruna? Je to pořád taková zdatná píchačka, jako v dobách své pražské slávy?“
Vztekle jsem se na ni podíval a zasyčel na ni. „Jdi do prdele ty krávo! Neser mne nebo ti rozbiju židli o tu tvou blbou palici.“
Vlasta se jen ušklíbla, ale ztichla. Hana mi dala ruku na rameno a dlouze se mi podívala do očí. „Víš Petříku, nějak jsem věděla, že k tomuhle dojde a úmyslně jsem tomu nezabránila, i když to bylo jednoduché ji od tebe odblokovat. Maruška je sice bohatá a v prachách by se mohla koupat, ale šťastná není. Jí chybí domov a tohle pro ni je zlatá klec, do které ji zavřel ten její otrocký manžel a hoteliér. Ona je jeho Paní, ale vlastně on je jejím Pánem. Ona mu poroučí a on dělá co ona chce, ale v podstatě je ona otrokyní sama sobě a tím i jemu. Před pěti lety za ní jako pejsek jezdil do Prahy a ona ho měla jako onuci a jen na peníze. On ji miloval a věřím, že ji stále miluje. Ona chtěla své zajištění a z Čech přes Jugoslávii utekla sem do Belgie, kde si ji pochopitelně bohatý a známý hoteliér vzal. Nyní zde žije,má na co si vzpomene, ale návrat domů není možný. Je zde jako ve zlatém žaláři a nic není platné, že si může dělat co chce. Jí chybí být doma, jít na štrych noční Prahou. Chybí jí to pražské podsvětí a život v něm, se všemi nástrahami i útrapami. Kolikrát mi večer dlouze telefonuje a vzpomíná, jak by si ráda sedla do zakouřené hospody té poslední skupiny, dala si tlačenku a české pivo, nebo někdy okolo třetí ráno zašla na Václaváku na horkou klobásu opečenou na přepáleném oleji. Prostě není všechno tak krásné jak se zdá. Asi to ode mne nebylo hezké, že jsem tě s ní nechala, ale věř mi, že to mělo svůj význam.“
Vlasta jen koukala, ale již si nedovolila nic říci. Hana mne objala okolo ramen a pošeptala mi. „Pojď půjdeme do pokoje a ty se musíš vykoupat. Pak se půjde spát, zítra nás čeká první přípravný den na veletrh. Co se Marušky týče, nedělej si výčitky, ale buď rád, že jsi jí aspoň takhle podivně mohl pomoci v její touze po domově.“
Zvedli jsme se a šli z baru pryč. Ještě při odchodu jsem se podíval k ženským toaletám, kde jsem se tak prapodivně miloval s ženou, která měla tak pestrou minulost.
