Posted 21.05.2012 by donathelo
ozor, povídka je smyšlená, ale obsahuje prvky D/S, femdom, piss, kaviár a ballbusting. Pakliže vás takový obsah uráží, nečtěte dál.
Noc byla nepříjemná, na pás cudnosti jsem si nemohl zvyknout a navíc jsem byl po tom co se stalo hodně nadrženej. Ačkoliv to bylo nechutný, nemohl jsem se tomu ubránit. Ráno jsem vstal jako každý den, i když jsem věděl, že to tak nebude. Kromě běžné hygieny jsem si ještě pořádně umyl zadek a za pomocí proudu ho i vypláchl. Nechtěl jsem slízávat vlastní výkaly. Přirození jsem jen opláchl, protože přes pás cudnosti jsem na něj nemohl. Oblékl jsem se a vyrazil na vlak.
Jako vždy jsem přišel asi dvacet minut před odjezdem a nastoupil do části co vždycky. Bylo tam prázdno. Za pár minut se otevřeli dveře a vešla Petra. „Tak jakpak ses nám vyspinkal? A těšíš se na dnešek? Dnes třeba poprvé potěšíš svoji paní.“ Smála se. Spíš se mi vysmívala. „Ano, madam, velmi se těším.“ Řekl jsem odevzdaně, jen abych měl pokoj. „ S úsměvem, musíš s úsměvem, aby bylo zřejmé, že to tak myslíš.“ Řekla vesele, ale v hlase zazněla i výhružka. Usmál jsem se od ucha k uchu a zopakoval, co jsem řekl. „No vidíš, to je lepší. Tak a teď ten tvůj kolík. Stáhni si kalhoty a ohni se.“ Stáhl jsem si tedy kalhoty i trenky ke kolenům a stál tam před ní nahý. Co chvíli mohl někdo přijít. Hrozně jsem se styděl, cítil jsem ponížení, ale i vzrušení. Nicméně pás cudnosti plnil svoji úlohu dokonale. Předklonil jsem se a viděl, že Petra olejuje kolík. Pak za mě zašla a já ucítil tlak. Vždycky ho zasunula o kousek víc a zase vytáhla. Měl jsem pocit, že si tak i hraje. Bolelo to, znovu mi vyrazil studený pot na čele. Když dokončila zasouvání přikázala mi se obléct a sednout si na místo. Nic příjemného to nebylo, tlačil jsem ho do sebe vlastní vahou. No naštěstí nešel dovnitř a ven. Petra mi ještě předala klíček od pásu cudnosti, s tím, že ho mám věnovat paní. Pak mě vzala za bradu. Otevřel jsem pusu a čekal. Třikrát mi do ní plivla. Chvíli jsem její sliny válel po jazyku, polkl. „Děkuji, že jste mi naplivala do pusy.“ Poděkoval jsem s úsměvem. “Lepší bude pro tebe používat výrazy jako držka, nebo tlama.“ Upozornila mě a já se opravil. Potom odešla připravit vypravení vlaku. Za chvíli začali nastupovat další spolucestující, takže jsem byl rád, že jsme to stihly beze svědků. Když se pak vlak rozjel užíval jsem si každé drncnutí. Zajímavé, že jsem si toho nikdy nevšiml.
V půlce cesty přistoupila paní Jana. Usmívala se a mířila rovnou ke mně. „Dobré ráno.“ Pozdravil jsem ji. „Ahoj blbečku, tak co, byl jsi hodný?“ zeptala se mne. „Ano, byl jsem hodný.“ Odpovídal jsem pološeptem, ale snažil jsem se usmívat. Jednak proto, aby si ostatní mysleli, že jde o srandu a jednak proto, že mě to naučila Petra. „Však se přesvědčíme.“ Odpověděla Jana a sedla si vedle mě a nastavila ruku. Beze slova jsem odevzdal klíček a ona mě pohladila po vlasech a dala mi pusu na tvář. Její chování mě dost překvapilo a rozhodilo. Zčervenal jsem. To ji evidentně potěšilo. Klíček si schovala do kabelky. Vlak se pomalu rozjel a spolucestující zase pozavírali oči a snažili se usnout. Už takhle jsme seděli na sobě nalepení, ale Jana se na mě začala víc tlačit. Rukou několikrát přejela po mém rozkroku a pevně stiskla. Pak mi beze slova vstrčila ruku do kalhot a omakala důkladně penis v pásu cudnosti i kulky. Dívala se přitom na mě a usmívala se. Pak zajela pod kalhoty z druhé strany. „Nadzvedni se.“ Špitla mi do ucha. Mírně jsem se nadzvedl a ona se hmatem přesvědčila o kolíku. „Dobý.“ Řekla a ruku vytáhla. Pak zavřela oči, opřela se o mě a to bylo vše. Chvíli jsem zmateně čekal, ale nic se nedělo. Pak mi to došlo. Tohle je jen další past. Vystupuju dřív než ona, určitě se nenechá jen tak vzbudit. V půlce trasy mezi posledními stanicemi, kam jsem jel, jsem se ji pokusil probudit. Zprvu jsem s ní třepal, ale to nepomáhalo. Byla o mě opřená tak, že jsem se prostě nemohl jen tak postavit. Pak jsem to riskl a políbil ji na tvář. Tváří ji projel náznak úsměvu, ale pak otevřela oči a řekla, že tohle si ještě vyjasníme. Do zaměstnání jsem tedy dorazil včas, ale „vybaven“ zepředu i ze zadu.
Samozřejmě jsem ihned šel na toaletu a kolík si ze zadku s ulehčením vyndal. Jenže za pár minut mi na mobil volala paní Jana: „Ahoj debile. Pojedu až o pěti, musím si dneska nadělávat tu návštěvu u doktora. To víš, znásilnění je znásilnění.“ Řekla docela milým hlasem. „ No, ale já jedu dřív …“ snažil jsem se protestovat. „Nejedeš, počkáš na mě. Dneska u mě přespíš, mám chuť ti protáhnout anál. Takže si zkontroluju, jestli tě náhodou nenapadlo vytáhnout si kolík. Rozumíš?“ To už znělo výhružně. Raději jsem přisvědčil a zařídil vše potřebné. Samozřejmě mě ani nenapadlo si kolík vrátit do zadku. Bude dost času, než se vydám na vlak. Práce mi moc od ruky nešla pořád jsem musel přemýšlet co mě čeká a nemohl jsem se soustředit. Konečně byl konec směny a já pelášil na záchod i s kolíkem. Zkusil jsme ho natlačit dovnitř, ale drhlo to. Olej byl už setřený. Napadlo mě ho pořádně naslinit. Takže jsem na něj několikrát plivl. Šlo to líp, ale pořád to hodně bolelo. Rval jsem ho tam snad pět minut a zase jsem se u toho zpotil. Rychle obléct a utíkat na vlak. Ještě, že jsem si nechal časovou rezervu. Chůze s kolíkem po městě byl opravdu zážitek. Navíc jsem měl pocit, že ze mě musí co chvíli vypadnout. Ale nestalo se tak. Když jsem se konečně dostal na nádraží a dorazil vlak, nastoupil jsem zase do posledního vagonu.
Byla tam paní a ještě jeden chlap. Jakmile mě uviděla, hned se zvedla a „pustila“ mě k oknu. „Tak povídej, co jsi celý den dělal a jak si se měl?“ zeptala se mě, jen co dosedla. Muselo to působit, že se ptá dobrá známá. Nezbylo mi, než na hru přistoupit a vyprávět co se dělo. Samozřejmě jsem se vyhýbal svým lapáliím s kolíkem a nadržeností. Mezi tím přišel průvodčí, nebyla to Petra, ale malý vlasatý chlap. Na další zastávce vystoupil náš spolucestující, nicméně jsme pokračovali v naší konverzaci a já samozřejmě znejistěl, co tím sleduje. Pak už tu byla zastávka, kde Jana vystupuje. Ukázala mi na její tašky, já je vzal a vystoupil s ní. Bylo mi jasné, že se nemá cenu přít. To gesto bylo tak samozřejmé, že mi bylo jasné, že bych toho hned litoval.
Venku byla tma, šli jsme, já o krok v zadu, už jen proto, že jsem neznal cestu. Asi za pět minut jsme došli k malému domku se zahrádkou. Okna byla zhasnuta. Jana odemkla a rozsvítila. Vešel jsem do chodby, zul jsem se a čekal. „U mě budeš chodit nahatý, nebo v oblečení, které ti určím.“ Řekla tvrdě a její hlas kontrastoval s tím, s jakým se mnou mluvila ve vlaku. Okamžitě jsem se svlékl a oblečení složil na zem do komínku. Prohlížela si mě při tom, a docela se bavila, jak si dávám pozor, aby mi kolík nevypadl. Já stál nahý a ona pořád oblečená. Dovtípil jsem se, na co čeká a ihned ji rozepnul bundu, dal na věšák a pak si klekl a začal ji zouvat. Pro jistotu jsem zip bot rozepínal pusou. „Přece tu nebudu stát na studené podlaze bosá, támhle mám pantofle.“ Ukázala mi na botník. Zvedl jsem se a namířil k němu. „Hezky po čtyřech je sem aportuj, jako pejsek. A nezapomeň si k nim čuchnout a projevit jim úctu. Jsou to pantofle tvé paní.“ Smála se, když jsem se řídil jejími pokyny. Vždy jsem vzal jednu pantofli do pusy, položil, očichal, několikrát políbil a přinesl k ní. Pak už jsem ji mohl stáhnout body. Odnesl jsem je do botníku, po cestě pro jistotu přečistil, za což jsem byl pochválen. Pak jsem se vrátil k paní a chtěl vstát a vzít tašky s jejím nákupem. „Někdo ti dovolil se zvednout?“ zeptala se přísně a já okamžitě padl na kolena. Sedla si mi na záda a přikázala ji odvést. Byla dost těžká, měl jsem co dělat, ale nakonec jsem ji dovezl dle jejích instrukcí až do kuchyně. Pak jsem se vrátil pro tašky a pro jistotu je po jedné donesl taky po čtyřech. Povolila mi vstát, vybalit nákup a dirigovala mě, kam mám co uklidit. Sama seděla na židli.
Když jsem byl hotov, řekla, že po práci je čas na relaxaci. „Celý den jsem byla v jedněch botách a na nožičkách je to cítit. Chtělo by to masáž a koupel. Jazykem.“ Zavrněla jako kočka a natáhla nohy. Klekl jsem si k ní, pusou stáhl ponožky. Byly trochu vlhké potem. Začal jsem důkladně olizovat jedno chodidlo, pak patu, kterou jsem si celou strčil do pusy a chvíli dumlal. Potom kotníky a nárt. Prsty jsem si nechal nakonec. Jeden po druhem jsem je olízal a nezapomněl jsem na prostor mezi nimi. Tam bylo obzvláště vlhko. Zdálo se, že paní přede. Jen na konci mi strčila všechny prsty do pusy a chvíli tam nohou jezdila. To stejné jsme zopakoval i s druhou nohou. „To by ti šlo, možná ti za to dopustím ten dnešní polibek.“ Zkusil jsem se bránit. „Nevěděl jsem, jak vás mám vzbudit, paní.“ Ale ihned mě utla. „Nevzpomínám si, že bych se tě na něco ptala. No nic, je čas se pobavit.“ Konstatovala závěrem.
Přikázala mi se položit na stůl tak, že nohama jsem stál na zemi a břichem ležel na stole. Byl to masivní dřevěný stůl. Pak na chvilku někam zmizela. Když přišla, poručila mi natáhnout ruce do rohů stolu. Pouty mi je připjala k nohám stolu a to stejné udělala s rukama. Byl jsem rozcapený do písmene X a ohnutý v pase. Kolík mi samozřejmě začal vyjíždět ven. „No hezky máš zmalovanou prdel. Chvilku si odpočiň, nic tě nebude rušit.“ Řekla potutelně a kolík mi vytáhla a přes oči mi dala šátek, takže jsem nic neviděl. Zase někam odešla. Trvalo dost dlouho, než se znovu ozvaly kroky. Strhla mi šátek. Stála přede mnou jen ve spodním prádle. Podprsenka držela relativně malá kulatá prsa a kalhotky obepínali široké boky a kulatý zadek. Navíc měla na sobě jakýsi postroj a na něm přidělané dildo. Bylo o něco menší než kolík, co jsem měl v sobě. Asi jsem vypadal dost vyplašeně, protože mě uklidňovala slovy: “Neboj, namažu ti ho, ať tam hezky vklouzne.“ A smála se u toho, pak mi zmizela ze zorného pole. Ucítil jsem její prst na svém análu. Něčím mě mazala. Pak zajela prstem několikrát dovnitř, aby ho promazala dobře. To jsem sebou cukl, protože jsem to nečekal. Když naznala, že jsem připraven, chytila mě za koule a mírně stiskla. „No, popros.“ V hlase jsem cítil, že se úplně neovládá, nechtěl jsem proto provokovat. „Prosím, paní Jano, ošukejte mojí prdel.“ „A chceš to jemně, nebo tvrdě.“ Hlas byl čím dál zastřenější. Na tvrdě byl důraz. Zaváhal jsem. Ale zmáčkla mi koule. „Jemně, prosím jemně.“ Místo odpovědi mě stiskla víc. Takže špatně. „Ne, tvrdě, prosím, ošukejte mě tvrdě.“ Opravil jsem se. Tlak na koulích zmizel. Pak mi roztáhla půlky. Ucítil jsem něco na kraji análu. A pak bolest. Pomalu do mě tlačila ten svůj nástroj. Když byla nadoraz, povytáhla ho a znovu. Takhle to opakovala a přitom zrychlovala. Začal jsem sténat a sykat bolestí. Když přešla do rytmického pohybu byla bolest nesnesitelná. Křičel jsem bolestí. „Už dost, prosím paní, už dost.“ Škemral jsem a oči se mi zalily slzami. Ale ona mě držela za boky a rytmicky přirážela. Pak se na mě položila a zašeptala mi do ucha: „ Křič, jen křič, tady tě stejně nikdo neuslyší. Líbí se ti to, debile?“ Bylo to k nevydržení. „Ne, prosím .“ Žádal jsem přerývaně, ale nebylo mi to nic platné. Po několika minutách pekla a mého křiku jsem ucítil, jak sebou zaškubala a zůstala na mě a ve mě ležet.
Těžce dýchala a já taky. Když se vzpamatovala, začala mi jezdit po zádech nehty. Dost tlačila. Sykal jsem bolestí. Pak zajela do podpaží. Ačkoliv to bolelo, tak lechtání bylo horší. Zacukal jsem sebou. Zasmála se a zopakovala to. „Ne prosím, tohle ne.“ Škemral jsem znovu. Nedbala toho a opakovala to. Bylo to k zbláznění. „Ne prosím, nebo se počůrám.“ Zkusil jsem opět. Její odpověď byla, že když se pochčiju, tak si to taky slížu ze země. Bavilo ji to snad pět minut, mě to ale přišlo jako věčnost. Asi ji to přestalo bavit a byla zklamaná, že jsem se udržel. Bolelo mě z toho celé tělo. Konečně se ze mě zvedla a vytáhla tu věc z mého zadku. Ležel jsem na stole vyčerpaný a těžce oddychoval. Ucítil jsem štiplavou bolest. Něčím mě švihla přes zadek. „No čekám.“ Řekla důrazně. „Děkuji madam, že jste mě tak pěkně a tvrdě ošukala prdel.“ Snažil jsem se naplnit její očekávání. „Rádo se stalo,“ odvětila „a neboj, budeme to opakovat pokaždé a někdy i víckrát denně, když budu mít chuť. Užiješ si to. Jsem moc ráda, že se ti to líbilo. Jen mám od toho mokré kalhotky, co s tím hodláš udělat?“ Nevím, kde se to ve mně bralo, ale byl jsem si jitý jedinou správnou odpovědí. „Prosím, strčte mi je do pusy a já je očistím.“ Zahihňala se. „ To by šlo, vidíš, jaké máš hezké nápady.“ Stoupla si přede mě, stáhla postroj i kalhotky. Uviděl jsem její chlupatý porost, který si kalhotkami ještě důkladně vytřela. Pak mi dala kalhotky na hlavy tak, abych měl nos, tam kde ona rozkrok. Byly opravdu vlhké a já nasával její vůni. Prý, abych se navnadil a taky si jí užil. Na chvíli někam odešla. Vrátila se v županu, kalhotky sundala a strčila mi je do pusy. Usilovně jsem roubík dumlal. Obešla mě, chvilku mě hladila po zadku, který musel být po včerejšku ještě fialový. Sem tam zkoušela prstem proniknout do análu, či roztahovat půlky. Prostě se jen tak bavila. Pak mě něco štíplo. To mi na šourek začala připínat kolíčky. „Kdyby to bylo nepříjemné, tak řekni.“ Upozornila mě starostlivě. S plnou pusou jsem mohl leda huhňat, což si vyložila jako souhlas. Samozřejmě. Pak zase odešla. Když se vrátila, měla v ruce foťák a celého si mě zdokumentovala. Pak mě odpoutala a řekla, že bych měl důkladně poděkovat. Mírně se předklonila a nadzvedla si župan vzadu. Vlezl jsem po kolenou pod něj. Měla na sobě čisté kalhotky. Odhrnul jsem je, roztáhl půlky a důkladně ji vylízal zadek.
Když byla spokojená, narovnala se a udělala pár kroků. „Je osm, začíná film a já se jdu dívat. Nachystej mi večeři. Mám chuť na obložený talíř. Jsou tam nějaké sýry a zelenina. A dva rohlíky prosím. A také sklenku vína.“ Naporoučela si, sáhla do kredence a vyndala vysokou skleničku. Všiml jsem si, že je jiná než ostatní a snažil si to zapamatovat. Určitě to bude její oblíbená. Než odešla, zvedla ze země svoje propocené ponožky a strčila mi je do pusy. „Tady máš předkrm a taky aby si mě nerušil.“ Řekla s úsměvem a odešla sledovat televizi. A já se zatím činil. Snažil jsem se na mělký talíř vykouzlit něco s pár plátků sýra, papriky a rajčat. Mírně jsem zeleninu okořenil, na malý talířek dal dva rohlíky a do skleničky trochu bílého a odešel za paní. Koukala na televizi. Díky ponožkám jsem v tichosti položil talíře a skleničku na stůl před ní. Ukázala mi, kam si mám kleknout. Klečel jsem u jejích nohou a pozoroval, jak pojídá sýr, zeleninu a kousky rohlíku. Občas něco znechuceně vyplivla na malý talířek. A občas se napila. Když byla po dlouhé době s jídlem hotova, pokynula mi. Nastavil jsem pusu a ona mi vyndala ponožky z pusy. „Tady jsem ti něco nechala. A jsem tak hodná, že jsem ti to předžvýkala, jak to dělají některé ženy v Africe. Tak si nech chutnat.“ Usmála se mile a podala mi talířek s nevábnou hmotou. „Děkuji paní.“ Usmál jsem se na ni na celé kolo, ačkoliv se mi zvedal žaludek. Vzal jsem talíř do jedné ruky a druhou si chtěl nabrat. „Ne ne, hezky ho drž oběma a pak ho nezapomeň vylízat.“ Opravila mě. Musel jsem tedy nabírat jídlo pusou. Evidentně se bavila a já měl co dělat se nepozvracet. Když jsem talíř vylízal dočista, řekla, že to chce zákusek a naznačila mi otevřít pusu. Pak mi tam několikrát plivla. Pochutnal jsem si, polkl a poděkoval. „Ježíš, co já jsem za hostitelku. Určitě máš žízeň.“ A než jsem stačil zareagovat, dopila víno, rozevřela župan, posunula kalhotky a do skleničky namočila. „Tohle odteď bude tvoje sklenička a já ti do ní budu pravidelně chcát. Hezky to vypij a pak mi řekni, jak ti chutnala večeře.“ Několika doušky jsem vypil slanou teplou tekutinu. „Děkuji paní, večeře mi moc chutnala, a jste velmi laskava, že jste mi ji přežvýkala. Zákusek byl výtečný, vždy si na něm pochutnám. A vaše chcánky piju moc rád.“ Málem jsem se u toho pozvracel a rozbrečel. Ale chtěl jsem si ji naklonit. „To jsi hodný. Tak teď mi můžeš masírovat nohy.“ Natáhla je před sebe a já bral jednu, druhou a zase tu první. Masíroval jsem prsty i pusou a jazykem od paty až ke kolenům. Paní byla spokojená a vychutnávala film. Já byl sice šíleně nadržený, ale byl jsem rád, že jsem v relativním klidu a nikdo mě za nic netrestá.
Když skončil film, podala mi paní foťák. „Půjdu se vykoupat, ty zatím připrav mail pro Petru. Pošleme ji nějaké fotečky z dneška. Vyber nějaké pěkné a napiš ji k tomu hezký průvodní dopis. Pak si to zkontroluju.“ Řekla a odešla. Rozhlídl jsem se a našel notebook. Zapnul jsem ho, spustil mail a popsal v kostce náš večerní program. Pak jsem vybral pár opravdu vydařených fotek, kde jsem byl poznat v nejbizardnějších polohách a čekal na návrat paní. Ta mě za moji práci pochválila, jen chtěla, abych dopsal větu: „Děkuji za Váš čas a laskavé zapůjčení kolíku. Brzy ho vrátím, nachystejte si prosím pro mě nějakou práci.“ A odeslali jsme zprávu.
Potom mě paní zavedla do ložnice. Před spaním jsem ji ještě musel vylízat mušličku, což jsem udělal hrozně rád, ale utrpení díky pásu cudnosti bylo strašné. Když byla spokojená, hodila na zem nějakou deku a řekla jen „Na místo.“ A tak zatím co ona usínala v posteli, já na tvrdé, studené zemi jen s dekou. Než jsem usnul, zase jsem přemýšlel jak z toho ven. Mají to sakra dobře vymyšlené. Veškerá dokumentace na dvou místech. Kdyby chtěl být neposlušný, tak mě společensky znemožní v práci i ve městě. Odstěhovat se, je jen otázka času, kdy mě vyhmátnout. Kdyby se paní Janě něco stalo, Petra se postará, aby se policajti domákli, kdo to byl, a ještě se mě bude chodit na návštěvy do kriminálu ptát, jak se mi kouří. A paní Jan to stejné v bleděmodrém. Cítil jsem se jak v podivném snu, z něhož není úniku a řešení se mi víc a víc vzdalují. Jak kdybych víc a víc ulpíval v pavučině.
Noc byla nepříjemná, na pás cudnosti jsem si nemohl zvyknout a navíc jsem byl po tom co se stalo hodně nadrženej. Ačkoliv to bylo nechutný, nemohl jsem se tomu ubránit. Ráno jsem vstal jako každý den, i když jsem věděl, že to tak nebude. Kromě běžné hygieny jsem si ještě pořádně umyl zadek a za pomocí proudu ho i vypláchl. Nechtěl jsem slízávat vlastní výkaly. Přirození jsem jen opláchl, protože přes pás cudnosti jsem na něj nemohl. Oblékl jsem se a vyrazil na vlak.
Jako vždy jsem přišel asi dvacet minut před odjezdem a nastoupil do části co vždycky. Bylo tam prázdno. Za pár minut se otevřeli dveře a vešla Petra. „Tak jakpak ses nám vyspinkal? A těšíš se na dnešek? Dnes třeba poprvé potěšíš svoji paní.“ Smála se. Spíš se mi vysmívala. „Ano, madam, velmi se těším.“ Řekl jsem odevzdaně, jen abych měl pokoj. „ S úsměvem, musíš s úsměvem, aby bylo zřejmé, že to tak myslíš.“ Řekla vesele, ale v hlase zazněla i výhružka. Usmál jsem se od ucha k uchu a zopakoval, co jsem řekl. „No vidíš, to je lepší. Tak a teď ten tvůj kolík. Stáhni si kalhoty a ohni se.“ Stáhl jsem si tedy kalhoty i trenky ke kolenům a stál tam před ní nahý. Co chvíli mohl někdo přijít. Hrozně jsem se styděl, cítil jsem ponížení, ale i vzrušení. Nicméně pás cudnosti plnil svoji úlohu dokonale. Předklonil jsem se a viděl, že Petra olejuje kolík. Pak za mě zašla a já ucítil tlak. Vždycky ho zasunula o kousek víc a zase vytáhla. Měl jsem pocit, že si tak i hraje. Bolelo to, znovu mi vyrazil studený pot na čele. Když dokončila zasouvání přikázala mi se obléct a sednout si na místo. Nic příjemného to nebylo, tlačil jsem ho do sebe vlastní vahou. No naštěstí nešel dovnitř a ven. Petra mi ještě předala klíček od pásu cudnosti, s tím, že ho mám věnovat paní. Pak mě vzala za bradu. Otevřel jsem pusu a čekal. Třikrát mi do ní plivla. Chvíli jsem její sliny válel po jazyku, polkl. „Děkuji, že jste mi naplivala do pusy.“ Poděkoval jsem s úsměvem. “Lepší bude pro tebe používat výrazy jako držka, nebo tlama.“ Upozornila mě a já se opravil. Potom odešla připravit vypravení vlaku. Za chvíli začali nastupovat další spolucestující, takže jsem byl rád, že jsme to stihly beze svědků. Když se pak vlak rozjel užíval jsem si každé drncnutí. Zajímavé, že jsem si toho nikdy nevšiml.
V půlce cesty přistoupila paní Jana. Usmívala se a mířila rovnou ke mně. „Dobré ráno.“ Pozdravil jsem ji. „Ahoj blbečku, tak co, byl jsi hodný?“ zeptala se mne. „Ano, byl jsem hodný.“ Odpovídal jsem pološeptem, ale snažil jsem se usmívat. Jednak proto, aby si ostatní mysleli, že jde o srandu a jednak proto, že mě to naučila Petra. „Však se přesvědčíme.“ Odpověděla Jana a sedla si vedle mě a nastavila ruku. Beze slova jsem odevzdal klíček a ona mě pohladila po vlasech a dala mi pusu na tvář. Její chování mě dost překvapilo a rozhodilo. Zčervenal jsem. To ji evidentně potěšilo. Klíček si schovala do kabelky. Vlak se pomalu rozjel a spolucestující zase pozavírali oči a snažili se usnout. Už takhle jsme seděli na sobě nalepení, ale Jana se na mě začala víc tlačit. Rukou několikrát přejela po mém rozkroku a pevně stiskla. Pak mi beze slova vstrčila ruku do kalhot a omakala důkladně penis v pásu cudnosti i kulky. Dívala se přitom na mě a usmívala se. Pak zajela pod kalhoty z druhé strany. „Nadzvedni se.“ Špitla mi do ucha. Mírně jsem se nadzvedl a ona se hmatem přesvědčila o kolíku. „Dobý.“ Řekla a ruku vytáhla. Pak zavřela oči, opřela se o mě a to bylo vše. Chvíli jsem zmateně čekal, ale nic se nedělo. Pak mi to došlo. Tohle je jen další past. Vystupuju dřív než ona, určitě se nenechá jen tak vzbudit. V půlce trasy mezi posledními stanicemi, kam jsem jel, jsem se ji pokusil probudit. Zprvu jsem s ní třepal, ale to nepomáhalo. Byla o mě opřená tak, že jsem se prostě nemohl jen tak postavit. Pak jsem to riskl a políbil ji na tvář. Tváří ji projel náznak úsměvu, ale pak otevřela oči a řekla, že tohle si ještě vyjasníme. Do zaměstnání jsem tedy dorazil včas, ale „vybaven“ zepředu i ze zadu.
Samozřejmě jsem ihned šel na toaletu a kolík si ze zadku s ulehčením vyndal. Jenže za pár minut mi na mobil volala paní Jana: „Ahoj debile. Pojedu až o pěti, musím si dneska nadělávat tu návštěvu u doktora. To víš, znásilnění je znásilnění.“ Řekla docela milým hlasem. „ No, ale já jedu dřív …“ snažil jsem se protestovat. „Nejedeš, počkáš na mě. Dneska u mě přespíš, mám chuť ti protáhnout anál. Takže si zkontroluju, jestli tě náhodou nenapadlo vytáhnout si kolík. Rozumíš?“ To už znělo výhružně. Raději jsem přisvědčil a zařídil vše potřebné. Samozřejmě mě ani nenapadlo si kolík vrátit do zadku. Bude dost času, než se vydám na vlak. Práce mi moc od ruky nešla pořád jsem musel přemýšlet co mě čeká a nemohl jsem se soustředit. Konečně byl konec směny a já pelášil na záchod i s kolíkem. Zkusil jsme ho natlačit dovnitř, ale drhlo to. Olej byl už setřený. Napadlo mě ho pořádně naslinit. Takže jsem na něj několikrát plivl. Šlo to líp, ale pořád to hodně bolelo. Rval jsem ho tam snad pět minut a zase jsem se u toho zpotil. Rychle obléct a utíkat na vlak. Ještě, že jsem si nechal časovou rezervu. Chůze s kolíkem po městě byl opravdu zážitek. Navíc jsem měl pocit, že ze mě musí co chvíli vypadnout. Ale nestalo se tak. Když jsem se konečně dostal na nádraží a dorazil vlak, nastoupil jsem zase do posledního vagonu.
Byla tam paní a ještě jeden chlap. Jakmile mě uviděla, hned se zvedla a „pustila“ mě k oknu. „Tak povídej, co jsi celý den dělal a jak si se měl?“ zeptala se mě, jen co dosedla. Muselo to působit, že se ptá dobrá známá. Nezbylo mi, než na hru přistoupit a vyprávět co se dělo. Samozřejmě jsem se vyhýbal svým lapáliím s kolíkem a nadržeností. Mezi tím přišel průvodčí, nebyla to Petra, ale malý vlasatý chlap. Na další zastávce vystoupil náš spolucestující, nicméně jsme pokračovali v naší konverzaci a já samozřejmě znejistěl, co tím sleduje. Pak už tu byla zastávka, kde Jana vystupuje. Ukázala mi na její tašky, já je vzal a vystoupil s ní. Bylo mi jasné, že se nemá cenu přít. To gesto bylo tak samozřejmé, že mi bylo jasné, že bych toho hned litoval.
Venku byla tma, šli jsme, já o krok v zadu, už jen proto, že jsem neznal cestu. Asi za pět minut jsme došli k malému domku se zahrádkou. Okna byla zhasnuta. Jana odemkla a rozsvítila. Vešel jsem do chodby, zul jsem se a čekal. „U mě budeš chodit nahatý, nebo v oblečení, které ti určím.“ Řekla tvrdě a její hlas kontrastoval s tím, s jakým se mnou mluvila ve vlaku. Okamžitě jsem se svlékl a oblečení složil na zem do komínku. Prohlížela si mě při tom, a docela se bavila, jak si dávám pozor, aby mi kolík nevypadl. Já stál nahý a ona pořád oblečená. Dovtípil jsem se, na co čeká a ihned ji rozepnul bundu, dal na věšák a pak si klekl a začal ji zouvat. Pro jistotu jsem zip bot rozepínal pusou. „Přece tu nebudu stát na studené podlaze bosá, támhle mám pantofle.“ Ukázala mi na botník. Zvedl jsem se a namířil k němu. „Hezky po čtyřech je sem aportuj, jako pejsek. A nezapomeň si k nim čuchnout a projevit jim úctu. Jsou to pantofle tvé paní.“ Smála se, když jsem se řídil jejími pokyny. Vždy jsem vzal jednu pantofli do pusy, položil, očichal, několikrát políbil a přinesl k ní. Pak už jsem ji mohl stáhnout body. Odnesl jsem je do botníku, po cestě pro jistotu přečistil, za což jsem byl pochválen. Pak jsem se vrátil k paní a chtěl vstát a vzít tašky s jejím nákupem. „Někdo ti dovolil se zvednout?“ zeptala se přísně a já okamžitě padl na kolena. Sedla si mi na záda a přikázala ji odvést. Byla dost těžká, měl jsem co dělat, ale nakonec jsem ji dovezl dle jejích instrukcí až do kuchyně. Pak jsem se vrátil pro tašky a pro jistotu je po jedné donesl taky po čtyřech. Povolila mi vstát, vybalit nákup a dirigovala mě, kam mám co uklidit. Sama seděla na židli.
Když jsem byl hotov, řekla, že po práci je čas na relaxaci. „Celý den jsem byla v jedněch botách a na nožičkách je to cítit. Chtělo by to masáž a koupel. Jazykem.“ Zavrněla jako kočka a natáhla nohy. Klekl jsem si k ní, pusou stáhl ponožky. Byly trochu vlhké potem. Začal jsem důkladně olizovat jedno chodidlo, pak patu, kterou jsem si celou strčil do pusy a chvíli dumlal. Potom kotníky a nárt. Prsty jsem si nechal nakonec. Jeden po druhem jsem je olízal a nezapomněl jsem na prostor mezi nimi. Tam bylo obzvláště vlhko. Zdálo se, že paní přede. Jen na konci mi strčila všechny prsty do pusy a chvíli tam nohou jezdila. To stejné jsme zopakoval i s druhou nohou. „To by ti šlo, možná ti za to dopustím ten dnešní polibek.“ Zkusil jsem se bránit. „Nevěděl jsem, jak vás mám vzbudit, paní.“ Ale ihned mě utla. „Nevzpomínám si, že bych se tě na něco ptala. No nic, je čas se pobavit.“ Konstatovala závěrem.
Přikázala mi se položit na stůl tak, že nohama jsem stál na zemi a břichem ležel na stole. Byl to masivní dřevěný stůl. Pak na chvilku někam zmizela. Když přišla, poručila mi natáhnout ruce do rohů stolu. Pouty mi je připjala k nohám stolu a to stejné udělala s rukama. Byl jsem rozcapený do písmene X a ohnutý v pase. Kolík mi samozřejmě začal vyjíždět ven. „No hezky máš zmalovanou prdel. Chvilku si odpočiň, nic tě nebude rušit.“ Řekla potutelně a kolík mi vytáhla a přes oči mi dala šátek, takže jsem nic neviděl. Zase někam odešla. Trvalo dost dlouho, než se znovu ozvaly kroky. Strhla mi šátek. Stála přede mnou jen ve spodním prádle. Podprsenka držela relativně malá kulatá prsa a kalhotky obepínali široké boky a kulatý zadek. Navíc měla na sobě jakýsi postroj a na něm přidělané dildo. Bylo o něco menší než kolík, co jsem měl v sobě. Asi jsem vypadal dost vyplašeně, protože mě uklidňovala slovy: “Neboj, namažu ti ho, ať tam hezky vklouzne.“ A smála se u toho, pak mi zmizela ze zorného pole. Ucítil jsem její prst na svém análu. Něčím mě mazala. Pak zajela prstem několikrát dovnitř, aby ho promazala dobře. To jsem sebou cukl, protože jsem to nečekal. Když naznala, že jsem připraven, chytila mě za koule a mírně stiskla. „No, popros.“ V hlase jsem cítil, že se úplně neovládá, nechtěl jsem proto provokovat. „Prosím, paní Jano, ošukejte mojí prdel.“ „A chceš to jemně, nebo tvrdě.“ Hlas byl čím dál zastřenější. Na tvrdě byl důraz. Zaváhal jsem. Ale zmáčkla mi koule. „Jemně, prosím jemně.“ Místo odpovědi mě stiskla víc. Takže špatně. „Ne, tvrdě, prosím, ošukejte mě tvrdě.“ Opravil jsem se. Tlak na koulích zmizel. Pak mi roztáhla půlky. Ucítil jsem něco na kraji análu. A pak bolest. Pomalu do mě tlačila ten svůj nástroj. Když byla nadoraz, povytáhla ho a znovu. Takhle to opakovala a přitom zrychlovala. Začal jsem sténat a sykat bolestí. Když přešla do rytmického pohybu byla bolest nesnesitelná. Křičel jsem bolestí. „Už dost, prosím paní, už dost.“ Škemral jsem a oči se mi zalily slzami. Ale ona mě držela za boky a rytmicky přirážela. Pak se na mě položila a zašeptala mi do ucha: „ Křič, jen křič, tady tě stejně nikdo neuslyší. Líbí se ti to, debile?“ Bylo to k nevydržení. „Ne, prosím .“ Žádal jsem přerývaně, ale nebylo mi to nic platné. Po několika minutách pekla a mého křiku jsem ucítil, jak sebou zaškubala a zůstala na mě a ve mě ležet.
Těžce dýchala a já taky. Když se vzpamatovala, začala mi jezdit po zádech nehty. Dost tlačila. Sykal jsem bolestí. Pak zajela do podpaží. Ačkoliv to bolelo, tak lechtání bylo horší. Zacukal jsem sebou. Zasmála se a zopakovala to. „Ne prosím, tohle ne.“ Škemral jsem znovu. Nedbala toho a opakovala to. Bylo to k zbláznění. „Ne prosím, nebo se počůrám.“ Zkusil jsem opět. Její odpověď byla, že když se pochčiju, tak si to taky slížu ze země. Bavilo ji to snad pět minut, mě to ale přišlo jako věčnost. Asi ji to přestalo bavit a byla zklamaná, že jsem se udržel. Bolelo mě z toho celé tělo. Konečně se ze mě zvedla a vytáhla tu věc z mého zadku. Ležel jsem na stole vyčerpaný a těžce oddychoval. Ucítil jsem štiplavou bolest. Něčím mě švihla přes zadek. „No čekám.“ Řekla důrazně. „Děkuji madam, že jste mě tak pěkně a tvrdě ošukala prdel.“ Snažil jsem se naplnit její očekávání. „Rádo se stalo,“ odvětila „a neboj, budeme to opakovat pokaždé a někdy i víckrát denně, když budu mít chuť. Užiješ si to. Jsem moc ráda, že se ti to líbilo. Jen mám od toho mokré kalhotky, co s tím hodláš udělat?“ Nevím, kde se to ve mně bralo, ale byl jsem si jitý jedinou správnou odpovědí. „Prosím, strčte mi je do pusy a já je očistím.“ Zahihňala se. „ To by šlo, vidíš, jaké máš hezké nápady.“ Stoupla si přede mě, stáhla postroj i kalhotky. Uviděl jsem její chlupatý porost, který si kalhotkami ještě důkladně vytřela. Pak mi dala kalhotky na hlavy tak, abych měl nos, tam kde ona rozkrok. Byly opravdu vlhké a já nasával její vůni. Prý, abych se navnadil a taky si jí užil. Na chvíli někam odešla. Vrátila se v županu, kalhotky sundala a strčila mi je do pusy. Usilovně jsem roubík dumlal. Obešla mě, chvilku mě hladila po zadku, který musel být po včerejšku ještě fialový. Sem tam zkoušela prstem proniknout do análu, či roztahovat půlky. Prostě se jen tak bavila. Pak mě něco štíplo. To mi na šourek začala připínat kolíčky. „Kdyby to bylo nepříjemné, tak řekni.“ Upozornila mě starostlivě. S plnou pusou jsem mohl leda huhňat, což si vyložila jako souhlas. Samozřejmě. Pak zase odešla. Když se vrátila, měla v ruce foťák a celého si mě zdokumentovala. Pak mě odpoutala a řekla, že bych měl důkladně poděkovat. Mírně se předklonila a nadzvedla si župan vzadu. Vlezl jsem po kolenou pod něj. Měla na sobě čisté kalhotky. Odhrnul jsem je, roztáhl půlky a důkladně ji vylízal zadek.
Když byla spokojená, narovnala se a udělala pár kroků. „Je osm, začíná film a já se jdu dívat. Nachystej mi večeři. Mám chuť na obložený talíř. Jsou tam nějaké sýry a zelenina. A dva rohlíky prosím. A také sklenku vína.“ Naporoučela si, sáhla do kredence a vyndala vysokou skleničku. Všiml jsem si, že je jiná než ostatní a snažil si to zapamatovat. Určitě to bude její oblíbená. Než odešla, zvedla ze země svoje propocené ponožky a strčila mi je do pusy. „Tady máš předkrm a taky aby si mě nerušil.“ Řekla s úsměvem a odešla sledovat televizi. A já se zatím činil. Snažil jsem se na mělký talíř vykouzlit něco s pár plátků sýra, papriky a rajčat. Mírně jsem zeleninu okořenil, na malý talířek dal dva rohlíky a do skleničky trochu bílého a odešel za paní. Koukala na televizi. Díky ponožkám jsem v tichosti položil talíře a skleničku na stůl před ní. Ukázala mi, kam si mám kleknout. Klečel jsem u jejích nohou a pozoroval, jak pojídá sýr, zeleninu a kousky rohlíku. Občas něco znechuceně vyplivla na malý talířek. A občas se napila. Když byla po dlouhé době s jídlem hotova, pokynula mi. Nastavil jsem pusu a ona mi vyndala ponožky z pusy. „Tady jsem ti něco nechala. A jsem tak hodná, že jsem ti to předžvýkala, jak to dělají některé ženy v Africe. Tak si nech chutnat.“ Usmála se mile a podala mi talířek s nevábnou hmotou. „Děkuji paní.“ Usmál jsem se na ni na celé kolo, ačkoliv se mi zvedal žaludek. Vzal jsem talíř do jedné ruky a druhou si chtěl nabrat. „Ne ne, hezky ho drž oběma a pak ho nezapomeň vylízat.“ Opravila mě. Musel jsem tedy nabírat jídlo pusou. Evidentně se bavila a já měl co dělat se nepozvracet. Když jsem talíř vylízal dočista, řekla, že to chce zákusek a naznačila mi otevřít pusu. Pak mi tam několikrát plivla. Pochutnal jsem si, polkl a poděkoval. „Ježíš, co já jsem za hostitelku. Určitě máš žízeň.“ A než jsem stačil zareagovat, dopila víno, rozevřela župan, posunula kalhotky a do skleničky namočila. „Tohle odteď bude tvoje sklenička a já ti do ní budu pravidelně chcát. Hezky to vypij a pak mi řekni, jak ti chutnala večeře.“ Několika doušky jsem vypil slanou teplou tekutinu. „Děkuji paní, večeře mi moc chutnala, a jste velmi laskava, že jste mi ji přežvýkala. Zákusek byl výtečný, vždy si na něm pochutnám. A vaše chcánky piju moc rád.“ Málem jsem se u toho pozvracel a rozbrečel. Ale chtěl jsem si ji naklonit. „To jsi hodný. Tak teď mi můžeš masírovat nohy.“ Natáhla je před sebe a já bral jednu, druhou a zase tu první. Masíroval jsem prsty i pusou a jazykem od paty až ke kolenům. Paní byla spokojená a vychutnávala film. Já byl sice šíleně nadržený, ale byl jsem rád, že jsem v relativním klidu a nikdo mě za nic netrestá.
Když skončil film, podala mi paní foťák. „Půjdu se vykoupat, ty zatím připrav mail pro Petru. Pošleme ji nějaké fotečky z dneška. Vyber nějaké pěkné a napiš ji k tomu hezký průvodní dopis. Pak si to zkontroluju.“ Řekla a odešla. Rozhlídl jsem se a našel notebook. Zapnul jsem ho, spustil mail a popsal v kostce náš večerní program. Pak jsem vybral pár opravdu vydařených fotek, kde jsem byl poznat v nejbizardnějších polohách a čekal na návrat paní. Ta mě za moji práci pochválila, jen chtěla, abych dopsal větu: „Děkuji za Váš čas a laskavé zapůjčení kolíku. Brzy ho vrátím, nachystejte si prosím pro mě nějakou práci.“ A odeslali jsme zprávu.
Potom mě paní zavedla do ložnice. Před spaním jsem ji ještě musel vylízat mušličku, což jsem udělal hrozně rád, ale utrpení díky pásu cudnosti bylo strašné. Když byla spokojená, hodila na zem nějakou deku a řekla jen „Na místo.“ A tak zatím co ona usínala v posteli, já na tvrdé, studené zemi jen s dekou. Než jsem usnul, zase jsem přemýšlel jak z toho ven. Mají to sakra dobře vymyšlené. Veškerá dokumentace na dvou místech. Kdyby chtěl být neposlušný, tak mě společensky znemožní v práci i ve městě. Odstěhovat se, je jen otázka času, kdy mě vyhmátnout. Kdyby se paní Janě něco stalo, Petra se postará, aby se policajti domákli, kdo to byl, a ještě se mě bude chodit na návštěvy do kriminálu ptát, jak se mi kouří. A paní Jan to stejné v bleděmodrém. Cítil jsem se jak v podivném snu, z něhož není úniku a řešení se mi víc a víc vzdalují. Jak kdybych víc a víc ulpíval v pavučině.
