Posted 21.05.2012 by donathelo
Pozor, povídka je smyšlená, ale obsahuje prvky D/S, femdom, piss, kaviár a ballbusting. Pakliže vás takový obsah uráží, nečtěte dál.
Vlak zastavil, já otevřel dveře a vystoupil na perón. Ze dveří předního vagonu na mě mávala madam Petra a v ruce držela mobilní telefon. Odevzdaně jsem přišel k ní, a ona mi telefon podala. „Prosí?“ ozval jsem se nesměle. „Od zítřka začneme s nácvikem. Ráda čubky šukám do zadku. Takže ráno si zkontroluju, jestli máš v zadku cvičný kolík. Budeš sedět v zadním vagonu uprostřed u okna. A nepřej si mě, jestli to nesplníš.“ Byla to moje paní Jana. „Ale … já žádný nemám.“ Omlouval jsem se. „Tak si nějaký sežeň. To je tvoje starost.“ Odbyla mě paní. „Je už pozdě, nemám ho kde sehnat. Prosím.“ Madam Petra se samozřejmě dobře bavila mým škemráním. Paní mi ještě párkrát vynadala do neschopných pitomců a slibovala krutý trest, ale nakonec řekla. “No když požádáš Petru, možná se uvolí a za nějakou protislužbu ti nějaký půjčit.“ A zavěsila. Podával jsem telefon madam Petře, ta ho rychle schovala a jakoby bez povšimnutí ode mě odcházela. „Prosím.“ Volal jsem za ní, ale nereagovala. „Prosím.“ Doháněl jsem ji, ale stále nic. Pak mi to došlo. „Prosím madam.“ Zastavila se, podívala se na mě a pohrdavě se mě zeptala, co otravuju. „Chci vás požádat“ nedořekl jsem. „Tak ty chceš? Ty nemáš co chtít a nemáš co žádat!“ a vrazila mi facku na peroně. „Prosím, mám úkol od paní.“ Nenechal jsem se odradit. „A co já s tvým úkolem?“ odsekla. „Prosím, potřebuji pomoct.“ Snažil jsem se. „Nemíním ti s ničím pomáhat.“ Musel jsem s pravdou ven, i když mi to nešlo moc přes pysky. „Musím ráno jet do práce s análním kolíkem a já žádný nemám. Prosím, buďte tak laskava a nějaký mi zapůjčte.“ Vyhrkl jsem ze sebe prosebně. „Nevidím důvod, proč bych ti měla pomáhat. To je tvůj problém.“ Řekla a otočila se k odchodu. „Udělám, co si budete přát.“ Snažil jsem se zoufale. „Tak dobrá, pojď se mnou, třeba se mi můžeš hodit, a když mě nenasereš, tak se snad smiluju.“ Svolila nakonec. A já za ní cupital jako pejsek za paničkou.
Vyzvedla si v kanceláři velký těžký balík a já ji ho mlčky nesl. Zřejmě měla chuť na procházku, protože jsme šli po trase autobusu, ale na žádné ze zastávek jsme nenastoupili. Balík se mi docela pronesl, než za námi zaklaply dveře jejího bytu.
„Tak na co čekáš?“ Nevěděl jsem, co mám dělat a zmateně jsem se rozhlížel. „Ty nevíš, v jaké poloze se máš pohybovat po bytě madam?“ napověděla mi a vrazila mi pohlavek. Ihned jsem si klekl. Následoval kopanec do žeber. „Kdo ti dovolil nosit na sobě hadry?“ rychle jsem vstal a svlékl se. Nechal jsem si jen trenýrky a ponožky. „To snad nemyslíš vážně? Dolu všechno.“ Opět doprovázeno kopancem. Nejistě jsem vstal a sundal si i zbytek. Byl jsem celý rudý, jak jsem se styděl. Nahý jsem před ní klečel. „A vítat bude kdo?“ dodala smířlivěji. Nevím, jak mě to napadlo, ale začal jsem líbat špičky jejích bot. Byla zima, měla je docela špinavé od písku a sloty. „Zout a tkaničky rozvázat zubama.“ Přikázala. Vzal jsem tedy jednu podruhé mezi zuby a zatáhl. Pak jsem boty zul rukama a postavil tamkam jsem si myslel, že patří. Z té práce se mi postavil. Najednou se otevřely dveře do nějakého pokoje a v nich stála mladá dívka a zírala na můj vystrčený zadek. „Co je to za řev, mami?“ zeptala se madam Petry. „Ale nic miláčku, jen tu cvičím jedné kamarádce čubku.“ Zněla odpověď. „Hmm, škoda, že už jsem dneska srala, mohli jsme ho naučit jíst příborem.“ Prohlásila suše, jakoby nezúčastněně. Její slovník mě šokoval, rozhodně se nehodil k mladé křehké dívčině. Skoro to přebilo šok z její přítomnosti vůbec. „Neboj zlato, už jsem ho naučila hezky papat, je moc šikovnej.“ Řekla madam Petra se smíchem. „Fajn, já jdu stejně ven.“ Oznámila ji mladá. Pak si stoupla před polovysoké boty a šťouchla do mě nohou. „No tak mě snad obuješ, ne?“ prohlásila samozřejmě a já se ihned dal do práce. Boty jsem ji nazul a pak zatáhl zip. „Tak si to tu užijte. Pa tlusťochu“ zašvitořila a na rozloučenou mě kopla do zadku. Petra se jen usmívala. Pak se vydala dál do bytu a já po čtyřech lezl za ní. „Aspoň tu budeme mít klid“ řekla spíš sama pro sebe. Pak se otočila a zařvala „A kde máš ten balík?“
Rychle jsem se otočil a mazal zpátky ke vchodovým dveřím. Sebral jsem balík a najednou mi padla do oka její služební taška. Kdyby tam byl ten foťak, tak mám po problému, blesklo mi hlavou. Nechal jsem balík balíkem a začal prohledávat její tašku. „Hledáš foťáček?“ Uslyšel jsem za sebou posměšný hlas. Otočil jsem se. Madam Petra se na mě pobaveně dívala. „No tvoje fotky má Jana, jsi přece její majetek.“ Řehtala se mi. V návalu beznaděje a vzteku jsem vyhrk „Faj, tak já jdu na policajty, když teď vím, kde jsou. Vydírání není žádná sranda.“ Ale zase jsem dostal studenou sprchu. „To můžeš, s tím jsme taky počítali. Dosvědčím ji, že jsem tě vyrušila, když si se ji pokusil znásilnit. Včera se nějak blbě bouchla a má podlitinu na bříšku. A já viděla, jak ji tam biješ, když se ji snažíš svléknout. Ale ubránila se. I znásilnit si neschopný. A protože se vlastně nic nestalo a ty jsi škemral, ať tě neničíme, není ještě rozhodnutá jít to udat. Ale tak jako tak, zítra s tím jde k doktorovi, aby ji potvrdil násilí na těle. Jak s tím potvrzením naloží, je už jen a jen na tobě.“ Prohlásila naprosto v pohodě a s úsměvem a já zase cítil, že mi jsem v situaci, na kterou jsem nebyl připravený. „Tak co ten balík!“ vrátila mě zpátky do reality. Sebral jsem ho a šoural se za ní zpátky.
Prošli jsme pokojem a vstoupili do kuchyně. Tam mi přikázala balík rozdělat. Bylo tam nějaké nádobí. Musel jsem všechno pečlivě vybalit, umýt a podle jejích pokynů uklidit. Celou dobu seděla, večeřela a koukala se na mě, jak nahý kmitám u dřezu. Asi za hodinu jsem byl s prací hotový.
„No super, tak pojď, vybereme ten kolík, jestli ho teda ještě chceš.“ Pochválila moji práci, ale spíš to znělo jako posměch. “Ano.“ Odpověděl jsem. „Ano co?“ rozčílila se a mě to hned došlo. „Ano, chci madam Petro, abychom vybrali nějaký kolík do mého zadku.“ Opravil jsem se a ona byla s opravou viditelně spokojená. Přešli jsme do obýváku. Otevřela nějakou skříňku a vyndala přede mne celou řadu umělých penisů různé velikosti a šířky. „Tak kterýpak by se ti líbil?“ dotázala se mě. A ačkoliv jsem tušil, že otázka je spíš řečnická, vybral jsem ten nejmenší a nejužší. „Fajn, řekla. Ohni se tady přes to křeslo a ruce si opři o podpěrky.“ Ukázala mi kde. Ohnul jsem se tedy zezadu přes opěradlo křesla. Jakmile jsem položil ruce na opěrky, ovázala mi každou izolepou, takže jsem se nemohl narovnat. Pak udělala to stejné s nohama, takže jsem byl ke křeslu přikurtován, zadek mi trčel směrem nahoru a byl jsem rozkročený. „Pěkný, pěkný“ hodnotila moji polohu a projížděla mi mezi půlkami rukou a občas zmáčkla kulky, což mě přinutilo sebou trhnout, protože jsem byl napjatý a strnulý. „Uvolni se trochu, nebo to bude bolet.“ Radila mi. Pak poodešla, kam jsem neviděl. „Málem bych zapomněla. Musíme tě odměnit za neposlušnost. Protože to bylo poprvé, tak busu shovívavá. Za neuposlechnutí deset, za prohrabávání mých věcí patnáct a za pokus o vzpouru a vyhrožování čtyřicet. Příště by to mohla být i kastrace.“ Řekla vesele. „Počítej a za každou ranou poděkuj a řekni, že už si to budeš pamatovat a víckrát to neuděláš.“ V tu chvíli mě něco neskutečně štíplo do zadku. Neměl jsem zkušenost s rákoskou, tohle byla moje první. Pokusil jsem se zkroutit, ale byl jsem pevně připoután. Málem jsem se pochcal bolestí. „No počítej, od jedničky.“ Řekla pobaveně a padla další rána. Pochopil jsem, že musím. „Jedna, děkuji madam Petro, budu si to pamatovat a už to neudělám.“ Zase bolest. „Dvě, děkuji madam Petro, budu si to pamatovat a už to nikdy neudělám.“ Bolest byla příšerná. Asi při páté ráně jsem jen řekl pět a zbytek zadrmolil. „Jejda, zapomněla jsem, kolik to bylo a tobě není rozumět, začneme raději od začátku.“ Hned mi bylo jasné, že nemá cenu se obhajovat. Ona na to čekala. „Jedna, děkuji madam Petro, budu si to pamatovat a už to neudělám.“ Občas mi hlas selhal, ale donutil jsem se to říct, i když jsem už měl za samého mluvení sucho v puse. Asi si toho všimla, protože mě povzbudila „Pak dostaneš napít, ale teď to musíš vydržet.“ Konečně jsem napočítal pětašedesát. Zadek mě pálil a štípal, měl jsem co dělat, abych udržel moč. „No vidíš, jak ti to hned sluší líp, to si vyblejsknu, nikam nechoď.“ Jako bych mohl někam odejít. Párkrát blikl blesk. Pak připojila foťák k televizi, která stála u protější zdi. „No koukni, jak je hezká.“ Zaklonil jsem hlavu, co to šlo. Na obrazovce byl můj zadek pokrytý krvavými šrámy a jelity. Vypadal děsně. Bylo mi jasné, že bolet to teprve bude. „No a teď už proč jsme tady.“ Postoupila bokem. „Myslím, že sis vybral tento“ zašveholila a vzala o něco větší a širší než jsem zvolil. Neměl jsem ale sílu odporovat. „Budeme ho jenom zkoušet, tak na něj nebudu dávat gel, hezky si ho navlhči.“ Řekla a nacpala mi ho do pusy. Už takhle jsem v ní měl sucho. Když se jí to zdálo dost, vyndala ho a obešla mě. Ucítil jsem tlak v konečníku. Cuklo to se mnou. Bolest. Myslel jsem, že když mě neroztrhne, tak mě propíchne. Zdál se mi strašně hluboko. Vyjekl jsem. „Ohoh“ zasmála se. Pomalu ho vytáhla a zase mi ho tam zasunula. Na čele mi vyrazil studený pot. Myslel jsem, že se pokálím. Chvíli to opakovala a pak řekla. „No tohle bude asi ta správná velikost, nebo možná o dvě čísla větší? Co myslíš?“ „Myslím, že tenhle stačí.“ Zašeptal jsem ztěžka. Nechala mi ho tam, někam odešla. Zase párkrát něco blesklo. Pak se postavila přede mě. „Zvedni hlavu“. Jak jsem to udělal, oslepilo mě prudké světlo. „To si jen dělám další dokumentaci, kdyby si chtěl náhodou zlobit.“ Smála se.
Pak mi s trhnutím odpoutala ruce, zatímco kolík mi ještě nechala v zadku. „Je na čase mi poděkovat, že o tebe tak pečuju. Za výprask, aby si nezarmoutil svoji paní a za roztažení análu, aby si ji potěšil.“ Stoupla si ke mně zády. Stáhla si kalhoty i kalhotky. „No, co je pro tebe odměna a poděkování madam?“ povzbuzovala mě. „Prosím madam, mohu vám na výraz díků vylízat zadek?“ zkusil jsem to. “Ty se na to těšíš, je to pro tebe odměna a lahůdka, viď ty lumpe?“ smála se. A protože se nepřibližovala, tak jsem pokračoval „Ano madam, těším se na to. Vylizovat váš zadek je pro mě lahůdka.“ Chtěl jsem to peklo mít už za sebou. Přistoupila blíž, já se musel zase ohnout, abych na ni dosáhl. Rukama jsem roztáhl půlky a pomalu celou plochou jazyka olizoval její anál. „Pořádně, hezky si to vychutnej, jak jsem se ti vysrala do huby, tak jsem se pak neutřela. Něco je i na kalhotkách, vidíš? Ty mi vyčistíš potom. Už se na to určitě těšíš. Takže se snaž, ať se mi prdel blyští.“ Lízal jsem bez přestání, ačkoliv mě už bolel z toho jednorázového pohybu jazyk. Opravdu tam měla zbytky výkalů. Všechno jsem ale slízal, takže anál s zdál už čistý a růžový. Na jedné straně, to co se se mnou dělo se mi vůbec nelíbilo, na druhé mě to děsně vzrušovalo. Než vymyslím, jak z toho ven, tak si ho dneska pořádně vyhoním. Nadržeností jsem skoro už šílel. „A nezapomeň na vnitřek.“ Vytrhla mě z myšlenek. Nasadil jsem špičku jazyka na okraj prdelky a snažil se ji vylizovat. Když se ji zdálo, že je to ok, řekla mi, že stačí. Obešla mě, vyndala mi kolík a přikázala, abych si odpoutal nohy. Nebylo příjemné, strhávat izolepu z mých chlupatých nohou. Depilace je svinstvo.
Když jsem se otočil, stála za mnou a v ruce držela kolík. Docela špinavý ode mě. „Příště to očistíš vlastní hubou, takže nezapomeň ráno na krystýr. Teď ho mazej umýt do koupelny.“ Poděkoval jsem a šel najít koupelnu. Nebylo to tak těžké, protože šla za mnou. Hlídala mě i v koupelně. Měl jsem děsnou žízeň, ale očekával jsem nějakou léčku, tak jsem se raději zeptal, zda se smím napít. Odpověděla, že přece nebudu chlemtat v koupelně. Že mě pak napojí. Když jsem kolík pořádně umyl a otestoval tak, že jsem ho chvíli cucal, šli jsme zpátky do obýváku. Přikázala mi si sednout před křeslo a dát ruce za hlavu. Zase mi je připoutala. „Tak ty máš žízeň chudáčku? “Zeptala se. Zase si stáhla kalhoty a kalhotky, tentokrát úplně. Stoupla si obkročmo nad mou hlavu. Nemusela nic říkat. Odevzdaně jsem otevřel pusu. Měla v tom praxi, protože dělala přestávky tak, abych stihl všechnu moč spolykat a ani kapka nezasvinila koberec. Když skončila, otřela se mi rozkrokem o obličej, aby si ho utřela. Neviděl jsem celou dobu ale nic, protože jsem měl před očima jen její zadek.
„No ale hele, tobě se to nějak líbí.“ Okomentovala můj stojící ocas. „Tohle ale ne chlapče, stát ti má z Jany, já na tvůj ocas nejsem zvědavá.“ Řekla a odešla do kuchyně. Za chvilku se vrátila s hrnkem. Najednou mi jeho obsah vrhla do klína. Lekl jsem se. Byl v něm ale částečně rozpuštěný led. Za chvilku mi nejen nestál, ale byl ještě menší než normálně. „Ježíš, já jsem vlastně málem zase zapomněla, ta moje hlava.“ Rychle se mi sklonila k rozkroku. Ucítil jsem dotek ruky, která někam cpala můj zmenšený penis. Pak něco cvaklo. Když se zvedla, nevěřil jsem vlastním očím. Měl jsem na něm pánský pás cudnosti. „Klíče zítra odevzdáš Janě.“ Culila se. Pak sebrala kalhotky a vnitřní stranou mi je nacpala do pusy. „Vyper je.“ Řekla suše a odešla do kuchyně. Dumlal jsem je snad věčnost. Přišla již oblečená, vytáhla je, koukla na ně a zase mi je vrazila zpátky. Když přišla podruhé byla už spokojenější. „No vidíš, jak ti to šlo.“ Řekla. Pak mě odpoutala a suše řekla „A teď už vypadni.“ Rychle jsem se oblékl, ale ještě jsem se zeptal po tom kolíku, pro který jsem to všechno podnikal. „Ráno jedu stejným vlakem, takže ti kolík i klíče předám tam. Zasunu ti ho přímo do prdele.Tak nezapomeň dojít vyčištěný.“ Zakončila naše setkání madam Petra.
Šel jsem domů, nadržený, bez možnosti si pomoct. Nemohl jsem se soustředit. A nenapadlo mě, jak z té situace uniknout. Možná se mi začaly plnit sny, ale byly to spíš noční můry.
Vlak zastavil, já otevřel dveře a vystoupil na perón. Ze dveří předního vagonu na mě mávala madam Petra a v ruce držela mobilní telefon. Odevzdaně jsem přišel k ní, a ona mi telefon podala. „Prosí?“ ozval jsem se nesměle. „Od zítřka začneme s nácvikem. Ráda čubky šukám do zadku. Takže ráno si zkontroluju, jestli máš v zadku cvičný kolík. Budeš sedět v zadním vagonu uprostřed u okna. A nepřej si mě, jestli to nesplníš.“ Byla to moje paní Jana. „Ale … já žádný nemám.“ Omlouval jsem se. „Tak si nějaký sežeň. To je tvoje starost.“ Odbyla mě paní. „Je už pozdě, nemám ho kde sehnat. Prosím.“ Madam Petra se samozřejmě dobře bavila mým škemráním. Paní mi ještě párkrát vynadala do neschopných pitomců a slibovala krutý trest, ale nakonec řekla. “No když požádáš Petru, možná se uvolí a za nějakou protislužbu ti nějaký půjčit.“ A zavěsila. Podával jsem telefon madam Petře, ta ho rychle schovala a jakoby bez povšimnutí ode mě odcházela. „Prosím.“ Volal jsem za ní, ale nereagovala. „Prosím.“ Doháněl jsem ji, ale stále nic. Pak mi to došlo. „Prosím madam.“ Zastavila se, podívala se na mě a pohrdavě se mě zeptala, co otravuju. „Chci vás požádat“ nedořekl jsem. „Tak ty chceš? Ty nemáš co chtít a nemáš co žádat!“ a vrazila mi facku na peroně. „Prosím, mám úkol od paní.“ Nenechal jsem se odradit. „A co já s tvým úkolem?“ odsekla. „Prosím, potřebuji pomoct.“ Snažil jsem se. „Nemíním ti s ničím pomáhat.“ Musel jsem s pravdou ven, i když mi to nešlo moc přes pysky. „Musím ráno jet do práce s análním kolíkem a já žádný nemám. Prosím, buďte tak laskava a nějaký mi zapůjčte.“ Vyhrkl jsem ze sebe prosebně. „Nevidím důvod, proč bych ti měla pomáhat. To je tvůj problém.“ Řekla a otočila se k odchodu. „Udělám, co si budete přát.“ Snažil jsem se zoufale. „Tak dobrá, pojď se mnou, třeba se mi můžeš hodit, a když mě nenasereš, tak se snad smiluju.“ Svolila nakonec. A já za ní cupital jako pejsek za paničkou.
Vyzvedla si v kanceláři velký těžký balík a já ji ho mlčky nesl. Zřejmě měla chuť na procházku, protože jsme šli po trase autobusu, ale na žádné ze zastávek jsme nenastoupili. Balík se mi docela pronesl, než za námi zaklaply dveře jejího bytu.
„Tak na co čekáš?“ Nevěděl jsem, co mám dělat a zmateně jsem se rozhlížel. „Ty nevíš, v jaké poloze se máš pohybovat po bytě madam?“ napověděla mi a vrazila mi pohlavek. Ihned jsem si klekl. Následoval kopanec do žeber. „Kdo ti dovolil nosit na sobě hadry?“ rychle jsem vstal a svlékl se. Nechal jsem si jen trenýrky a ponožky. „To snad nemyslíš vážně? Dolu všechno.“ Opět doprovázeno kopancem. Nejistě jsem vstal a sundal si i zbytek. Byl jsem celý rudý, jak jsem se styděl. Nahý jsem před ní klečel. „A vítat bude kdo?“ dodala smířlivěji. Nevím, jak mě to napadlo, ale začal jsem líbat špičky jejích bot. Byla zima, měla je docela špinavé od písku a sloty. „Zout a tkaničky rozvázat zubama.“ Přikázala. Vzal jsem tedy jednu podruhé mezi zuby a zatáhl. Pak jsem boty zul rukama a postavil tamkam jsem si myslel, že patří. Z té práce se mi postavil. Najednou se otevřely dveře do nějakého pokoje a v nich stála mladá dívka a zírala na můj vystrčený zadek. „Co je to za řev, mami?“ zeptala se madam Petry. „Ale nic miláčku, jen tu cvičím jedné kamarádce čubku.“ Zněla odpověď. „Hmm, škoda, že už jsem dneska srala, mohli jsme ho naučit jíst příborem.“ Prohlásila suše, jakoby nezúčastněně. Její slovník mě šokoval, rozhodně se nehodil k mladé křehké dívčině. Skoro to přebilo šok z její přítomnosti vůbec. „Neboj zlato, už jsem ho naučila hezky papat, je moc šikovnej.“ Řekla madam Petra se smíchem. „Fajn, já jdu stejně ven.“ Oznámila ji mladá. Pak si stoupla před polovysoké boty a šťouchla do mě nohou. „No tak mě snad obuješ, ne?“ prohlásila samozřejmě a já se ihned dal do práce. Boty jsem ji nazul a pak zatáhl zip. „Tak si to tu užijte. Pa tlusťochu“ zašvitořila a na rozloučenou mě kopla do zadku. Petra se jen usmívala. Pak se vydala dál do bytu a já po čtyřech lezl za ní. „Aspoň tu budeme mít klid“ řekla spíš sama pro sebe. Pak se otočila a zařvala „A kde máš ten balík?“
Rychle jsem se otočil a mazal zpátky ke vchodovým dveřím. Sebral jsem balík a najednou mi padla do oka její služební taška. Kdyby tam byl ten foťak, tak mám po problému, blesklo mi hlavou. Nechal jsem balík balíkem a začal prohledávat její tašku. „Hledáš foťáček?“ Uslyšel jsem za sebou posměšný hlas. Otočil jsem se. Madam Petra se na mě pobaveně dívala. „No tvoje fotky má Jana, jsi přece její majetek.“ Řehtala se mi. V návalu beznaděje a vzteku jsem vyhrk „Faj, tak já jdu na policajty, když teď vím, kde jsou. Vydírání není žádná sranda.“ Ale zase jsem dostal studenou sprchu. „To můžeš, s tím jsme taky počítali. Dosvědčím ji, že jsem tě vyrušila, když si se ji pokusil znásilnit. Včera se nějak blbě bouchla a má podlitinu na bříšku. A já viděla, jak ji tam biješ, když se ji snažíš svléknout. Ale ubránila se. I znásilnit si neschopný. A protože se vlastně nic nestalo a ty jsi škemral, ať tě neničíme, není ještě rozhodnutá jít to udat. Ale tak jako tak, zítra s tím jde k doktorovi, aby ji potvrdil násilí na těle. Jak s tím potvrzením naloží, je už jen a jen na tobě.“ Prohlásila naprosto v pohodě a s úsměvem a já zase cítil, že mi jsem v situaci, na kterou jsem nebyl připravený. „Tak co ten balík!“ vrátila mě zpátky do reality. Sebral jsem ho a šoural se za ní zpátky.
Prošli jsme pokojem a vstoupili do kuchyně. Tam mi přikázala balík rozdělat. Bylo tam nějaké nádobí. Musel jsem všechno pečlivě vybalit, umýt a podle jejích pokynů uklidit. Celou dobu seděla, večeřela a koukala se na mě, jak nahý kmitám u dřezu. Asi za hodinu jsem byl s prací hotový.
„No super, tak pojď, vybereme ten kolík, jestli ho teda ještě chceš.“ Pochválila moji práci, ale spíš to znělo jako posměch. “Ano.“ Odpověděl jsem. „Ano co?“ rozčílila se a mě to hned došlo. „Ano, chci madam Petro, abychom vybrali nějaký kolík do mého zadku.“ Opravil jsem se a ona byla s opravou viditelně spokojená. Přešli jsme do obýváku. Otevřela nějakou skříňku a vyndala přede mne celou řadu umělých penisů různé velikosti a šířky. „Tak kterýpak by se ti líbil?“ dotázala se mě. A ačkoliv jsem tušil, že otázka je spíš řečnická, vybral jsem ten nejmenší a nejužší. „Fajn, řekla. Ohni se tady přes to křeslo a ruce si opři o podpěrky.“ Ukázala mi kde. Ohnul jsem se tedy zezadu přes opěradlo křesla. Jakmile jsem položil ruce na opěrky, ovázala mi každou izolepou, takže jsem se nemohl narovnat. Pak udělala to stejné s nohama, takže jsem byl ke křeslu přikurtován, zadek mi trčel směrem nahoru a byl jsem rozkročený. „Pěkný, pěkný“ hodnotila moji polohu a projížděla mi mezi půlkami rukou a občas zmáčkla kulky, což mě přinutilo sebou trhnout, protože jsem byl napjatý a strnulý. „Uvolni se trochu, nebo to bude bolet.“ Radila mi. Pak poodešla, kam jsem neviděl. „Málem bych zapomněla. Musíme tě odměnit za neposlušnost. Protože to bylo poprvé, tak busu shovívavá. Za neuposlechnutí deset, za prohrabávání mých věcí patnáct a za pokus o vzpouru a vyhrožování čtyřicet. Příště by to mohla být i kastrace.“ Řekla vesele. „Počítej a za každou ranou poděkuj a řekni, že už si to budeš pamatovat a víckrát to neuděláš.“ V tu chvíli mě něco neskutečně štíplo do zadku. Neměl jsem zkušenost s rákoskou, tohle byla moje první. Pokusil jsem se zkroutit, ale byl jsem pevně připoután. Málem jsem se pochcal bolestí. „No počítej, od jedničky.“ Řekla pobaveně a padla další rána. Pochopil jsem, že musím. „Jedna, děkuji madam Petro, budu si to pamatovat a už to neudělám.“ Zase bolest. „Dvě, děkuji madam Petro, budu si to pamatovat a už to nikdy neudělám.“ Bolest byla příšerná. Asi při páté ráně jsem jen řekl pět a zbytek zadrmolil. „Jejda, zapomněla jsem, kolik to bylo a tobě není rozumět, začneme raději od začátku.“ Hned mi bylo jasné, že nemá cenu se obhajovat. Ona na to čekala. „Jedna, děkuji madam Petro, budu si to pamatovat a už to neudělám.“ Občas mi hlas selhal, ale donutil jsem se to říct, i když jsem už měl za samého mluvení sucho v puse. Asi si toho všimla, protože mě povzbudila „Pak dostaneš napít, ale teď to musíš vydržet.“ Konečně jsem napočítal pětašedesát. Zadek mě pálil a štípal, měl jsem co dělat, abych udržel moč. „No vidíš, jak ti to hned sluší líp, to si vyblejsknu, nikam nechoď.“ Jako bych mohl někam odejít. Párkrát blikl blesk. Pak připojila foťák k televizi, která stála u protější zdi. „No koukni, jak je hezká.“ Zaklonil jsem hlavu, co to šlo. Na obrazovce byl můj zadek pokrytý krvavými šrámy a jelity. Vypadal děsně. Bylo mi jasné, že bolet to teprve bude. „No a teď už proč jsme tady.“ Postoupila bokem. „Myslím, že sis vybral tento“ zašveholila a vzala o něco větší a širší než jsem zvolil. Neměl jsem ale sílu odporovat. „Budeme ho jenom zkoušet, tak na něj nebudu dávat gel, hezky si ho navlhči.“ Řekla a nacpala mi ho do pusy. Už takhle jsem v ní měl sucho. Když se jí to zdálo dost, vyndala ho a obešla mě. Ucítil jsem tlak v konečníku. Cuklo to se mnou. Bolest. Myslel jsem, že když mě neroztrhne, tak mě propíchne. Zdál se mi strašně hluboko. Vyjekl jsem. „Ohoh“ zasmála se. Pomalu ho vytáhla a zase mi ho tam zasunula. Na čele mi vyrazil studený pot. Myslel jsem, že se pokálím. Chvíli to opakovala a pak řekla. „No tohle bude asi ta správná velikost, nebo možná o dvě čísla větší? Co myslíš?“ „Myslím, že tenhle stačí.“ Zašeptal jsem ztěžka. Nechala mi ho tam, někam odešla. Zase párkrát něco blesklo. Pak se postavila přede mě. „Zvedni hlavu“. Jak jsem to udělal, oslepilo mě prudké světlo. „To si jen dělám další dokumentaci, kdyby si chtěl náhodou zlobit.“ Smála se.
Pak mi s trhnutím odpoutala ruce, zatímco kolík mi ještě nechala v zadku. „Je na čase mi poděkovat, že o tebe tak pečuju. Za výprask, aby si nezarmoutil svoji paní a za roztažení análu, aby si ji potěšil.“ Stoupla si ke mně zády. Stáhla si kalhoty i kalhotky. „No, co je pro tebe odměna a poděkování madam?“ povzbuzovala mě. „Prosím madam, mohu vám na výraz díků vylízat zadek?“ zkusil jsem to. “Ty se na to těšíš, je to pro tebe odměna a lahůdka, viď ty lumpe?“ smála se. A protože se nepřibližovala, tak jsem pokračoval „Ano madam, těším se na to. Vylizovat váš zadek je pro mě lahůdka.“ Chtěl jsem to peklo mít už za sebou. Přistoupila blíž, já se musel zase ohnout, abych na ni dosáhl. Rukama jsem roztáhl půlky a pomalu celou plochou jazyka olizoval její anál. „Pořádně, hezky si to vychutnej, jak jsem se ti vysrala do huby, tak jsem se pak neutřela. Něco je i na kalhotkách, vidíš? Ty mi vyčistíš potom. Už se na to určitě těšíš. Takže se snaž, ať se mi prdel blyští.“ Lízal jsem bez přestání, ačkoliv mě už bolel z toho jednorázového pohybu jazyk. Opravdu tam měla zbytky výkalů. Všechno jsem ale slízal, takže anál s zdál už čistý a růžový. Na jedné straně, to co se se mnou dělo se mi vůbec nelíbilo, na druhé mě to děsně vzrušovalo. Než vymyslím, jak z toho ven, tak si ho dneska pořádně vyhoním. Nadržeností jsem skoro už šílel. „A nezapomeň na vnitřek.“ Vytrhla mě z myšlenek. Nasadil jsem špičku jazyka na okraj prdelky a snažil se ji vylizovat. Když se ji zdálo, že je to ok, řekla mi, že stačí. Obešla mě, vyndala mi kolík a přikázala, abych si odpoutal nohy. Nebylo příjemné, strhávat izolepu z mých chlupatých nohou. Depilace je svinstvo.
Když jsem se otočil, stála za mnou a v ruce držela kolík. Docela špinavý ode mě. „Příště to očistíš vlastní hubou, takže nezapomeň ráno na krystýr. Teď ho mazej umýt do koupelny.“ Poděkoval jsem a šel najít koupelnu. Nebylo to tak těžké, protože šla za mnou. Hlídala mě i v koupelně. Měl jsem děsnou žízeň, ale očekával jsem nějakou léčku, tak jsem se raději zeptal, zda se smím napít. Odpověděla, že přece nebudu chlemtat v koupelně. Že mě pak napojí. Když jsem kolík pořádně umyl a otestoval tak, že jsem ho chvíli cucal, šli jsme zpátky do obýváku. Přikázala mi si sednout před křeslo a dát ruce za hlavu. Zase mi je připoutala. „Tak ty máš žízeň chudáčku? “Zeptala se. Zase si stáhla kalhoty a kalhotky, tentokrát úplně. Stoupla si obkročmo nad mou hlavu. Nemusela nic říkat. Odevzdaně jsem otevřel pusu. Měla v tom praxi, protože dělala přestávky tak, abych stihl všechnu moč spolykat a ani kapka nezasvinila koberec. Když skončila, otřela se mi rozkrokem o obličej, aby si ho utřela. Neviděl jsem celou dobu ale nic, protože jsem měl před očima jen její zadek.
„No ale hele, tobě se to nějak líbí.“ Okomentovala můj stojící ocas. „Tohle ale ne chlapče, stát ti má z Jany, já na tvůj ocas nejsem zvědavá.“ Řekla a odešla do kuchyně. Za chvilku se vrátila s hrnkem. Najednou mi jeho obsah vrhla do klína. Lekl jsem se. Byl v něm ale částečně rozpuštěný led. Za chvilku mi nejen nestál, ale byl ještě menší než normálně. „Ježíš, já jsem vlastně málem zase zapomněla, ta moje hlava.“ Rychle se mi sklonila k rozkroku. Ucítil jsem dotek ruky, která někam cpala můj zmenšený penis. Pak něco cvaklo. Když se zvedla, nevěřil jsem vlastním očím. Měl jsem na něm pánský pás cudnosti. „Klíče zítra odevzdáš Janě.“ Culila se. Pak sebrala kalhotky a vnitřní stranou mi je nacpala do pusy. „Vyper je.“ Řekla suše a odešla do kuchyně. Dumlal jsem je snad věčnost. Přišla již oblečená, vytáhla je, koukla na ně a zase mi je vrazila zpátky. Když přišla podruhé byla už spokojenější. „No vidíš, jak ti to šlo.“ Řekla. Pak mě odpoutala a suše řekla „A teď už vypadni.“ Rychle jsem se oblékl, ale ještě jsem se zeptal po tom kolíku, pro který jsem to všechno podnikal. „Ráno jedu stejným vlakem, takže ti kolík i klíče předám tam. Zasunu ti ho přímo do prdele.Tak nezapomeň dojít vyčištěný.“ Zakončila naše setkání madam Petra.
Šel jsem domů, nadržený, bez možnosti si pomoct. Nemohl jsem se soustředit. A nenapadlo mě, jak z té situace uniknout. Možná se mi začaly plnit sny, ale byly to spíš noční můry.
