Zvedáš zvonící telefon a slyšíš můj hlas. „Okamžitě ke mně!“ ozve se ve sluchátku „a připrav se, tentokrát si to přehnala.“
Rychle se zvedáš, upravuješ se a spěcháš do mé kanceláře - kanceláře svého věčně s něčím nespokojeného šéfa. Vcházíš a zastavuješ se tři kroky před mým obrovským pracovním stolem. Sedím za ním v koženém křesle a dobrou minutu to vypadá, že ani nevím že jsi tam. Najednou ale po Tobě letí složka s dokumenty. Odrazí se od Tvých prsou, spadne na zem a papíry se rozletí po zemi. Sehneš se aby si je posbírala.
Když bereš třetí papír do ruky ucítíš bolestivé švihnutí přes zadek.
„Co si to Ty kurvo udělala?“ křičím na Tebe a mlátím Tě přes zadek rákoskou kterou mám najednou v rukou. Mlátím Tě jím přes zadek, stehna, záda. Snažíš se uhnout, ale o to více to dopadá na místa kde to bolí více než na zadku. Konečně přestávám a Ty se stavíš přede mně.
Se slzami v očích se ptáš „co jsem udělala?“
„No tak se podívej Ty krávo. Co to je za složku?“ ptám se a ihned i odpovídám. „Dopisy ministrovi! Začni mi číst vrchní dopis.“
Začneš nahlas číst a nic nechápeš. Je to celkem normální dopis a podařilo se Ti ho napsat i bez chyb. Víš že už jsem se smířil s tím, že sekretářka která mi ho vykouří kdy si vzpomenu a obšťastňuje mě memorandy která mě přivádějí na pokraj sexuálního zoufalství během dlouhých porad prostě nemusí být zase tak dokonalá v přepisování diktátů. V tu chvíli se slyšíš jak čteš: „klekám si mezi Tvé nohy, pod Tvým pracovním stolem, rozepínám příklopec a začínám Ti ho kouřit zatímco Ty si na telefonu s tím volem…“
„Proboha jak se to tam dostalo?“ ptáš se mně.
„No to bych taky rád věděl jak se Ti dostala část jednoho z Tvých slavných memorand do dopisu ministrovi. Naštěstí máš kliku, že po Tobě musím všechno kontrolovat a nepodepsal jsem to bez přečtení“ odpovídám Ti již trochu klidněji a Ty se na mě nevinně usměješ.
„Svléknout“ vyštěknu a jdu ke dveřím. Otočím klíčem a zapnu „nerušit“ které nyní svítí na dveřích z druhé strany. Vracím se k Tobě a beru do ruky znova rákosku. Beru Tě surově za Tvoje dlouhé vlasy a táhnu Tě ke křeslu na druhé straně místnosti. Prudce Tebou proti němu švihnu a přehnu Tě přes opěradlo. Zadek máš vysoko ve vzduchu a hlava Ti dopadla do sedadla. Kůže křesla Tě chladí do klína.
„Tohle již překročilo všechny meze. Dostaneš pětadvacet. A nezapomeň je pěkně počítat a za každou poděkovat. Vydržíš se nehýbat, nebo Tě musím přivázat?“
„Vydržím,“ říkáš a vidím jak se rukama pevně chytáš křesla. V tu chvíli dopadá na Tvůj holý zadek první rána.
„Au, jedna, děkuji“ počítáš.
Poprvé co mně znáš Tě biji opravdu silou a Ty počítáš a snažíš se moc nehýbat. I tak přistávají některé rány na stehnech kde to bolí ještě více. Při dvacáté ráně již sotva slyším Tvé počítání přes Tvé vzlykání. Rozhoduji se skončit protože Tvůj zadek už je celý rudý a začínají se napříč objevovat první modrá jelita.
„Na kolena“ říkám a Ty víš moc dobře co se od Tebe očekává. Okamžitě přede mnou klečíš, rozepínáš mi kalhoty a začínáš mi kouřit mého už dokonale Tvrdých čuráka. Když už jsem skoro hotový, vytrhnu se Ti a rukou si ho dohoním a postříkám Ti celý obličej a prsa.
„A teď zpátky na křeslo“ říkám. Ty se zase přehneš přes to křeslo, vystrčíš zadek v očekávání zbývajících pěti ran rákoskou začneš prosit „Ne prosím již ne. Já už si budu dávat pozor.“
„Au. To bolí“ vykřikneš když pochopíš, že již nebude pokračování výprasku. Bolest kterou cítíš je způsobená mým tvrdým čurákem roztahujícím Tvoji nepřipravenou zadnici… Sténáš bolestí a rostoucí rozkoší zatímco já do Tebe prudce narážím vší silou. Netrvá dlouho a já jsem znovu na vrcholu. Stříkám Ti do zadku celou dávku a pak se hned oblékám. Jsi překvapená že Tě nechávám neuspokojenou. Chápeš ale že tentokráte se Ti uspokojení nedostane a tak zamíříš ke koupelně která je připojená k mé kanceláři.
„Ne!“ zastavím Tě. „Kurvy se myjí až doma. A odcházejí bez spodního prádla“ dokončuji a podprsenku a tanga dávám do kapsy saka.
Bereš si tedy na sebe halenku, do které si otíráš alespoň mrdku z obličeje a odcházíš z kanceláře. Koukám se na Tebe a vidím jak Ti teče po stehnu ze zadku mrtka…
Sedáš si za svůj stůl a snažíš se alespoň trošku dát do pořádku. Ale sperma se špatně otírá jenom papírovými ubrousky… Podíváš se na obrazovku monitoru a vidíš, že Ti ode mě přišla e-mail. Otevíráš ji a zůstáváš s hrůzou v očích zírat na to co vidíš. Na obrazovce se totiž rozbíhá film – film na kterém je vidět v detailu to co si právě prožila. Na vrcholu obrazovky je text „Ještě jednu takovou chybu a tohle uvidí celý svět…“
Rychle se zvedáš, upravuješ se a spěcháš do mé kanceláře - kanceláře svého věčně s něčím nespokojeného šéfa. Vcházíš a zastavuješ se tři kroky před mým obrovským pracovním stolem. Sedím za ním v koženém křesle a dobrou minutu to vypadá, že ani nevím že jsi tam. Najednou ale po Tobě letí složka s dokumenty. Odrazí se od Tvých prsou, spadne na zem a papíry se rozletí po zemi. Sehneš se aby si je posbírala.
Když bereš třetí papír do ruky ucítíš bolestivé švihnutí přes zadek.
„Co si to Ty kurvo udělala?“ křičím na Tebe a mlátím Tě přes zadek rákoskou kterou mám najednou v rukou. Mlátím Tě jím přes zadek, stehna, záda. Snažíš se uhnout, ale o to více to dopadá na místa kde to bolí více než na zadku. Konečně přestávám a Ty se stavíš přede mně.
Se slzami v očích se ptáš „co jsem udělala?“
„No tak se podívej Ty krávo. Co to je za složku?“ ptám se a ihned i odpovídám. „Dopisy ministrovi! Začni mi číst vrchní dopis.“
Začneš nahlas číst a nic nechápeš. Je to celkem normální dopis a podařilo se Ti ho napsat i bez chyb. Víš že už jsem se smířil s tím, že sekretářka která mi ho vykouří kdy si vzpomenu a obšťastňuje mě memorandy která mě přivádějí na pokraj sexuálního zoufalství během dlouhých porad prostě nemusí být zase tak dokonalá v přepisování diktátů. V tu chvíli se slyšíš jak čteš: „klekám si mezi Tvé nohy, pod Tvým pracovním stolem, rozepínám příklopec a začínám Ti ho kouřit zatímco Ty si na telefonu s tím volem…“
„Proboha jak se to tam dostalo?“ ptáš se mně.
„No to bych taky rád věděl jak se Ti dostala část jednoho z Tvých slavných memorand do dopisu ministrovi. Naštěstí máš kliku, že po Tobě musím všechno kontrolovat a nepodepsal jsem to bez přečtení“ odpovídám Ti již trochu klidněji a Ty se na mě nevinně usměješ.
„Svléknout“ vyštěknu a jdu ke dveřím. Otočím klíčem a zapnu „nerušit“ které nyní svítí na dveřích z druhé strany. Vracím se k Tobě a beru do ruky znova rákosku. Beru Tě surově za Tvoje dlouhé vlasy a táhnu Tě ke křeslu na druhé straně místnosti. Prudce Tebou proti němu švihnu a přehnu Tě přes opěradlo. Zadek máš vysoko ve vzduchu a hlava Ti dopadla do sedadla. Kůže křesla Tě chladí do klína.
„Tohle již překročilo všechny meze. Dostaneš pětadvacet. A nezapomeň je pěkně počítat a za každou poděkovat. Vydržíš se nehýbat, nebo Tě musím přivázat?“
„Vydržím,“ říkáš a vidím jak se rukama pevně chytáš křesla. V tu chvíli dopadá na Tvůj holý zadek první rána.
„Au, jedna, děkuji“ počítáš.
Poprvé co mně znáš Tě biji opravdu silou a Ty počítáš a snažíš se moc nehýbat. I tak přistávají některé rány na stehnech kde to bolí ještě více. Při dvacáté ráně již sotva slyším Tvé počítání přes Tvé vzlykání. Rozhoduji se skončit protože Tvůj zadek už je celý rudý a začínají se napříč objevovat první modrá jelita.
„Na kolena“ říkám a Ty víš moc dobře co se od Tebe očekává. Okamžitě přede mnou klečíš, rozepínáš mi kalhoty a začínáš mi kouřit mého už dokonale Tvrdých čuráka. Když už jsem skoro hotový, vytrhnu se Ti a rukou si ho dohoním a postříkám Ti celý obličej a prsa.
„A teď zpátky na křeslo“ říkám. Ty se zase přehneš přes to křeslo, vystrčíš zadek v očekávání zbývajících pěti ran rákoskou začneš prosit „Ne prosím již ne. Já už si budu dávat pozor.“
„Au. To bolí“ vykřikneš když pochopíš, že již nebude pokračování výprasku. Bolest kterou cítíš je způsobená mým tvrdým čurákem roztahujícím Tvoji nepřipravenou zadnici… Sténáš bolestí a rostoucí rozkoší zatímco já do Tebe prudce narážím vší silou. Netrvá dlouho a já jsem znovu na vrcholu. Stříkám Ti do zadku celou dávku a pak se hned oblékám. Jsi překvapená že Tě nechávám neuspokojenou. Chápeš ale že tentokráte se Ti uspokojení nedostane a tak zamíříš ke koupelně která je připojená k mé kanceláři.
„Ne!“ zastavím Tě. „Kurvy se myjí až doma. A odcházejí bez spodního prádla“ dokončuji a podprsenku a tanga dávám do kapsy saka.
Bereš si tedy na sebe halenku, do které si otíráš alespoň mrdku z obličeje a odcházíš z kanceláře. Koukám se na Tebe a vidím jak Ti teče po stehnu ze zadku mrtka…
Sedáš si za svůj stůl a snažíš se alespoň trošku dát do pořádku. Ale sperma se špatně otírá jenom papírovými ubrousky… Podíváš se na obrazovku monitoru a vidíš, že Ti ode mě přišla e-mail. Otevíráš ji a zůstáváš s hrůzou v očích zírat na to co vidíš. Na obrazovce se totiž rozbíhá film – film na kterém je vidět v detailu to co si právě prožila. Na vrcholu obrazovky je text „Ještě jednu takovou chybu a tohle uvidí celý svět…“
