Publikováno se souhlasem Madam Antares, mé úžasné Paní.
Ani nevím, jak jsem usnul.
Když mě Paní Gita zavřela do klece, byl jsem plný dojmů a potřeboval jsem si spoustu informací přebrat. Neměl jsem ani hlad a tak se mi to v hlavě koulelo sem a tam... A najednou bylo ráno a já měl otevřenou klec. Ani nevím kdy ji Paní otevřela.
Odepnul jsem se z řetízků a šel se ohlásit.
Paní seděla v kuchyni u stolu a pila kávu. Klekl jsem si a omluval se, že jsem neslyšel otvírání klece.
Usmála se. Byla dnes rozzářená jako slunce.
"To je v pořádku, Dášeňko. Potřeboval sis odpočinout a já taky. Otevřela jsem klec na dálku, abych tě nevzbudila. Jdi spáchat hygienu a přijď se nasnídat."
Když jsem se vrátil, měl jsem nachystanou snídani v miskách na zemi u jejích nohou. Klekl jsem si k miskám a začal jíst. Paní mi najednou položila nohy na záda.
"Mmm! Vyhřívaná podložka! To je příjemné!" Zavrněla a dala mi dost času, abych v klidu dojedl.
Pak ze mě sundala nohy a naaranžovala si mě proti sobě.
"Tak co říkáš na víkend, Dáší? Měla jsi nějaké potíže?"
Odpověděl jsem, že vážné ne, spíš drobné a hlavně technického rázu.
Začali jsme probírat co a jak a výsledkem byl seznam nutných úprav a dodělávek. Pak přišlo na řadu téma "lidi".
"Myslím, že se nám to celkem povedlo. Ale stále je co zlepšovat. Bohužel, jeden hlupák se pokusil nám zábavu sabotovat. No, asi ho už neuvidíme."
"Myslíte Sysla, Paní Gito?" Optal jsem se.
"Koho?"
"Sysla. Toho sádelníka, který neustále někoho prudil. Použila jste ho na ukázku mycího stroje."
"Ahá. Ano, toho myslím. Jeho chovatelka - Sysel - hihi - se mi moc omlouvala za potíže, které způsobil a slíbila, že už ho sem nikdy nevezme."
"Vím, Paní Gito. Také mi to řekla. A co Miss? Po tom posledním večeru..."
"Myslíš kuřáka? Ten si to prý moc užil. Při odjezdu zářil jako sluníčko a jeho Paní taky."
Dopila kávu, nechala mě umýt nádobí a vyrazili jsme plánovat úpravy přímo na místo. Cestou mě zatáhla do sálu, kde mi zkontrolovala záda. Jezdila mi prsty po šrámech a libovala si, jaká je to hezká omalovánka. Přitom mi ukázala včerejší hračky. Tři vibrační hračky, které spolu "komunikují". Proto se udělala prakticky ve stejnou chvíli jako já. Podala mi je a nařídila, abych je umyl a dal nabít.
Pak jsme procházeli celý areál. Kobky byly tentokrát čisté a deky v nich vzorně srovnané.
Pokoje hostů byl jiný příběh. Ale byl jsem přesvědčen, že vše za odpoledne zvládnu.
Když jsme ukončili prohlídku, začali jsme uvažovat nad plánovanými úpravami. Byla potřeba stálá recepce a nová cesta ke kobkám. K tomu vybourat velký otvor na dveře pro cateringové boxy, kvůli snadnější manipulaci s nimi.
Vrátili jsme se do kuchyně. Paní Gita na chvilku odešla a vrátila se s malou krabičkou, kterou postavila na stůl. Sedla si na židli a nařídila mi stoupnout si před ní. Stáhla mi tepláky a odemkla klícku.
"Všimla jsem si, že se ti dělají otlaky na šourku, tam kde na něm leží klícka. S tím musíme něco udělat." Znova mi promnula pytlík.
"Ruce za záda a nehýbat se!" Řekla ostře a otevřela krabičku. bylo v ní několik různě velkých dutých válečků.
Vyndala ten skoro nejmenší. Pak vytáhla šňůrku, nad koulemi mi udělala smyčku a šourek silou natáhla a zkroutila. Bolest vystřelila přes boky až do ledvin. Zaúpěl jsem.
"Copak? Něco je v nepořádku?" Zeptala se Paní sladce.
Měl jsem zatnuté zuby a nemohl jsem mluvit.
Paní mi po stažených koulích přejela nehty. K bolesti v ledvinách se přidala bolest na kůži.
"Ááááúúú!" Zakňučel jsem.
"No, to je dost, že ses se mnou rozhodla komunikovat!" Zmáčkla mi prsty každou kouli zvlášť. Podklesl jsem v kolenou.
"No tak, no tak! Přece mi tu nebudeš hrát divadlo! Včera ses mi při výprasku udělala!" A ještě víc zabrala.
"Áárrrrghhh!" Vylétlo ze mě. Už mi požár bolesti zasahoval doprostřed zad.
"Ale Dášeňko. Pokud tě něco bolí, musíš to říct po našem. Já kromaňonsky neumím!" A cvrnkla mi do obou koulí.
"Ííííí- áááá!"
"Tak tohle bylo v jazyku oslů?" Škodolibě se mi Paní posmívala.
"Teď ti na tuhle ozdobu nasadím závaží. S tím budeš chodit. Musím ti trochu natáhnout pytlík, abys neměla bebí, víš?!"
Zacukala za šňůrku.
"Ííí-úúú!"
"Jsem ráda, že to taky tak vidíš!" Zasmála se a přiložila ke zkroucené kůži rozevřené závaží. Opatrně ho secvakla a zkusmo jím pootočila. Pak oba díly sešroubovala. Sundala mi šňůrku, zvedla celý šourek i se závažím nahoru a pustila. Byl to velmi nepříjemný pocit, když se mi něco takového houpalo mezi nohama. Paní se chvilku bavila rozhoupáváním mých koulí a pak mi natáhla tepláky.
"Klícku teď nedostaneš. Ale jestli si sáhneš na ptáka, budeš si potom dlouho léčit zadek!" Řekla a poručila mi jít udělat oběd.
S roztaženýma nohama jsem se začal zaobírat obědem. Tepláky trochu zachytily váhu závaží...
"Mazej si pro sukni, Dášo!"
To zaúpění jsem z pusy nevypustil. Bylo jen v mé hlavě, ale Paní slyšela i nevyřčené.
"A víš co? Vem si na sebe celou lišku, jen místo kalhotek tu oranžovou sukni! Ještě jsem tě v tom neviděla."
Když jsem se vrátila, vylepšená o poprsí, podprsenku, sukni, velký huňatý ohon a střevíčky, Paní si jen mlaskla.
"Nóóó, to je hezká lištička a nějaká nadržená, když tak drží nohy od sebe!"
Otočila si mě a prohlédla.
"Jsi ráda, že máš tak hezké oblečení, lištičko?"
Pochopila jsem a zavrtěla ohonem. Ale tím zavrtěním se rozhoupalo i těžké kyvadlo pod ptákem. Cítila jsem, že mi vytryskly slzy.
"Hodná lištička. Jdi vařit."
Ten den byl strašný. Na klícku se dalo zvyknout. Na rozbitá záda, nebo zadek také, ale na vlny bolesti při každém kroku, sehnutí, nebo jen rychlejším pohybu těla ne.
Když mi Paní Gita odpoledne sundala závaží líbala jsem jí nohy opravdu vděčně. Zrovna mi vyndala i ocas a tak jsem stihla do večera udělat všechny hostinské pokoje.
Po večeři a večerní hygieně mě Paní dovedla do klece a poprvé v ní připoutala za ruce. Dlouho jsem nemohl usnout.
Ani nevím, jak jsem usnul.
Když mě Paní Gita zavřela do klece, byl jsem plný dojmů a potřeboval jsem si spoustu informací přebrat. Neměl jsem ani hlad a tak se mi to v hlavě koulelo sem a tam... A najednou bylo ráno a já měl otevřenou klec. Ani nevím kdy ji Paní otevřela.
Odepnul jsem se z řetízků a šel se ohlásit.
Paní seděla v kuchyni u stolu a pila kávu. Klekl jsem si a omluval se, že jsem neslyšel otvírání klece.
Usmála se. Byla dnes rozzářená jako slunce.
"To je v pořádku, Dášeňko. Potřeboval sis odpočinout a já taky. Otevřela jsem klec na dálku, abych tě nevzbudila. Jdi spáchat hygienu a přijď se nasnídat."
Když jsem se vrátil, měl jsem nachystanou snídani v miskách na zemi u jejích nohou. Klekl jsem si k miskám a začal jíst. Paní mi najednou položila nohy na záda.
"Mmm! Vyhřívaná podložka! To je příjemné!" Zavrněla a dala mi dost času, abych v klidu dojedl.
Pak ze mě sundala nohy a naaranžovala si mě proti sobě.
"Tak co říkáš na víkend, Dáší? Měla jsi nějaké potíže?"
Odpověděl jsem, že vážné ne, spíš drobné a hlavně technického rázu.
Začali jsme probírat co a jak a výsledkem byl seznam nutných úprav a dodělávek. Pak přišlo na řadu téma "lidi".
"Myslím, že se nám to celkem povedlo. Ale stále je co zlepšovat. Bohužel, jeden hlupák se pokusil nám zábavu sabotovat. No, asi ho už neuvidíme."
"Myslíte Sysla, Paní Gito?" Optal jsem se.
"Koho?"
"Sysla. Toho sádelníka, který neustále někoho prudil. Použila jste ho na ukázku mycího stroje."
"Ahá. Ano, toho myslím. Jeho chovatelka - Sysel - hihi - se mi moc omlouvala za potíže, které způsobil a slíbila, že už ho sem nikdy nevezme."
"Vím, Paní Gito. Také mi to řekla. A co Miss? Po tom posledním večeru..."
"Myslíš kuřáka? Ten si to prý moc užil. Při odjezdu zářil jako sluníčko a jeho Paní taky."
Dopila kávu, nechala mě umýt nádobí a vyrazili jsme plánovat úpravy přímo na místo. Cestou mě zatáhla do sálu, kde mi zkontrolovala záda. Jezdila mi prsty po šrámech a libovala si, jaká je to hezká omalovánka. Přitom mi ukázala včerejší hračky. Tři vibrační hračky, které spolu "komunikují". Proto se udělala prakticky ve stejnou chvíli jako já. Podala mi je a nařídila, abych je umyl a dal nabít.
Pak jsme procházeli celý areál. Kobky byly tentokrát čisté a deky v nich vzorně srovnané.
Pokoje hostů byl jiný příběh. Ale byl jsem přesvědčen, že vše za odpoledne zvládnu.
Když jsme ukončili prohlídku, začali jsme uvažovat nad plánovanými úpravami. Byla potřeba stálá recepce a nová cesta ke kobkám. K tomu vybourat velký otvor na dveře pro cateringové boxy, kvůli snadnější manipulaci s nimi.
Vrátili jsme se do kuchyně. Paní Gita na chvilku odešla a vrátila se s malou krabičkou, kterou postavila na stůl. Sedla si na židli a nařídila mi stoupnout si před ní. Stáhla mi tepláky a odemkla klícku.
"Všimla jsem si, že se ti dělají otlaky na šourku, tam kde na něm leží klícka. S tím musíme něco udělat." Znova mi promnula pytlík.
"Ruce za záda a nehýbat se!" Řekla ostře a otevřela krabičku. bylo v ní několik různě velkých dutých válečků.
Vyndala ten skoro nejmenší. Pak vytáhla šňůrku, nad koulemi mi udělala smyčku a šourek silou natáhla a zkroutila. Bolest vystřelila přes boky až do ledvin. Zaúpěl jsem.
"Copak? Něco je v nepořádku?" Zeptala se Paní sladce.
Měl jsem zatnuté zuby a nemohl jsem mluvit.
Paní mi po stažených koulích přejela nehty. K bolesti v ledvinách se přidala bolest na kůži.
"Ááááúúú!" Zakňučel jsem.
"No, to je dost, že ses se mnou rozhodla komunikovat!" Zmáčkla mi prsty každou kouli zvlášť. Podklesl jsem v kolenou.
"No tak, no tak! Přece mi tu nebudeš hrát divadlo! Včera ses mi při výprasku udělala!" A ještě víc zabrala.
"Áárrrrghhh!" Vylétlo ze mě. Už mi požár bolesti zasahoval doprostřed zad.
"Ale Dášeňko. Pokud tě něco bolí, musíš to říct po našem. Já kromaňonsky neumím!" A cvrnkla mi do obou koulí.
"Ííííí- áááá!"
"Tak tohle bylo v jazyku oslů?" Škodolibě se mi Paní posmívala.
"Teď ti na tuhle ozdobu nasadím závaží. S tím budeš chodit. Musím ti trochu natáhnout pytlík, abys neměla bebí, víš?!"
Zacukala za šňůrku.
"Ííí-úúú!"
"Jsem ráda, že to taky tak vidíš!" Zasmála se a přiložila ke zkroucené kůži rozevřené závaží. Opatrně ho secvakla a zkusmo jím pootočila. Pak oba díly sešroubovala. Sundala mi šňůrku, zvedla celý šourek i se závažím nahoru a pustila. Byl to velmi nepříjemný pocit, když se mi něco takového houpalo mezi nohama. Paní se chvilku bavila rozhoupáváním mých koulí a pak mi natáhla tepláky.
"Klícku teď nedostaneš. Ale jestli si sáhneš na ptáka, budeš si potom dlouho léčit zadek!" Řekla a poručila mi jít udělat oběd.
S roztaženýma nohama jsem se začal zaobírat obědem. Tepláky trochu zachytily váhu závaží...
"Mazej si pro sukni, Dášo!"
To zaúpění jsem z pusy nevypustil. Bylo jen v mé hlavě, ale Paní slyšela i nevyřčené.
"A víš co? Vem si na sebe celou lišku, jen místo kalhotek tu oranžovou sukni! Ještě jsem tě v tom neviděla."
Když jsem se vrátila, vylepšená o poprsí, podprsenku, sukni, velký huňatý ohon a střevíčky, Paní si jen mlaskla.
"Nóóó, to je hezká lištička a nějaká nadržená, když tak drží nohy od sebe!"
Otočila si mě a prohlédla.
"Jsi ráda, že máš tak hezké oblečení, lištičko?"
Pochopila jsem a zavrtěla ohonem. Ale tím zavrtěním se rozhoupalo i těžké kyvadlo pod ptákem. Cítila jsem, že mi vytryskly slzy.
"Hodná lištička. Jdi vařit."
Ten den byl strašný. Na klícku se dalo zvyknout. Na rozbitá záda, nebo zadek také, ale na vlny bolesti při každém kroku, sehnutí, nebo jen rychlejším pohybu těla ne.
Když mi Paní Gita odpoledne sundala závaží líbala jsem jí nohy opravdu vděčně. Zrovna mi vyndala i ocas a tak jsem stihla do večera udělat všechny hostinské pokoje.
Po večeři a večerní hygieně mě Paní dovedla do klece a poprvé v ní připoutala za ruce. Dlouho jsem nemohl usnout.
