Publikováno s laskavým svolením Madam Antares, mé úžasné Paní.
Ráno mě probudila erekce. Ale zase jsem usnul. Po třetím ptačím budíčku už jsem ale neusnul.
Přemýšlel jsem, co a jak budu dělat. K zedničině jsem se moc nedostal.
Kolem desáté přišla Paní Gita. Vtáhla mě z klece a po ranní hygieně mě nechala připravit pozdní snídani.
Vše se vrátilo do starých kolejí. Dopoledne škola, oběd, práce v sále a vězení, večeře a nakonec test análních kolíků. Pak večerní hygiena, jednou za dva až tři dny zostřená výplachem střev. Pak klec a spánek. Pokud byla Paní ve službě, odpadala škola, ale měl jsem o to víc práce.
Po dvanácti dnech bylo hotovo. Paní mě dovedla na půdu, kde byl v lepence zabalen nábytek. Trvalo mi skoro celé odpoledne, než jsem ho snesl dolů.
Pak vše vybalit.
Byly to masivní stoly, zdobené řezbou. Zajímavostí bylo, že měly dvojitou desku. Pokud se vrchní deska sundala, objevila se podobná, ale s otvory pro hlavy otroků. Židle byly též masivní a nádherně vyřezávané. Měly pohodlné područky a vysoká opěradla. Trůny pro bohyně. Největší a nejtěžší trůn byl uprostřed délky stolu, zády k levé zdi. Patřil Paní Gitě. Seděla tak jako císařovna uprostřed svých vazalek a vazalů. Večer jsem byl strašně unavený a usnul jsem hlavou v misce s jídlem.
Paní mě probudila bičíkem. Nechala mě, abych se umyl a zahnala mě do klece.
Při mytí jsem si všiml, že neustálé cvičení bradavek už nese své ovoce. Měl jsem je už jednou takové než dřív.
V kleci jsem se málem zapomněl zapnout na řetízky. Naštěstí mi to Paní připomněla. I když s dodatkem, že to bylo naposled.
Další den jsem byl vyvlečen z klece brzo ráno. Rychlá hygiena, ještě rychlejší snídaně a pak čekání.
Klečel jsem na zemi, lokty opřený o zem a Paní se mnou procvičovala domácí pravidla. Za dobrou odpověď jsem směl Paní políbit obě nohy. Za špatnou jsem dostal tři rány karabáčem na záda.
Bylo kolem deváté, když se ozvalo troubení auta. Paní mi rozkázala, abych šel do sálu a otevřel okno.
Stál jsem u otevřeného okna a sledoval jak na nádvoří couvá nákladní auto.
Řidič zajel až k oknu. Vyskočil z kabiny, otevřel boční vrata v korbě a začal malým hydraulickým ramenem vykládat krabice a bedny. Strkal je oknem až dovnitř a já je paleťákem přesouval ke stěnám, aby bylo místo pro další.
Když bylo auto prázdné, nebylo v sále k hnutí.
Paní s řidičem vyřizovala papíry a já přemýšlel, co by mohlo v kabicích být.
Auto odjelo a Paní přišla do sálu. Pověsila si bičík na zápěstí levé ruky a začala třídit co kam odvézt, nebo odnést. Některé krabice do vedlejšího sálu, něco k Paní do ložnice, dvě malé krabice k mé kleci, až zbyla asi jen pětina zásilky. Paní mě při stěhování řádně proháněla a popoháněla bičíkem.
Začalo vybalování, sestavování, šroubování a opět popohánění bičíkem.
Byl tam masivní ondřejský kříž ze silných fošen, stejně vyřezávaný a lakovaný jako stůl a židle. Dále dlouhá truhlová lavice, něco jako veliký dřevěný buben, dvě velké desky na zeď s variabilním systémem háčků.
V bedýnkách byly svícny, lucerny, příbory a porcelán.
Jedna bedna byla plná okovů a pout.
V jedné byly nástroje, které budou později pověšeny na desky na stěnách.
Jedna bedna obsahovala konstrukci, kterou Paní označila jako vyčkávací klec.
Byla to úzká a vysoká klec, do které se sotva vešel stojící člověk. Paní si ji přála postavit do rohu vedle vstupu do podzemí.
"Vidíš, tady vevnitř bude zavřený otrok a bude sledovat vynesení rozsudku o jeho trestu, nebo svého předchůdce při výkonu trestu. To bys neřekl, jak to pomáhá!"
Při té představě mi přejel mráz po zádech.
Ještě chvíli jsme vybalovali až si Paní všimla, že je za oknem tma. Podívala se na hodinky.
"Jů, ono už je zítra! Tak šup, šup, honem do pelíšku." Zastavila se v kroku. "Teda já do pelíšku a ty do klece." Koupelnou jsme doslova proběhli, ale trénink bradavek jsem udělat musel. Dvojitý, protože oběd nebyl. Bez večeře jsem zalezl do klece, připl se a usnul. Byl jsem tak unavený, že mi ani kručení v žaludku nevadilo.
Ráno mě probudila erekce. Ale zase jsem usnul. Po třetím ptačím budíčku už jsem ale neusnul.
Přemýšlel jsem, co a jak budu dělat. K zedničině jsem se moc nedostal.
Kolem desáté přišla Paní Gita. Vtáhla mě z klece a po ranní hygieně mě nechala připravit pozdní snídani.
Vše se vrátilo do starých kolejí. Dopoledne škola, oběd, práce v sále a vězení, večeře a nakonec test análních kolíků. Pak večerní hygiena, jednou za dva až tři dny zostřená výplachem střev. Pak klec a spánek. Pokud byla Paní ve službě, odpadala škola, ale měl jsem o to víc práce.
Po dvanácti dnech bylo hotovo. Paní mě dovedla na půdu, kde byl v lepence zabalen nábytek. Trvalo mi skoro celé odpoledne, než jsem ho snesl dolů.
Pak vše vybalit.
Byly to masivní stoly, zdobené řezbou. Zajímavostí bylo, že měly dvojitou desku. Pokud se vrchní deska sundala, objevila se podobná, ale s otvory pro hlavy otroků. Židle byly též masivní a nádherně vyřezávané. Měly pohodlné područky a vysoká opěradla. Trůny pro bohyně. Největší a nejtěžší trůn byl uprostřed délky stolu, zády k levé zdi. Patřil Paní Gitě. Seděla tak jako císařovna uprostřed svých vazalek a vazalů. Večer jsem byl strašně unavený a usnul jsem hlavou v misce s jídlem.
Paní mě probudila bičíkem. Nechala mě, abych se umyl a zahnala mě do klece.
Při mytí jsem si všiml, že neustálé cvičení bradavek už nese své ovoce. Měl jsem je už jednou takové než dřív.
V kleci jsem se málem zapomněl zapnout na řetízky. Naštěstí mi to Paní připomněla. I když s dodatkem, že to bylo naposled.
Další den jsem byl vyvlečen z klece brzo ráno. Rychlá hygiena, ještě rychlejší snídaně a pak čekání.
Klečel jsem na zemi, lokty opřený o zem a Paní se mnou procvičovala domácí pravidla. Za dobrou odpověď jsem směl Paní políbit obě nohy. Za špatnou jsem dostal tři rány karabáčem na záda.
Bylo kolem deváté, když se ozvalo troubení auta. Paní mi rozkázala, abych šel do sálu a otevřel okno.
Stál jsem u otevřeného okna a sledoval jak na nádvoří couvá nákladní auto.
Řidič zajel až k oknu. Vyskočil z kabiny, otevřel boční vrata v korbě a začal malým hydraulickým ramenem vykládat krabice a bedny. Strkal je oknem až dovnitř a já je paleťákem přesouval ke stěnám, aby bylo místo pro další.
Když bylo auto prázdné, nebylo v sále k hnutí.
Paní s řidičem vyřizovala papíry a já přemýšlel, co by mohlo v kabicích být.
Auto odjelo a Paní přišla do sálu. Pověsila si bičík na zápěstí levé ruky a začala třídit co kam odvézt, nebo odnést. Některé krabice do vedlejšího sálu, něco k Paní do ložnice, dvě malé krabice k mé kleci, až zbyla asi jen pětina zásilky. Paní mě při stěhování řádně proháněla a popoháněla bičíkem.
Začalo vybalování, sestavování, šroubování a opět popohánění bičíkem.
Byl tam masivní ondřejský kříž ze silných fošen, stejně vyřezávaný a lakovaný jako stůl a židle. Dále dlouhá truhlová lavice, něco jako veliký dřevěný buben, dvě velké desky na zeď s variabilním systémem háčků.
V bedýnkách byly svícny, lucerny, příbory a porcelán.
Jedna bedna byla plná okovů a pout.
V jedné byly nástroje, které budou později pověšeny na desky na stěnách.
Jedna bedna obsahovala konstrukci, kterou Paní označila jako vyčkávací klec.
Byla to úzká a vysoká klec, do které se sotva vešel stojící člověk. Paní si ji přála postavit do rohu vedle vstupu do podzemí.
"Vidíš, tady vevnitř bude zavřený otrok a bude sledovat vynesení rozsudku o jeho trestu, nebo svého předchůdce při výkonu trestu. To bys neřekl, jak to pomáhá!"
Při té představě mi přejel mráz po zádech.
Ještě chvíli jsme vybalovali až si Paní všimla, že je za oknem tma. Podívala se na hodinky.
"Jů, ono už je zítra! Tak šup, šup, honem do pelíšku." Zastavila se v kroku. "Teda já do pelíšku a ty do klece." Koupelnou jsme doslova proběhli, ale trénink bradavek jsem udělat musel. Dvojitý, protože oběd nebyl. Bez večeře jsem zalezl do klece, připl se a usnul. Byl jsem tak unavený, že mi ani kručení v žaludku nevadilo.
