Jelikož mám zákaz postovat cokoliv z aktuálního dění, přidám jednu vzpomínkovou.
Je tomu už mnoho let, kdy jsem zažil setkání, na které asi nikdy nezapomenu.
Na jedné zábavě jsem se seznámil s hezkou dívkou. Blond vlasy, zelené oči, pěkná postava se širšími boky a velkými ňadry - prostě pro mne to pravé ořechové.
Slovo dalo slovo a začali jsme se navštěvovat. Došlo i na milování, ale vždy to bylo takové nemastné, neslané a nikdy se mi ji nepodařilo pořádně vzrušit, natož aby dosáhla orgasmu.
Jednou jsme si vyšli na procházku. Mlčky jsme brouzdali podzimní krajinou, když se ke mě přitulila, a tiše šeptla: "Víš, mám tě moc ráda, ale já potřebuju v sexu něco jiného, než něžné dotyky." Podíval jsem se na ni a svitlo mi. "Co potřebuješ?" Zeptal jsem se.
"Potřebuju tvou autoritu a mou bolest. Dej mi facku, tahej mě za vlasy, nasekej mi na zadek, buď zlej!"
Mlčky jsem se jí podíval do očí a věděl, že to nedokážu. Neuhodím ji. Pohladil jsem ji po vlasech a oči mi sjely dolů, k jejímu výstřihu. Něco mě napadlo.
"Lásko, nemůžu Tě uhodit. Ale můžu Ti způsobit bolest tak, že si ji budeš dělat ty sama, protože mě máš ráda."
"jak?" Zeptala se se zábleskem v očích.
"Když mi dáš volnost v mém jednání. Tohle si vezmi do ruky. Ve chvíli, kdy to upustíš, bude to konec hry." A vtiskl jsem jí do ruky velikou rolničku, kterou jsem nosil v kapse pro štěstí. Podívala se na ni, polkla a tiše řekla: "Ano, souhlasím." Znovu jsem ji pohladil, vzal ji za ruku a vedl do zámeckého parku. Když jsme tam došli, byla už uvolněná, ale bylo znát, že červík nejistoty v ní trochu hlodá. Procházeli jsme pod obrovským kaštanem. Všude se válely slupky od jedlých kaštanů. Chvilku jsem hledal až jsem našel dva hezké, nevyloupnuté kaštany. Strčil jsem je do kapsy a pokračovali jsme dál. Když jsme byli u zámku, řekl jsem, že si musím odskočit a odběhl jsem na zámecké WC. Tam jsem oba kaštany pořádně omyl a vyrazil zpět k mé lásce. Vzal jsem ji za ruku a dovedl ji k altánku. Políbil jsem ji a tiše zašeptal: "Pst! Ani slovo, ani hlásku!" Kývla hlavou.
Zajel jsem jí rukama pod oblečení. Nadzvedl košíček podprsenky a mezi prs a pod prs vložil kaštan. Cukla sebou. To samé jsem udělal s drukým kaštanem a druhým prsem.
"Jaké to je?" Zeptal jsem se.
"Trochu to píchá, ale není to žádná hrůza."
Usmál jsem se. Navrhl jsem pokračovat v procházce. Vybral jsem trasu, která nás vedla malým obloukem ke mě domů. Asi po půl kilometru jsem si všiml, že jí ztvrdly rysy.
Už nešla tím svým vlnivým svůdným krokem. Šla opatrněji, aby se jí ňadra moc nepohupovala.
"V pořádku?" Zeptal jsem se. Jen kývla hlavou a usmála se.
Došli jsme ke schodišti vedoucím do naší čtvrti. Podívala se na schody a polkla.
"Půjdeme pomalu dolů. Budeš nahlas počítat schody!" Opět jen přikývla. Pomalu jsme scházeli schody Po třiceti už mluvila se zatnutými zuby. Cítil jsem, jak vždy po dokročení na nižší schod zatne prsty do mé ruky a občas jsem měl pocit, že i lehounce zasténala. Bylo mi jí líto. Když jsme došli dolů, oddychla si. Pomalými kroky jsme mířili k mému domu. Na mou otázku, jestli chce pokračovat mi ukázala rolničku a pevně ji sevřela v dlani a sebevědomě dodala: "Pro Tebe vše!" Dovedl jsem ji až za dům a tam zjistila, že má před sebou ještě pět schodů. Zastavil jsem ji na horním schodu, sestoupil o schod níž a postavil se proti ní dívali jsme se navzájem do očí. Pozadu jsem sestoupil ještě o jeden schod, rozpřáhl náruč a suše řekl: "Skoč!" Zbledla. Pevně přitiskla paže k bokům a skočila. Vyhrkly jí slzy. Znovu jsem ustoupil. "Skoč!" Hluboký nádech, krátké pevné sevření víček a skočila. Zuby zatnuté, rychlý dech. "Skoč!" Znovu se ta veliká krásná ňadra po dopadu zhoupla. Znovu jí vytryskly slzy. Měl jsem o ni strach, ale ten její vzdorovitý pohled mě přesvědčil. "Skoč!"
Díval jsem se na její doskok neulevila si. Nedoskočila na špičky, aby náraz stlumila, dopadla tvrdě na paty. Lechce zavrávorala, ale zachytit jsem ji nemusel. Z ůst jí vyšlo tiché "ůůůů!" Naposled jsem odstoupil a řekl to slovo. Odrazila se a tvrdě dopadla. "Auuu, jauuu!" Tentokrát už jsem ji musel zachytit opatrně za paže, aby neupadla. Pohladil jsem ji po tváři "Šikovná čubička! Jdem domů!" Došli jsme k domovním dveřím. Odemkl jsem je, vstoupili jsme dovnitř, já dveře zavřel a zamkl. Řekl jsem jí, ať zůstane kde je. Odešel jsem na druhý konec chodby a řekl jí, že jestli mě opravdu miluje, tak tu chodbu proběhne a skočí mi do náruče.
Zaváhala. Podívala se na rolničku ve své dlani. Zavřela oči a hluboce dýchala. Rozpřáhl jsem náruč. Otevřela oči a vyrazila. Několika skoky přeběhla chodbu za občasného skučení a narazila do mě.
"Ááááághrrrr, uáááááá, ááááááuuuuuuuu!" Visela mi na krku já ji objímal, ona sebou škubala v šíleném orgasmu a já se o ni děsně bál.
Zvadla mi v náručí. Pomalu jsem ji posadil na židličku, na které se obouváme. Měla zpocený obličej, uslzené oči a spodní ret se jí chvěl. Dívala se na mě. Tak jinak, zvláštně.
"Jsi v pořádku, lásko?"
"Jo, jsem."
"Budeme muset ty kaštany vyndat."
Podívala se na svá prsa. "Tys tam dal kaštany? Obyčejný kaštany?"
"Ano, pojď, musím Ti to ošetřit."
Podívala se mi do očí.
"Pomoz mi na záchod. Tady by to nemuselo dobře dopadnout."
Pomaličku, šouravými kroky jsem ji dovedl na záchod. Stáhla si kalhotky a sedla na mísu. Opatrně jsem zajel rukama pod oblečení a nahmatal kostice podprsenky. Sepjala mi ruce za krkem, dlouze se nadýchla, vydýchla, zavřela oči a kývla. Byl to mžik, snad ani ne vteřina, ale na ten malý okamžik se koupelna naplnila šíleným ženským křikem. Ten se změnil v chropění a sténání. Přitáhla mě k sobě netušenou silou a její křik dozníval v ticém mručení. Otevřela uslzené oči. Tvář měla ztrhanou, ale na ní šťastný úsměv. Něco se mi skutálelo po zádech a divně křáplo o zem. Usmála se.
"Promiň. Asi jsem ti rozbila talisman."
Ohlédl jsem se.
Na zemi ležela zmačkaná rolnička.
Je tomu už mnoho let, kdy jsem zažil setkání, na které asi nikdy nezapomenu.
Na jedné zábavě jsem se seznámil s hezkou dívkou. Blond vlasy, zelené oči, pěkná postava se širšími boky a velkými ňadry - prostě pro mne to pravé ořechové.
Slovo dalo slovo a začali jsme se navštěvovat. Došlo i na milování, ale vždy to bylo takové nemastné, neslané a nikdy se mi ji nepodařilo pořádně vzrušit, natož aby dosáhla orgasmu.
Jednou jsme si vyšli na procházku. Mlčky jsme brouzdali podzimní krajinou, když se ke mě přitulila, a tiše šeptla: "Víš, mám tě moc ráda, ale já potřebuju v sexu něco jiného, než něžné dotyky." Podíval jsem se na ni a svitlo mi. "Co potřebuješ?" Zeptal jsem se.
"Potřebuju tvou autoritu a mou bolest. Dej mi facku, tahej mě za vlasy, nasekej mi na zadek, buď zlej!"
Mlčky jsem se jí podíval do očí a věděl, že to nedokážu. Neuhodím ji. Pohladil jsem ji po vlasech a oči mi sjely dolů, k jejímu výstřihu. Něco mě napadlo.
"Lásko, nemůžu Tě uhodit. Ale můžu Ti způsobit bolest tak, že si ji budeš dělat ty sama, protože mě máš ráda."
"jak?" Zeptala se se zábleskem v očích.
"Když mi dáš volnost v mém jednání. Tohle si vezmi do ruky. Ve chvíli, kdy to upustíš, bude to konec hry." A vtiskl jsem jí do ruky velikou rolničku, kterou jsem nosil v kapse pro štěstí. Podívala se na ni, polkla a tiše řekla: "Ano, souhlasím." Znovu jsem ji pohladil, vzal ji za ruku a vedl do zámeckého parku. Když jsme tam došli, byla už uvolněná, ale bylo znát, že červík nejistoty v ní trochu hlodá. Procházeli jsme pod obrovským kaštanem. Všude se válely slupky od jedlých kaštanů. Chvilku jsem hledal až jsem našel dva hezké, nevyloupnuté kaštany. Strčil jsem je do kapsy a pokračovali jsme dál. Když jsme byli u zámku, řekl jsem, že si musím odskočit a odběhl jsem na zámecké WC. Tam jsem oba kaštany pořádně omyl a vyrazil zpět k mé lásce. Vzal jsem ji za ruku a dovedl ji k altánku. Políbil jsem ji a tiše zašeptal: "Pst! Ani slovo, ani hlásku!" Kývla hlavou.
Zajel jsem jí rukama pod oblečení. Nadzvedl košíček podprsenky a mezi prs a pod prs vložil kaštan. Cukla sebou. To samé jsem udělal s drukým kaštanem a druhým prsem.
"Jaké to je?" Zeptal jsem se.
"Trochu to píchá, ale není to žádná hrůza."
Usmál jsem se. Navrhl jsem pokračovat v procházce. Vybral jsem trasu, která nás vedla malým obloukem ke mě domů. Asi po půl kilometru jsem si všiml, že jí ztvrdly rysy.
Už nešla tím svým vlnivým svůdným krokem. Šla opatrněji, aby se jí ňadra moc nepohupovala.
"V pořádku?" Zeptal jsem se. Jen kývla hlavou a usmála se.
Došli jsme ke schodišti vedoucím do naší čtvrti. Podívala se na schody a polkla.
"Půjdeme pomalu dolů. Budeš nahlas počítat schody!" Opět jen přikývla. Pomalu jsme scházeli schody Po třiceti už mluvila se zatnutými zuby. Cítil jsem, jak vždy po dokročení na nižší schod zatne prsty do mé ruky a občas jsem měl pocit, že i lehounce zasténala. Bylo mi jí líto. Když jsme došli dolů, oddychla si. Pomalými kroky jsme mířili k mému domu. Na mou otázku, jestli chce pokračovat mi ukázala rolničku a pevně ji sevřela v dlani a sebevědomě dodala: "Pro Tebe vše!" Dovedl jsem ji až za dům a tam zjistila, že má před sebou ještě pět schodů. Zastavil jsem ji na horním schodu, sestoupil o schod níž a postavil se proti ní dívali jsme se navzájem do očí. Pozadu jsem sestoupil ještě o jeden schod, rozpřáhl náruč a suše řekl: "Skoč!" Zbledla. Pevně přitiskla paže k bokům a skočila. Vyhrkly jí slzy. Znovu jsem ustoupil. "Skoč!" Hluboký nádech, krátké pevné sevření víček a skočila. Zuby zatnuté, rychlý dech. "Skoč!" Znovu se ta veliká krásná ňadra po dopadu zhoupla. Znovu jí vytryskly slzy. Měl jsem o ni strach, ale ten její vzdorovitý pohled mě přesvědčil. "Skoč!"
Díval jsem se na její doskok neulevila si. Nedoskočila na špičky, aby náraz stlumila, dopadla tvrdě na paty. Lechce zavrávorala, ale zachytit jsem ji nemusel. Z ůst jí vyšlo tiché "ůůůů!" Naposled jsem odstoupil a řekl to slovo. Odrazila se a tvrdě dopadla. "Auuu, jauuu!" Tentokrát už jsem ji musel zachytit opatrně za paže, aby neupadla. Pohladil jsem ji po tváři "Šikovná čubička! Jdem domů!" Došli jsme k domovním dveřím. Odemkl jsem je, vstoupili jsme dovnitř, já dveře zavřel a zamkl. Řekl jsem jí, ať zůstane kde je. Odešel jsem na druhý konec chodby a řekl jí, že jestli mě opravdu miluje, tak tu chodbu proběhne a skočí mi do náruče.
Zaváhala. Podívala se na rolničku ve své dlani. Zavřela oči a hluboce dýchala. Rozpřáhl jsem náruč. Otevřela oči a vyrazila. Několika skoky přeběhla chodbu za občasného skučení a narazila do mě.
"Ááááághrrrr, uáááááá, ááááááuuuuuuuu!" Visela mi na krku já ji objímal, ona sebou škubala v šíleném orgasmu a já se o ni děsně bál.
Zvadla mi v náručí. Pomalu jsem ji posadil na židličku, na které se obouváme. Měla zpocený obličej, uslzené oči a spodní ret se jí chvěl. Dívala se na mě. Tak jinak, zvláštně.
"Jsi v pořádku, lásko?"
"Jo, jsem."
"Budeme muset ty kaštany vyndat."
Podívala se na svá prsa. "Tys tam dal kaštany? Obyčejný kaštany?"
"Ano, pojď, musím Ti to ošetřit."
Podívala se mi do očí.
"Pomoz mi na záchod. Tady by to nemuselo dobře dopadnout."
Pomaličku, šouravými kroky jsem ji dovedl na záchod. Stáhla si kalhotky a sedla na mísu. Opatrně jsem zajel rukama pod oblečení a nahmatal kostice podprsenky. Sepjala mi ruce za krkem, dlouze se nadýchla, vydýchla, zavřela oči a kývla. Byl to mžik, snad ani ne vteřina, ale na ten malý okamžik se koupelna naplnila šíleným ženským křikem. Ten se změnil v chropění a sténání. Přitáhla mě k sobě netušenou silou a její křik dozníval v ticém mručení. Otevřela uslzené oči. Tvář měla ztrhanou, ale na ní šťastný úsměv. Něco se mi skutálelo po zádech a divně křáplo o zem. Usmála se.
"Promiň. Asi jsem ti rozbila talisman."
Ohlédl jsem se.
Na zemi ležela zmačkaná rolnička.
