Emily - část první

Byla jednou jedna nešťastná slečna jménem Emily, která měla tu čest žít ve městě, kde bohatí srabové dávali přednost vlastním zadkům před skutečným životem. Emily byla tak chudá, že když jí chyběly peníze na jídlo, musela si lehnout do postele a snít o chlebu.

Její byt byl malý a zima v něm byla drsnější než jeho domácí. Emily byla ztracená v absurditě jejího domu, kde jedinou zábavou bylo sledovat, jak se nájemníkům zmenšuje počet zubů. Ale co si počneš, když si můžeš vybrat mezi chudobou a ještě větší chudobou?

Nikdo jí nepomohl, nikdo ji neposlouchal a nikdo si nevšiml, že její srdce pomalu uvadalo, stejně jako květiny v zapomenutém hrnci na parapetu.

A tak žila, každý den jako bojovnice v aréně života, kde vítězí jen ti, kteří mají peníze nebo štěstí. A ona? Ona měla jen svou osamělost a hořkost, která se jí přisála na kůži jako nevyléčitelná nemoc.

Emily trpěla v nudné práci jako malý pes ve vepříně. Každý den tahala za otravnými provázky, které ji držely uvězněnou v kleci monotonnosti. Její kolegové byli jako smutní klauni na pohřbu, hrající na loutny svých neuspokojených snů.

A co dělala Emily po práci? No, co asi může dělat ubohá holka ve svém osamělém bytě? Každý večer se stala nevěstou své vlastní ruky a brala věci do svých rukou, doslova. Ale ne, nečekala ji žádná romantika ani sladké sny. Byla to jen pouhá úleva od té otravné reality, která ji držela jako v kleštích.

Emily byla jako živá sexuální reklama pro osamělost a frustrovaného člověka, jenž zůstal ztracen v kalné vodě svého vlastního života. Ale co jiného byste čekali od takového města, kde jedinými láskami jsou touha po mamonu a úzkost z osamělosti?

Takže, ano, Emily vykonávala své denní i noční rutiny jako mechanický stroj v továrně na zoufalství. A když večer doplula do své postele, zavírala oči a utápěla se ve snovém moři svých vlastních fantazií, které byly stejně beznadějné jako její život.

<< Napište do komentářů, jestli chcete pokračování >>