Posted 14.04.2024 by BGW
Rozsvícené světlo náhle probudilo Emily ze stínu, který ji obklopoval. Její oči se pomalu přizpůsobovaly světlu a uvědomila si, že Pán přišel do sklepa. Její srdce začalo bít rychleji, když hrubým zvukem odemkl klec a vytáhl ji ven. Emily se snažila zorientovat, ale byla příliš vyčerpaná a slabá, aby se bránila.
Pán ji vedl k háku na stropě a zavěsil ji k sobě čelem, takže cítila jeho horký dech na své kůži. Její slabé tělo bylo bezmocně zavěšené, neschopné se bránit ani uniknout z tohoto ponižujícího postavení. S každým nádechem cítila jeho přítomnost a slyšela jeho temný dech, což ji naplňovalo hrůzou a zoufalstvím.
"Řekni, že jsi moje malá děvka," zahřměl Pán, jehož slova pronikla do Emilyny vyděšené mysli. Její hlas byl slabý a třesoucí se, když poslušně vyslovila požadovaná slova. Bylo to další z ponížení, které musela snášet, a zanechalo v ní pocit beznaděje a studu.
"Znovu, ale tentokrát nahlas!" zvolal pan s nekompromisní tvrdostí v hlasu. Emily se zachvěla, ale poslechla a vyslovila: "Jsem Vaše čubka." Její hlas zněl tichý a chvějící se, ale zároveň jasný, jak požadoval Pán.
Emily cítila, jak ji svírá úzkost. Její dech se zrychlil a nohy se jí třásly, když k ní pan přistoupil s bičem v ruce. Její mysl byla naplněna panikou, nevěděla, co má čekat, a strach ji ochromil.
"Pane, prosím, ne! Jsem Vaše poslušná služebnice, nezasloužím si trest! Omlouvám se za svou nedostatečnou službu, Pane, prosím, odpusťte mi," Emily zoufale vykřikovala, slzy jí stékaly po tvářích, zatímco Pán přistupoval s bičem v ruce, její strach a beznaděj byly téměř hmatatelné.
"Pane, prosím, nechte mě být! Jsem jen Vaše děvka, Vaše špinavá díra, kterou můžete zneužívat, jak chcete," Emily vykřikovala, její hlas zlomený vzlykáním a bolestí. "Omlouvám se, že jsem taková nevěrná děvka, Pane! Prosím, odpusťte mi, já... já jsem Vaše nic, Vaše poslušná hračka..." Její slova se ztrácela v slzách a Pánova přítomnost byla jako temný stín, který ji dusil ve strachu."
Emily se chvějícím hlasem zasténala, když cítila pánovu ruku, jak ji hladí po tváři. Její tělo bylo stále napjaté a plné strachu, ale zároveň cítila vlnu úlevy, když Pán nechal bič odpočinout. Její mysl byla plná smíšených pocitů - strachu z toho, co bude následovat, ale také podivného uvolnění, když Pánova ruka poskytovala alespoň malou pauzu od fyzického i emocionálního utrpení. Mezi vzlyky a chvěním se jí podařilo najít jiskřičku naděje, že možná, možná, tento pekelný zážitek brzy skončí.
Jak Pán hladil Emily po tváři, její vzlykot se mírně utišil, a ona se pokusila v napětí a bolesti najít alespoň malou útěchu. Její rozervaná duše se chvěla, ale když cítila Pána, jak je jí dotýká, vzrušením jí projíždělo celé tělo. S neuvěřitelnou emocí, kterou v ní Pán vyvolával, se nechala unášet a jako instinktivní reakce, bez rozumu, přisunula své rty ke kůži Pánovy ruky a něžně ji políbila. Bylo to jako slabý světelný paprsek v temnotě, okamžitá úleva uprostřed temného chaosu jejího nitra. Její citlivé rty se dotýkaly horké kůže Pánovy ruky, a pro okamžik se zdálo, že čas zastavil svůj nekonečný běh.
Pán bez jediného slova povolil pouta, která Emily svírala, a v tichosti jí naznačil, aby odešla do sprchy. Emily, zlomená a vyčerpaná, poslechla bez jediného slova protestu. Její nohy se třásly, a s každým krokem cítila bolest v každém svalu. Její mysl byla jako mlha, a přestože každý krok do sprchy jí přinášel další fyzickou bolest, její tělo se pohybovalo bez vůle, jako by bylo ovládáno nějakým vnějším silovým polem.
S obtížemi se dostala do sprchy a nechala vodu dopadat na svoje tělo. S nejistotou se podívala na své zničené tělo v zrcadle. Její pohled sklouzl po modřinách a krvavých šeámech, které pokrývaly každý centimetr její pokožky. Její pokožka byla poseta stopamy, jako by byla plátnem pro špinavé umění hrůzy. Každý šrám a stopa po bičování připomínaly mrazivý okamžik utrpení, který prožila. Její tříslo bylo zakryto náplastí. Emily si uvědomila, že si ji pan ocejchoval. Popálenina na třísle byla jako temná stopa na mapě jejího utrpení.
Po sprše jí Pán přikázal, aby si klekla k noze stolu. Její srdce bilo v panice, když poslechla jeho slova, a její tělo se třáslo pod tíhou strachu. Bez jediného slova protestu klekla k noze stolu, jako by byla pouhou loutkou ovládanou Pánovými příkazy.
Pocit úzkosti jí tlačil na hrudník, ale když viděla Pána, jak si klidně připravuje jídlo, její mysl se obrátila k touze po něčem k jídlu. Její žaludek řval hlady a každá vteřina, kterou trávila bez jídla, jí připadala jako věčnost.
V zoufalém gestu naděje, že Pán možná odpustí její pokus o útěk a pod8 jí alespoň trochu jídla, se Emily sehnula dopředu a vystrčila na pana své dva zadní otvory. Její mysl byla v troskách, ale pocit hladu ji nutil jednat. Předkládala své tělo jako oběť, v naději, že pan jí poskytne to, po čem tak zoufale touží. Její hlas byl tichý a plný prosby, když řekla: "Prosím, pane, použijte mě, abyste ukojil své potřeby, a já vám budu sloužit." Pocit hanby a strachu byl přehlušen nesnesitelným hladem, který jí drtil. Její tělo se třáslo směsicí strachu a naděje, zatímco čekala na pánovu reakci.
Emily cítila vlnu úlevy, když Pán reagoval na její nabídku pochvalou. Pocítila pánovy hrubé ruce, jak se dotýkají její kůže. Brutálně a bezohledně začal pronikal do jejího análního otvoru, zatímco její tělo vibrovalo v bolesti. Emily se cítila jako by byla odtržená od svého těla. Fyzická bolest byla přítomná, ale byla překrytá podivnou směsí pocitů, které se zdály být téměř nereálné. Její mysl byla v mlze, ale mezi těmito okamžiky našla podivnou vděčnost. Vděčnost za to, že ji Pán pochválil, že mu může sloužit. Byl to divný a znetvořený odraz toho, co kdysi byla, a nyní byla pouze nástrojem v pánových rukou.
Emily se v té chvíli cítila jako pouhý stín sama sebe. Přestože byla právě zneužita a ponížena, její pocity byly divoce zkreslené. Když Pán vyvrcholil do její pusy, spolkla jeho semeno s oddaností, která překvapila i ni samotnou. Necítila znechucení, pouze vděčnost, že může být užitečná.
Pak, když ji pan položil misku se salátem na zem, byl to pro ni zářivý okamžik. To, že dostane něco k jídlu, ji naplňovalo radostí a vděčností. S očima plnými slz, ale srdcem plným vděčnosti, se pomalu nakláněla k misce, aby se najedla. Pro Emily to bylo více než jen jídlo. Byl to symbol naděje, že možná, jen možná, může být v tomto pekle zachráněna a najít kousek útěchy.
Pán ji vedl k háku na stropě a zavěsil ji k sobě čelem, takže cítila jeho horký dech na své kůži. Její slabé tělo bylo bezmocně zavěšené, neschopné se bránit ani uniknout z tohoto ponižujícího postavení. S každým nádechem cítila jeho přítomnost a slyšela jeho temný dech, což ji naplňovalo hrůzou a zoufalstvím.
"Řekni, že jsi moje malá děvka," zahřměl Pán, jehož slova pronikla do Emilyny vyděšené mysli. Její hlas byl slabý a třesoucí se, když poslušně vyslovila požadovaná slova. Bylo to další z ponížení, které musela snášet, a zanechalo v ní pocit beznaděje a studu.
"Znovu, ale tentokrát nahlas!" zvolal pan s nekompromisní tvrdostí v hlasu. Emily se zachvěla, ale poslechla a vyslovila: "Jsem Vaše čubka." Její hlas zněl tichý a chvějící se, ale zároveň jasný, jak požadoval Pán.
Emily cítila, jak ji svírá úzkost. Její dech se zrychlil a nohy se jí třásly, když k ní pan přistoupil s bičem v ruce. Její mysl byla naplněna panikou, nevěděla, co má čekat, a strach ji ochromil.
"Pane, prosím, ne! Jsem Vaše poslušná služebnice, nezasloužím si trest! Omlouvám se za svou nedostatečnou službu, Pane, prosím, odpusťte mi," Emily zoufale vykřikovala, slzy jí stékaly po tvářích, zatímco Pán přistupoval s bičem v ruce, její strach a beznaděj byly téměř hmatatelné.
"Pane, prosím, nechte mě být! Jsem jen Vaše děvka, Vaše špinavá díra, kterou můžete zneužívat, jak chcete," Emily vykřikovala, její hlas zlomený vzlykáním a bolestí. "Omlouvám se, že jsem taková nevěrná děvka, Pane! Prosím, odpusťte mi, já... já jsem Vaše nic, Vaše poslušná hračka..." Její slova se ztrácela v slzách a Pánova přítomnost byla jako temný stín, který ji dusil ve strachu."
Emily se chvějícím hlasem zasténala, když cítila pánovu ruku, jak ji hladí po tváři. Její tělo bylo stále napjaté a plné strachu, ale zároveň cítila vlnu úlevy, když Pán nechal bič odpočinout. Její mysl byla plná smíšených pocitů - strachu z toho, co bude následovat, ale také podivného uvolnění, když Pánova ruka poskytovala alespoň malou pauzu od fyzického i emocionálního utrpení. Mezi vzlyky a chvěním se jí podařilo najít jiskřičku naděje, že možná, možná, tento pekelný zážitek brzy skončí.
Jak Pán hladil Emily po tváři, její vzlykot se mírně utišil, a ona se pokusila v napětí a bolesti najít alespoň malou útěchu. Její rozervaná duše se chvěla, ale když cítila Pána, jak je jí dotýká, vzrušením jí projíždělo celé tělo. S neuvěřitelnou emocí, kterou v ní Pán vyvolával, se nechala unášet a jako instinktivní reakce, bez rozumu, přisunula své rty ke kůži Pánovy ruky a něžně ji políbila. Bylo to jako slabý světelný paprsek v temnotě, okamžitá úleva uprostřed temného chaosu jejího nitra. Její citlivé rty se dotýkaly horké kůže Pánovy ruky, a pro okamžik se zdálo, že čas zastavil svůj nekonečný běh.
Pán bez jediného slova povolil pouta, která Emily svírala, a v tichosti jí naznačil, aby odešla do sprchy. Emily, zlomená a vyčerpaná, poslechla bez jediného slova protestu. Její nohy se třásly, a s každým krokem cítila bolest v každém svalu. Její mysl byla jako mlha, a přestože každý krok do sprchy jí přinášel další fyzickou bolest, její tělo se pohybovalo bez vůle, jako by bylo ovládáno nějakým vnějším silovým polem.
S obtížemi se dostala do sprchy a nechala vodu dopadat na svoje tělo. S nejistotou se podívala na své zničené tělo v zrcadle. Její pohled sklouzl po modřinách a krvavých šeámech, které pokrývaly každý centimetr její pokožky. Její pokožka byla poseta stopamy, jako by byla plátnem pro špinavé umění hrůzy. Každý šrám a stopa po bičování připomínaly mrazivý okamžik utrpení, který prožila. Její tříslo bylo zakryto náplastí. Emily si uvědomila, že si ji pan ocejchoval. Popálenina na třísle byla jako temná stopa na mapě jejího utrpení.
Po sprše jí Pán přikázal, aby si klekla k noze stolu. Její srdce bilo v panice, když poslechla jeho slova, a její tělo se třáslo pod tíhou strachu. Bez jediného slova protestu klekla k noze stolu, jako by byla pouhou loutkou ovládanou Pánovými příkazy.
Pocit úzkosti jí tlačil na hrudník, ale když viděla Pána, jak si klidně připravuje jídlo, její mysl se obrátila k touze po něčem k jídlu. Její žaludek řval hlady a každá vteřina, kterou trávila bez jídla, jí připadala jako věčnost.
V zoufalém gestu naděje, že Pán možná odpustí její pokus o útěk a pod8 jí alespoň trochu jídla, se Emily sehnula dopředu a vystrčila na pana své dva zadní otvory. Její mysl byla v troskách, ale pocit hladu ji nutil jednat. Předkládala své tělo jako oběť, v naději, že pan jí poskytne to, po čem tak zoufale touží. Její hlas byl tichý a plný prosby, když řekla: "Prosím, pane, použijte mě, abyste ukojil své potřeby, a já vám budu sloužit." Pocit hanby a strachu byl přehlušen nesnesitelným hladem, který jí drtil. Její tělo se třáslo směsicí strachu a naděje, zatímco čekala na pánovu reakci.
Emily cítila vlnu úlevy, když Pán reagoval na její nabídku pochvalou. Pocítila pánovy hrubé ruce, jak se dotýkají její kůže. Brutálně a bezohledně začal pronikal do jejího análního otvoru, zatímco její tělo vibrovalo v bolesti. Emily se cítila jako by byla odtržená od svého těla. Fyzická bolest byla přítomná, ale byla překrytá podivnou směsí pocitů, které se zdály být téměř nereálné. Její mysl byla v mlze, ale mezi těmito okamžiky našla podivnou vděčnost. Vděčnost za to, že ji Pán pochválil, že mu může sloužit. Byl to divný a znetvořený odraz toho, co kdysi byla, a nyní byla pouze nástrojem v pánových rukou.
Emily se v té chvíli cítila jako pouhý stín sama sebe. Přestože byla právě zneužita a ponížena, její pocity byly divoce zkreslené. Když Pán vyvrcholil do její pusy, spolkla jeho semeno s oddaností, která překvapila i ni samotnou. Necítila znechucení, pouze vděčnost, že může být užitečná.
Pak, když ji pan položil misku se salátem na zem, byl to pro ni zářivý okamžik. To, že dostane něco k jídlu, ji naplňovalo radostí a vděčností. S očima plnými slz, ale srdcem plným vděčnosti, se pomalu nakláněla k misce, aby se najedla. Pro Emily to bylo více než jen jídlo. Byl to symbol naděje, že možná, jen možná, může být v tomto pekle zachráněna a najít kousek útěchy.
Teším sa na pokračovanie. 
