Posted 10.07.2012 by dommuz
Pavel tiše seděl vzadu a pozoroval, co se bude dít.
"Tak co bude, děvko? To už neudržíš ani pozornost? " Vytrhl Lenku z jejích myšlenek Hančin křik. Lenka tomu nechtěla uvěřit, říkala si v duchu: "Vždyť Hanka je moje nejlepší kamarádka. Nikdy jsem nevěděl, že je takhle ujetá. Ale tohle? To si určitě jenom dělá srandu." "Ty kurvo jedna rozmazlená, tak budeš poslouchat nebo ne? Pojď sem!" přerušila Hanka opět Lenčiny myšlenky. Na Hance nebylo poznat, zda to hraje nebo myslí vážně. Ale vypadala pěkně vytočená. Lenka se bála, ale hlavně měla rozpor v tom, že to byla nejlepší kamarádka, nedokázala uvěřit tomu, že ji má teď poslouchat. Vždyť přece není žádná věc, ani žádný robot. Hanka trochu tápala, ale nebylo to na ní poznat. Chtěla Lence vrátit všechno to příkoří, co jí způsobila. Lenka byla pěkně rozmazlená, přebírala jí kluky, ponižovala ji tím, jak jí dávala najevo, že ona je něco, ona je ta princezna ve zlaté kleci a když nebude po jejím, tak bude žalovat rodičům. Hanka se s ní kamarádila, protože jiné kamarádky neměla. Hanka nebyla špatná, ale lidé ji prostě zaškatulkovali jako další bohatou rozmazlenou holčičku.
Pavel asi trochu pochopil její prvotní chápání. Bleskurychle vstal a zamířil si to k Lence. Na nic nečekal, chytil ji za obojek a táhnul po studené zemi k Hance doprostřed místnosti. "Děvko, tohle je Paní a ty jí budeš poslouchat, jestli ne, tak si tě srovná. A pokud to neudělá ona, tak já klidně" dodal Pavel a významně se podíval na stůl, kde ležel odložený bič. Lenka okamžitě pochopila, moc se jí to nelíbilo, ale vidina biče byla horší. Ležela v klubíčku na zemi a nad ní se tyčila Hanka, měla krásné boty na vysokém podpatku až ke kolenům, takže najednou byla vysoká. Ale nebylo to jen podpatky, bylo to i tím, že teď ji měla poslouchat. Krk ji bolel, chvíli se vzpamatovávala z toho, jak ji Pavel táhnul. "Olízej mi boty, děvko, dělej!" Lenka nesměle a pomalu začala, moc se jí do toho nechtělo. "Tak ne! Ty boty jsou to nejlepší a nejchutnější co jsi kdy lízala! Tak se snaž a pořádně!" Lenka neochotně zrychlila, ale Hance se to stejně nelíbilo. Švih, hvízdnul bičík a Lenka bolestí nadskočila. Její zadek byl, jako by sedla na horký sporák. "Tak co bude, děvko?!" Lenka pochopila, chytila se oběma rukama boty a lízala každou její část. A pak druhou.
Hanka byla konečně trochu spokojená. Před ní ležela nahá a špinavá její rádoby kamarádka. Obojek na krku, okovy na nohou a lízala jí boty jako o život. Líbilo se jí to a začalo jí to i vzrušovat, ale nenechala na sobě nic znát. Lenka na tom byla podobně, pociťovala něco jako vzrušení, ale to bylo vždy zatlačeno pokořením, ponížením, bolestí, které zažívala.
"Máš hlad?" Ozvala se najednou otázka od Hanky. Lenka souhlasně kývla. "Tak to ne holčičko, budeš odpovídat celou větou, budeš mi vykat a o sobě budeš mluvit ve třetí osobě!" Trochu ti pomůžu: "Má moje otrocká rozmazlená děvka hlad?" Lenka pochopila: "Ano, Paní, Vaše otrocká děvka má hlad." "Tamhle v rohu máš kýbl s hadrem a vodou, běž si uklidit po sobě ten bordel a pak něco uděláme s tím tvým žrádlem!" Lenka se pomalu po čtyřech začala šourat pro kyblík. "Tak dělej, neflákej se, děvko!" popohnala jí Hanka. Lenka začala neochotně vytírat malý potůček, který dříve udělala. Staré kameny se špatně umývaly, ale horší pro Lenku bylo, že to vlastně nikdy nedělala. Cítila se poníženě, špinavě, strašně se styděla. Pomalounku si začínala uvědomovat, co to je práce, kolik dá práce jejich bytné starat se o celý dům. S úlevou umyla poslední kousek a vrátila kyblík do rohu. Po celou dobu ji Hanka pozorovala a stála nad ní nasupeně jako dráb. "No vidíš, že to jde, když se chce. Ale moc se neraduj, než dostaneš najíst, ještě si to musíš zasloužit!" Hanka udělala několik kroků, natáhla se do skříně a vytáhla vodítko. Připnula ho Lence za obojek. " Pojď, čubko, půjdeme se vyvenčit!" Hanka otevřela těžké dveře, za kterými se skrývalo schodiště. Hanka vyrazila nahoru a táhla Lenku na vodítku za sebou. Lenka se, ale u prvního schodu zastavila. Hanka se na ni přísně tázavě podívala. "Paní, vaše rozmazlená otrocká děvka má od pána zakázáno chodit po dvou a tyhle schody nevyjdu." Hance se líbilo, že Lenka pochopila, kde je její místo: " Po schodech můžeš po dvou, ale budeš co nejvíce přikrčená a nahoře automaticky zpátky na čtyři!" Pomalu vyrazily a Lenka pokorně, podle instrukcí. Prošli několika místnostmi, až se objevili venku. Sluníčko pěkně svítilo a Lenka už byla zvyklá na přítmí. Přivřela svoje oči. Asi vyšli nějakým bočním vchodem, protože stály na úpatí malého hradu a všude kolem byla tráva a z kopce na kterém hrad stál, byly vidět všude dokola lesy. "Tak dělej, čubičko, udělej si potřebu!" Vyhrkla nedočkavá Hanka. Lenka nesměle šla do vyšší trávy, kde neochotně zvedla nohu a vyčůrala se. Tráva a zem byla pro nohy nepříjemnější než tvrdý studený kámen.
"Tak holčičko, ale taková špinavá žrát nebudeš!" zkonstatovala Hanka a sáhnula po zahradní hadici. Na konci hadice, byla taková zúžena až špičatá hubice. Hanka sáhnula po kohoutku a pustila vodu. Silný proud vody, vytryskl z hadice. Hanka držela v jedné ruce vodítko a v druhé hadici, kterou neúprosně stříkala Lenku ze všech stran, jako by byla auto. Voda byla studená a Lenka se klepala zimou. Za chvíli Hanka vodu zastavila. Bylo krásně teplo a sluníčko svítilo. Takže Lenka se ještě chvíli klepala, ale brzy byla suchá a bylo jí teplo. Hanka dostala ďábelský nápad: "Bylas už na velké, čubko?" Lenka nechápala, ale odpověděla: "Ne paní, vaše čubička na velké nebyla, nechce se jí." Na to Hanka čekala, lišácky zlomyslně se na Lenku podívala. "Pojď sem!" Ukázala na místo před sebou. Lenka, která nevěděla, co chystá, poslechla. Hanka rychlým pohybem sáhla po hadici a strčila ji Lence do zadku. Tohle Lenka nečekala. A zaúpěla. "Ticho bude, děvko a budeš držet!" okřikla ji Hanka a pomaloučku pustila vodu. Lenka sebou cukala, ale Hanka ji jasně zatažením za obojek dala najevo, že má držet. Voda pomaloučku tekla a Lenka se pomalu plnila. Byl to strašný pocit. Hanka přidržovala hadici a čekala. Za chvíli už hadice nechtěla držet a tlak vody ji vytlačil ven. "Támhle si čapni do trávy a ven s tím!" Zavelela Hanka a Lenka poslechla. Pak to Hanka ještě jednou zopakovala a znovu Lenku opláchla hadicí. "No výborně, umytá, vyčištěná, vyvenčená. Pán bude mít radost." Lence se chtělo brečet. Byla ponížená tím nejpotupnějším způsobem.
Pomalu vyrazili zpátky. Když dorazili dolů, Pavel četl noviny. Jakmile, ale viděl, že dorazily, tak je odložil a opět sledoval, co se bude dít. Hanka už ode dveří hlásila: "Tak čubička je umytá, vyvenčená a dvakrát vyčištěná." Pavel se jen pousmál a souhlasně kývnul. Hanka byla z toho všeho pěkně vzrušená. Sedla si na druhou židli ke stolu k Pavlovi. Pak se posunula na židli dopředu, zvedla latexovou sukni a zařvala na Lenku: "Lízej, děvko!" Jana se zděsila. Za poslední dva dny zažila hodně, ale tohle? "Tak tohle dělat nebudu! Nikdy jsem nebyla na holky a platí to i teď!" dostala ze sebe Lenka. Hanka byla překvapená. Ale Pavel byl muž činu. Okamžitě vyskočil a přitáhnul za obojek Lenku k sobě. Jednou rukou držel pevně obojek a druhou dal Lence facku. "Tys to ještě nepochopila, děvko co? Budu si s tebou dělat úplně cokoli, tak jak je ve smlouvě: Abys odcházela po týdnu po dvou a bez trvalého zranění." Citoval Pavel. "Chci, abys tady Paní poslouchala, a když chce vylízat, tak jí vylížeš. Já kompromisy nedělám!" Pavel se díval, Lence z jednoho metru přímo do očí. To co v nich viděla, by nepřála nikomu. Jeho oči prozrazovaly, že to myslí smrtelně vážně, že si jen tak nehraje. Ostatně už včerejší výprask byl reálný až dost. "Holčičko, jak nebudeš poslouchat, klidně z tebe udělám takovou děvku a šlapku, že to svět neviděl. Uvědom si, že zatím jsi hračka jenom nás dvou a máš relativní soukromí. Ale uvědom si, že taky můžu pozvat partu kamarádů a všichni se na tobě několikrát vystřídají. A kamarádkám budeš muset vylizovat stále. Pokud ani tohle pro tebe není motivace, mám pro tebe ještě lepší. Jak už víš, tak si naše seance nahrávám. Jestli mě opravdu naštveš, hodím ty videa na net i s naší smlouvou. Uvidíme, jak se to bude papínkovi líbit, když zjistí, že jeho školačka je děvkou a že to sama chtěla. A kdo ví, co to udělá s jeho kariérou, když se to dostane do tisku. Takže si dobře rozmysli, jestli budeš poslouchat!" Lenka byla zdrcena. Pavel tím spálil všechny její naděje, všechny mosty. Konečně pochopila, co je to upsat duši ďáblu, jenže ona mu upsala i své tělo, svůj rozum, svoji svobodu, prostě všechno. "A teď lízej, děvko a bez řečí!" rozkázal Pavel a Hanka ochotně vystrčila svoji chlupatou kundu. Lenka velmi neochotně poslechla. Hanka byla čím dál vzrušenější. "A teď mě vyprsti !" zaznělo od Hanky, která byla ve slastných křečích. Pavel na to koukal a nevydržel to. Sundal triko a objevily se jeho krásné vyrýsované svaly. Jeho břicho byl pekáč buchet a jeho ruce byly samý kopeček. Rozepnul kalhoty a začal si hrát s penisem, který se v okamžiku tyčil jak Eiffelovka. Poposunul si židli, aby dosáhnul na Lenku. Začal ji osahávat, mačkat bradavka a prsa. Občas rukou zajel ke klitorisu. Lenka začala být vzrušená. To, co celou dobu držela v sobě, se najednou dralo ven. Hanka byla v jiném světě. Lenka ji chvíli prstila, chvíli lízala. Hanka uvolnila latex, co měla na sobě, a vypadly její výstavní trojky. Hanka si je rukama začala dráždit. Pavel už to nevydržel, přiskočil k Lence a penis jí zasunul do kundy a začal tvrdě přirážet. Lenka byla vzrušená. Najednou Pavel přestal, ale ona ho nemohla sledovat. Nevěděla proč. Najednou jí strčil penis do zadečku a začal v něm pulsovat. Nejdřív pomalu, ale pak zrychloval. Byl neúnavný. Lenka myslela, že vyletí z kůže vzrušením. Pomalu se blížila k vrcholu, když Pavel přestal. Tvrdě ji odsunul a chytil pevně Hanku a ohnul ji přes stůl. Hanka tohle nečekala, ale líbilo se jí to. Pavel si ji vzal se vším všudy, dokud se Hanka neudělala. Lenka na to jen smutně koukala. Po několika desítkách minut konečně skončili a Pavel se jen opovržlivě podíval na Lenku a řekl: "Jen se neboj, děvko, taky se dočkáš. A teď mazej do cely, máš tam v miskách žrádlo a pití!"
konec třetí části
http://dommuz.blog.cz
"Tak co bude, děvko? To už neudržíš ani pozornost? " Vytrhl Lenku z jejích myšlenek Hančin křik. Lenka tomu nechtěla uvěřit, říkala si v duchu: "Vždyť Hanka je moje nejlepší kamarádka. Nikdy jsem nevěděl, že je takhle ujetá. Ale tohle? To si určitě jenom dělá srandu." "Ty kurvo jedna rozmazlená, tak budeš poslouchat nebo ne? Pojď sem!" přerušila Hanka opět Lenčiny myšlenky. Na Hance nebylo poznat, zda to hraje nebo myslí vážně. Ale vypadala pěkně vytočená. Lenka se bála, ale hlavně měla rozpor v tom, že to byla nejlepší kamarádka, nedokázala uvěřit tomu, že ji má teď poslouchat. Vždyť přece není žádná věc, ani žádný robot. Hanka trochu tápala, ale nebylo to na ní poznat. Chtěla Lence vrátit všechno to příkoří, co jí způsobila. Lenka byla pěkně rozmazlená, přebírala jí kluky, ponižovala ji tím, jak jí dávala najevo, že ona je něco, ona je ta princezna ve zlaté kleci a když nebude po jejím, tak bude žalovat rodičům. Hanka se s ní kamarádila, protože jiné kamarádky neměla. Hanka nebyla špatná, ale lidé ji prostě zaškatulkovali jako další bohatou rozmazlenou holčičku.
Pavel asi trochu pochopil její prvotní chápání. Bleskurychle vstal a zamířil si to k Lence. Na nic nečekal, chytil ji za obojek a táhnul po studené zemi k Hance doprostřed místnosti. "Děvko, tohle je Paní a ty jí budeš poslouchat, jestli ne, tak si tě srovná. A pokud to neudělá ona, tak já klidně" dodal Pavel a významně se podíval na stůl, kde ležel odložený bič. Lenka okamžitě pochopila, moc se jí to nelíbilo, ale vidina biče byla horší. Ležela v klubíčku na zemi a nad ní se tyčila Hanka, měla krásné boty na vysokém podpatku až ke kolenům, takže najednou byla vysoká. Ale nebylo to jen podpatky, bylo to i tím, že teď ji měla poslouchat. Krk ji bolel, chvíli se vzpamatovávala z toho, jak ji Pavel táhnul. "Olízej mi boty, děvko, dělej!" Lenka nesměle a pomalu začala, moc se jí do toho nechtělo. "Tak ne! Ty boty jsou to nejlepší a nejchutnější co jsi kdy lízala! Tak se snaž a pořádně!" Lenka neochotně zrychlila, ale Hance se to stejně nelíbilo. Švih, hvízdnul bičík a Lenka bolestí nadskočila. Její zadek byl, jako by sedla na horký sporák. "Tak co bude, děvko?!" Lenka pochopila, chytila se oběma rukama boty a lízala každou její část. A pak druhou.
Hanka byla konečně trochu spokojená. Před ní ležela nahá a špinavá její rádoby kamarádka. Obojek na krku, okovy na nohou a lízala jí boty jako o život. Líbilo se jí to a začalo jí to i vzrušovat, ale nenechala na sobě nic znát. Lenka na tom byla podobně, pociťovala něco jako vzrušení, ale to bylo vždy zatlačeno pokořením, ponížením, bolestí, které zažívala.
"Máš hlad?" Ozvala se najednou otázka od Hanky. Lenka souhlasně kývla. "Tak to ne holčičko, budeš odpovídat celou větou, budeš mi vykat a o sobě budeš mluvit ve třetí osobě!" Trochu ti pomůžu: "Má moje otrocká rozmazlená děvka hlad?" Lenka pochopila: "Ano, Paní, Vaše otrocká děvka má hlad." "Tamhle v rohu máš kýbl s hadrem a vodou, běž si uklidit po sobě ten bordel a pak něco uděláme s tím tvým žrádlem!" Lenka se pomalu po čtyřech začala šourat pro kyblík. "Tak dělej, neflákej se, děvko!" popohnala jí Hanka. Lenka začala neochotně vytírat malý potůček, který dříve udělala. Staré kameny se špatně umývaly, ale horší pro Lenku bylo, že to vlastně nikdy nedělala. Cítila se poníženě, špinavě, strašně se styděla. Pomalounku si začínala uvědomovat, co to je práce, kolik dá práce jejich bytné starat se o celý dům. S úlevou umyla poslední kousek a vrátila kyblík do rohu. Po celou dobu ji Hanka pozorovala a stála nad ní nasupeně jako dráb. "No vidíš, že to jde, když se chce. Ale moc se neraduj, než dostaneš najíst, ještě si to musíš zasloužit!" Hanka udělala několik kroků, natáhla se do skříně a vytáhla vodítko. Připnula ho Lence za obojek. " Pojď, čubko, půjdeme se vyvenčit!" Hanka otevřela těžké dveře, za kterými se skrývalo schodiště. Hanka vyrazila nahoru a táhla Lenku na vodítku za sebou. Lenka se, ale u prvního schodu zastavila. Hanka se na ni přísně tázavě podívala. "Paní, vaše rozmazlená otrocká děvka má od pána zakázáno chodit po dvou a tyhle schody nevyjdu." Hance se líbilo, že Lenka pochopila, kde je její místo: " Po schodech můžeš po dvou, ale budeš co nejvíce přikrčená a nahoře automaticky zpátky na čtyři!" Pomalu vyrazily a Lenka pokorně, podle instrukcí. Prošli několika místnostmi, až se objevili venku. Sluníčko pěkně svítilo a Lenka už byla zvyklá na přítmí. Přivřela svoje oči. Asi vyšli nějakým bočním vchodem, protože stály na úpatí malého hradu a všude kolem byla tráva a z kopce na kterém hrad stál, byly vidět všude dokola lesy. "Tak dělej, čubičko, udělej si potřebu!" Vyhrkla nedočkavá Hanka. Lenka nesměle šla do vyšší trávy, kde neochotně zvedla nohu a vyčůrala se. Tráva a zem byla pro nohy nepříjemnější než tvrdý studený kámen.
"Tak holčičko, ale taková špinavá žrát nebudeš!" zkonstatovala Hanka a sáhnula po zahradní hadici. Na konci hadice, byla taková zúžena až špičatá hubice. Hanka sáhnula po kohoutku a pustila vodu. Silný proud vody, vytryskl z hadice. Hanka držela v jedné ruce vodítko a v druhé hadici, kterou neúprosně stříkala Lenku ze všech stran, jako by byla auto. Voda byla studená a Lenka se klepala zimou. Za chvíli Hanka vodu zastavila. Bylo krásně teplo a sluníčko svítilo. Takže Lenka se ještě chvíli klepala, ale brzy byla suchá a bylo jí teplo. Hanka dostala ďábelský nápad: "Bylas už na velké, čubko?" Lenka nechápala, ale odpověděla: "Ne paní, vaše čubička na velké nebyla, nechce se jí." Na to Hanka čekala, lišácky zlomyslně se na Lenku podívala. "Pojď sem!" Ukázala na místo před sebou. Lenka, která nevěděla, co chystá, poslechla. Hanka rychlým pohybem sáhla po hadici a strčila ji Lence do zadku. Tohle Lenka nečekala. A zaúpěla. "Ticho bude, děvko a budeš držet!" okřikla ji Hanka a pomaloučku pustila vodu. Lenka sebou cukala, ale Hanka ji jasně zatažením za obojek dala najevo, že má držet. Voda pomaloučku tekla a Lenka se pomalu plnila. Byl to strašný pocit. Hanka přidržovala hadici a čekala. Za chvíli už hadice nechtěla držet a tlak vody ji vytlačil ven. "Támhle si čapni do trávy a ven s tím!" Zavelela Hanka a Lenka poslechla. Pak to Hanka ještě jednou zopakovala a znovu Lenku opláchla hadicí. "No výborně, umytá, vyčištěná, vyvenčená. Pán bude mít radost." Lence se chtělo brečet. Byla ponížená tím nejpotupnějším způsobem.
Pomalu vyrazili zpátky. Když dorazili dolů, Pavel četl noviny. Jakmile, ale viděl, že dorazily, tak je odložil a opět sledoval, co se bude dít. Hanka už ode dveří hlásila: "Tak čubička je umytá, vyvenčená a dvakrát vyčištěná." Pavel se jen pousmál a souhlasně kývnul. Hanka byla z toho všeho pěkně vzrušená. Sedla si na druhou židli ke stolu k Pavlovi. Pak se posunula na židli dopředu, zvedla latexovou sukni a zařvala na Lenku: "Lízej, děvko!" Jana se zděsila. Za poslední dva dny zažila hodně, ale tohle? "Tak tohle dělat nebudu! Nikdy jsem nebyla na holky a platí to i teď!" dostala ze sebe Lenka. Hanka byla překvapená. Ale Pavel byl muž činu. Okamžitě vyskočil a přitáhnul za obojek Lenku k sobě. Jednou rukou držel pevně obojek a druhou dal Lence facku. "Tys to ještě nepochopila, děvko co? Budu si s tebou dělat úplně cokoli, tak jak je ve smlouvě: Abys odcházela po týdnu po dvou a bez trvalého zranění." Citoval Pavel. "Chci, abys tady Paní poslouchala, a když chce vylízat, tak jí vylížeš. Já kompromisy nedělám!" Pavel se díval, Lence z jednoho metru přímo do očí. To co v nich viděla, by nepřála nikomu. Jeho oči prozrazovaly, že to myslí smrtelně vážně, že si jen tak nehraje. Ostatně už včerejší výprask byl reálný až dost. "Holčičko, jak nebudeš poslouchat, klidně z tebe udělám takovou děvku a šlapku, že to svět neviděl. Uvědom si, že zatím jsi hračka jenom nás dvou a máš relativní soukromí. Ale uvědom si, že taky můžu pozvat partu kamarádů a všichni se na tobě několikrát vystřídají. A kamarádkám budeš muset vylizovat stále. Pokud ani tohle pro tebe není motivace, mám pro tebe ještě lepší. Jak už víš, tak si naše seance nahrávám. Jestli mě opravdu naštveš, hodím ty videa na net i s naší smlouvou. Uvidíme, jak se to bude papínkovi líbit, když zjistí, že jeho školačka je děvkou a že to sama chtěla. A kdo ví, co to udělá s jeho kariérou, když se to dostane do tisku. Takže si dobře rozmysli, jestli budeš poslouchat!" Lenka byla zdrcena. Pavel tím spálil všechny její naděje, všechny mosty. Konečně pochopila, co je to upsat duši ďáblu, jenže ona mu upsala i své tělo, svůj rozum, svoji svobodu, prostě všechno. "A teď lízej, děvko a bez řečí!" rozkázal Pavel a Hanka ochotně vystrčila svoji chlupatou kundu. Lenka velmi neochotně poslechla. Hanka byla čím dál vzrušenější. "A teď mě vyprsti !" zaznělo od Hanky, která byla ve slastných křečích. Pavel na to koukal a nevydržel to. Sundal triko a objevily se jeho krásné vyrýsované svaly. Jeho břicho byl pekáč buchet a jeho ruce byly samý kopeček. Rozepnul kalhoty a začal si hrát s penisem, který se v okamžiku tyčil jak Eiffelovka. Poposunul si židli, aby dosáhnul na Lenku. Začal ji osahávat, mačkat bradavka a prsa. Občas rukou zajel ke klitorisu. Lenka začala být vzrušená. To, co celou dobu držela v sobě, se najednou dralo ven. Hanka byla v jiném světě. Lenka ji chvíli prstila, chvíli lízala. Hanka uvolnila latex, co měla na sobě, a vypadly její výstavní trojky. Hanka si je rukama začala dráždit. Pavel už to nevydržel, přiskočil k Lence a penis jí zasunul do kundy a začal tvrdě přirážet. Lenka byla vzrušená. Najednou Pavel přestal, ale ona ho nemohla sledovat. Nevěděla proč. Najednou jí strčil penis do zadečku a začal v něm pulsovat. Nejdřív pomalu, ale pak zrychloval. Byl neúnavný. Lenka myslela, že vyletí z kůže vzrušením. Pomalu se blížila k vrcholu, když Pavel přestal. Tvrdě ji odsunul a chytil pevně Hanku a ohnul ji přes stůl. Hanka tohle nečekala, ale líbilo se jí to. Pavel si ji vzal se vším všudy, dokud se Hanka neudělala. Lenka na to jen smutně koukala. Po několika desítkách minut konečně skončili a Pavel se jen opovržlivě podíval na Lenku a řekl: "Jen se neboj, děvko, taky se dočkáš. A teď mazej do cely, máš tam v miskách žrádlo a pití!"
konec třetí části
http://dommuz.blog.cz
