Co neděláš nevrátí se

Co neděláš nevrátí se a co uděláš jednou se ti vrátí.

Konečně mám dovolenou, celej rok se těším na to jak budu chodit na houby a jen tak čumět do vody.

Bez lidí, počítačů, televize ...jen já a šumavské lesy a řeka.

Ráno jsem si přivstal a už v půl šesté si to štrádoval lesem.

Košík na houby jsem měl jen takový malý, hlavně jsem si užíval ten klid.

Jako manažer, ředitel továrny v jednom si ho moc neužiju.

Úžasný klid, nechápu proč jezdit do ciziny. Za celou hodinku jsem viděl jen jednu ženskou na koni, jinak nikoho. Vybral jsem si dobře.

Tahle část lesa je nějakého soukromníka, je to tu pěkně zastrčené, nejbližší zpevněná cesta je dobrých deset kiláků.

Ta ženská na koni, zase ji vidím, a očividně čeká že k ní přijdu.

"Ztratil jste se?" ptá se mě.
"Ne, vím dobře kde jsem" odpovídám nasraně.

Přetáhla mě jezdeckým bičíkem tak rychle, že jsem nestačil ani uhnout ani to vykrýt.

Když jsem se vzpamatoval, tak kolem mě stály čtyři jezdci na koních.

"Slušně jsem se Vás pane zeptala zda nejste v nouzi a vy se chováte jak hulvát, mám snad právo vědět proč mi couráte po zahradě" Řvala na mě a ukázala kolem dokola rukou "tady je to totiž celé moje".

"No a co, je to les a do lesa i když soukromého, tak je vstup volný" řval jsem na oplátku zase já na ni.

Hleděla na mě z výšky a očividně si vychutnávala můj vztek.

" Do lesa možná, ale tohle není nikde psané že je to les, je to soukromá obora, tam kde jsi přelézal oplocení je cedule jak kráva, že vstup je jen na vlastní nebezpečí." Mluvila na mě naráz klidně, tykala mi a zřejmě očekávala, že se podělám strachy.

" No O.K. tak se omlouvám a příště si dám pozor, abych jsem nezabloudil. Nemám totiž náladu na něco tak arogantního jako sedí na koni po Vámi." tím jsem měl věc za vyřešenou, nechtěl jsem si kazit den a měl jsem se k odchodu.

Začala se smát, provokativně na mě koukala a pak tvrdým hlasem řekla směrem k těm ostatním jezdcům.

" Svázat a dovést do tábora".

" Cože, to snad ..." dostal jsem pěknou šupu, zatmělo se mi před očima.


Probral jsem se v útulné místnosti ležící na koberci, ruce svázané za zády se smyčkou kolem krku.

Do pr... co to má znamenat. V hlavě mi to začalo šrotovat.

Ta ženská na koni, co mluvila, tu už jsem někde vyděl, ale kde. Očividně na mě v tom lese číhala.

Že by jí šlo o prachy a tak mě unesla. Ne, to je spíš jak nějaká pomsta z minulosti.

Bože nemůžu si vybavit odkud ji znám.

Snažil jsem se více se rozhlédnout po místnosti.


"No konečně se páníček vyspinkal" pronesla ironickým hlasem.

Seděla v koženém ušáku, oblečená v jezdeckém kostýmu a vysokými holínkami a v jedné zastrčený bičík.

Snažil jsem se otočit k ní, abych na ni viděl lépe.

"Klekni si sem přede mne." poručila.

"A jak asi, když jsi mě svázala" odsekl jsem vztekle.

"Mám ti to ukázat?" a začala z holiny vytahovat jezdecký bičík.

Raději jsem zmobilizoval všechny své síly, kleknul si a po kolenou se došoural před ušák.

Klečel jsem cca metr od jejich nohou a cítil vůni kůže. Ruce spoutané za zády, smyčku kolem krku utaženou od toho, jak jsem se snažil dostat na kolena.

No to snad ne. V kalhotách mi narůstala boule od vzrušení. Snad si ji nevšimne. Díval jsem se na tu její nohu v holínce a hlavou mi běhali otázky a zjištění, které jsem odmítal přijmout.

Bože někdo mě unese, spoutá, mává na mě bičíkem a já nakonec ve svých 45 letech zjistím, že jsem subík a masochista k tomu, že mě vzrušuje ponížení, bolest a ... prásk

Ta sedla. Placka bičíku mi přistála na tváři a jak jsem se lekl, tak jsem se svalil na bok.

Rozesmála se zvonivým smíchem, byl jsem tak překvapený tou nenadálou reakcí, že jsem musel vypadat asi jako dementní blbec.

"Klekni si a dej kolena od sebe, ať máš větší stabilitu."

Jo stabilitu, hlavně lepší přístup k nářadí, pomyslel jsem si, ale co nejrychleji jsem se snažil vyplnit rozkaz. Vůbec mě nenapadlo protestovat, nebo se ohradit proti ráně kterou jsem inkasoval.


"Zřejmě přemýšlíš proč jsi tady a proč svázaný, ponížený. Co s tebou asi tak zamýšlím, a jestli ti jde o život, nebo mě jde o peníze a tak dál, viď?"

Naklonila se přede mne a bičíkem mi zvedla hlavu tak, abych se musel podívat do jejích očí.

Ty oči, kde já je jenom viděl, zelené jak lesní tůň, tvrdé ale přitom plné něhy. Jen aby neviděla v mých očích strach.

Co oči, ale ten výstřih, krásný járek mezi dvěma melounky.

" Nic z toho chlapečku, jen ti chci vrátit dluh.

Znáš to pořekadlo "co neděláš nevrátí se, co uděláš jednou se ti vrátí" , nebo by se spíše na tvou situaci hodilo "oko za oko, znásilnění za znásilnění."

" Paní proboha o čem to mluvíte, já Vás neznám, nikdy jsem Vás neviděl" Netroufal jsem si jí už tykat, ani mluvit vztekle. Nějak mi to nešlo přes zuby.

" Tak ty mě ještě stále nepoznáváš, no jistě, je to už dvacet let a já byla mladičká naivní holčička."

Zvedla mi hlavu za bradu "Tak si mě prohlídni, zase jsem se tak moc nezměnila" .

Koukal jsem do jejich očí, na ústa a zase do očí a ona se začala smát.

Ta štěrbina mezi zuby, bože to je ta holka ve skladu, kterou jsem si vzal bez jejího souhlasu a ještě ji tenkrát vyhodil z práce."

Poznala mi na očích, že jsem konečně prohlédl a vybuchla smíchy.

"Ano správně, jsem to já, ta holka ze skladu, kterou jsi donutil, aby ti vykouřila péro, kterou si zbavil věnečku, aniž by jsi bral ohled na bolest kterou mi tím způsobíš. Jsem ta prostinká uklízečka která, když neposlechne tak ji udáš za krádež. To trdlo které jsi znásilnil a pak navrch ještě vyrazil z práce.

Roky jsem se připravovala na tuhle chvíli, léta jsem si to představovala. Ale žádná z představ nebyla tak úžasná jako tenhle tvůj pohled zjištění"


Držela mi hlavu stále za bradu tak, aby mi viděla do obličeje.

Měl jsem zatnuté zuby a dýchal zhluboka nosem. Nedokázal jsem to v hlavě uspořádat.

Ta malá holka, která v továrně mého otce dělala snad týden uklízečku, je dominou. Dominou, která vlastní les, koně a to co bylo kolem mě.

Ta holka je na tom tak, že si troufá vrátit mi ponížení, které jsem jí uštědřil kdysi já jako puberťák. Jaképak ponížení, každá ženská z fabriky by byla štěstím bez sebe, kdybych o ni zavadil jen okem a ona mi chce něco vracet.


Pustila mě a sedla si do křesla naproti, jednu nohu mi položila na rameno a druhou křížem přes ni tak, abych ji měl přímo u nosu.

Vůně kůže a leštidla mi vletěla do nosu a ten moment jsem začal mít těsné kalhoty v rozkroku.

"Teď mi jazykem umyješ botu včetně podrážky".

Teď musím vyzkoušet jak daleko je schopná zajít. Co vlastně má se mnou v úmyslu.

"Ne. Nenechám ze sebe dělat otroka. Fajn jako puberťák jsem Vás jednou ojel, a co má být, měl jsem pocit, že se Vám to taky líbilo. A asi jste zase tak moc netrpěla, když jste teď tím čím jste. Dobrá, chcete mi to vrátit? Znásilnit mě, zbičovat nebo něco podobného. Tak do toho, nakonec se mi třeba bude líbit. Pak si řekněte jaké chcete výkupné, já Vám zaplatím to Vaše ponížení, slíbím že to na Vás neprásknu a půjdu svou cestou."

Zírala na mě ještě hodnou chvíli po tom co jsem domluvil.

Pak se předklonila rozepla mi kalhoty ze kterých mi vytáhla naběhnuté péro.

Vydechl jsem úlevou a zároveň strnut nad tím, že celou dobu věděla jak mě má pozice vzrušuje.

"Ráda bych tě znásilnila, ale bohužel jsi mi zhatil plány. Tady by nešlo o znásilnění, ale o službu. Uvažuji proto o jiném trestu."

"No výborně. O jakém trestu, sem sním ať to máme za sebou"

" Uvažuji o tom, že tě svléknu, do prdele ti strčím kolík, podvážu koule, na péro ti přidělám ceduli s nápisem PEDOFIL a vyhodím tě někde uprostřed města."

Ta představa mě celkem vyděsila. Na druhou stranu mě tak vzrušila, že mi péro trčelo a slintalo jak o život.

Ona se očividně bavila, prstem začala jezdit po uzdičce mého ptáku. Netroufal jsem si ani uhnout, jen jsem tiše trpěl a přál si aby ho vzala do dlaně a sevřela. " nebo ti to vrátím stejnou mincí. Ty jsi mě připravil o panenství a tak já tě na oplátku připravím o tvé mužství."

Tiše jsem zasípěl "Prosím. ...Paní ....prosím... ne. "

"Copak, nechceš abych si hrála s tvým klacíkem, a nebo abych se ti pomstila, tak jak jsem řekla."

Stále držela mé péro sevřené v dlani a malíčkem jezdila po uzdičce.

"....ne tu pomstu.... Udělám co poručíte, přijmu jakýkoli trest, jen ne ......" nedokázal jsem to ani zopakovat.

Při představě jak budu muset polici vysvětlovat, jak se mi to stalo, mě jímala hrůza.

Přestala s drážděním mého péra. " Dávám ti na vybranou stejně tak, jako jsi dal kdysi ty mě. Nechám tě tu samotného zhruba půl hodiny. Můžeš se rozhodnout mezi odchodem a nebo strávením třeba třídenní dovolené v mých službách."

Úplně mě tím vykolejila. " A jaký bude mít důsledek můj odchod?"

Na to mě beze slova rozvázala, zapnula obrazovku a odešla.

Koukal jsem na televizi, kde probíhali fotky na kterých jsem byl v řekněme situaci, kterou by se bulvár pěkně dlouho bavil.

Sakra kde to vzala? Fotky z nudapláže, intimní fotky z gay párty ... Tohle jestli dá nějakému snažílkovi z bulváru, tak se budu muset uklidit na hodně dlouho, to by byl můj konec.

Bylo mi jasné, že tohle by asi hodně zakývalo mým postavením. Před tím se asi útěkem, ani penězi nezachráním.

Jediná varianta je hrát její hru.

Na druhou stranu tím, že tady strávím část dovolené nemusí být zase tak zle i když jí dám další palivo pro zneužití.

Stál jsem uprostřed místnosti a zvažoval všechny alternativy když vstoupila dovnitř.

Byla převlečená do nádherných letních bílých mírně průsvitný šatů olemovaných červeně, které zakrývali jen to nejdůležitější.

" Tak jaképak je tvé rozhodnutí?" stála u dveří, úsměv ve tváři.

Koukal jsem na ni snad minutu jak na zjevení, hlavu plnou otázek, ale nevěděl jsem kterou vyslovit první.

Pootevřela dveře a ukázala rukou, že mohu odejít. "Zbabělec co se bojí trestu může jít, trestanec si klekne a může prosit o milost."

V hlavě mi to šrotovalo jako nikdy.

Když odejdu, pomstí se mi tím že mě zničí a ještě budu v jejich očích zbabělec.

Když zůstanu tak ..., tak co? Dostanu nakládačku, budu se před ní ponižovat a možná to zase nebude tak strašný, ale o milost mě škemrat nedonutí.


Klekl jsem si před ni, sklonil hlavu "Paní prosím dovolte mi odčinit svou vinu ve vašich službách, prosím o Vás o potrestání za to co jsem Vám způsobil" na to jsem jí políbil špičku boty, krásných jehlových červených lodiček.