Probudilo mě prohnutí matrace u mých nohou.
Otevřela jsem oči.
Na posteli seděla Paní Gita a zkoumavě nás pozorovala.
Chtěla jsem jí pozdravit, ale naznačila mi, ať jsem potichu a ležím.
Koukala na nás a usmívala se. Jako vědec, který objevil nový prvek.
Netrvalo dlouho a Alice zívla, protáhla se a kopla se do kolena o mou klícku.
Zaskučely jsme obě.
Paní Gitu to pobavilo.
Obě jsme ji pozdravily a Paní Gita zavrtěla hlavou:
"Teda, vy jste ale dvojka. Vás by měli ukazovat v cirkuse." A nahlas se rozesmála.
"Oblečení na dnešek jsem vám připravila. Dneska si máknete, služtičky. Až odjede naše společnost, vše rychle uklidíte a připravíte čtyři pokoje. Dva normální a dva s dvěma klecemi. Nána bude pracovat v bukru a ve sklepě, takže vám nepomůže.
V sále vyrobíte stůl pro pět Dam a devět otroků. Pro otroky budou připravené misky i krmítka a to v řadě u zdi vedle stolu.
Na stůl přijdou svícny, sváteční ubrus a sváteční servisy."
Vylezly jsme z postele, políbily v kleče Paní Gitě ručku a běžely se umýt a nasnídat.
Oblečení byly kostýmy služek, ale nějaké nové. Vše se po oblečení propnulo a protáhlo tenounkým lankem, které mělo konec tvarovaný tak, že zacvaknutím do zadní části obojku se z kostýmu stala celistvá věc.
Navíc se díky našim pohybům utahoval integrovaný korzet.
Za hodinu jsme měly těla jako ve svěráku. Ale nebylo to bolestivé.
Snídani nám Paní Gita dovolila sníst v sedě u stolu.
Připravily jsme snídaně pro ostatní a zatímco Alice zůstala, aby je vydala, já šla přerovnat stoly v sále a kompletně tam uklidit.
Připravila jsem stoly, křesla a rohožky.
Došla jsem si pro sváteční ubrus a servis, vše připravila a zakryla plachetkou.
Když jsem se vrátila do jídelny, právě se společnost zvedala k odchodu.
Paní Justa s Fredem nám ještě jednou přáli mnoho štěstí do manželství a Paní Jil, obletovaná blonďákem mi při loučení pošeptala, že až se za týden vrátí, vypůjčí si mě. Blonďák prý potřebuje totéž, co Čubka. Ale on si to zaslouží a chce to.
Paní Gábina při loučení prohlásila, že už se těší na další setkání, protože jsem byla zajímavá žákyně.
Odjeli.
Paní Gita se ten den chovala divně. Jako by se něčeho bála.
Vysvětlení přišlo přesně ve 14:22.
Zazvonil zvonek a já šla k vratům. Před nimi stála starší Dáma s dvěma otroky na vodítkách a ... Mína na vodítku, vedená mužem asi čtyřicetiletým.
Chvilku jsem váhala, jestli je to Mína, nebo Týna, ale zaslechla jsem jméno.
Bylo řečeno heslo.
Vpustila jsem společnost dál.
Odvedla jsem je do šatny a pak k Paní Gitě.
Starší Dáma se vrhla Gitě kolem krku.
Dámy se vítaly se slzami v očích.
Paní Gita nás tři postavila do latě a představila nám Paní Alenu - svou sestru. Náně a Alici představila Mínu a jejího Pána Alexe.
Alex vypadal sympaticky. Měl silné, mozolnaté ruce a trochu se omlouval, že neumí Česky.
Mína si nás zvědavě prohlížela. Nejvíc mě. Vypadala jako pes, když pokládá hlavu.
"Máti, ty sis pořídila dvě subky a staříka? Myslela jsem, že máš ráda ocáskové hračky!?"
"To víš, že mám!" Zasmála se Paní Gita.
"Mám jednu hračku ocáskovou, jednu ocáskovou s kozičkami a jednu s kozičkami a kundou. Můžu si hrát kdy chci a s čím chci."
Mína chtěla ještě něco říct, ale jemné trhnutí obojkem ji donutilo sklapnout a sklopit oči.
Paní Gita se nadechla a spustila: "Od chvíle, kdy jsi odsud odjela, se mnohé změnilo. Už jsem jen poloviční majitelka tvrze. Druhou polovinu vlastní Dášeňka a Alice. A nepřeji si, abys to brala na lehkou váhu. Jsou to sice mí otroci a hračky, ale zároveň přátelé, na které se mohu spolehnout ve všem."
Nechala Mínu strávit informaci a pokračovala:
"Zajímalo by mě, jak to, že ty jsi přijela jako otrokyně na vodítku. Neměla to vodítko mít v ruce ty?"
Paní Alena dloubla Mínu mezi žebra. "No, řekni to sama!"
Mína zrudla jako pivoňka.
"Já... Já jsem přehnala trest pro otroka..."
"Prostě a jednoduše ho málem zabila. Takže dostala vybrat: Kriminál, nebo tři měsíce jako otrokyně. Vybrala si to druhé!" Skočila jí do řeči Paní Alena.
Paní Gita se zachmuřila a přes obličej jí přešla vlna smutku. Vzdychla a odevzdaně řekla, že je každý svého štěstí strůjcem. Potom mě poslala, abych společnost ubytovala.
Vedla jsem je k pokojům a cestou do mě Mína šťouchla. "Hele, tebe já odněkud znám, ty jsi mi povědo... ugh."
Pan Alex jí nekompromisně vrazil do pusy roubík a pohrozil karabáčem.
Ubytovala jsem Pana Alexe a Mínu a o chvíli později Paní Alenu s otroky.
"Jak jsi tu dlouho? Že tě vůbec neznám? Loni jsi tu ještě nebyla." Optala se mě Paní Alena.
"Od 26. června, Paní Aleno."
"Jů, to jste si tedy s Gitou mákly. Počkej! Nejsi ty náhodou důvod, proč byla Mína umístěna u mne?! Ale to bys musela být kluk!" A sáhla mi pod sukni. "No, tak to mi vysvětli!"
"Ano, Paní Aleno, jsem ten důvod. Mezi dobou, kdy mě Mína s Týnou málem zabily, se stalo velmi mnoho věcí a s některými se sama ještě vyrovnávám. Ráda Vám budu vše vyprávět, ale pokud dovolíte, tak až v soukromí." Řekla jsem opatrně a očima ukázala na dva otroky s našpicovanýma ušima.
"Jasné. Jsem ráda, že jsi to přežil. Podle toho, co mi Gita vyprávěla, to s tebou bylo moc zlé. Někdy si tě vypůjčím a povíš mi celý příběh. Teď máš určitě co dělat. Jdi si po své práci."
Poděkovala jsem, políbila Paní Aleně ručku a šla za Paní Gitou.
Ta se mě hned zeptala, jestli ze mě její sestra netahala rozumy. Převyprávěla jsem jí náš rozhovor a Paní mi hned řekla, které detaily nemám říkat.
V 17:43 znovu zazvonil zvonek.
Přijela druhá sestra Paní Gity, Paní Soňa s manželem - otrokem a Týna s dvěma mladými otroky.
Tahle společnost byla trochu jiná. Paní Soňa byla odtažitá a nepříjemná. A Týna se v ní shlédla. Chovala se podobně.
Ale s Paní Gitou se Týna přivítala srdečně. Padly si do náručí a chvilku vzrušeně hovořily.
Opět jsem byla vyslána hosty ubytovat.
Týna i Paní Soňa si nechaly ukázat své pokoje a poslaly mě pryč.
Paní Gita nechala Alici a Nánu připravit slavnostní hostinu a já jsem jí měla před ní doprovodit při exkurzi po tvrzi.
Všichni hosté měli oči mavrch hlavy, jak moc se tvrz změnila a měli spousty zvědavých otázek.
Exkurzi Paní Gita ukončila v sále, kde už byla připravena hostina.
Nemohu říct, že bych neměla škodolibou radost, když jsem viděla Mínu, jak byla usazena mezi nás, otroky a házela vyzývavé pohledy na Paní Gitu a Týnu. Paní Gita dělala, že nevidí, ale já jsem poznala, že je z toho smutná.
A Týna se sestře škodolibě posmívala.
Paní Gita povstala a poděkovala všem, že přijeli na Štědrovečerní večeři. V rychlosti vylíčila základní děj po uplynulý rok.
Pak vyzvala nás tři, abychom se chopily svých povinností servírek.
Večeře se táhla. Byla trochu zvláštní. Žádný stromeček, žádný kapr a šupiny pro štěstí. Ale jídla bylo do sytosti.
I otroci dostali stejné jídlo, jako Dámy.
Ale do misek a nakrájené na malé kousky.
My tři jsme se najíst nestačily a tak nás jednu po druhé poslala později večer se najíst do přípravny.
Večer plný vyprávění, chvástání, chlubení, pomlouvání...
Uvědomila jsem si, jak je mi dobře s mou ženou, která kdykoliv to bylo možné, mi dala polibek, nebo mě objala. I prosté položení ruky na ruku bylo báječným povzbuzovadlem. A já se jí snažila oplácet stejně.
Pochopila jsem výrok Paní Gity o trestu a pochopila jsem i její smutek.
Cvičila si mě pro sebe a já se zamilovala do jiné. Byla to však stále má Paní Gita. Vládkyně s pevnou rukou i pečovatelka. A my jí byly obě vděčnými otrokyněmi. Věděly jsme, že Ona nás nepodrazí a neublíží nám.
"Dášo, slyšíš?" Jasný hlas Paní Gity mě vtrhl z myšlenek.
"Ano, Paní Gito, slyším."
"Výborně. Dones z mé ložnice balíčky, kteté jsou na posteli."
Vyletěla jsem jako střela.
Zpět a s plnou náručí balíčků jsem byla za chvilinku. Stála jsem před Paní Gitou a ta brala jeden dárek za druhým. Podávala je obdarovaným.
I na všechny otroky se dostalo.
Alice dostala velikou kosmetickou sadu a já dostala obálku, na jejíž otevření a přečtení textu Paní Gita trvala.
V obálce byl poukaz na kliniku estetické medicíny. K ní byl přiložen lístek s textem: "Chceš-li být opět úplným mužem, zde je cesta. Ale měl bys vědět, že není důležité, jak člověk vypadá, ale jaký je uvnitř. Volba je na tobě a platí po dobu neomezenou. G"
Stála jsem tam jako trubka a tekly mi z očí slzy. Snažila jsem se vykoktat nějaké poděkování, ale Paní Gita mě zarazila: "Neříkej nic, Dášeňko. Ať budeš mít jakékoliv tělo a jakékoliv jméno, jsi ty s Alicí tím nejlepším, co mi život dal. A přestaň bulet, nebo ti dám k slzám pádný důvod!"
Zahartusila, ale neznělo to moc věrohodně.
Políbila jsem jí v kleče ruku.
Pohladila mě a měkce řekla, ať sklidíme ze stolu.
Po našem návratu z přípravny byl už sál prázdný. Až na Paní Gitu.
"Alice a Dášeňko. Děkuji vám za skvělou službu. Jděte se pořádně vyspat, zítra vás opět čeká práce."
Neodešly jsme. Zůstaly jsme s naší Paní a nenechaly jí upadnout do smutku.
Vzala nás k době do postele. Nánu do nohou a nás dvě po svých bocích.
Každou z nás pohladila a Nána dostala už obvyklého dudlíka z palce u nohy.
Otevřela jsem oči.
Na posteli seděla Paní Gita a zkoumavě nás pozorovala.
Chtěla jsem jí pozdravit, ale naznačila mi, ať jsem potichu a ležím.
Koukala na nás a usmívala se. Jako vědec, který objevil nový prvek.
Netrvalo dlouho a Alice zívla, protáhla se a kopla se do kolena o mou klícku.
Zaskučely jsme obě.
Paní Gitu to pobavilo.
Obě jsme ji pozdravily a Paní Gita zavrtěla hlavou:
"Teda, vy jste ale dvojka. Vás by měli ukazovat v cirkuse." A nahlas se rozesmála.
"Oblečení na dnešek jsem vám připravila. Dneska si máknete, služtičky. Až odjede naše společnost, vše rychle uklidíte a připravíte čtyři pokoje. Dva normální a dva s dvěma klecemi. Nána bude pracovat v bukru a ve sklepě, takže vám nepomůže.
V sále vyrobíte stůl pro pět Dam a devět otroků. Pro otroky budou připravené misky i krmítka a to v řadě u zdi vedle stolu.
Na stůl přijdou svícny, sváteční ubrus a sváteční servisy."
Vylezly jsme z postele, políbily v kleče Paní Gitě ručku a běžely se umýt a nasnídat.
Oblečení byly kostýmy služek, ale nějaké nové. Vše se po oblečení propnulo a protáhlo tenounkým lankem, které mělo konec tvarovaný tak, že zacvaknutím do zadní části obojku se z kostýmu stala celistvá věc.
Navíc se díky našim pohybům utahoval integrovaný korzet.
Za hodinu jsme měly těla jako ve svěráku. Ale nebylo to bolestivé.
Snídani nám Paní Gita dovolila sníst v sedě u stolu.
Připravily jsme snídaně pro ostatní a zatímco Alice zůstala, aby je vydala, já šla přerovnat stoly v sále a kompletně tam uklidit.
Připravila jsem stoly, křesla a rohožky.
Došla jsem si pro sváteční ubrus a servis, vše připravila a zakryla plachetkou.
Když jsem se vrátila do jídelny, právě se společnost zvedala k odchodu.
Paní Justa s Fredem nám ještě jednou přáli mnoho štěstí do manželství a Paní Jil, obletovaná blonďákem mi při loučení pošeptala, že až se za týden vrátí, vypůjčí si mě. Blonďák prý potřebuje totéž, co Čubka. Ale on si to zaslouží a chce to.
Paní Gábina při loučení prohlásila, že už se těší na další setkání, protože jsem byla zajímavá žákyně.
Odjeli.
Paní Gita se ten den chovala divně. Jako by se něčeho bála.
Vysvětlení přišlo přesně ve 14:22.
Zazvonil zvonek a já šla k vratům. Před nimi stála starší Dáma s dvěma otroky na vodítkách a ... Mína na vodítku, vedená mužem asi čtyřicetiletým.
Chvilku jsem váhala, jestli je to Mína, nebo Týna, ale zaslechla jsem jméno.
Bylo řečeno heslo.
Vpustila jsem společnost dál.
Odvedla jsem je do šatny a pak k Paní Gitě.
Starší Dáma se vrhla Gitě kolem krku.
Dámy se vítaly se slzami v očích.
Paní Gita nás tři postavila do latě a představila nám Paní Alenu - svou sestru. Náně a Alici představila Mínu a jejího Pána Alexe.
Alex vypadal sympaticky. Měl silné, mozolnaté ruce a trochu se omlouval, že neumí Česky.
Mína si nás zvědavě prohlížela. Nejvíc mě. Vypadala jako pes, když pokládá hlavu.
"Máti, ty sis pořídila dvě subky a staříka? Myslela jsem, že máš ráda ocáskové hračky!?"
"To víš, že mám!" Zasmála se Paní Gita.
"Mám jednu hračku ocáskovou, jednu ocáskovou s kozičkami a jednu s kozičkami a kundou. Můžu si hrát kdy chci a s čím chci."
Mína chtěla ještě něco říct, ale jemné trhnutí obojkem ji donutilo sklapnout a sklopit oči.
Paní Gita se nadechla a spustila: "Od chvíle, kdy jsi odsud odjela, se mnohé změnilo. Už jsem jen poloviční majitelka tvrze. Druhou polovinu vlastní Dášeňka a Alice. A nepřeji si, abys to brala na lehkou váhu. Jsou to sice mí otroci a hračky, ale zároveň přátelé, na které se mohu spolehnout ve všem."
Nechala Mínu strávit informaci a pokračovala:
"Zajímalo by mě, jak to, že ty jsi přijela jako otrokyně na vodítku. Neměla to vodítko mít v ruce ty?"
Paní Alena dloubla Mínu mezi žebra. "No, řekni to sama!"
Mína zrudla jako pivoňka.
"Já... Já jsem přehnala trest pro otroka..."
"Prostě a jednoduše ho málem zabila. Takže dostala vybrat: Kriminál, nebo tři měsíce jako otrokyně. Vybrala si to druhé!" Skočila jí do řeči Paní Alena.
Paní Gita se zachmuřila a přes obličej jí přešla vlna smutku. Vzdychla a odevzdaně řekla, že je každý svého štěstí strůjcem. Potom mě poslala, abych společnost ubytovala.
Vedla jsem je k pokojům a cestou do mě Mína šťouchla. "Hele, tebe já odněkud znám, ty jsi mi povědo... ugh."
Pan Alex jí nekompromisně vrazil do pusy roubík a pohrozil karabáčem.
Ubytovala jsem Pana Alexe a Mínu a o chvíli později Paní Alenu s otroky.
"Jak jsi tu dlouho? Že tě vůbec neznám? Loni jsi tu ještě nebyla." Optala se mě Paní Alena.
"Od 26. června, Paní Aleno."
"Jů, to jste si tedy s Gitou mákly. Počkej! Nejsi ty náhodou důvod, proč byla Mína umístěna u mne?! Ale to bys musela být kluk!" A sáhla mi pod sukni. "No, tak to mi vysvětli!"
"Ano, Paní Aleno, jsem ten důvod. Mezi dobou, kdy mě Mína s Týnou málem zabily, se stalo velmi mnoho věcí a s některými se sama ještě vyrovnávám. Ráda Vám budu vše vyprávět, ale pokud dovolíte, tak až v soukromí." Řekla jsem opatrně a očima ukázala na dva otroky s našpicovanýma ušima.
"Jasné. Jsem ráda, že jsi to přežil. Podle toho, co mi Gita vyprávěla, to s tebou bylo moc zlé. Někdy si tě vypůjčím a povíš mi celý příběh. Teď máš určitě co dělat. Jdi si po své práci."
Poděkovala jsem, políbila Paní Aleně ručku a šla za Paní Gitou.
Ta se mě hned zeptala, jestli ze mě její sestra netahala rozumy. Převyprávěla jsem jí náš rozhovor a Paní mi hned řekla, které detaily nemám říkat.
V 17:43 znovu zazvonil zvonek.
Přijela druhá sestra Paní Gity, Paní Soňa s manželem - otrokem a Týna s dvěma mladými otroky.
Tahle společnost byla trochu jiná. Paní Soňa byla odtažitá a nepříjemná. A Týna se v ní shlédla. Chovala se podobně.
Ale s Paní Gitou se Týna přivítala srdečně. Padly si do náručí a chvilku vzrušeně hovořily.
Opět jsem byla vyslána hosty ubytovat.
Týna i Paní Soňa si nechaly ukázat své pokoje a poslaly mě pryč.
Paní Gita nechala Alici a Nánu připravit slavnostní hostinu a já jsem jí měla před ní doprovodit při exkurzi po tvrzi.
Všichni hosté měli oči mavrch hlavy, jak moc se tvrz změnila a měli spousty zvědavých otázek.
Exkurzi Paní Gita ukončila v sále, kde už byla připravena hostina.
Nemohu říct, že bych neměla škodolibou radost, když jsem viděla Mínu, jak byla usazena mezi nás, otroky a házela vyzývavé pohledy na Paní Gitu a Týnu. Paní Gita dělala, že nevidí, ale já jsem poznala, že je z toho smutná.
A Týna se sestře škodolibě posmívala.
Paní Gita povstala a poděkovala všem, že přijeli na Štědrovečerní večeři. V rychlosti vylíčila základní děj po uplynulý rok.
Pak vyzvala nás tři, abychom se chopily svých povinností servírek.
Večeře se táhla. Byla trochu zvláštní. Žádný stromeček, žádný kapr a šupiny pro štěstí. Ale jídla bylo do sytosti.
I otroci dostali stejné jídlo, jako Dámy.
Ale do misek a nakrájené na malé kousky.
My tři jsme se najíst nestačily a tak nás jednu po druhé poslala později večer se najíst do přípravny.
Večer plný vyprávění, chvástání, chlubení, pomlouvání...
Uvědomila jsem si, jak je mi dobře s mou ženou, která kdykoliv to bylo možné, mi dala polibek, nebo mě objala. I prosté položení ruky na ruku bylo báječným povzbuzovadlem. A já se jí snažila oplácet stejně.
Pochopila jsem výrok Paní Gity o trestu a pochopila jsem i její smutek.
Cvičila si mě pro sebe a já se zamilovala do jiné. Byla to však stále má Paní Gita. Vládkyně s pevnou rukou i pečovatelka. A my jí byly obě vděčnými otrokyněmi. Věděly jsme, že Ona nás nepodrazí a neublíží nám.
"Dášo, slyšíš?" Jasný hlas Paní Gity mě vtrhl z myšlenek.
"Ano, Paní Gito, slyším."
"Výborně. Dones z mé ložnice balíčky, kteté jsou na posteli."
Vyletěla jsem jako střela.
Zpět a s plnou náručí balíčků jsem byla za chvilinku. Stála jsem před Paní Gitou a ta brala jeden dárek za druhým. Podávala je obdarovaným.
I na všechny otroky se dostalo.
Alice dostala velikou kosmetickou sadu a já dostala obálku, na jejíž otevření a přečtení textu Paní Gita trvala.
V obálce byl poukaz na kliniku estetické medicíny. K ní byl přiložen lístek s textem: "Chceš-li být opět úplným mužem, zde je cesta. Ale měl bys vědět, že není důležité, jak člověk vypadá, ale jaký je uvnitř. Volba je na tobě a platí po dobu neomezenou. G"
Stála jsem tam jako trubka a tekly mi z očí slzy. Snažila jsem se vykoktat nějaké poděkování, ale Paní Gita mě zarazila: "Neříkej nic, Dášeňko. Ať budeš mít jakékoliv tělo a jakékoliv jméno, jsi ty s Alicí tím nejlepším, co mi život dal. A přestaň bulet, nebo ti dám k slzám pádný důvod!"
Zahartusila, ale neznělo to moc věrohodně.
Políbila jsem jí v kleče ruku.
Pohladila mě a měkce řekla, ať sklidíme ze stolu.
Po našem návratu z přípravny byl už sál prázdný. Až na Paní Gitu.
"Alice a Dášeňko. Děkuji vám za skvělou službu. Jděte se pořádně vyspat, zítra vás opět čeká práce."
Neodešly jsme. Zůstaly jsme s naší Paní a nenechaly jí upadnout do smutku.
Vzala nás k době do postele. Nánu do nohou a nás dvě po svých bocích.
Každou z nás pohladila a Nána dostala už obvyklého dudlíka z palce u nohy.
