Probuzení bylo také příjemné. Alice stále ještě pochrupkávala a funěla mi za ucho.
Opatrně jsem vstala a šla na záchod.
Přišla tam za mnou.
Domluvily jsme se, že ležet už nepůjdeme. Ustlaly jsme postel, proběhly koupelnou, nachystaly snídaně a čekaly na ostatní.
První přišla Paní Gita s Nánou.
Paní byla ve vynikající náladě a při snídani nešetřila chválou a poplácáváním po našich zadcích.
Nána vypadala, jako by složila vagón uhlí.
Netrvalo moc dlouho a všichni byli po snídani. Mína dokonce mohla trochu normálně mluvit. Tedy do chvíle, než jí Pan Alex pohrozil roubíkem.
Celý den se nesl poklidně. Dámy a Pán debatovali a otroci s otrokyněmi jim sloužili.
Občas došlo na chlubení se vlastnostmi a výkony otroků, s praktickými ukázkami.
Paní Gita se pochlubila našimi bradavkami s tunýlky a Dámám se to moc líbilo. Okamžitě se ptaly, kde se dají tyto tunýlky sehnat a jak vyrobit tak velké bradavky.
Paní Gita pobídla Nánu, aby odpověděla za ni. Její odpověď ji však trochu naštvala.
Nána totiž přiznala, že má v zásobě několik stovek různých tunýlků, včetně nástrojů na jejich aplikaci.
"No to si ještě probereme, Nanynko! Budu požadovat, abys je měla taky!"
Nána trochu zbledla. Byla u toho, když je doktorka aplikovala nám a moc dobře viděla, jak jsme trpěli.
Paní Gita vysvětlila Dámám, jak postupovat při tvarování bradavek.
To se zase otroci tvářili tak kysele, že to Paní Gitu rozesmálo.
Dámy si toho všimly a hned daly otrokům první lekci. Za kyselý obličej dostali Týnini otroci po pár fackách a otrok Paní Soni kopanec kolenem do rozkroku. Složil se jako metr a ještě rád své Paní políbil nastavenou nožku.
Oběd byl příjemný a poklidný. S Alicí jsme se otáčely na place a Nána myla nádobí.
Odpoledne Paní Gita nařídila volný program a společnost se rozprchla. Jen Paní Alena zůstala sedět a nervózně po nás pošilhávala, když jsme se uvelebily u nohou Paní Gity.
"Copak Ti nedá spát, Alenko?" Otázala se Paní Gita.
"Chtěla bych se tě něco zeptat. Ale..." Paní Alena ukázala bradou na nás.
"Jen mluv. Mají právo to slyšet."
"Ale já chci o doktorce..."
"Tím víc na to mají právo, když je chtěla zabít a málem se jí to povedlo!"
Stála za svým Paní Gita.
Paní Alena se nadechla a jako by se styděla, řekla: "Doktorka mi upravila a očipovala mé další čtyři otroky. Ale nepovedlo se jí to. Otrokům měla narůst prsní hmota jako Dášeňce, ale místo toho jim vypadaly vlasy i vousy a vše, co jim teď roste je bílé. Navíc jsou extrémně sexuálně aktivní a výkonní.
Mám to Justě říct?"
"No, asi budeš muset."
"Myslíš že mě zavřou?"
"To nevím. Proč jsi to Justě neřekla hned?"
"Já si to v tu chvíli neuvědomila a došlo mi to, až když jsem vás pozvala k sobě..."
"Utěšovat tě nebudu, děsit taky ne. Až Justa přijede, řekneš jí to a pak se uvidí." Uzavřela Paní Gita.
Paní Aleně se chvěla brada a měla v očích slzy.
Paní Gita ji chvilku pozorovala. Pomalu vstala.
Došla k ní a velmi ošklivě se na ni podívala.
Paní Alena se přikrčila.
"Tak panička se bojí, že by dejchala cezený vzduch, že by ji zavřeli..."
Nadechla se, div jí halenka nepraskla a zařvala jako na buzeráku:
"Tak podívej, ty frajle. Uvědomovala sis co děláš? Že ničíš něčí život? My všechny Sestry to děláme. Každá jinak, ale všechny. A musíme být na to připraveny. Bavila ses dobře, když sis ty kluky představila s kozama? Došlo ti, co to udělá s jejich psychikou? Teď tu fňukáš jako malá holka!"
Paní Alena na ni koukala jako na kata.
Paní Gita se zeptala už tišeji: "Je o ně řádně postaráno?"
Paní Alena pokývala hlavou.
"Netrpí hlady, zimou, nedostatkem lékařské péče?"
"Ne. Starám se o ně jak nejlíp můžu. Máme i své lékaře..."
"Tak se seber, ať tě nikdo další nevidí ubrečenou. Nebo ti budu muset seřezat záda bejkovcem. Mám originál z Rumunska!"
Paní Alena si utřela slzy nabídnutým kapesníkem a vstala. Podívala se na Paní Gitu, tiše jí poděkovala a odešla.
Paní Justa se vrátila, když jsme seděli u večeře. Měla pod očima tmavé skvrny z nevyspání a únavy. Fred nevypadal líp.
Doslova se skáceli do křesílek a Paní Justa se unaveně usmála na Paní Alenu.
"Dobré zprávy. Budou opět mluvit. A chtějí zpět k tobě. Prý jsi hodná Paní. Ale ještě několik dní musí zůstat v péči lékařů."
Nalila do sebe hrnek kávy. Byla horká a tak si poprskala šaty. Za šálek chladného mléka mi hezky poděkovala.
Paní Gita se s ní šla přivítat a cosi jí pošeptala do ouška. Potom kývla na Paní Alenu, že má jít s nimi.
Odešli z jídelny.
"Co je? Tady je to jako v nějakym filmu o mafii!" Hlesla Týna.
Paní Soňa jen mávla rukou ve stylu "Je to marný!" a věnovala se dál míchaným vajíčkům.
Ještě je nedojedla, když se Dámy vrátily. A v docela dobré náladě.
Paní Alena si zjednala ticho a všechny
přítomné opět pozvala na svůj statek.
Odjezd zítra po obědě.
Paní Gita nás hned po večeři nahnala do klece a zamkla. Byli jsme s Alicí sami. A bylo nám moc hezky.
Opatrně jsem vstala a šla na záchod.
Přišla tam za mnou.
Domluvily jsme se, že ležet už nepůjdeme. Ustlaly jsme postel, proběhly koupelnou, nachystaly snídaně a čekaly na ostatní.
První přišla Paní Gita s Nánou.
Paní byla ve vynikající náladě a při snídani nešetřila chválou a poplácáváním po našich zadcích.
Nána vypadala, jako by složila vagón uhlí.
Netrvalo moc dlouho a všichni byli po snídani. Mína dokonce mohla trochu normálně mluvit. Tedy do chvíle, než jí Pan Alex pohrozil roubíkem.
Celý den se nesl poklidně. Dámy a Pán debatovali a otroci s otrokyněmi jim sloužili.
Občas došlo na chlubení se vlastnostmi a výkony otroků, s praktickými ukázkami.
Paní Gita se pochlubila našimi bradavkami s tunýlky a Dámám se to moc líbilo. Okamžitě se ptaly, kde se dají tyto tunýlky sehnat a jak vyrobit tak velké bradavky.
Paní Gita pobídla Nánu, aby odpověděla za ni. Její odpověď ji však trochu naštvala.
Nána totiž přiznala, že má v zásobě několik stovek různých tunýlků, včetně nástrojů na jejich aplikaci.
"No to si ještě probereme, Nanynko! Budu požadovat, abys je měla taky!"
Nána trochu zbledla. Byla u toho, když je doktorka aplikovala nám a moc dobře viděla, jak jsme trpěli.
Paní Gita vysvětlila Dámám, jak postupovat při tvarování bradavek.
To se zase otroci tvářili tak kysele, že to Paní Gitu rozesmálo.
Dámy si toho všimly a hned daly otrokům první lekci. Za kyselý obličej dostali Týnini otroci po pár fackách a otrok Paní Soni kopanec kolenem do rozkroku. Složil se jako metr a ještě rád své Paní políbil nastavenou nožku.
Oběd byl příjemný a poklidný. S Alicí jsme se otáčely na place a Nána myla nádobí.
Odpoledne Paní Gita nařídila volný program a společnost se rozprchla. Jen Paní Alena zůstala sedět a nervózně po nás pošilhávala, když jsme se uvelebily u nohou Paní Gity.
"Copak Ti nedá spát, Alenko?" Otázala se Paní Gita.
"Chtěla bych se tě něco zeptat. Ale..." Paní Alena ukázala bradou na nás.
"Jen mluv. Mají právo to slyšet."
"Ale já chci o doktorce..."
"Tím víc na to mají právo, když je chtěla zabít a málem se jí to povedlo!"
Stála za svým Paní Gita.
Paní Alena se nadechla a jako by se styděla, řekla: "Doktorka mi upravila a očipovala mé další čtyři otroky. Ale nepovedlo se jí to. Otrokům měla narůst prsní hmota jako Dášeňce, ale místo toho jim vypadaly vlasy i vousy a vše, co jim teď roste je bílé. Navíc jsou extrémně sexuálně aktivní a výkonní.
Mám to Justě říct?"
"No, asi budeš muset."
"Myslíš že mě zavřou?"
"To nevím. Proč jsi to Justě neřekla hned?"
"Já si to v tu chvíli neuvědomila a došlo mi to, až když jsem vás pozvala k sobě..."
"Utěšovat tě nebudu, děsit taky ne. Až Justa přijede, řekneš jí to a pak se uvidí." Uzavřela Paní Gita.
Paní Aleně se chvěla brada a měla v očích slzy.
Paní Gita ji chvilku pozorovala. Pomalu vstala.
Došla k ní a velmi ošklivě se na ni podívala.
Paní Alena se přikrčila.
"Tak panička se bojí, že by dejchala cezený vzduch, že by ji zavřeli..."
Nadechla se, div jí halenka nepraskla a zařvala jako na buzeráku:
"Tak podívej, ty frajle. Uvědomovala sis co děláš? Že ničíš něčí život? My všechny Sestry to děláme. Každá jinak, ale všechny. A musíme být na to připraveny. Bavila ses dobře, když sis ty kluky představila s kozama? Došlo ti, co to udělá s jejich psychikou? Teď tu fňukáš jako malá holka!"
Paní Alena na ni koukala jako na kata.
Paní Gita se zeptala už tišeji: "Je o ně řádně postaráno?"
Paní Alena pokývala hlavou.
"Netrpí hlady, zimou, nedostatkem lékařské péče?"
"Ne. Starám se o ně jak nejlíp můžu. Máme i své lékaře..."
"Tak se seber, ať tě nikdo další nevidí ubrečenou. Nebo ti budu muset seřezat záda bejkovcem. Mám originál z Rumunska!"
Paní Alena si utřela slzy nabídnutým kapesníkem a vstala. Podívala se na Paní Gitu, tiše jí poděkovala a odešla.
Paní Justa se vrátila, když jsme seděli u večeře. Měla pod očima tmavé skvrny z nevyspání a únavy. Fred nevypadal líp.
Doslova se skáceli do křesílek a Paní Justa se unaveně usmála na Paní Alenu.
"Dobré zprávy. Budou opět mluvit. A chtějí zpět k tobě. Prý jsi hodná Paní. Ale ještě několik dní musí zůstat v péči lékařů."
Nalila do sebe hrnek kávy. Byla horká a tak si poprskala šaty. Za šálek chladného mléka mi hezky poděkovala.
Paní Gita se s ní šla přivítat a cosi jí pošeptala do ouška. Potom kývla na Paní Alenu, že má jít s nimi.
Odešli z jídelny.
"Co je? Tady je to jako v nějakym filmu o mafii!" Hlesla Týna.
Paní Soňa jen mávla rukou ve stylu "Je to marný!" a věnovala se dál míchaným vajíčkům.
Ještě je nedojedla, když se Dámy vrátily. A v docela dobré náladě.
Paní Alena si zjednala ticho a všechny
přítomné opět pozvala na svůj statek.
Odjezd zítra po obědě.
Paní Gita nás hned po večeři nahnala do klece a zamkla. Byli jsme s Alicí sami. A bylo nám moc hezky.
