Publikováno s laskavým svolením Madam Antares, mé úžasné Paní.
Je zvláštní, jak jsou ženy háklivé na teplo na nohy.
Paní Gita i Alice byly ráno veselé a v růžové náladě.
Kolem sedmé přijelo auto s catering boxem.
Připravily jsme slavnostní tabuli v sále a přikryly ji tylem, aby se na talíře neprášilo.
V devět hodin přijela velká dodávka.
Zalela do dvora až ke vstupu do recepce. Vyskočil z ní řidič, otevřel dveře spolujezdce a jimi vystoupila poněkud hranatě vypadající Dáma s ostrými rysy a tvrdýma pichlavýma očima.
Řidič Dámu doprovodil dovnitř.
Paní Gita vyšla návštěvě vstříc.
"Vítám tě, Angelo. Jak se ti daří?"
Dáma poněkud nosovým hlasem odpověděla, že princezny se mají vždy dobře.
"Půjdeš se ubytovat nejdřív sama, nebo ubytujeme nejdřív tvůj personál?"
"Nejdřív si prohlédnu cely, kde budou hračky uložené."
"Jistě. Pojď, ukážeme ti, kde budou otroci bydlet."
Šla jsem s Paní Gitou a otevírala před ní a před Princess Angelou s otrokem dveře.
Došli jsme až ke kobkám.
Princess Angela koukla do jedné z nich.
"Výborně. Tahle bude stačit."
"Všechny jsou stejné, odpověděla jí Paní Gita."
Angela se na ní podívala jako by se divila, co jí Paní Gita povídá.
"To je jedno. Všichni mí otroci budou v této. Mimo Vezíra, který bude se mnou v pokoji."
Představila jsem si, jak se pět otroků vyspí v kobce metr a půl na dva metry.
Moje oči se setkaly s očima Paní Gity. Obě jsme byly v šoku.
Angela se otočila na podpatku a výsla ven.
Prohlédla si svůj pokoj a poručila si víc polštářů a ovoce na noc.
Vrátili jsme se do recepce.
Angela se šla zapsat a já šla s Vezírem ubytovat otroky. Otevřel zadní dveře dodávky a tam bylo v neskutečně malém prostoru namačkáno pět lidských tvorů ve vězeňských kombinézách.
Vezír odemkl řetěz, cukl za něj a vyrazil. Nehleděl na to, jestli otroci jdou, nebo ne. Táhl je jako hračky. Naštěstí žádný neupadl.
Dotáhl je do kobky, řetěz zamkl ke kruhu ve zdi a zamkl i celu.
Šel za svou Paní a já za svou.
Našla jsem ji i s Alicí v recepci.
Obě se tvářily nasupeně a když jsem se zeptala, co se stalo, odpověděla mi Paní, že Angela jí nabídla sto tisíc Kč za Alici a padesát za mě.
"Odmítla jsem a ta..." Výrazně ukázala bradou. "Začala vyhrožovat. Prý budu litovat."
Tuhle drzost jsem nepochopila. Urážet hostitelku není příliš obvyklé.
O kom se mluvívá... Angela vtrhla mezi nás jako fůrie.
"Nutně si musím zatelefonovat!"
"Drahá, to budeš muset na poštu. Tady telefon není." Odpověděla Paní Gita a měla jsem pocit, že v jejím hlase zazněl škodolibý tón.
"Cožééé? Ale já si MUSÍM zavolat."
"Prosím, támhle je okno."
"Tyhle vtipy ti jednou připomenu!
Doufám, že ostatní služby nebudou takový šlendrián."
Paní Gita se nadechla, vypjala hruď, otevřela pusu, ale už nebylo komu vynadat. Angela se otočila a odklapala pryč.
Netrvalo dlouho a začaly přijíždět další Dámy s otroky a otrokyněmi. Asi nejvýraznější byla droboučká černovláska. Měla otroka jako býka. Obrovského, svalnatého chlapa s živýma očima. Připadlo mi, že vidí vše a i za roh. Vůbec nemluvil. Na všechny příkazy reagoval úklonou. Jednou se uklonil trochu méně a dostal bičíkem, který mu udělal na zádech červený pruh. Černovláska ukázala bičíkem na kufry. Otrok je sebral a vykročil do chodby. Paní Justa - tak se jmenovala - se za svým otrokem ztrácela. A celou cestu mu lehkými švihy masírovala záda.
Dovedla jsem je do pokoje. Vysvětlila princip fungování klece a šla zpět.
Paní Justa přišla za chvíli za námi a postavila se tak, aby viděla na vstupní dveře.
"Drahá hostitelko, mohu tebe a tvé zaměstnan..." Zaváhala, sjela mě a pak Alici pohledem. "...kyně požádat o jednu drobnost?"
"Pokud to je v našich silách, tak ano, drahá Justo." Odvětila Paní Gita.
"Potřebuji, aby se tu nikdo nedozvěděl, že Doktorka už nežije. Vím, že tu byla. Když zapomenete, že jste ji kdy viděli, bude vám mnoho lidí vděčných."
Usmála se sympatickým úsměvem a přešla pohledem všechny tři.
Paní Gita chvíli přemýšlela a pak kývla.
"Rozumím. Neznáme žádnou takovou osobu."
"Děkuji. Budu vám moc vděčná i já."
Odcházela a v chodbě se minula s Vezírem.
Šel do auta pro nějaké věci.
Vrátil se s hromadou nějakých podivností z trubek a podruhé táhl plochý dřevěný kufr.
Blížil se čas oběda. Všechny Dámy i s obsluhou už byly ubytovány.
Paní Gita nás dvě poslala připravit oběd.
Opatrně jsme sundaly z tabule tyl a připravily mísy na polévku v přípravně.
Misky pro otroky a sluhy byly též připraveny.
Jelikož jsme neměly obsluhovat u stolu jednotlivě, byly připraveny velké tácy na pokrmy, ze kterých si Dámy mohly brát dle chuti.
Vezír vybudoval mezi stolem a jevištěm oponu. Za ni jsme neviděly.
Dámy se začaly scházet a sedaly si ke stolu. Otroci měli své koberečky vedle křesel svých Dam.
Jako poslední přišla Angela. Trochu strojeně proplula sálem a hačnula si do křesla. Pronesla krátkou řeč o důležitosti ženské nadvlády a prohlásila, že až se Dámy nasytí, předvede jim pár zajímavých experimentů s otroky a že s lítostí musí oznámit, že očekávaný host bohužel nedorazila. Zarazila se nad spojením host-nedorazila a ztichla. Pokynula nám, že máme nosit polévku.
Alice nalévala, já roznášela.
Dámy spapaly polévku a Angela pokynula opět. Odnosila jsem mísy a začala nosit tácy s hostinou.
Dámy se vrhly na jídlo. Zajímavý pohled byl na Paní Justu. Drobounká dáma se za stolem ztrácela a její na zemi klečící otrok ji o pár centimetrů převyšoval.
Ostatní Dámy po ní potajmu pokukovaly a uculovaly se. Některé škodolibě, některé závistivě.
Osmělila jsem se a nabídla jí, jestli nechce vyšší křeslo.
"Ó, jsi moc milá, ale nepotřebuji. Já mám ráda, když můj otrok máhlavu vysoko. Vidí a hlídá svou Paní. A umí být velmi zlý."
Dámám, které se tvářily předtím škodolibě spadly koutky dolů. Ty závistivé záviděly ještě víc. Ale všechny měly na hvězdu nějaký dotaz. I kdyby to byla jen otázka na téma kolik takové zvíře sežere.
Najednou byla z drobounké ženy hvězda a z Princezny jen figurka v trůnu.
A figurka se začala vztekat.
Ještě chvíli vydržela, než nervózním hlasem oznámila konec hostiny a nechala odnést tácy.
Vyskočila z trůnu a došla k oponě.
"Dámy. Mám pro vás malou ukázku, co je dnes možné provádět s otroky.
Má přítelkyně se zabývá genetikou, chirurgií a dalšími lékařskými vědami. Bohužel se nemohla dostavit, což mě velmi mrzí, protože nedávno vyvinula nový preparát pro růst prsní tkáně u samčích otroků. Prosím, podívejte se na výstavku. Jedna zajímavost: Všichni otroci jsou označeni čipem. Pokud by utekli, čip je prozradí. Pokud si chcete užít trochu radovánek, u zdi je vám k dispozici kufr plný hraček."
Pokynula rukou a Vezír odtáhl oponu.
Dámy i otroci ztuhli.
Na jevišti bylo panoptikum hrůzy. Na kříži byl otrok s amputovanými bradavkami. V železných klekátkách uzamčeni kastráti, otrok s obrovskými jizvami po celém těle, otrok bez penisu.
U toho se Angela zastavila.
"Zde vidíte speciálního otroka určeného na mučení varlat a šourku.
Varlata má zvětšená a penis amputovaný. Močová trubice byla vyvedena za šourek, takže nic nebrání příjemným hrátkám."
Dámy si začaly něco šuškat.
První se vzpamatovala vysoká brunetka.
"Angelo, za co nás máš? To jsi nás sem pozvala jen proto, abys nám ukazovala jak porušuješ zákony? Do čeho nás to chceš zatáhnout? Myslím že jediná osoba, která by tu potřebovala potrestat jsi ty. My jsme Dámy, ty jsi svině."
Angela bledla, rudla a já sledovala jak ji opouští její nadutost.
Nikdo si nevšiml, že se ze sálu vytratila Alice, která stála u dveří.
Angela se snažila protestovat a Dámy na ni dorážely jako vlčice.
Za chvíli už to v sále vřelo. Vtom do sálu vešla Paní Gita. Prorazila si cestu vřavou a něco pošeptala Angele do ucha.
"Cožéééé?!!! U mě v pokoji? Kdo? A vyrazila ze sálu s Vezírem v patách. Ostatní za ní. Já jako poslední. Ve dveřích jsem zahlédla Alici, jak se mihla v přípravně.
Do Angela pokoje jsem se nedostala.
Jen jsem zaslechla, jak ječí, že přišla o důležité dokumenty a že Paní Gita je zlodějka.
Pleskla facka a Angela ztichla.
Pak vyletěla z pokoje a v ruce měla svůj kufřík.
"V tomhle doupěti už nebudu! Žádám vrácení peněz!"
Paní Gita došla do recepce a vytáhla svazek bankovek.
"Prosím. Kdo mohl vědět, že ty dokumenty máš s sebou?"
"Tssss! Nikdo!"
"V tom případě je nikdo nemohl vzít. Čeho se týkaly?"
"To... Asi vlastně ničeho. Ničeho důležitého."
Angela chňapla po penězích a vyběhla ven. Ani ne za pět minut kolem nás proběhl Vezír s pěti nahými otroky na jednom řetězu.
Dámy sledovaly, jak je nakládá do dodávky.
Paní Gita mě poslala otevřít vrata.
Dodávka prosvištěla ven a zmizela v zatáčce.
Zavřela jsem vrata.
Dámy začaly řešit, co dál. Jestli odjet, nebo hledat zloděje.
Ozval se velitelský hlas.
"Dámy! Vzpamatujte se!
Opravdu budete litovat zrůdu, která ničí lidi? Co jí ukradli? Dokumenty Opravdu? Nejdřív důležité, pak zase ne. Já mám dojem, že nás chtěla namočit do nějaké sviňárny.
Jedu sem přes celou republiku, vy taky nebydlíte za rohem. A když už jsme tu a Paní tohoto domu si dala takovou práci s přípravou, zvu vás na párty."
Byl to hlas Paní Justy.
Dámy se pomalu vydávaly za ní. Některé váhaly, jiné se radily s přítelkyněmi, ale nakonec se všichni zbylí sešli v sále.
Paní Justa mě požádala, abych přinesla na stůl vše, co zbylo z hostiny.
Alici jsem našel v přípravně.
Už nakládala maso na tácy.
Donesla jsem první tác a položila jej před Paní Justu.
Zbytek táců jsme donesly obratem a Paní Gita nám dala ještě bednu lahví vína ze soukromých zásob.
"Jestli zjistím, kdo to způsobil, bude mít zadek jako semafor!" Slibovala takovým tónem, že mi přeběhl po páteři mráz.
Otevřela jsem několik lahví a postavila je na stůl. Paní Gita stála za mnou. Pozvala Dámy na večírek i svým jménem a připomněla, že veškeré hrací prostory jsou připraveny pro jen pro ně.
Pak mi přikázala, abych někam odnesla ty krámy, co tu zbyly po Angele.
Uklidila jsem ty věci do venkovního přístřešku včetně kufru s "hračkami".
Zábava se ale v sále nechtěla moc rozproudit. Špitání, šeptání...
Všechno změnil otrok Paní Justy. Doléval jí víno, nějak se zamotal a místo do skleničky jí nalil víno do výstřihu.
Její zaječení na sebe strhlo veškerou pozornost.
Postavila se, nahrbila, jak ji víno zastudilo, pak vzala ze stolu ubrousek a začala si utírat polité údolí smrti.
Pomalu se otočila na obra stále ještě svírajícího láhev v ruce.
"Ty..." Otrok se přikrčil.
Paní Justa obešla křeslo, vzala obra za ucho a vláčela ho za sebou kolem stolu.
Dotáhla ho poprostřed pódia, kde ho nechala kleknout.
"Víš co jsi provedl?" Zeptala se ho mírně.
Otrok sklopil hlavu.
"Tak víš to?!" Houkla na něj Paní.
Přikývnutí.
"Jo ták, ty nemůžeš mluvit! Tak si zahrajeme hru."
Obrátila se ke stolu.
"Dámy. Můj otrok ztratil řeč. Mám návrh. Každá z vás dostane pět minut na to, aby ho naučila vydávat zvuky. Ta která to dokáže, dostane ode mě láhev šampáňa! Povoleno je vše, co otroka trvale nepoškodí."
Rozhlédla se a zeptala se kdo má zájem.
Přihlásila se ona bruneta, která sepsula Angelu.
"Já bych to zkusila."
Vzala ze zdi kančík. Postavila si trestaného na nohy a švihla ho přes zadek. Otrok se ani nehnul, jen se mu začalo dělat jelito. Další rána zasáhla zezadu levé stehno. Opět nic.
Bruneta chodila kolem obra a přemýšlela, co zasáhnout. Ale ani dvaceti údery se jí nepodařilo otroka rozezpívat.
Další se přihlásila baculka s melírem.
Vytáhla si karabáč a začala jím systematicky opracovávat otrokova záda. Ale nic nezmohla.
Zajímavě se úkolu chopila dvoumetrová dáma. Vzala provaz, podvázala jím otrokovi koule, protáhla ho mezi jeho nohama a spoutala jím jeho ruce. Pak vytáhla tenoučkou rákosku, přistoupila k trestanému a švihla ho přes bradavku. Otrok se nahrbil, ale tím si stáhnul koule dozadu. Narovnal se.
Švih! Tentokrát se pokusil krýt bradavku ramenem.
Švih. Opět kryt, tentokrát druhým ramenem.
Švih! Prudký záklon a tichá bolest. Svaly napnuté, zuby zaťaté.
Švih! Otrok se sbalil do klubíčka a upadl na podlahu. Dáma si ho špičkou střevíčku převrátila na záda. A tím skončila.
Přistoupila usměvavá, asi dvacetiletá Slečna s vlasy do pasu, staženými do mohutného ohonu.
Nechala otroka svázaného a z poličky si vzala malou krabičku.
Klekla si otrokovi na prsa, potřela mu bradavku desinfekcí, vytáhla injekční jehlu a velmi pomalu jí propíchla skrz.
Otrok měl zatnuté zuby a zavřené oči.
Druhá bradavka, stejný postup. Pak Slečna vzala zvláštní ploché svorky, připojené na řetízky a připla je na propíchlé bradavky. Otrokovi naběhly čelistní svaly. Dívka si stoupla obrovi na hrudník a začala řetízky vlnit a tím jemně cukat bradavkami. Bylo vidět jak to obra bolí. Paní Justa začala odpočítávat poslední vteřiny.
Při vyslovení "Tři" Slečna trhla řetízky a tím servala svorky z bradavek.
Obr se sklapl takovou silou, že zvedl Slečnu do vzduchu. Tím si trhl za koule a zařval jako tur.
Slečna ustála otrokotřesení jako zkušená akrobatka a když obrovské tělo dopadlo na záda, elegantně sestoupila.
Usmála se udělala náznak pukrlete a uklonila se.
Paní Justa jí podala velkou láhev šampusu, kterou dostala předtím od Paní Gity.
"Gratuluji, drahá, byla to mistrovská práce!"
"Děkuji. Ale trochu jsem zneužila už rozdělanou práci."
"To nevadí."
Dívka se ještě omluvila, opatrně vytáhla jehly z bradavek, které znovu potřela desinfekcí.
Pak vzala láhev, odstranila pojistku a zkušeně láhev otevřela. Nalila skleničku, podala ji Paní Gitě, pak druhou Paní Justě. Podělila všechny Dámy a otroci včetně trestaného dostali také kapku. I já tam byla a to šampáňo pila...
Je zvláštní, jak jsou ženy háklivé na teplo na nohy.
Paní Gita i Alice byly ráno veselé a v růžové náladě.
Kolem sedmé přijelo auto s catering boxem.
Připravily jsme slavnostní tabuli v sále a přikryly ji tylem, aby se na talíře neprášilo.
V devět hodin přijela velká dodávka.
Zalela do dvora až ke vstupu do recepce. Vyskočil z ní řidič, otevřel dveře spolujezdce a jimi vystoupila poněkud hranatě vypadající Dáma s ostrými rysy a tvrdýma pichlavýma očima.
Řidič Dámu doprovodil dovnitř.
Paní Gita vyšla návštěvě vstříc.
"Vítám tě, Angelo. Jak se ti daří?"
Dáma poněkud nosovým hlasem odpověděla, že princezny se mají vždy dobře.
"Půjdeš se ubytovat nejdřív sama, nebo ubytujeme nejdřív tvůj personál?"
"Nejdřív si prohlédnu cely, kde budou hračky uložené."
"Jistě. Pojď, ukážeme ti, kde budou otroci bydlet."
Šla jsem s Paní Gitou a otevírala před ní a před Princess Angelou s otrokem dveře.
Došli jsme až ke kobkám.
Princess Angela koukla do jedné z nich.
"Výborně. Tahle bude stačit."
"Všechny jsou stejné, odpověděla jí Paní Gita."
Angela se na ní podívala jako by se divila, co jí Paní Gita povídá.
"To je jedno. Všichni mí otroci budou v této. Mimo Vezíra, který bude se mnou v pokoji."
Představila jsem si, jak se pět otroků vyspí v kobce metr a půl na dva metry.
Moje oči se setkaly s očima Paní Gity. Obě jsme byly v šoku.
Angela se otočila na podpatku a výsla ven.
Prohlédla si svůj pokoj a poručila si víc polštářů a ovoce na noc.
Vrátili jsme se do recepce.
Angela se šla zapsat a já šla s Vezírem ubytovat otroky. Otevřel zadní dveře dodávky a tam bylo v neskutečně malém prostoru namačkáno pět lidských tvorů ve vězeňských kombinézách.
Vezír odemkl řetěz, cukl za něj a vyrazil. Nehleděl na to, jestli otroci jdou, nebo ne. Táhl je jako hračky. Naštěstí žádný neupadl.
Dotáhl je do kobky, řetěz zamkl ke kruhu ve zdi a zamkl i celu.
Šel za svou Paní a já za svou.
Našla jsem ji i s Alicí v recepci.
Obě se tvářily nasupeně a když jsem se zeptala, co se stalo, odpověděla mi Paní, že Angela jí nabídla sto tisíc Kč za Alici a padesát za mě.
"Odmítla jsem a ta..." Výrazně ukázala bradou. "Začala vyhrožovat. Prý budu litovat."
Tuhle drzost jsem nepochopila. Urážet hostitelku není příliš obvyklé.
O kom se mluvívá... Angela vtrhla mezi nás jako fůrie.
"Nutně si musím zatelefonovat!"
"Drahá, to budeš muset na poštu. Tady telefon není." Odpověděla Paní Gita a měla jsem pocit, že v jejím hlase zazněl škodolibý tón.
"Cožééé? Ale já si MUSÍM zavolat."
"Prosím, támhle je okno."
"Tyhle vtipy ti jednou připomenu!
Doufám, že ostatní služby nebudou takový šlendrián."
Paní Gita se nadechla, vypjala hruď, otevřela pusu, ale už nebylo komu vynadat. Angela se otočila a odklapala pryč.
Netrvalo dlouho a začaly přijíždět další Dámy s otroky a otrokyněmi. Asi nejvýraznější byla droboučká černovláska. Měla otroka jako býka. Obrovského, svalnatého chlapa s živýma očima. Připadlo mi, že vidí vše a i za roh. Vůbec nemluvil. Na všechny příkazy reagoval úklonou. Jednou se uklonil trochu méně a dostal bičíkem, který mu udělal na zádech červený pruh. Černovláska ukázala bičíkem na kufry. Otrok je sebral a vykročil do chodby. Paní Justa - tak se jmenovala - se za svým otrokem ztrácela. A celou cestu mu lehkými švihy masírovala záda.
Dovedla jsem je do pokoje. Vysvětlila princip fungování klece a šla zpět.
Paní Justa přišla za chvíli za námi a postavila se tak, aby viděla na vstupní dveře.
"Drahá hostitelko, mohu tebe a tvé zaměstnan..." Zaváhala, sjela mě a pak Alici pohledem. "...kyně požádat o jednu drobnost?"
"Pokud to je v našich silách, tak ano, drahá Justo." Odvětila Paní Gita.
"Potřebuji, aby se tu nikdo nedozvěděl, že Doktorka už nežije. Vím, že tu byla. Když zapomenete, že jste ji kdy viděli, bude vám mnoho lidí vděčných."
Usmála se sympatickým úsměvem a přešla pohledem všechny tři.
Paní Gita chvíli přemýšlela a pak kývla.
"Rozumím. Neznáme žádnou takovou osobu."
"Děkuji. Budu vám moc vděčná i já."
Odcházela a v chodbě se minula s Vezírem.
Šel do auta pro nějaké věci.
Vrátil se s hromadou nějakých podivností z trubek a podruhé táhl plochý dřevěný kufr.
Blížil se čas oběda. Všechny Dámy i s obsluhou už byly ubytovány.
Paní Gita nás dvě poslala připravit oběd.
Opatrně jsme sundaly z tabule tyl a připravily mísy na polévku v přípravně.
Misky pro otroky a sluhy byly též připraveny.
Jelikož jsme neměly obsluhovat u stolu jednotlivě, byly připraveny velké tácy na pokrmy, ze kterých si Dámy mohly brát dle chuti.
Vezír vybudoval mezi stolem a jevištěm oponu. Za ni jsme neviděly.
Dámy se začaly scházet a sedaly si ke stolu. Otroci měli své koberečky vedle křesel svých Dam.
Jako poslední přišla Angela. Trochu strojeně proplula sálem a hačnula si do křesla. Pronesla krátkou řeč o důležitosti ženské nadvlády a prohlásila, že až se Dámy nasytí, předvede jim pár zajímavých experimentů s otroky a že s lítostí musí oznámit, že očekávaný host bohužel nedorazila. Zarazila se nad spojením host-nedorazila a ztichla. Pokynula nám, že máme nosit polévku.
Alice nalévala, já roznášela.
Dámy spapaly polévku a Angela pokynula opět. Odnosila jsem mísy a začala nosit tácy s hostinou.
Dámy se vrhly na jídlo. Zajímavý pohled byl na Paní Justu. Drobounká dáma se za stolem ztrácela a její na zemi klečící otrok ji o pár centimetrů převyšoval.
Ostatní Dámy po ní potajmu pokukovaly a uculovaly se. Některé škodolibě, některé závistivě.
Osmělila jsem se a nabídla jí, jestli nechce vyšší křeslo.
"Ó, jsi moc milá, ale nepotřebuji. Já mám ráda, když můj otrok máhlavu vysoko. Vidí a hlídá svou Paní. A umí být velmi zlý."
Dámám, které se tvářily předtím škodolibě spadly koutky dolů. Ty závistivé záviděly ještě víc. Ale všechny měly na hvězdu nějaký dotaz. I kdyby to byla jen otázka na téma kolik takové zvíře sežere.
Najednou byla z drobounké ženy hvězda a z Princezny jen figurka v trůnu.
A figurka se začala vztekat.
Ještě chvíli vydržela, než nervózním hlasem oznámila konec hostiny a nechala odnést tácy.
Vyskočila z trůnu a došla k oponě.
"Dámy. Mám pro vás malou ukázku, co je dnes možné provádět s otroky.
Má přítelkyně se zabývá genetikou, chirurgií a dalšími lékařskými vědami. Bohužel se nemohla dostavit, což mě velmi mrzí, protože nedávno vyvinula nový preparát pro růst prsní tkáně u samčích otroků. Prosím, podívejte se na výstavku. Jedna zajímavost: Všichni otroci jsou označeni čipem. Pokud by utekli, čip je prozradí. Pokud si chcete užít trochu radovánek, u zdi je vám k dispozici kufr plný hraček."
Pokynula rukou a Vezír odtáhl oponu.
Dámy i otroci ztuhli.
Na jevišti bylo panoptikum hrůzy. Na kříži byl otrok s amputovanými bradavkami. V železných klekátkách uzamčeni kastráti, otrok s obrovskými jizvami po celém těle, otrok bez penisu.
U toho se Angela zastavila.
"Zde vidíte speciálního otroka určeného na mučení varlat a šourku.
Varlata má zvětšená a penis amputovaný. Močová trubice byla vyvedena za šourek, takže nic nebrání příjemným hrátkám."
Dámy si začaly něco šuškat.
První se vzpamatovala vysoká brunetka.
"Angelo, za co nás máš? To jsi nás sem pozvala jen proto, abys nám ukazovala jak porušuješ zákony? Do čeho nás to chceš zatáhnout? Myslím že jediná osoba, která by tu potřebovala potrestat jsi ty. My jsme Dámy, ty jsi svině."
Angela bledla, rudla a já sledovala jak ji opouští její nadutost.
Nikdo si nevšiml, že se ze sálu vytratila Alice, která stála u dveří.
Angela se snažila protestovat a Dámy na ni dorážely jako vlčice.
Za chvíli už to v sále vřelo. Vtom do sálu vešla Paní Gita. Prorazila si cestu vřavou a něco pošeptala Angele do ucha.
"Cožéééé?!!! U mě v pokoji? Kdo? A vyrazila ze sálu s Vezírem v patách. Ostatní za ní. Já jako poslední. Ve dveřích jsem zahlédla Alici, jak se mihla v přípravně.
Do Angela pokoje jsem se nedostala.
Jen jsem zaslechla, jak ječí, že přišla o důležité dokumenty a že Paní Gita je zlodějka.
Pleskla facka a Angela ztichla.
Pak vyletěla z pokoje a v ruce měla svůj kufřík.
"V tomhle doupěti už nebudu! Žádám vrácení peněz!"
Paní Gita došla do recepce a vytáhla svazek bankovek.
"Prosím. Kdo mohl vědět, že ty dokumenty máš s sebou?"
"Tssss! Nikdo!"
"V tom případě je nikdo nemohl vzít. Čeho se týkaly?"
"To... Asi vlastně ničeho. Ničeho důležitého."
Angela chňapla po penězích a vyběhla ven. Ani ne za pět minut kolem nás proběhl Vezír s pěti nahými otroky na jednom řetězu.
Dámy sledovaly, jak je nakládá do dodávky.
Paní Gita mě poslala otevřít vrata.
Dodávka prosvištěla ven a zmizela v zatáčce.
Zavřela jsem vrata.
Dámy začaly řešit, co dál. Jestli odjet, nebo hledat zloděje.
Ozval se velitelský hlas.
"Dámy! Vzpamatujte se!
Opravdu budete litovat zrůdu, která ničí lidi? Co jí ukradli? Dokumenty Opravdu? Nejdřív důležité, pak zase ne. Já mám dojem, že nás chtěla namočit do nějaké sviňárny.
Jedu sem přes celou republiku, vy taky nebydlíte za rohem. A když už jsme tu a Paní tohoto domu si dala takovou práci s přípravou, zvu vás na párty."
Byl to hlas Paní Justy.
Dámy se pomalu vydávaly za ní. Některé váhaly, jiné se radily s přítelkyněmi, ale nakonec se všichni zbylí sešli v sále.
Paní Justa mě požádala, abych přinesla na stůl vše, co zbylo z hostiny.
Alici jsem našel v přípravně.
Už nakládala maso na tácy.
Donesla jsem první tác a položila jej před Paní Justu.
Zbytek táců jsme donesly obratem a Paní Gita nám dala ještě bednu lahví vína ze soukromých zásob.
"Jestli zjistím, kdo to způsobil, bude mít zadek jako semafor!" Slibovala takovým tónem, že mi přeběhl po páteři mráz.
Otevřela jsem několik lahví a postavila je na stůl. Paní Gita stála za mnou. Pozvala Dámy na večírek i svým jménem a připomněla, že veškeré hrací prostory jsou připraveny pro jen pro ně.
Pak mi přikázala, abych někam odnesla ty krámy, co tu zbyly po Angele.
Uklidila jsem ty věci do venkovního přístřešku včetně kufru s "hračkami".
Zábava se ale v sále nechtěla moc rozproudit. Špitání, šeptání...
Všechno změnil otrok Paní Justy. Doléval jí víno, nějak se zamotal a místo do skleničky jí nalil víno do výstřihu.
Její zaječení na sebe strhlo veškerou pozornost.
Postavila se, nahrbila, jak ji víno zastudilo, pak vzala ze stolu ubrousek a začala si utírat polité údolí smrti.
Pomalu se otočila na obra stále ještě svírajícího láhev v ruce.
"Ty..." Otrok se přikrčil.
Paní Justa obešla křeslo, vzala obra za ucho a vláčela ho za sebou kolem stolu.
Dotáhla ho poprostřed pódia, kde ho nechala kleknout.
"Víš co jsi provedl?" Zeptala se ho mírně.
Otrok sklopil hlavu.
"Tak víš to?!" Houkla na něj Paní.
Přikývnutí.
"Jo ták, ty nemůžeš mluvit! Tak si zahrajeme hru."
Obrátila se ke stolu.
"Dámy. Můj otrok ztratil řeč. Mám návrh. Každá z vás dostane pět minut na to, aby ho naučila vydávat zvuky. Ta která to dokáže, dostane ode mě láhev šampáňa! Povoleno je vše, co otroka trvale nepoškodí."
Rozhlédla se a zeptala se kdo má zájem.
Přihlásila se ona bruneta, která sepsula Angelu.
"Já bych to zkusila."
Vzala ze zdi kančík. Postavila si trestaného na nohy a švihla ho přes zadek. Otrok se ani nehnul, jen se mu začalo dělat jelito. Další rána zasáhla zezadu levé stehno. Opět nic.
Bruneta chodila kolem obra a přemýšlela, co zasáhnout. Ale ani dvaceti údery se jí nepodařilo otroka rozezpívat.
Další se přihlásila baculka s melírem.
Vytáhla si karabáč a začala jím systematicky opracovávat otrokova záda. Ale nic nezmohla.
Zajímavě se úkolu chopila dvoumetrová dáma. Vzala provaz, podvázala jím otrokovi koule, protáhla ho mezi jeho nohama a spoutala jím jeho ruce. Pak vytáhla tenoučkou rákosku, přistoupila k trestanému a švihla ho přes bradavku. Otrok se nahrbil, ale tím si stáhnul koule dozadu. Narovnal se.
Švih! Tentokrát se pokusil krýt bradavku ramenem.
Švih. Opět kryt, tentokrát druhým ramenem.
Švih! Prudký záklon a tichá bolest. Svaly napnuté, zuby zaťaté.
Švih! Otrok se sbalil do klubíčka a upadl na podlahu. Dáma si ho špičkou střevíčku převrátila na záda. A tím skončila.
Přistoupila usměvavá, asi dvacetiletá Slečna s vlasy do pasu, staženými do mohutného ohonu.
Nechala otroka svázaného a z poličky si vzala malou krabičku.
Klekla si otrokovi na prsa, potřela mu bradavku desinfekcí, vytáhla injekční jehlu a velmi pomalu jí propíchla skrz.
Otrok měl zatnuté zuby a zavřené oči.
Druhá bradavka, stejný postup. Pak Slečna vzala zvláštní ploché svorky, připojené na řetízky a připla je na propíchlé bradavky. Otrokovi naběhly čelistní svaly. Dívka si stoupla obrovi na hrudník a začala řetízky vlnit a tím jemně cukat bradavkami. Bylo vidět jak to obra bolí. Paní Justa začala odpočítávat poslední vteřiny.
Při vyslovení "Tři" Slečna trhla řetízky a tím servala svorky z bradavek.
Obr se sklapl takovou silou, že zvedl Slečnu do vzduchu. Tím si trhl za koule a zařval jako tur.
Slečna ustála otrokotřesení jako zkušená akrobatka a když obrovské tělo dopadlo na záda, elegantně sestoupila.
Usmála se udělala náznak pukrlete a uklonila se.
Paní Justa jí podala velkou láhev šampusu, kterou dostala předtím od Paní Gity.
"Gratuluji, drahá, byla to mistrovská práce!"
"Děkuji. Ale trochu jsem zneužila už rozdělanou práci."
"To nevadí."
Dívka se ještě omluvila, opatrně vytáhla jehly z bradavek, které znovu potřela desinfekcí.
Pak vzala láhev, odstranila pojistku a zkušeně láhev otevřela. Nalila skleničku, podala ji Paní Gitě, pak druhou Paní Justě. Podělila všechny Dámy a otroci včetně trestaného dostali také kapku. I já tam byla a to šampáňo pila...