Ráno jsem se vzbudil ještě za tmy. Tiše jako myška jsem se pokoušel si trochu protáhnout svaly, ztuhlé nocí strávenou v jedné poloze.
Trochu se mi to povedlo a já začal opět dřímat. Už už jsem málem usnul, když jsem uslyšel zívnutí Paní. Otevřel jsem oči a uviděl, že se zvedá do sedu.
"Dobré ráno Paní Gito." Řekl jsem polohlasem. Zívla, prohrábla si vlasy rukama a ještě rozespalým hlasem mňoukla: "Uvidíme jak pro koho, pejsku." Zamžourala na mě očima a dodala:"Ty jsi včera ani nevečeřel, že?"
"Nevečeřel, Paní Gito."
"Co nohy? Bolí?"
"Spíš pálí a hřejou, Paní Gito."
"Zadek nebolí?"
"Ne, Paní Gito."
Paní slezla z postele a oblékla si župan. Odešla do koupelny a já si uvědomil, že taky potřebuju na záchod, protože jsem celou hru a celou noc nebyl a najednou jsem začal potřebovat moc.
Kroutil jsem se jako had a snažil se dostat z postele na zem. Asi jsem u toho dělal rámus, protože jsem přilákal Paní.
"Co je to tady za hemžení?" Zeptala se, když nakoukla do pokoje.
"Paní Gito, moc prosím, abych se mohl vyčůrat. Už to dlouho nevydržím."
Opět vytáhla pojízdnou židli a já se na ni na rozkaz přesunul. Za chvíli už jsem seděl na záchodě a konečně si ulevoval.
Paní mě celou dobu sledovala. Pak mě dovezla do sprchového koutu. Odemkla mi ruce, ale nasadila na ně široká pouta z umělé tkaniny, spojená asi půlmetrovou rozporkou. Odněkud vylovila ovladač, velký jako polovina cihly. Ozvalo se bzučení a od stropu sjel dolů hák na ocelovém lanku. Paní mi bez řečí připla hák na oko uprostřed rozporky a vytáhla mě ke stropu jak sele.
"Ty jsi celý zmatlaný jako čuně! Mastný až za ušima... Tak si tě umeju. Teda jestli můžu." Šibalsky se usmála a nastavila dlaň k uchu.
Nadechl jsem se a vyhuhňal: "Paní Gito, prosím vás o umytí."
"No proto!" Opět se zahihňala. Vytáhla hadici se sprchou, hrubou houbu, se kterou se myjí auta a začala mě drhnout. Když viděla, jak mi ztvrdly bradavky a ztopořil se pták (Bodejď by se neztopořil, když mi ho při mytí trochu pohonila.), položila houbu a začala mi oběma rukama dělat nehty z kůže omalovánky. Kňučel jsem, hekal jsem, mrskal nohama, ale bylo mi to platné jak psovi křídla. Když si dost vyhrála s celým mým tělem, znovu mě umyla, vyfrotýrovala, nasadila mi klícku a spustila zpět na židli. Potom mě odvezla zpět do pokoje.
Opět jsem se ocitl na posteli. Cítil jsem se svěží a po ošetření chodidel i skoro fit.
Dostal jsem bohatou snídani a velký hrnek kávy.
Pak Paní zvážněla a prohlásila, že musí něco zařídit. Přivázala doprostřed postele a odešla.
Najednou bylo ticho. Zjistil jsem, že mi chybí hlas Paní Gity i její dech. Přemýšlel jsem, co se mnou bude dál. Jestli zvládnu vše, co po mně bude Paní požadovat. Co když neuspěju? Co budu dělat tam venku? A co budu dělat tady? Zadarmo a nadarmo mě určitě živit nebude...
Odněkud se ozval klaxon. Pak hlasy. Mužské hlasy. Bujaré, veselé, přátelské. A pak... Jako bych zaslechl obě děvčata - Mínu a Týnu. Ano, jsou to ony. Ale pláčou, prosí... Co se děje? Za chvíli vše utichlo.
Za chvíli přišla Paní. Smutná. Měla v očích slzy. Zeptal jsem se, co se jí stalo. Jen mlčky zavrtěla hlavou. Otřela si dlaněmi slzy a odešla. Vrátila se asi za půl hodiny. Už neplakala.
Odvázala mě a přinesla oběd. I tentokrát jsem mohl jíst příborem z talíře.
Odnesla nádobí a přišla zpět. Vypadalo to, že je v lepší náladě.
Ležel jsem na posteli a pokorně uhnul, když si na postel vylezla také.
Sedla si, opřela se zády o pelest a mlčela. Najednou se nadechla a začala potich mluvit.
"Mína s Týnou odjely. Týna do Německa a Mína do Maďarska. Obě tam budou pracovat ve firmách mých příbuzných. I když jsem na ně byla moc naštvaná, přeci jen jsou to mé děti. Jen se mi nějak vymkly z kontroly. Tak se nediv, že jsem na měkko, když je uvidím nejdřív za rok." Políbil jsem jí obě nohy a položil na ně hlavu. "Děkuji, má úžasná Paní Gito." Zašeptal jsem.
Podívala se na mě a tiše řekla: "Vzala jsem si ještě týden volno. Myslíš že vydržíš mé rozmary?"
Zdvihl jsem se na všechny čtyři, slezl z postele, odkryl desku s pyramidkami, klekl na ni a prohlásil: "Jsem vám plně k službám, Paní Gito."
Trochu se mi to povedlo a já začal opět dřímat. Už už jsem málem usnul, když jsem uslyšel zívnutí Paní. Otevřel jsem oči a uviděl, že se zvedá do sedu.
"Dobré ráno Paní Gito." Řekl jsem polohlasem. Zívla, prohrábla si vlasy rukama a ještě rozespalým hlasem mňoukla: "Uvidíme jak pro koho, pejsku." Zamžourala na mě očima a dodala:"Ty jsi včera ani nevečeřel, že?"
"Nevečeřel, Paní Gito."
"Co nohy? Bolí?"
"Spíš pálí a hřejou, Paní Gito."
"Zadek nebolí?"
"Ne, Paní Gito."
Paní slezla z postele a oblékla si župan. Odešla do koupelny a já si uvědomil, že taky potřebuju na záchod, protože jsem celou hru a celou noc nebyl a najednou jsem začal potřebovat moc.
Kroutil jsem se jako had a snažil se dostat z postele na zem. Asi jsem u toho dělal rámus, protože jsem přilákal Paní.
"Co je to tady za hemžení?" Zeptala se, když nakoukla do pokoje.
"Paní Gito, moc prosím, abych se mohl vyčůrat. Už to dlouho nevydržím."
Opět vytáhla pojízdnou židli a já se na ni na rozkaz přesunul. Za chvíli už jsem seděl na záchodě a konečně si ulevoval.
Paní mě celou dobu sledovala. Pak mě dovezla do sprchového koutu. Odemkla mi ruce, ale nasadila na ně široká pouta z umělé tkaniny, spojená asi půlmetrovou rozporkou. Odněkud vylovila ovladač, velký jako polovina cihly. Ozvalo se bzučení a od stropu sjel dolů hák na ocelovém lanku. Paní mi bez řečí připla hák na oko uprostřed rozporky a vytáhla mě ke stropu jak sele.
"Ty jsi celý zmatlaný jako čuně! Mastný až za ušima... Tak si tě umeju. Teda jestli můžu." Šibalsky se usmála a nastavila dlaň k uchu.
Nadechl jsem se a vyhuhňal: "Paní Gito, prosím vás o umytí."
"No proto!" Opět se zahihňala. Vytáhla hadici se sprchou, hrubou houbu, se kterou se myjí auta a začala mě drhnout. Když viděla, jak mi ztvrdly bradavky a ztopořil se pták (Bodejď by se neztopořil, když mi ho při mytí trochu pohonila.), položila houbu a začala mi oběma rukama dělat nehty z kůže omalovánky. Kňučel jsem, hekal jsem, mrskal nohama, ale bylo mi to platné jak psovi křídla. Když si dost vyhrála s celým mým tělem, znovu mě umyla, vyfrotýrovala, nasadila mi klícku a spustila zpět na židli. Potom mě odvezla zpět do pokoje.
Opět jsem se ocitl na posteli. Cítil jsem se svěží a po ošetření chodidel i skoro fit.
Dostal jsem bohatou snídani a velký hrnek kávy.
Pak Paní zvážněla a prohlásila, že musí něco zařídit. Přivázala doprostřed postele a odešla.
Najednou bylo ticho. Zjistil jsem, že mi chybí hlas Paní Gity i její dech. Přemýšlel jsem, co se mnou bude dál. Jestli zvládnu vše, co po mně bude Paní požadovat. Co když neuspěju? Co budu dělat tam venku? A co budu dělat tady? Zadarmo a nadarmo mě určitě živit nebude...
Odněkud se ozval klaxon. Pak hlasy. Mužské hlasy. Bujaré, veselé, přátelské. A pak... Jako bych zaslechl obě děvčata - Mínu a Týnu. Ano, jsou to ony. Ale pláčou, prosí... Co se děje? Za chvíli vše utichlo.
Za chvíli přišla Paní. Smutná. Měla v očích slzy. Zeptal jsem se, co se jí stalo. Jen mlčky zavrtěla hlavou. Otřela si dlaněmi slzy a odešla. Vrátila se asi za půl hodiny. Už neplakala.
Odvázala mě a přinesla oběd. I tentokrát jsem mohl jíst příborem z talíře.
Odnesla nádobí a přišla zpět. Vypadalo to, že je v lepší náladě.
Ležel jsem na posteli a pokorně uhnul, když si na postel vylezla také.
Sedla si, opřela se zády o pelest a mlčela. Najednou se nadechla a začala potich mluvit.
"Mína s Týnou odjely. Týna do Německa a Mína do Maďarska. Obě tam budou pracovat ve firmách mých příbuzných. I když jsem na ně byla moc naštvaná, přeci jen jsou to mé děti. Jen se mi nějak vymkly z kontroly. Tak se nediv, že jsem na měkko, když je uvidím nejdřív za rok." Políbil jsem jí obě nohy a položil na ně hlavu. "Děkuji, má úžasná Paní Gito." Zašeptal jsem.
Podívala se na mě a tiše řekla: "Vzala jsem si ještě týden volno. Myslíš že vydržíš mé rozmary?"
Zdvihl jsem se na všechny čtyři, slezl z postele, odkryl desku s pyramidkami, klekl na ni a prohlásil: "Jsem vám plně k službám, Paní Gito."
