Publikováno s laskavým svolením Madam Antares, mé úžasné Paní
Měl jsem ošklivé sny. Několikrát jsem se probudil až do leknutí. Když jsem se probudil definitivně, seděla Paní Gita u klece a dívala se na mě.
"Dobré ráno Dášeňko. Jak ses vyspala?"
Odpověděl jsem že dobře.
"Stále neumíš lhát. Včera jsme to vzali moc zhurta. Nechci si tě zničit. Uděláme dohodu. Pokud budeš vědět, že je něco nad tvé síly začni volat, že tě bere křeč. Nebude to tak nápadné jako stopka a já budu moct změnit směr. Za každé takové ukončení ale dostaneš dvacet ran rákoskou. Platí?"
Přikývl jsem a poděkoval Paní Gitě za nabídku.
"A ještě něco. Stále platí, že ubližovat ti můžu jen já. Nebo u toho musím být přítomná a dát souhlas."
Sáhla za sebe a podala mi skleničku vína.
"Na, spláchni tu pachuť."
Vypil jsem víno a Paní mě vytáhla z klece.
"Dnes budeš zaučovat čubku na mycím stroji. Ve velké koupelně. Pak si dáme všichni vířivku a něco dobrého. Tady máš něco na sebe. Nic víc si neber." Podala mi tričko, sukni a pantofle.
Po snídani přišla Paní Jil s ustaranou tváří.
"Čubka nechce z klece ven. Nevím, proč se tak zasekl."
"Já vím. Mohu s ním být chvíli o samotě?" Odvětila Paní Gita.
"Samozřejmě."
Paní Gita se zvedla a odešla. Vrátila se asi za půl hodiny. I s čubkou.
Byl celý červený a záda měl plná modřin a šrámů. Napadlo mě, jak asi vypadá můj zadek a stehna a pokusil se ohlédnout.
"Jsi zmalovaná jako obrázek, Dášeňko." Zasmála se Paní Gita. Nalila do skleničky víno a podala ji čubce. Ten víno vypil a poděkoval.
Oba se u nás nasnídali a přitom se dámy dohodly na průběhu dnešního dne.
Já s čubkou jsme měli pracovat na šatně a skladu hraček a Dámy se půjdou projít po tvrzi.
Otloukli jsme staré omítky a já suť vyvozil ven. Čubka měl zákaz opustit pokoj. Celý den se mě stranil a nemluvil na mě. Pokud už něco vypustil z úst, bylo to pouze úsečné.
Nevěděl jsem proč a zeptal jsem se ho.
"Ještě se ptej, ty blbečku. Beztak sis to včera hezky užil, co?"
Koukal jsem na něj jak trouba.
"Co jsem si měl jako užít?"
"Co asi?! Jil o tobě básnila celý večer a prý chce, abych prošel stejným tréninkem jako ty."
"Já poslouchám rozkazy své Paní. Pokud chceš, aby to nebolelo víc než je nutné, poslouchej Paní Jil také."
"Seš úplně blbej, co? Já jí chtěl jen ošukat a ona mi v nejlepším dala něco podepsat... Čemu se směješ, ty pitomče?"
"Ale jen tak. To bys nepochopil."
"Tak já bych to nepochopil! Jil po tobě jede a..."
"Když už, tak Paní Jil!" Ozvalo se ode dveří. "Tak aby bylo jasno. Ode dneška, pokud budeš vyslovovat mé jméno, vždy u toho budeš klečet!"
"Ano, Paní Jil." Odsekl čubka.
Paní Jil k němu s úsměvem došla, bez nějakých cirátů ho přes tepláky chytla za koule a zmáčkla. Čubka zasténal a šel do kolen.
"Ano, takhle hezky budeš klečet. A pracovat budeš vždy s roubíkem, nebo udidlem, abys neplýtval silami."
Čubka klečel a jen sténal, protože mu Paní Jil nemilosrdně masírovala koule.
Do toho vešla Paní Gita.
"Vidím, že jste se snažili a máte hotovou spoustu práce. Jdeme obědvat."
"Jděte napřed, my si tady s čubkou ještě něco vyřídíme a pak vás doženeme." Řekla Paní Jil a dál se věnovala čubčím koulím, tentokrát obouruč.
Odešel jsem s Paní Gitou. Zatáhla mě do ložnice a nechala kleknout na klekátko. V tu chvíli se nade mnou tyčila jako bohyně pomsty.
"Tak co je?" Vyštěkla na mě.
Vysvětlil jsem jí o co šlo.
"Aha. Tak uvidíme, co se z toho vyvrbí. On si opravdu myslí, že ty sis to užila, Dášeňko?" Pohladila mě po hlavě a přitiskla si můj obličej do klína.
Cítil jsem její vůni. Byl jsem vzrušený a vrátila se mi lepší nálada.
"To jsem zvědavá, co bude říkat dnes večer, nebo zítra!" A škodolibě se zasmála. Nechala mě se postavit a šli jsme do jídelny. Paní Jil s čubkou přišli chvilku po nás.
Naservíroval jsem oběd a zaklekl na své místo. Čubka mi tentokrát nepomáhal, protože mu pohyb dělal problémy.
Po obědě jsme odpočívali a dámy diskutovaly o něčem zajímavém. Byly vzrušené a přerušovaly se navzájem.
Skončilo to velitelským hlasem Paní Gity.
"K noze!"
Byl jsem tam za pár vteřin.
Paní Jil si také zavolala čubku.
Paní Gita se ujala slova:
"Máme tu drobný problém. Žárlivou čubku. Myslí si, že se věci budou točit kolem něho. No, jelikož je tu hostem a hostů si musíme vážit, budu se mu věnovat osobně."
Paní Jil pohladila čubku po vlasech.
"Paní Gita mi slíbila, že se k tobě bude chovat stejně mile jako k Dášeňce. A až odsud pojedeme, budeš mít taky krásné cecíky jako má Dášeňka. A já si půjčím na oplátku Dášeňku. Takže si vyměňte místa!"
Vrhl jsem pohled na Paní Gitu. Usmála se na mě, sklonila se a zašeptala: "Neboj, vím co jsem ti slíbila." A šibalsky na mě mrkla.
Když jsme se s čubkou prohodili, sehnula se Paní Gita a vzala čubčí bradavky mezi prsty. Připadalo mi, že cítím ten dotek i já. Zřejmě přitlačila, protože čubka zatnul zuby a ztvrdly mu tváře.
"No no no. Vždyť to ještě nic není. Dnes ale budeš spát na zádech." Domlouvala Paní Gita čubce. Pak zabrala pořádně a čubka se pokusil vytrhnout. Pamatoval jsem si, jakou má Paní Gita sílu. A navíc nesnášela aktivní odpor.
Paní Jil mě vyzvala, abych ji následoval.
Odvedla si mě do své ložnice.
"Tvá Paní mě požádala, abych ti neubližovala. Nemusíš se bát, ale nějaké stopy na sobě mít musíš, aby čubka neměl důvod vyvádět. To, že tě musel včera kouřit ho strašně naštvalo." Potom se rozesmála. Svlékla si šaty a došla ke skříňce s hračkami.
Vrátila se s košíkem. Z něho vylovila ... sešitek Paní Gity.
"Tvá Paní mě požádala, abych tě potrestala za nedovolené ztopoření. Tak se na to podíváme. Áha, hmmm, hmmm. Dvacet sedm krát?! Máš pěkně neposlušného ptáka. No, slib je slib."
Sundala mi klícku a sáhla mi na přirození. Pták se mi okamžitě postavil.
"Takže dvacet osm. Kleknout. Budeš si ho pomalu honit. Vždy po pěti přetaženích si ho položíš na dlaň."
Pětkrát jsem přetáhl. Paní Jil si zatím hrála s mými bradavkami. Po položení ptáka na dlaň vytáhla Bičík a pětkrát mě jím švihla přes ptáka. První rána nebyla moc bolestivá, ale postupně se to zhoršovalo. Opět jsem pětkrát přetáhl a znovu jsem dostal pět ran. A znovu.
Při dvanácté ráně mi začaly téct slzy.
Paní Jil si toho všimla. Otřela mi slzy koncem prstu a ten olízla.
"Mmmmmmm! To je ale božská dobrota!" Zavrněla a zase mě švihla.
Pták už mě hrozně bolel. Přetahování předkožky bolelo skoro stejně jako rána.
Po čtvrté sérii mi pták změkl. Paní Jil mi poručila ho ztopořit, i kdybych si ho měl honit hodinu.
S její pomocí se to povedlo.
Šestá série byla ještě horší. Když už jsem měl tvrdého ptáka na dlani, švihla mě jen třikrát. Potom mi ho vzala do ruky a začala ho tvrdě honit. Sténal jsem a slzy mi tekly proudem.
"Dvacet osm ran, za dvacet osm nepovolených ztopoření. Bude si to tvůj neposlucha pamatovat?"
"Ano Paní Jil. Bude. Děkuji za potrestání mých provinění." Vykňoural jsem políbil jí ruku. Vzrušeně dýchala a řekla mi ať se položím na zem na záda. Vytáhla z košíku oboustranné dildo. Krátký konec mi nacpala do pusy a zapnula mi řemínek za hlavou. Pak se ke mně sklonila a začala mi olizovat uslzený obličej jako pes.
To ji rozhicovalo ještě víc. Nasedla kundou na druhou stranu dilda a chytla se mých bradavek jako madel. Její zadek se nade mnou pohyboval a já slyšel její přerývaný dech. Tahala mi za bradavky, drtila je a když jsem se někdy bolestí neudržel a zvedl hlavu v kontra pohybu vzdychla. Pochopil jsem a začal přirážet. Po chvíli vykvikla, zaryla mi do hrudníku nehty a zhroutila se mi na břicho.
Chvilku oddychovala, pak mi vyndala uměláka z pusy.
"Lízej, Dášeňko. Lízej!" Poručila a přistavila mi klín k obličeji.
Začal jsem jí olizovat kolem pysků, pak do škvírky, zabrnkat špičkou o poštěváček... Najednou jsem cítil, jak se můj bolavý pták dostal do vlhkého a horkého pekla. Dost to bolelo a zároveň mě to vzrušovalo. Lízal jsem jako o život a přitom sténal bolestí.
"Ještě, ještě! Dělej, lízej, lííííí..." Poroučela a znovu mě začala kouřit.
Netrvalo dlouho a znovu se udělala. Přitom mi tak zmáčkla ptáka, že jsem zařval jako tur.
Paní Jil opět chvíli vydýchávala a potom mě začala znovu cumlat mou otlučeninu.
Hladila mi něžně šourek, zajížděla prsty na stydkou kost a já se udělal také.
Přitom jsem znova zařval a znova se mi zalily oči slzami. Tentokrát jsem ležel a vydýchával já. Směs bolesti, radosti, štěstí i studu.
Paní Jil ze mě slezla a olizovala si prsty jako kočka.
"Nevím co proti tvé smetánce čubka má. Chutnáš výborně. Asi si bude muset začít zvykat." A jedovatě se uchechtla. Lehla si na mě, tentokrát obličejem ke mně. Sklonila se a olízla mi znovu obličej.
"Mrdka, pot a slzy. To by byl název románu! Máš zákaz o tomhle před čubkou mluvit. Kdyby se ptal, tak mu řekni, že to bylo strašné." Řekla a zvedla se ze mě. Poručila mi, abych se oblékl.
Dala mi napít, sama se též napila, ještě jsme si chvíli povídali a pak byl už čas na večeři.
V jídelně seděla Paní Gita a u nohou jí ležel svázaný čubka s palcem v puse. Byl to palec pravé nohy Paní Gity.
Paní Gita popíjela kávu a usmívala se.
"Nějaké potíže, drahá hostitelko?"
Otázala se Paní Jil.
Paní Gita se zasmála.
"Ale vůbec ne. Probrali jsme etiketu, sebeobranu, zdravovědu, psychologii a bylo to báječně relaxační odpoledne. Co ty, drahá Jil? Nezlobila tě Dášeňka?"
"Ani trochu. Trest přijala oddaně a s pokorou. Jen teď nebude moct nosit nějaký čas klícku." Odvětila Paní Jil a pokynula mi, abych ukázal přirození.
Když čubka uviděl mého vybarvujícího se papouška, zbledl a začal něco huhlat.
Paní Gita mu vytáhla palcový dudlík z pusy a čubka začal prosit, že už bude hodný a poslušný a že...
"Ale? Copak se ti najednou stalo?"
"Já... já byl hrubý na Paní Gitu..."
"Jak hrubý?" Zbystřila Paní Jil.
Čubka se nadechl, jako by nesl ohromnou tíhu.
"Já jí řekl, že je stará fuchtle a chtěl jsem ji napadnout, abych mohl utéct." Odrecitoval čubka.
Paní Jil začala bobtnat. "Ty jeden..."
"Klid, drahá. Už dostal co si zasloužil. Také bude mít ptáčka a kuličky chvilku k nepotřebě. Nejdřív mi posloužil jako figurína pro cvičení musada a potom jsme si trochu pohráli s elektřinou. Víš, že umí krásně zpívat?" Rozesmála se Paní Gita a Paní Jil se k ní přidala.
"I tak to má u mě schované, prevít. Mimochodem, tvoje Dášeňka umí taky pěkně zpívat." Zašvitořila Paní Jil.
"Já vím, bylo to slyšet až sem. Jdeme večeřet. Po tom tělocviku mi vyhládlo."
Připravil jsem večeři a po jejím skonzumování se s námi Paní Jil rozloučila a i s čubkou odešli.
Paní Gita se mě vyptala na odpoledne a já jí po pravdě odpověděl. Pohladila mě po hlavě, zkontrolovala mé šrámy a odvedla mě do klece.
Byl jsem unavený a vyšťavený po všech stránkách toho slova.
Měl jsem ošklivé sny. Několikrát jsem se probudil až do leknutí. Když jsem se probudil definitivně, seděla Paní Gita u klece a dívala se na mě.
"Dobré ráno Dášeňko. Jak ses vyspala?"
Odpověděl jsem že dobře.
"Stále neumíš lhát. Včera jsme to vzali moc zhurta. Nechci si tě zničit. Uděláme dohodu. Pokud budeš vědět, že je něco nad tvé síly začni volat, že tě bere křeč. Nebude to tak nápadné jako stopka a já budu moct změnit směr. Za každé takové ukončení ale dostaneš dvacet ran rákoskou. Platí?"
Přikývl jsem a poděkoval Paní Gitě za nabídku.
"A ještě něco. Stále platí, že ubližovat ti můžu jen já. Nebo u toho musím být přítomná a dát souhlas."
Sáhla za sebe a podala mi skleničku vína.
"Na, spláchni tu pachuť."
Vypil jsem víno a Paní mě vytáhla z klece.
"Dnes budeš zaučovat čubku na mycím stroji. Ve velké koupelně. Pak si dáme všichni vířivku a něco dobrého. Tady máš něco na sebe. Nic víc si neber." Podala mi tričko, sukni a pantofle.
Po snídani přišla Paní Jil s ustaranou tváří.
"Čubka nechce z klece ven. Nevím, proč se tak zasekl."
"Já vím. Mohu s ním být chvíli o samotě?" Odvětila Paní Gita.
"Samozřejmě."
Paní Gita se zvedla a odešla. Vrátila se asi za půl hodiny. I s čubkou.
Byl celý červený a záda měl plná modřin a šrámů. Napadlo mě, jak asi vypadá můj zadek a stehna a pokusil se ohlédnout.
"Jsi zmalovaná jako obrázek, Dášeňko." Zasmála se Paní Gita. Nalila do skleničky víno a podala ji čubce. Ten víno vypil a poděkoval.
Oba se u nás nasnídali a přitom se dámy dohodly na průběhu dnešního dne.
Já s čubkou jsme měli pracovat na šatně a skladu hraček a Dámy se půjdou projít po tvrzi.
Otloukli jsme staré omítky a já suť vyvozil ven. Čubka měl zákaz opustit pokoj. Celý den se mě stranil a nemluvil na mě. Pokud už něco vypustil z úst, bylo to pouze úsečné.
Nevěděl jsem proč a zeptal jsem se ho.
"Ještě se ptej, ty blbečku. Beztak sis to včera hezky užil, co?"
Koukal jsem na něj jak trouba.
"Co jsem si měl jako užít?"
"Co asi?! Jil o tobě básnila celý večer a prý chce, abych prošel stejným tréninkem jako ty."
"Já poslouchám rozkazy své Paní. Pokud chceš, aby to nebolelo víc než je nutné, poslouchej Paní Jil také."
"Seš úplně blbej, co? Já jí chtěl jen ošukat a ona mi v nejlepším dala něco podepsat... Čemu se směješ, ty pitomče?"
"Ale jen tak. To bys nepochopil."
"Tak já bych to nepochopil! Jil po tobě jede a..."
"Když už, tak Paní Jil!" Ozvalo se ode dveří. "Tak aby bylo jasno. Ode dneška, pokud budeš vyslovovat mé jméno, vždy u toho budeš klečet!"
"Ano, Paní Jil." Odsekl čubka.
Paní Jil k němu s úsměvem došla, bez nějakých cirátů ho přes tepláky chytla za koule a zmáčkla. Čubka zasténal a šel do kolen.
"Ano, takhle hezky budeš klečet. A pracovat budeš vždy s roubíkem, nebo udidlem, abys neplýtval silami."
Čubka klečel a jen sténal, protože mu Paní Jil nemilosrdně masírovala koule.
Do toho vešla Paní Gita.
"Vidím, že jste se snažili a máte hotovou spoustu práce. Jdeme obědvat."
"Jděte napřed, my si tady s čubkou ještě něco vyřídíme a pak vás doženeme." Řekla Paní Jil a dál se věnovala čubčím koulím, tentokrát obouruč.
Odešel jsem s Paní Gitou. Zatáhla mě do ložnice a nechala kleknout na klekátko. V tu chvíli se nade mnou tyčila jako bohyně pomsty.
"Tak co je?" Vyštěkla na mě.
Vysvětlil jsem jí o co šlo.
"Aha. Tak uvidíme, co se z toho vyvrbí. On si opravdu myslí, že ty sis to užila, Dášeňko?" Pohladila mě po hlavě a přitiskla si můj obličej do klína.
Cítil jsem její vůni. Byl jsem vzrušený a vrátila se mi lepší nálada.
"To jsem zvědavá, co bude říkat dnes večer, nebo zítra!" A škodolibě se zasmála. Nechala mě se postavit a šli jsme do jídelny. Paní Jil s čubkou přišli chvilku po nás.
Naservíroval jsem oběd a zaklekl na své místo. Čubka mi tentokrát nepomáhal, protože mu pohyb dělal problémy.
Po obědě jsme odpočívali a dámy diskutovaly o něčem zajímavém. Byly vzrušené a přerušovaly se navzájem.
Skončilo to velitelským hlasem Paní Gity.
"K noze!"
Byl jsem tam za pár vteřin.
Paní Jil si také zavolala čubku.
Paní Gita se ujala slova:
"Máme tu drobný problém. Žárlivou čubku. Myslí si, že se věci budou točit kolem něho. No, jelikož je tu hostem a hostů si musíme vážit, budu se mu věnovat osobně."
Paní Jil pohladila čubku po vlasech.
"Paní Gita mi slíbila, že se k tobě bude chovat stejně mile jako k Dášeňce. A až odsud pojedeme, budeš mít taky krásné cecíky jako má Dášeňka. A já si půjčím na oplátku Dášeňku. Takže si vyměňte místa!"
Vrhl jsem pohled na Paní Gitu. Usmála se na mě, sklonila se a zašeptala: "Neboj, vím co jsem ti slíbila." A šibalsky na mě mrkla.
Když jsme se s čubkou prohodili, sehnula se Paní Gita a vzala čubčí bradavky mezi prsty. Připadalo mi, že cítím ten dotek i já. Zřejmě přitlačila, protože čubka zatnul zuby a ztvrdly mu tváře.
"No no no. Vždyť to ještě nic není. Dnes ale budeš spát na zádech." Domlouvala Paní Gita čubce. Pak zabrala pořádně a čubka se pokusil vytrhnout. Pamatoval jsem si, jakou má Paní Gita sílu. A navíc nesnášela aktivní odpor.
Paní Jil mě vyzvala, abych ji následoval.
Odvedla si mě do své ložnice.
"Tvá Paní mě požádala, abych ti neubližovala. Nemusíš se bát, ale nějaké stopy na sobě mít musíš, aby čubka neměl důvod vyvádět. To, že tě musel včera kouřit ho strašně naštvalo." Potom se rozesmála. Svlékla si šaty a došla ke skříňce s hračkami.
Vrátila se s košíkem. Z něho vylovila ... sešitek Paní Gity.
"Tvá Paní mě požádala, abych tě potrestala za nedovolené ztopoření. Tak se na to podíváme. Áha, hmmm, hmmm. Dvacet sedm krát?! Máš pěkně neposlušného ptáka. No, slib je slib."
Sundala mi klícku a sáhla mi na přirození. Pták se mi okamžitě postavil.
"Takže dvacet osm. Kleknout. Budeš si ho pomalu honit. Vždy po pěti přetaženích si ho položíš na dlaň."
Pětkrát jsem přetáhl. Paní Jil si zatím hrála s mými bradavkami. Po položení ptáka na dlaň vytáhla Bičík a pětkrát mě jím švihla přes ptáka. První rána nebyla moc bolestivá, ale postupně se to zhoršovalo. Opět jsem pětkrát přetáhl a znovu jsem dostal pět ran. A znovu.
Při dvanácté ráně mi začaly téct slzy.
Paní Jil si toho všimla. Otřela mi slzy koncem prstu a ten olízla.
"Mmmmmmm! To je ale božská dobrota!" Zavrněla a zase mě švihla.
Pták už mě hrozně bolel. Přetahování předkožky bolelo skoro stejně jako rána.
Po čtvrté sérii mi pták změkl. Paní Jil mi poručila ho ztopořit, i kdybych si ho měl honit hodinu.
S její pomocí se to povedlo.
Šestá série byla ještě horší. Když už jsem měl tvrdého ptáka na dlani, švihla mě jen třikrát. Potom mi ho vzala do ruky a začala ho tvrdě honit. Sténal jsem a slzy mi tekly proudem.
"Dvacet osm ran, za dvacet osm nepovolených ztopoření. Bude si to tvůj neposlucha pamatovat?"
"Ano Paní Jil. Bude. Děkuji za potrestání mých provinění." Vykňoural jsem políbil jí ruku. Vzrušeně dýchala a řekla mi ať se položím na zem na záda. Vytáhla z košíku oboustranné dildo. Krátký konec mi nacpala do pusy a zapnula mi řemínek za hlavou. Pak se ke mně sklonila a začala mi olizovat uslzený obličej jako pes.
To ji rozhicovalo ještě víc. Nasedla kundou na druhou stranu dilda a chytla se mých bradavek jako madel. Její zadek se nade mnou pohyboval a já slyšel její přerývaný dech. Tahala mi za bradavky, drtila je a když jsem se někdy bolestí neudržel a zvedl hlavu v kontra pohybu vzdychla. Pochopil jsem a začal přirážet. Po chvíli vykvikla, zaryla mi do hrudníku nehty a zhroutila se mi na břicho.
Chvilku oddychovala, pak mi vyndala uměláka z pusy.
"Lízej, Dášeňko. Lízej!" Poručila a přistavila mi klín k obličeji.
Začal jsem jí olizovat kolem pysků, pak do škvírky, zabrnkat špičkou o poštěváček... Najednou jsem cítil, jak se můj bolavý pták dostal do vlhkého a horkého pekla. Dost to bolelo a zároveň mě to vzrušovalo. Lízal jsem jako o život a přitom sténal bolestí.
"Ještě, ještě! Dělej, lízej, lííííí..." Poroučela a znovu mě začala kouřit.
Netrvalo dlouho a znovu se udělala. Přitom mi tak zmáčkla ptáka, že jsem zařval jako tur.
Paní Jil opět chvíli vydýchávala a potom mě začala znovu cumlat mou otlučeninu.
Hladila mi něžně šourek, zajížděla prsty na stydkou kost a já se udělal také.
Přitom jsem znova zařval a znova se mi zalily oči slzami. Tentokrát jsem ležel a vydýchával já. Směs bolesti, radosti, štěstí i studu.
Paní Jil ze mě slezla a olizovala si prsty jako kočka.
"Nevím co proti tvé smetánce čubka má. Chutnáš výborně. Asi si bude muset začít zvykat." A jedovatě se uchechtla. Lehla si na mě, tentokrát obličejem ke mně. Sklonila se a olízla mi znovu obličej.
"Mrdka, pot a slzy. To by byl název románu! Máš zákaz o tomhle před čubkou mluvit. Kdyby se ptal, tak mu řekni, že to bylo strašné." Řekla a zvedla se ze mě. Poručila mi, abych se oblékl.
Dala mi napít, sama se též napila, ještě jsme si chvíli povídali a pak byl už čas na večeři.
V jídelně seděla Paní Gita a u nohou jí ležel svázaný čubka s palcem v puse. Byl to palec pravé nohy Paní Gity.
Paní Gita popíjela kávu a usmívala se.
"Nějaké potíže, drahá hostitelko?"
Otázala se Paní Jil.
Paní Gita se zasmála.
"Ale vůbec ne. Probrali jsme etiketu, sebeobranu, zdravovědu, psychologii a bylo to báječně relaxační odpoledne. Co ty, drahá Jil? Nezlobila tě Dášeňka?"
"Ani trochu. Trest přijala oddaně a s pokorou. Jen teď nebude moct nosit nějaký čas klícku." Odvětila Paní Jil a pokynula mi, abych ukázal přirození.
Když čubka uviděl mého vybarvujícího se papouška, zbledl a začal něco huhlat.
Paní Gita mu vytáhla palcový dudlík z pusy a čubka začal prosit, že už bude hodný a poslušný a že...
"Ale? Copak se ti najednou stalo?"
"Já... já byl hrubý na Paní Gitu..."
"Jak hrubý?" Zbystřila Paní Jil.
Čubka se nadechl, jako by nesl ohromnou tíhu.
"Já jí řekl, že je stará fuchtle a chtěl jsem ji napadnout, abych mohl utéct." Odrecitoval čubka.
Paní Jil začala bobtnat. "Ty jeden..."
"Klid, drahá. Už dostal co si zasloužil. Také bude mít ptáčka a kuličky chvilku k nepotřebě. Nejdřív mi posloužil jako figurína pro cvičení musada a potom jsme si trochu pohráli s elektřinou. Víš, že umí krásně zpívat?" Rozesmála se Paní Gita a Paní Jil se k ní přidala.
"I tak to má u mě schované, prevít. Mimochodem, tvoje Dášeňka umí taky pěkně zpívat." Zašvitořila Paní Jil.
"Já vím, bylo to slyšet až sem. Jdeme večeřet. Po tom tělocviku mi vyhládlo."
Připravil jsem večeři a po jejím skonzumování se s námi Paní Jil rozloučila a i s čubkou odešli.
Paní Gita se mě vyptala na odpoledne a já jí po pravdě odpověděl. Pohladila mě po hlavě, zkontrolovala mé šrámy a odvedla mě do klece.
Byl jsem unavený a vyšťavený po všech stránkách toho slova.
