Publikováno s laskavým svolením Madam Antares, mé úžasné Paní.
Moc jsem toho nenaspal.
Natažený šourek jsem pořád trochu cítil. Nemohl jsem se ani poškrábat, protože ruce mi trčely ven z klece.
A tak začalo čtrnáct dní práce a bolesti.
Po oněch čtrnácti dnech jsem měl sice delší pytlík, ale byl jsem na dně.
Recepce byla hotová i s dvěma dalšími většími pokoji se dvěma postelemi a dvěma klecemi v každém. Co se týče přístupu ke kobkám, ten byl zatím v nedohlednu, protože jsem neměl správné nářadí.
Když mi Paní Gita sundala závaží a řekla, že to bylo naposled, zajásal jsem. Postupně jsem sice bolesti trochu přivykl, ale Paní mi přidávala na váze závaží, takže jsem stále měl sám se sebou co dělat.
Vytáhla úplně novou klícku. Černou s plastovým opaskem.
Sama mi ji nasadila. Pak mě začala líbat a hladit, objímat, vzru...
PÍÍÍP PÍÍÍP PÍÍÍP!
"To to ale hezky funguje, že?" Řekla Paní, odstoupila ode mě a ukázala mi malou krabičku, která vydávala bručivý zvuk a blikala červenou diodou.
"Vždycky, když se ti postaví, já o tom budu vědět. A zmáčkla na krabičce tlačítko. Tisíce jehel se mi zabodlo do žaluda. Zařval jsem bolestí.
"Tohle teď budeš nosit vždy, když tu bude i jiná dáma, než já! Těšíš se?"
Klečel jsem na zemi, držel se za klícku a jen lapal po dechu.
"Ale co noční erekce, Paní Gito?"
"Ty máš povolené. Jiné ne!"
Ten den odpoledne jsem pochopil, proč tahle věc. Přišla opět masérka Vlaďka.
Musel jsem si obléknout kostým služky se vším všudy.
Když Vlaďka přišla, strašně jsem se styděla. Vešla do dveří a zarazila se. Sjela mě pohledem od vlasů po podpatky a pootočila hlavu jako pes, když něco nechápe.
"Tak co říkáš na mou Dášeňku, Vlaďko?" Zeptala se Paní Gita.
"To je...?" Zmateně hlesla Vlaďka.
"Ano, jen jiný outfit."
Vlaďka se rozesmála.
"No to je pecka!"
Prohlížela si mě jako kobylu na trhu.
Když jí Paní ukázala i mou gumovou frndu, kterou vytáhla ze skříně, Vlaďka se řehtala jako kobyla.
Před lekcí masáže jsem se bála, aby se mi nepostavil. Ale Vladčin smích byl tak protivný a ponižující, že se nemohlo postavit něco, co neexistovalo.
Když Vlaďka odešla, Paní si mě zavolala.
"Copak, Dášeňko? Jako holka nejsi na holky? To jsou mi věci..." A zakroutila teatrálně hlavou.
"Celou dobu jsem měla ovladač v ruce a nic! Buďto nefunguje klícka, nebo ty."
Vytáhla ovladač a přejela po něm láskyplně pohledem.
"Tak to vyzkoušíme..."
A zmáčkla tlačítko.
Očekávala jsem bolest a zatnula jsem svaly.
Nic se nestalo.
Znovu zmáčkla a ... zase nic.
"Sakra, zase šmejd." Řekla a sundala mi klícku. Prohlížela ji, pak dovnitř strčila dva prsty a zmáčkla tlačítko.
"JÁÁÁÁÁÁÁUUUUUUU!!!" Zařvala jako by ji na nože brali. Jenže jak dostala ránu, lekla se a zatnula prsty do ovladače.
Přiskočila jsem a strhla jí klícku z prstů. Nevěřícně koukala na svoje prsty.
"To tak strašně bolí?"
"Ano, Paní Gito." Odvětila jsem.
"Ufff. Tak tohle používat nebudeš. A nikdo jiný."
Položila ovladač na zem a zatočila se na něm podpatkem.
"Budeme se řídit starým dobrým pravidlem: Co oko nevidí, za to ti ruka nenařeže!" Pokrčila při těch slovech rameny a lišácky se usmála.
Pak vytáhla několik obálek. Pět jich bylo adresováno jí, jeden oběma a jeden mně.
V těch pěti byla reakce na prožitý víkend. V tom pro oba byla omluva za Sysla a ten pro mě obsahoval poděkování Paní Jil a "výhrůžka" brzkou návštěvou.
Navzájem jsme si s Paní Gitou nechali dopisy přečíst.
Podívala se na mě.
"Tak panička si s tebou dojednává rande! To jsou mi věci! To by byla legrace, vás posadit na stroje proti sobě!" Mrkla na mě a rozesmála se. Nějak mi ten smích nebyl příjemný.
Po obědě jsem se pustil do plánování další etapy přestavby tvrze. Naše soukromé prostory měly být přestavěny na nájemné a já s Paní jsme měli mít nové prostory v protějším křídle, kde byla velká jídelna, pokoje Míny a Týny a další prostory.
Kreslil jsem různé varianty a Paní kolem mě chodila jako lev v kleci.
Po večeři a hygieně mě zamkla do klece a odešla s poznámkou, že si mám užít klidného spánku.
Moc jsem toho nenaspal.
Natažený šourek jsem pořád trochu cítil. Nemohl jsem se ani poškrábat, protože ruce mi trčely ven z klece.
A tak začalo čtrnáct dní práce a bolesti.
Po oněch čtrnácti dnech jsem měl sice delší pytlík, ale byl jsem na dně.
Recepce byla hotová i s dvěma dalšími většími pokoji se dvěma postelemi a dvěma klecemi v každém. Co se týče přístupu ke kobkám, ten byl zatím v nedohlednu, protože jsem neměl správné nářadí.
Když mi Paní Gita sundala závaží a řekla, že to bylo naposled, zajásal jsem. Postupně jsem sice bolesti trochu přivykl, ale Paní mi přidávala na váze závaží, takže jsem stále měl sám se sebou co dělat.
Vytáhla úplně novou klícku. Černou s plastovým opaskem.
Sama mi ji nasadila. Pak mě začala líbat a hladit, objímat, vzru...
PÍÍÍP PÍÍÍP PÍÍÍP!
"To to ale hezky funguje, že?" Řekla Paní, odstoupila ode mě a ukázala mi malou krabičku, která vydávala bručivý zvuk a blikala červenou diodou.
"Vždycky, když se ti postaví, já o tom budu vědět. A zmáčkla na krabičce tlačítko. Tisíce jehel se mi zabodlo do žaluda. Zařval jsem bolestí.
"Tohle teď budeš nosit vždy, když tu bude i jiná dáma, než já! Těšíš se?"
Klečel jsem na zemi, držel se za klícku a jen lapal po dechu.
"Ale co noční erekce, Paní Gito?"
"Ty máš povolené. Jiné ne!"
Ten den odpoledne jsem pochopil, proč tahle věc. Přišla opět masérka Vlaďka.
Musel jsem si obléknout kostým služky se vším všudy.
Když Vlaďka přišla, strašně jsem se styděla. Vešla do dveří a zarazila se. Sjela mě pohledem od vlasů po podpatky a pootočila hlavu jako pes, když něco nechápe.
"Tak co říkáš na mou Dášeňku, Vlaďko?" Zeptala se Paní Gita.
"To je...?" Zmateně hlesla Vlaďka.
"Ano, jen jiný outfit."
Vlaďka se rozesmála.
"No to je pecka!"
Prohlížela si mě jako kobylu na trhu.
Když jí Paní ukázala i mou gumovou frndu, kterou vytáhla ze skříně, Vlaďka se řehtala jako kobyla.
Před lekcí masáže jsem se bála, aby se mi nepostavil. Ale Vladčin smích byl tak protivný a ponižující, že se nemohlo postavit něco, co neexistovalo.
Když Vlaďka odešla, Paní si mě zavolala.
"Copak, Dášeňko? Jako holka nejsi na holky? To jsou mi věci..." A zakroutila teatrálně hlavou.
"Celou dobu jsem měla ovladač v ruce a nic! Buďto nefunguje klícka, nebo ty."
Vytáhla ovladač a přejela po něm láskyplně pohledem.
"Tak to vyzkoušíme..."
A zmáčkla tlačítko.
Očekávala jsem bolest a zatnula jsem svaly.
Nic se nestalo.
Znovu zmáčkla a ... zase nic.
"Sakra, zase šmejd." Řekla a sundala mi klícku. Prohlížela ji, pak dovnitř strčila dva prsty a zmáčkla tlačítko.
"JÁÁÁÁÁÁÁUUUUUUU!!!" Zařvala jako by ji na nože brali. Jenže jak dostala ránu, lekla se a zatnula prsty do ovladače.
Přiskočila jsem a strhla jí klícku z prstů. Nevěřícně koukala na svoje prsty.
"To tak strašně bolí?"
"Ano, Paní Gito." Odvětila jsem.
"Ufff. Tak tohle používat nebudeš. A nikdo jiný."
Položila ovladač na zem a zatočila se na něm podpatkem.
"Budeme se řídit starým dobrým pravidlem: Co oko nevidí, za to ti ruka nenařeže!" Pokrčila při těch slovech rameny a lišácky se usmála.
Pak vytáhla několik obálek. Pět jich bylo adresováno jí, jeden oběma a jeden mně.
V těch pěti byla reakce na prožitý víkend. V tom pro oba byla omluva za Sysla a ten pro mě obsahoval poděkování Paní Jil a "výhrůžka" brzkou návštěvou.
Navzájem jsme si s Paní Gitou nechali dopisy přečíst.
Podívala se na mě.
"Tak panička si s tebou dojednává rande! To jsou mi věci! To by byla legrace, vás posadit na stroje proti sobě!" Mrkla na mě a rozesmála se. Nějak mi ten smích nebyl příjemný.
Po obědě jsem se pustil do plánování další etapy přestavby tvrze. Naše soukromé prostory měly být přestavěny na nájemné a já s Paní jsme měli mít nové prostory v protějším křídle, kde byla velká jídelna, pokoje Míny a Týny a další prostory.
Kreslil jsem různé varianty a Paní kolem mě chodila jako lev v kleci.
Po večeři a hygieně mě zamkla do klece a odešla s poznámkou, že si mám užít klidného spánku.
