Publikováno s laskavým svolením Madam Antares, mé úžasné Paní
"Mazej si pro holčičí věci. Všechny!"
Za chvíli jsem byl zpět s košem věcí.
Paní mě nechala spáchat ranní hygienu pomohla se obléknout. Předtím mi ale sundala klícku. To bylo pro mě překvapení.
Navíc mi dala jen lehkou letní sukni a bílý top, takže jsem měl holé břicho.
K tomu mi podala pár střevíčků na vyšších kramflíčcích, než měly ty starší.
"Budeš si pomalu zvykat na podpatky, Dášenko. A připrav se na bolest."
A pak mě vyhnala do kuchyně.
Jeden by neřekl, co udělá pár centimetrů pod patou. Než jsem udělal snídani, už mě začaly bolet podkolenní šlachy a zádům se to také nelíbilo. Navíc mě Paní neustále peskovala.
"Nehrb se! Srovnej si záda! Propínat kolena! Došlapuj celou nohou!" A další. Po snídani mi dala místo klícky široký gumový kroužek s malou krabičkou kolem přirození.
"Dášo, koukej se sebou něco dělat! Za týden přijedou hosti a budeš fungovat perfektně na kramflíčkách! Zatím tu lezeš jak opičí důchodkyně!"
Vytáhla něco jako přívěsek na klíče.
"Tohle ti pomůže! Když se mi něco nebude líbit..."
Zmáčkla přívěsek.
Výboj mi sevřel přirození a donutil mě se přihrbit.
Umyl jsem nádobí a klekl si na své místo. Paní mi ale přikázala, že pokud budu na podpatcích, budu stát. Ne v pozoru, ale zpříma.
"Jak už jsem řekla, za týden tu máme první Sněm Královen. Tak musíme vše při pravit, abych neměla ostudu."
A začal maraton. Abych si to víc užil, vždy jsem ke kramflíčkům vyfasoval anální kolík, nebo ocas. Prý abych se učil správně "cucat bonbónek".
Za celý týden ani rána, ani facka, jen neviditelná bolest. A hlavně ty elektrošoky.
V předvečer příjezdu prvních hostů mi Paní Gita dala několik dárků.
V jednom byl kompletní kostým služky i se střevíčky a líčením.
Ve druhém nový huňatý liščí ohon, čelenka s liščíma ušima a podprsenka s kalhotkami s liščím kožíškem.
Ve třetím byla nová klícka s plochým vnějším tvarem a krytem přes varlata.
Ve čtvrtém byly lehké letní šaty opět se střevíčky a decentními pouty v podobě kovových náramků a tenkým kovovým obojkem.
Poslední dárek byl páskový kožený postroj s obojkem, pouty na nohy a ruce a koženou kuklou na hlavu.
Bylo mi jasné, že těch několik dnů bude nesmírně náročných.
Útěchou bylo, že o jídlo se bude starat firma, která nám doveze jídla ve varnách a já s dvěma pomocníky, kteří přijedou s jednou z Královen, je budeme servírovat. Součástí dodávek jídla bude i mytí talířů a stolního náčiní.
Ve velké jídelně jsem vytvořil provizorní recepci.
V místnosti s truhlou s falešným dnem byla šatna doprovodu, tedy otroků.
Spát jsme šli velmi pozdě a Paní Gita byla velmi nervózní.
"Mazej si pro holčičí věci. Všechny!"
Za chvíli jsem byl zpět s košem věcí.
Paní mě nechala spáchat ranní hygienu pomohla se obléknout. Předtím mi ale sundala klícku. To bylo pro mě překvapení.
Navíc mi dala jen lehkou letní sukni a bílý top, takže jsem měl holé břicho.
K tomu mi podala pár střevíčků na vyšších kramflíčcích, než měly ty starší.
"Budeš si pomalu zvykat na podpatky, Dášenko. A připrav se na bolest."
A pak mě vyhnala do kuchyně.
Jeden by neřekl, co udělá pár centimetrů pod patou. Než jsem udělal snídani, už mě začaly bolet podkolenní šlachy a zádům se to také nelíbilo. Navíc mě Paní neustále peskovala.
"Nehrb se! Srovnej si záda! Propínat kolena! Došlapuj celou nohou!" A další. Po snídani mi dala místo klícky široký gumový kroužek s malou krabičkou kolem přirození.
"Dášo, koukej se sebou něco dělat! Za týden přijedou hosti a budeš fungovat perfektně na kramflíčkách! Zatím tu lezeš jak opičí důchodkyně!"
Vytáhla něco jako přívěsek na klíče.
"Tohle ti pomůže! Když se mi něco nebude líbit..."
Zmáčkla přívěsek.
Výboj mi sevřel přirození a donutil mě se přihrbit.
Umyl jsem nádobí a klekl si na své místo. Paní mi ale přikázala, že pokud budu na podpatcích, budu stát. Ne v pozoru, ale zpříma.
"Jak už jsem řekla, za týden tu máme první Sněm Královen. Tak musíme vše při pravit, abych neměla ostudu."
A začal maraton. Abych si to víc užil, vždy jsem ke kramflíčkům vyfasoval anální kolík, nebo ocas. Prý abych se učil správně "cucat bonbónek".
Za celý týden ani rána, ani facka, jen neviditelná bolest. A hlavně ty elektrošoky.
V předvečer příjezdu prvních hostů mi Paní Gita dala několik dárků.
V jednom byl kompletní kostým služky i se střevíčky a líčením.
Ve druhém nový huňatý liščí ohon, čelenka s liščíma ušima a podprsenka s kalhotkami s liščím kožíškem.
Ve třetím byla nová klícka s plochým vnějším tvarem a krytem přes varlata.
Ve čtvrtém byly lehké letní šaty opět se střevíčky a decentními pouty v podobě kovových náramků a tenkým kovovým obojkem.
Poslední dárek byl páskový kožený postroj s obojkem, pouty na nohy a ruce a koženou kuklou na hlavu.
Bylo mi jasné, že těch několik dnů bude nesmírně náročných.
Útěchou bylo, že o jídlo se bude starat firma, která nám doveze jídla ve varnách a já s dvěma pomocníky, kteří přijedou s jednou z Královen, je budeme servírovat. Součástí dodávek jídla bude i mytí talířů a stolního náčiní.
Ve velké jídelně jsem vytvořil provizorní recepci.
V místnosti s truhlou s falešným dnem byla šatna doprovodu, tedy otroků.
Spát jsme šli velmi pozdě a Paní Gita byla velmi nervózní.
