Publikováno s laskavým svolením Madam Antares, mé úžasné Paní.
Prospal jsem celý další den.
Když jsem se druhý den po cejchování trochu zmátořil, nahlásil jsem se Paní Gitě. Tentokrát mě nehnala do práce. Zkontrolovala mi citlivost bradavek, otok šourku a sama mi připravila snídani. Na hrudníku a na podbřišku jsem měl nalepené hojivé pláty na spáleniny. Paní mi dala flanelovou košili a nové letecké montérky na kšandách. Po snídani jsem umyl nádobí. Při mytí jsem si uvědomil co všechno mě bolí. Ve chvíli kdy mě tohle prolétlo hlavou, jsem se podíval na Paní Gitu. Seděla u stolu, v ruce kávu a evidentně nad něčím hloubala. Její pohled směřoval do Bohu Libých Bájných Alejí a druhou rukou si poťukávala do stolu. Uvědomil jsem si, že takhle dáma je má osudová. I když je jistota že to bude bolet a riziko, že to jednou nepřežiju. Když seděla nad kávou, vypadala jako anděl. Když ale stála s rukama založenýma na prsou, měl by i sám ďábel stát v pozoru a učit se. Měla tolik nápadů a tolik použití pro zdánlivě nevinné věci...
Když jsem byl hotový, klekl jsem si k jejím nohám.
Duchem nepřítomná mi položila ruku na rameno.
Pak jako by se probudila. Vysrkla zbytek kafe, zajela mi rukou pod košili, chytla mě za bradavku a táhla mě jak tele na porážku. Kňučel jsem bolestí, ale to asi nevnímala.
Opět ve velké místnosti.
"Hafí, musíme změnit plány."
Pobíhala po místnosti jako v horečce.
"Velký stůl posuneme k levé zdi. Kruhy tam dávat nebudeme. Kříž bude uprostřed pravé zdi. Na zdi budou navěšené hračky a pod oknem a mimo kříž budou na zemi věci jako lavice, buben a tak dále. Ze sklepů dole uděláme kobky pro otroky... teda uděláš kobky pro otroky. Já se tak těším!"
"Paní Gito, už víte kam vede to zadní schodiště?"
"No vidíš! Nevím!" Popleskala mě rozjařeně po tvářích a rychle odešla. Vrátila se s baterkami a v montérkách.
Sešli jsme dolů.
Tentokrát jsem měl čas si vše lépe prohlédnout. Na sklípcích nebylo nutno nic měnit. Jen vše očistit, vybílit a na chodbu dát světlo.
Došli jsme k zadnímu schodišti.
Začali jsme sestupovat dolů. Asi o pět metrů níž schody skončily u portálu dveří. Od něho vedla asi deset metrů dlouhá chodba, která končila výdřevou a skalní stěnou. Jen polorozpadlé nářadí svědčilo o nedokončeném díle.
Otočili jsme se a šli po schodech nahoru. Minuli jsme chodbu s kobkami a stoupali dál. Nakonec jsme se ocitli v malé místnůstce, ze které vedly dřevěné dveře. Otevřel jsem je a vyšel jsem do velké jídelny. Tady jsem byl první den.
Paní vyšla za mnou.
"Jůůů! To teda koukám! Pradědeček byl úžasný... blázen!" Začala se zase divně usmívat.
Vrátili jsme se do velké místnosti. Paní mi řekla, co všechno musím udělat.
Pak jí zasvítily oči.
Natlačila mě na pravou zeď. Nastavila si mě, jako bych byl přivázán ke kříži a začala mi dráždit bradavky.
"No jen si to představ! Ty budeš tady na kříži a já tě budu týrat. Támhle všude budou dámy, které budou sledovat můj výkon a když hezky zařveš, nebo zaječíš budou tleskat... Brutálně mi bradavky zmáčkla a procedila teatrálně mezi vyceněnými zuby: "Těšíš se, otroku? Bude to moc fajn!"
Mezi sykáním a úpěním se mi podařilo říct, že se velmi těším.
"No proto!" Řekla vlídně a několikrát mi trhla bradavkami nahoru a dolů, čímž mě poslala do kolen.
Stála nade mnou a zklamaně pronesla: "Škoda, že tu ještě ten kříž není..."
Odvedla mě do herny.
"Pojď, svlékni se a lehni si." Pleskla dlaní na bednu, kterou posunula pod naviják.
Lehl jsem si na břicho, ale otočila mě na záda. Připnula mi na nohy pouty dlouhou rozporku a vytáhla mě nahoru. Spoutala mi ruce za zády a já visel hlavou těsně nad zemí.
Celá se svlékla. Dala mi před hlavu stoličku. Na stoličku položila bosou nohu a palec mi vrazila do pusy. Těsně předtím jsem v její ruce zahlédl tenkou rákosku.
"Pěkně cumlej, hafí. Jestli mě kousneš, bude to moc zlé. Nechci tě bít na místa, kde máš šrámy, tak zkusíme kde je nemáš." A švihla mě mezi nohy. Kůže na mé stydké kosti zaprotestovala a já sebou cukl. Pak přišla rána na vnitřní stranu levého stehna, pak pravého, pak lýtka a nakonec chodidla.
Naštěstí mi chodidla šetřila. Ale zbytek ne. Výsledkem mého cukání bylo, že jsem se rozhoupal. Po každém zhoupnutí jsem zase skončil s palcem v puse.
"Eééé...um. Huááá...um. Jáúúúum. Pro...um...síííum néééum."
Čím víc jsem ječel, tím bolestivější místra trefovala.
Já si najednou uvědomil, že nemám klícku. Krev se mi hrnula do hlavy a díky hlubokým nádechům a křiku jsem málem omdlel.
Když Paní ukončila týrání mého těla, spustila mě dolů. Odvázala mě a pomohla mi na třesoucí se nohy. Točila se mi hlava.
"Jééé, tobě se klepou nohy jak kurvě po třetí šichtě!" Smála se mi. Pak došla ke skříni a nakonec vytáhla podprsenku, kalhotky a kabelku. Oblékla mi kalhotky i podprsenku, kterou vycpala dvěma hadry, na ruku mi pověsila kabelku. Byl jsem rudý až zaušima.
"No né, ona se nám červená! To se mi líbí! Cudná kurvička! Projdi se trochu." Šel jsem trochu ze široka.
"Nohy k sobě, kurvičko! Nebo si u tebe někdo zapomněl ptáka?"
Dal jsem nohy k sobě a šoural se po místnosti. Jak se mi stehna třela o sebe, dost to bolelo, takže jsem postojem i chůzí připomínal šimpanze.
"Ale no tááák! Chodíš jako sedlák křížený s opicí. Pěkně hýbat boky! Jako bys měla v zadku bondón!"
Pochechtávala se a popoháněla mě bičíkem. Mé pohyby ji rozesmívaly čím dál víc, až začala křičet: "Dóóst, dóst, ty bys mě zabila!"
Sundala mi podprsenku, vzala mě za bradavku (Úúúú, proč zase???) a táhla ven z herny.
"Dnes jsme to nějak přetáhli, hafí. Je skoro čad na večeři."
Dotáhla mě do kuchyně a posadila ke stolu (Co to?).
Na stůl vyndala studené pečené kuře a chléb.
"No nekoukej a nenech se pobízet. Mám pocit, žes mi nějak zhubl. Nebo zhubla?
Jedl jsem s velkou chutí. Jedl a přemýšlel. Ne, jsem kluk jako buk. Teda spíš jak vrbový prut. Být za holku se mi nelíbí. Nechci to. Ale co mi Paní udělá když to odmítnu...
"Co ce v tom nimráš jak slečinka?"
Přerušila Paní mé myšlenky.
Rychle jsem dojedl zbytek masa a uklidil po večeři.
Paní vytáhla několik papírů. Jedním z nich byl geometrický plán tvrze. Tam jsme zakreslili zjištěné novinky. Pak mě Paní instruovala co nahodit, co obílit a zvláštností byly dvě cely kompletně růžové, včetně oblečení jejich obyvatel.
Pak mě Paní odtáhla k mycímu automatu a musel jsem se přikurtovat a zadat program číslo 50.
Asi jsem vypadal překvapeně, když mi po vyčištění střev stroj začal jemně sprchovat hrudník a ke kolíku v análu se vysunul další, který se mi opřel o rozbitou kůži v rozkroku.
"Zase čumíš jak datel. Pustil sis holčičí program včetně vaginálního výplachu!"
A zlomila se smíchy v pase.
Zase jsem byl studem rudý jak rak.
S pošklebováním a pochichtáváním mě odvedla do klece a oznámila mi, že zítra jede ráno na nákupy a vyzvedne si mě později.
Pak zhasla a při odchodu si prozpěvovala: "Ty si moje racajdička, racajdá..." A dlouho se smála.
Porovnal jsem si řetízky a myšlenkou: "Tak to ani náhodou!" jsem usnul.
Prospal jsem celý další den.
Když jsem se druhý den po cejchování trochu zmátořil, nahlásil jsem se Paní Gitě. Tentokrát mě nehnala do práce. Zkontrolovala mi citlivost bradavek, otok šourku a sama mi připravila snídani. Na hrudníku a na podbřišku jsem měl nalepené hojivé pláty na spáleniny. Paní mi dala flanelovou košili a nové letecké montérky na kšandách. Po snídani jsem umyl nádobí. Při mytí jsem si uvědomil co všechno mě bolí. Ve chvíli kdy mě tohle prolétlo hlavou, jsem se podíval na Paní Gitu. Seděla u stolu, v ruce kávu a evidentně nad něčím hloubala. Její pohled směřoval do Bohu Libých Bájných Alejí a druhou rukou si poťukávala do stolu. Uvědomil jsem si, že takhle dáma je má osudová. I když je jistota že to bude bolet a riziko, že to jednou nepřežiju. Když seděla nad kávou, vypadala jako anděl. Když ale stála s rukama založenýma na prsou, měl by i sám ďábel stát v pozoru a učit se. Měla tolik nápadů a tolik použití pro zdánlivě nevinné věci...
Když jsem byl hotový, klekl jsem si k jejím nohám.
Duchem nepřítomná mi položila ruku na rameno.
Pak jako by se probudila. Vysrkla zbytek kafe, zajela mi rukou pod košili, chytla mě za bradavku a táhla mě jak tele na porážku. Kňučel jsem bolestí, ale to asi nevnímala.
Opět ve velké místnosti.
"Hafí, musíme změnit plány."
Pobíhala po místnosti jako v horečce.
"Velký stůl posuneme k levé zdi. Kruhy tam dávat nebudeme. Kříž bude uprostřed pravé zdi. Na zdi budou navěšené hračky a pod oknem a mimo kříž budou na zemi věci jako lavice, buben a tak dále. Ze sklepů dole uděláme kobky pro otroky... teda uděláš kobky pro otroky. Já se tak těším!"
"Paní Gito, už víte kam vede to zadní schodiště?"
"No vidíš! Nevím!" Popleskala mě rozjařeně po tvářích a rychle odešla. Vrátila se s baterkami a v montérkách.
Sešli jsme dolů.
Tentokrát jsem měl čas si vše lépe prohlédnout. Na sklípcích nebylo nutno nic měnit. Jen vše očistit, vybílit a na chodbu dát světlo.
Došli jsme k zadnímu schodišti.
Začali jsme sestupovat dolů. Asi o pět metrů níž schody skončily u portálu dveří. Od něho vedla asi deset metrů dlouhá chodba, která končila výdřevou a skalní stěnou. Jen polorozpadlé nářadí svědčilo o nedokončeném díle.
Otočili jsme se a šli po schodech nahoru. Minuli jsme chodbu s kobkami a stoupali dál. Nakonec jsme se ocitli v malé místnůstce, ze které vedly dřevěné dveře. Otevřel jsem je a vyšel jsem do velké jídelny. Tady jsem byl první den.
Paní vyšla za mnou.
"Jůůů! To teda koukám! Pradědeček byl úžasný... blázen!" Začala se zase divně usmívat.
Vrátili jsme se do velké místnosti. Paní mi řekla, co všechno musím udělat.
Pak jí zasvítily oči.
Natlačila mě na pravou zeď. Nastavila si mě, jako bych byl přivázán ke kříži a začala mi dráždit bradavky.
"No jen si to představ! Ty budeš tady na kříži a já tě budu týrat. Támhle všude budou dámy, které budou sledovat můj výkon a když hezky zařveš, nebo zaječíš budou tleskat... Brutálně mi bradavky zmáčkla a procedila teatrálně mezi vyceněnými zuby: "Těšíš se, otroku? Bude to moc fajn!"
Mezi sykáním a úpěním se mi podařilo říct, že se velmi těším.
"No proto!" Řekla vlídně a několikrát mi trhla bradavkami nahoru a dolů, čímž mě poslala do kolen.
Stála nade mnou a zklamaně pronesla: "Škoda, že tu ještě ten kříž není..."
Odvedla mě do herny.
"Pojď, svlékni se a lehni si." Pleskla dlaní na bednu, kterou posunula pod naviják.
Lehl jsem si na břicho, ale otočila mě na záda. Připnula mi na nohy pouty dlouhou rozporku a vytáhla mě nahoru. Spoutala mi ruce za zády a já visel hlavou těsně nad zemí.
Celá se svlékla. Dala mi před hlavu stoličku. Na stoličku položila bosou nohu a palec mi vrazila do pusy. Těsně předtím jsem v její ruce zahlédl tenkou rákosku.
"Pěkně cumlej, hafí. Jestli mě kousneš, bude to moc zlé. Nechci tě bít na místa, kde máš šrámy, tak zkusíme kde je nemáš." A švihla mě mezi nohy. Kůže na mé stydké kosti zaprotestovala a já sebou cukl. Pak přišla rána na vnitřní stranu levého stehna, pak pravého, pak lýtka a nakonec chodidla.
Naštěstí mi chodidla šetřila. Ale zbytek ne. Výsledkem mého cukání bylo, že jsem se rozhoupal. Po každém zhoupnutí jsem zase skončil s palcem v puse.
"Eééé...um. Huááá...um. Jáúúúum. Pro...um...síííum néééum."
Čím víc jsem ječel, tím bolestivější místra trefovala.
Já si najednou uvědomil, že nemám klícku. Krev se mi hrnula do hlavy a díky hlubokým nádechům a křiku jsem málem omdlel.
Když Paní ukončila týrání mého těla, spustila mě dolů. Odvázala mě a pomohla mi na třesoucí se nohy. Točila se mi hlava.
"Jééé, tobě se klepou nohy jak kurvě po třetí šichtě!" Smála se mi. Pak došla ke skříni a nakonec vytáhla podprsenku, kalhotky a kabelku. Oblékla mi kalhotky i podprsenku, kterou vycpala dvěma hadry, na ruku mi pověsila kabelku. Byl jsem rudý až zaušima.
"No né, ona se nám červená! To se mi líbí! Cudná kurvička! Projdi se trochu." Šel jsem trochu ze široka.
"Nohy k sobě, kurvičko! Nebo si u tebe někdo zapomněl ptáka?"
Dal jsem nohy k sobě a šoural se po místnosti. Jak se mi stehna třela o sebe, dost to bolelo, takže jsem postojem i chůzí připomínal šimpanze.
"Ale no tááák! Chodíš jako sedlák křížený s opicí. Pěkně hýbat boky! Jako bys měla v zadku bondón!"
Pochechtávala se a popoháněla mě bičíkem. Mé pohyby ji rozesmívaly čím dál víc, až začala křičet: "Dóóst, dóst, ty bys mě zabila!"
Sundala mi podprsenku, vzala mě za bradavku (Úúúú, proč zase???) a táhla ven z herny.
"Dnes jsme to nějak přetáhli, hafí. Je skoro čad na večeři."
Dotáhla mě do kuchyně a posadila ke stolu (Co to?).
Na stůl vyndala studené pečené kuře a chléb.
"No nekoukej a nenech se pobízet. Mám pocit, žes mi nějak zhubl. Nebo zhubla?
Jedl jsem s velkou chutí. Jedl a přemýšlel. Ne, jsem kluk jako buk. Teda spíš jak vrbový prut. Být za holku se mi nelíbí. Nechci to. Ale co mi Paní udělá když to odmítnu...
"Co ce v tom nimráš jak slečinka?"
Přerušila Paní mé myšlenky.
Rychle jsem dojedl zbytek masa a uklidil po večeři.
Paní vytáhla několik papírů. Jedním z nich byl geometrický plán tvrze. Tam jsme zakreslili zjištěné novinky. Pak mě Paní instruovala co nahodit, co obílit a zvláštností byly dvě cely kompletně růžové, včetně oblečení jejich obyvatel.
Pak mě Paní odtáhla k mycímu automatu a musel jsem se přikurtovat a zadat program číslo 50.
Asi jsem vypadal překvapeně, když mi po vyčištění střev stroj začal jemně sprchovat hrudník a ke kolíku v análu se vysunul další, který se mi opřel o rozbitou kůži v rozkroku.
"Zase čumíš jak datel. Pustil sis holčičí program včetně vaginálního výplachu!"
A zlomila se smíchy v pase.
Zase jsem byl studem rudý jak rak.
S pošklebováním a pochichtáváním mě odvedla do klece a oznámila mi, že zítra jede ráno na nákupy a vyzvedne si mě později.
Pak zhasla a při odchodu si prozpěvovala: "Ty si moje racajdička, racajdá..." A dlouho se smála.
Porovnal jsem si řetízky a myšlenkou: "Tak to ani náhodou!" jsem usnul.
