Publikováno s laskavým svolením Madam Antares, mé úžasné Paní.
Když jsem domyl nádobí po obědě, poručila mi Paní, abych zůstal stát.
Přistoupila ke mně a vzala do rukou mé bradavky. Natáhla je a začala mnout.
"Takhle si je budeš masírovat a budeš střídat úchop svislý a vodorovný."
Pak mi je vytáhla a začala jimi kroužit.
"Tohle je druhý cvik. Opět budeš střídat úchopy a směry kroužení. Vždy poslední půlminutu budeš masírovat tak tvrdě, jak to dokážeš."
Vytáhla ze skříňky kuchyňské minutky a nastavila pět minut. Začal jsem si bradavky masírovat sám. Po pěti minutách už docela dost bolely.
Když cinkl budíček na minutkách, ulevilo se mi.
Paní si mě odvedla do místnosti, kterou jsem včera oměřoval.
Byla to velká místnost. Sedm metrů dlouhá, pět široká. Uprostřed kratší strany byl vstup naproti němuž bylo vellé okno.
Celá místnost byla zaklenutá jedinou klenbou. Kdysi byla omítnuta a nabílena, ale část omítky už opelichala.
Paní mi začala vysvětlovat, jak si místnost představuje. Uprostřed měl být skoro o celé délce veliký stůl s deseti až dvanácti židlemi. Židle měly být tak daleko od sebe, aby se vedle každé vešel klečící otrok. Po celé délce jedné stěny mělo být ve zdi zazděno dvanáct kruhů na upoutání otroků, pokud nebudou potřeba.
U krátké stěny vedle dveří, na opačné straně, než budou kruhy, bude větší skříňka s přípravným pultem. Nad ní budou na zdi připevněny police na stolní nádobí.
Naproti, u okna má být svatojiřský kříž, aby všichni sedící mohli pohodlně sledovat probíhající výkon ze svých židlí. Dlouhá stěna naproti "stájní" zdi bude ověšena všelikým "nářadím" vhodným k výchově otroků. Na zemi u ní pak mají být trestný špalek, koza, lavice a buben.
"Ale nejdřív oklepeš všechnu starou omítku a celý sál znova nahodíš. Dnes začneš oklepávat."
Ukázala na bedýnku s nářadím v koutě a že prý se nemám zdržovat.
Pak odešla.
Začal jsem otloukat omítku. Někde to šlo samo, někde ne. Když si pro mě Paní přišla, měl jsem skoro hotovou stěnu s oknem.
"No, vidíš jak ti to jde. Dnes toho už nech."
Byl čas na večeři.
Po večeři jsem opět trénoval bradavky. Už dost bolely a musel jsem se hodně přemáhat.
Paní mi je po tréninku osahala a omačkala a zálibně si mlaskla.
Byl jsem odveden do koupelny. Musel jsem se připoutat na "mycí linku" a zadat číslo programu 666.
To číslo se mi vůbec nelíbilo. Když jsem stiskl tlačítka, nezačala žádná pěna, ani sprcha, ale něco opravdu pekelného.
Nejdřív do mě zajel klystýrový nástavec. Byl jsem vyčištěn stejně důkladně jako minule. Potom vyjel z mého zadku ven a místo něho mi tam vjelo něco s mnoha hrboly a začalo to silně vibrovat. Bylo to nepříjemné a styděl jsem se před Paní, která na mě koukala s rukama založenýma na prsou a potutelným úsměvem.
Už už jsem myslel, že to tak hrozné nebude, když má varlata zasáhl proud vody ostrý jako šíp. Zařval jsem bolestí a hrůzou. Pásy mě spolehlivě držely, že jsem se nemohl ani pohnout. Za pár vteřin přiletěl druhý šíp z jiné strany. A začaly se střídat v různých rytmech. Ječel jsem jak smyslů zbavený. Každý zásah mi poslal vlnu bolesti až do ledvin. Paní si sedla na židli a se zaujetím pozorovala mé utrpení. Když ta hrůza přestala, byl jsem naprosto vyřízený. Pak teprv mě stroj namydlil a umyl. Nebyl jsem schopen se ani odpoutat.
"No ne, tobě se to tak líbilo, že bys chtěl přídavek?"
Zděšeně jsem se na ni podíval a jen zavrtěl hlavou. Byl jsem vykřičený a neměl sílu mluvit.
"Ty toho naděláš! Vždyť to bylo jen 666 vteřin..." Paní mě odpoutala a pomohla mi vstát. Utřela mě vyměnila mi klícku za jinou a odvedla ke kleci.
Poděkoval jsem jí za krásný den a usnul v kleci jako špalek.
Když jsem domyl nádobí po obědě, poručila mi Paní, abych zůstal stát.
Přistoupila ke mně a vzala do rukou mé bradavky. Natáhla je a začala mnout.
"Takhle si je budeš masírovat a budeš střídat úchop svislý a vodorovný."
Pak mi je vytáhla a začala jimi kroužit.
"Tohle je druhý cvik. Opět budeš střídat úchopy a směry kroužení. Vždy poslední půlminutu budeš masírovat tak tvrdě, jak to dokážeš."
Vytáhla ze skříňky kuchyňské minutky a nastavila pět minut. Začal jsem si bradavky masírovat sám. Po pěti minutách už docela dost bolely.
Když cinkl budíček na minutkách, ulevilo se mi.
Paní si mě odvedla do místnosti, kterou jsem včera oměřoval.
Byla to velká místnost. Sedm metrů dlouhá, pět široká. Uprostřed kratší strany byl vstup naproti němuž bylo vellé okno.
Celá místnost byla zaklenutá jedinou klenbou. Kdysi byla omítnuta a nabílena, ale část omítky už opelichala.
Paní mi začala vysvětlovat, jak si místnost představuje. Uprostřed měl být skoro o celé délce veliký stůl s deseti až dvanácti židlemi. Židle měly být tak daleko od sebe, aby se vedle každé vešel klečící otrok. Po celé délce jedné stěny mělo být ve zdi zazděno dvanáct kruhů na upoutání otroků, pokud nebudou potřeba.
U krátké stěny vedle dveří, na opačné straně, než budou kruhy, bude větší skříňka s přípravným pultem. Nad ní budou na zdi připevněny police na stolní nádobí.
Naproti, u okna má být svatojiřský kříž, aby všichni sedící mohli pohodlně sledovat probíhající výkon ze svých židlí. Dlouhá stěna naproti "stájní" zdi bude ověšena všelikým "nářadím" vhodným k výchově otroků. Na zemi u ní pak mají být trestný špalek, koza, lavice a buben.
"Ale nejdřív oklepeš všechnu starou omítku a celý sál znova nahodíš. Dnes začneš oklepávat."
Ukázala na bedýnku s nářadím v koutě a že prý se nemám zdržovat.
Pak odešla.
Začal jsem otloukat omítku. Někde to šlo samo, někde ne. Když si pro mě Paní přišla, měl jsem skoro hotovou stěnu s oknem.
"No, vidíš jak ti to jde. Dnes toho už nech."
Byl čas na večeři.
Po večeři jsem opět trénoval bradavky. Už dost bolely a musel jsem se hodně přemáhat.
Paní mi je po tréninku osahala a omačkala a zálibně si mlaskla.
Byl jsem odveden do koupelny. Musel jsem se připoutat na "mycí linku" a zadat číslo programu 666.
To číslo se mi vůbec nelíbilo. Když jsem stiskl tlačítka, nezačala žádná pěna, ani sprcha, ale něco opravdu pekelného.
Nejdřív do mě zajel klystýrový nástavec. Byl jsem vyčištěn stejně důkladně jako minule. Potom vyjel z mého zadku ven a místo něho mi tam vjelo něco s mnoha hrboly a začalo to silně vibrovat. Bylo to nepříjemné a styděl jsem se před Paní, která na mě koukala s rukama založenýma na prsou a potutelným úsměvem.
Už už jsem myslel, že to tak hrozné nebude, když má varlata zasáhl proud vody ostrý jako šíp. Zařval jsem bolestí a hrůzou. Pásy mě spolehlivě držely, že jsem se nemohl ani pohnout. Za pár vteřin přiletěl druhý šíp z jiné strany. A začaly se střídat v různých rytmech. Ječel jsem jak smyslů zbavený. Každý zásah mi poslal vlnu bolesti až do ledvin. Paní si sedla na židli a se zaujetím pozorovala mé utrpení. Když ta hrůza přestala, byl jsem naprosto vyřízený. Pak teprv mě stroj namydlil a umyl. Nebyl jsem schopen se ani odpoutat.
"No ne, tobě se to tak líbilo, že bys chtěl přídavek?"
Zděšeně jsem se na ni podíval a jen zavrtěl hlavou. Byl jsem vykřičený a neměl sílu mluvit.
"Ty toho naděláš! Vždyť to bylo jen 666 vteřin..." Paní mě odpoutala a pomohla mi vstát. Utřela mě vyměnila mi klícku za jinou a odvedla ke kleci.
Poděkoval jsem jí za krásný den a usnul v kleci jako špalek.
