Posted 17.05.2012 by donathelo
Pozor, povídka je smyšlená, ale obsahuje prvky D/S, femdom, piss, kaviár a ballbusting. Pakliže vás takový obsah uráží, nečtěte dál.
Všiml jsem si ji před několika dny. Do vlaku vždy přistupovala v polovině mé cesty. Byla tak o deset let starší jak já, něco přes čtyřicet. Vyšší, rozložitější, postavy. Prsa měla docela malá v poměru k celkové mohutnosti. Zato boky. Boky měla hodně široké a to bylo asi to, co mě nutilo ji neustále pozorovat. Příjemný, jemný obličej a na krátko střižené vlasy ji dodávaly vzhled mírné úřednice.
Potajmu jsem sledoval její křivky a sjížděl pohledem na silná stehna. Moci tak mezi ně zabořit a … A nic. Nikdy se nepotkáme, jen ji občas zahlídnu. Sice máme společný cíl cesty, ale každý pracujeme jinde a tak se těžko setkáme a při cestě domů vystoupí z vlaku dřív než já.
Jednoho dne jsem se opozdil a jel jsem jedním z posledních spojů. Vlak byl víc prázdný, než poloprázdný, seděl v oddělené části vagonu sám. Když jsem si sedal, zahlídl jsem ji, jak si sedla do přední části. No taky si mohla sednout za mnou, aspoň bych se měl na co dívat, řekl jsem si. Ale nebylo mi to nic platné a tak jsem se raději pokusil usnout. Vlak mě příjemně houpal a za chvilku jsem nevěděl o světě.
Najednou do mě jakoby někdo drcl. S úlekem jsem se probudil. Seděla vedle mě! „Vyklop, proč mě porád šmíruješ.“ Řekla přísným hlasem. Zakoktal jsem něco ve smyslu, že se ji něco zdálo, protože mě vůbec nezajím. „Tak vůbec, jo?“ plácla mě po břiše a já se ji snažil za ruku chytit a odstrčit ji. Pak se stalo něco, co jsem nečekal. Urychleně mi zasunula ruku do kalhot a ve chvíli, kdy jsem ji chytil, už držela moje koule a silně je stiskla. Bolest mě paralyzovala. Napnul jsem se a sykl. Pustila a zmáčkla znovu „Na něco jsem se tě ptala.“ „Nemůžu si pomoct, líbíte se mi.“ Řekl jsem neochotně. „Opravdu a co se ti tak na mě může líbit? Spíš se mi posmíváš, jsem stará, tlustá a prdelatá.“ „Váš zadeček.“ Hlesl jsem. „Co moje prdel?“ řekla výhružně a stiskla. Opět mnou projela bolest. „Líbí se mi, je moc hezký, široký já … líbí se mi.“ Nevypadala moc spokojená s odpovědí. „Jo? A co by si s ním dělal? A dělej, nemám čas to z tebe páčit.“ Musela už cítit, že jsem dávno zareagoval a začal se mi stavět ocas. „Mazlil se s ním.“ Hlesl jsem. Nebyl jsem na takovou situaci vůbec připraven. Jenže ona se rozhodla začít s výslechem a neustálým svíráním mých koulí mě nutila odpovídat na nejrůznější otázky. Musel jsem přiznat, že jsem si představoval, jaké by to bylo, kdyby mi tím svým velkým zadkem sedla na obličej, přidusila mě a já musel plnit, co by chtěla. Na jednu stranu mi byl nepříjemný ten hovor a situace, kdy naprosto cizí ženská drží moje koule, taky nebyla nic moc. Na druhou stranu mě ta situace dost vzrušovala.
Najednou se rozletěly dveře a do vagonu vstoupila průvodčí. Žena okolo padesáti. Vysoká, hubená. Spíše mužský typ s obarvenými, na krátko střiženými vlasy, nehezkým protáhlým obličejem. „Jízdenky prosím.“ Rychle jsem začal hledat lístek, ale ona nevyndávala ruku z mých kalhot. Průvodčí si toho ihned všimla a začala se usmívat. „Pořádně a hezky mu ukažte, kdo je tu pánem.“ Řekla skoro se smíchem. „ Jak konkrétně myslíte?“ zeptala se moje trýznitelka naoko nechápavě. Průvodčí ji neodpověděla, nahla se přes ni ke mně (seděl jsem u okna), vrazila mi facku a houkla na mě „Otevři tlamu.“ Protože to doprovodil i stisk koulí, otevřel jsem ji se syknutím bolestí. Průvodčí toho využila, stiskla mi dvěma prsty tváře proti sobě tak, abych nemohl pusu sám zavřít. Pak se nadechla a ze všech sil mi plivla o pusy. To opakovala třikrát, pak mě pustila. „Nepolykej to hnedka, hezky si to vychutnej.“ Znělo to jako nejlepší vtip. Tlak na koulích zesílil a já pro jistotu předváděl, jak nadílku válím po jazyku. Bylo to nechutně, ale ocas se mi stavěl. „A teď bez dopomoci.“ Zvolala vesele moje baculatá trýznitelka. Já jsem polkl a otevřel pusu. Počkal jsem si na tři flusance od ní a zase si je „vychutnával“. „Tak co, která ti chutná líp.“ Posmívala se mi průvodčí. Byl jsem rád, že mám pusu plnou cizích slin a nemusím odpovídat na takovou pitomou otázku. Jenže to jsem se přepočítal. „Neslyšels?“ Hukla na mě zle, ta co mě držela v hrsti. Rychle jsem polkl, otevřel pusu k odpovědi, ale nevěděl co mám říct. Průvodčí mi vrazila facku. „Tak odpovíš blbečku?“ asi jsem musel vypadat dost vystrašeně. „Jo tak on neví“ pokračovala s výsměchem, „tak si to zopakuje.“ A znovu mě chytila za bradu a několikrát mi plivla do pusy. Bylo mi jasné, co bude, tak jsem si to „vychutnal“, polkl, otevřel pusu a nastavil ji té první. I ona mi tam několikrát plivla a obě čekaly na výsledek. Celá procedura mi dala dost času se trochu vzpamatovat a promyslet veškerá pro a proti. Když jsem polkl podruhé, podíval jsem se na ženu sedící vedle mě. „Tady …“ zarazil jsem se. Uvědomil jsem si, že nevím jak ji pojmenovat. Jenže v tom už jsem dostával od průvodčí jednu ránu za druhou, až jsem měl obě tváře červené. „Tak ty nevíš, jak máš své paní říkat!“ řvala na mě skoro nepříčetně, zatím co „má paní“ se tomu usmívala. Evidentně ji to bavilo. Když průvodčí přestala, špitl jsem jen „Moje paní.“ „Tvoje paní co?“ řvala průvodčí. „Moje paní mi chutnala víc.“ Zase jsem téměř hlesl, hlas se mi zadrhával. „Odpovídej celou větou a oslovuj madam, když s ní mluvíš.“ Vložila se do toho „má paní“. „Sliny mojí paní mi chutnali víc, madam.“ Pokusil jsem se říct zřetelně, ale hlas mi vynechával a třásl se. „No vidíš.“ pochválila mě průvodčí a usmívala se.
„Nechceš se přesunout dozadu, jak se převáží kola? Je tam víc místa, sedadla vedle sebe, každá si můžeme sednout z jedné strany a pohrát si s ním. Já jen písknu na zastávce a zablokuju dveře, ať nás nikdo neruší.“ Navrhl průvodčí. To, že má paní souhlasí, jsem pochopil z toho, že mne se zvedla a mě táhla nahoru za koule. Věci jsme nechali na místě a přesunuli se. Pomalu jsem se vzpamatovával z prožitého šoku. Sice se to možná blížilo mým sexuálním fantazií, a situace mě vzrušovala, ale rozhodně se mi nelíbila. Rozhodl jsem se vytrhnout. Najednou jsem sebou cukl a zároveň se snažil odrazit ruku, která mě držela za koule. Paní, jakoby to čekala, se zapřela a prudce zmáčkla. Bolest byla opravdu paralyzující. Vyhrkly my slzy. „Ani to nezkoušej.“ Prohodila paní suše.
Když jsme dorazili na místo, sedli jsme si. Paní mi pořád držela koule a hnětla je, sem tam zmáčkla. Nemohl jsem nic dělat. Průvodčí odpískla vlak a už byla u nás. Sedla si vedle mě. „Nechceš si tu ruku už vyndat, musí to být nepohodlné.“ Zeptala se mé paní. „No ale to je jediný způsob, jak ho ovládám. „ odpověděla ji. „No tak ji vyndej i s těma kulkama.“ Smála se průvodčí a tak taky udělaly. Postavily mě a stáhly mi kalhoty i trenky dolů. Bylo vidět, jak mi stojí. Ušklíbali se nad tím, ale nevyjadřovali se k tomu. „Tak co teď?“ zeptala se průvodčí. „No, asi mi ho podržíš, musím na záchod.“ Protáhla se má paní. „Nesmysl, záchod máš tady, jen ho polož.“ Rozchechtala se. „Když já nevím, tady? A ještě není vycvičenej.“ Zapochybovala moje paní. „Ale, neboj, tak ho to naučíme. Polož mi ho.“ Přesvědčila ji průvodčí. A taky tak udělaly. Paní mě tahem donutila si lehnout a moje koule pořád nepouštěla. Dokud je bude mít v rukou, tak s tím nic neudělám, přemýšlel jsem. Průvodčí se nade mnou rozkročila, stáhla si kalhoty a já viděl její hubený špičatý zadek. Přičupla si a za kryla mi tak výhled. „No tak hezky otevři tlamu.“ Zavelela a má paní to doprovodila zvýšením tlaku na koule, takže jsem poslechl. Do pusy my spadlo pár kapek, pak trochu víc. „Polykej!“ zněl příkaz a já polkl. Otevřel jsem pusu a dostal další dávku. Po několika opakování průvodčí přestala. „Tak, a teď mi poděkuj.“ Řekla. „Děkuji madam, za to, že jste se mi vychcala do pusy.“ Řekl jsem potichu. „Děkuješ pěkně, ale já myslela poděkovat vylízáním prdele.“ Rozesmála se a nastavila řiť, kterou si roztáhla rukama. Několik silných stisků mě přesvědčilo, že poděkuju. „Pořádně, celým jazykem a hloub.“ Povzbuzovala mě průvodčí. „Ano, tak.“ Chválila mě. Najednou se mírně nadzvela. „Překvapení.“ Zahlaholila a její anál se rozevřel a z něj začalo vyjíždět hnědé hovno. „Tohle ne.“snažil jsem se protestovat. Bylo to marné. Bolest byla opravdu paralyzující. V jednom okamžiku jsem vykřikl a už jsem ho měl v puse. „Počkej, tohle si vyfotíme.“ Navrhla průvodčí, zvedla se a něco začala hledat ve své brašně. „Ne aby si to celé spolykal naráz. Těš se na to, a pak to hezky rozkoušeš, aby sis to náležitě vychutnal.“ Poučovala mě. Pak něco blísko. Tak paráda. Fotky, jak ležím skoro nahej a mám v hubě hovno. „Tak a pomalinku kousej a polykej.“ Povzbuzovala mě průvodčí. „Nevím, jestli ho budeš chtít používat i takhle?“ obracela se zatím na mojí paní, jelikož já měl plnou pusu práce. Zvedal se mi žaludek. „Ne , tohle mě nebere.“ Odpověděla moje paní. „No nikdy nevíš, kdy se to bude hodit a takhle ho můžeš používat, alespoň jako živej toaleťák.“ Švitořila průvodčí. Když jsem byl s tou nechutností hotov, začalo se mi dělat zle. Bylo to vidět, takže paní mě pustila, ať se běžím vyblít na záchod. Rychle jsem si natáhl oblečení a utíkal. „Jestli to nestihneš, tak to z podlahy všechno slížeš.“ Vola za mnou průvodčí. „Stejně je tu další zastávka, pokračování za chvilku.“ Dodala.
Vyzvracel jsem co se dalo, pak si vypláchl pusu, ale té pachutě jsem se nemohl zbavit. Ale měl jsem čas uvažovat. Teď jsem volný, tohle jim nedaruju. Jak jsem se trochu vzpamatoval, vyrazil jsem zpět,a bych si to s nimi vyřídil.
„Tak, tohle jste vy kurvy přehnaly.“ Byla tam ale jen „má paní“. „Kde je ta druhá čůza?“ zařval jsem. Odpověděla mi klidným hlasem. „Šla schovat fotečky, kdyby si chtěl náhodou zlobit. To víš, pár se jich objeví, tam kde bydlíš, pár tam kde pracuješ. No znáš to.“ Usmívala se, když to říkala, pomalu vstala a šla ke mně. Vydírání, tohle mě zmátlo, nepočítal jsem s tím. Ustoupil jsem až ke dveřím, o které jsem se opřel. Ona šla až tak blízko, že přitiskla na ty dveře. Jakoby se se mnou mazlila a do ucha mi šeptala „Když budeš hodný, a poslušný, tak se ti to třeba bude i líbit. A když ne?“ Pokrčila rameny. A pak se mi zatmělo před očima. Její koleno mě zasáhlo přímo do koulí. Schoulil jsem se do klubíčka a padl na zem. Kopla mě silně do ramene a já se odvalil. Slyšel jsem vrznout dveře. „Jéje, vy se bavíte beze mě.“ Jásala výpravčí. „No, teď už chlapeček asi zlobit nebude.“ Smála se, jak jsem se kroutil. Odtáhla mě tak, aby si obě, když seděli na sedadlech, na mě mohli dát nohy. „Tak, nadiktuj mi tvoje číslo a já ti pošlu rozpis služeb.“ Přikázala má paní. „Párkrát v týdnu budeš služit a spát u mě, těšíš se? A občas tě půjčím na výcvik tady Petře, je mnohem sadističtější než já, tak doufám, že tě vždycky naučí něco nového.“ Dodala se smíchem. Petře? Asi se seznámily, když jsem zvracel. Koule mě pomalu přestaly bolet. Teda bolet tak, že jsem nemohl nic dělat. Průvodčí Petra to zpozorovala. „Ta pachuť, co? Ale když hezky požádáš Janu, třeba bude tak laskava a vychčije se ti do pusy. To by mohlo pomoct.“ Radila mi. Pochopil jsem, že je jedno, jestli to je, nebo není pravda. „Prosím, paní, byla byste tak laskava a vychcala se mi do držky.“ Prosil jsem v kleče svou paní. „Moje chcánky jsou jen za odměnu.“ Odmítla mě. Madam Petra mě ale posunky povzbuzovala. „Prosím, paní, moc prosím.“ Pokračoval jsem. „Tak, když tak hezky prosíš a že je to poprvé, tak si lehni.“ Nechala se obměkčit má paní. Ležel jsem s otevřenou pusou. Výhled mi zakryla její masitá a široká prdel. Do pusy mi dopadly první slané kapky a pak slabý proud. Rychle jsem polykal. Pak proud ustal a paní se mírně posunula dopředu. Rukama jsem ji roztáhl půlky a vylizoval zadek celou šíří jazyka. „Jé, ten je učenlivej.“ Tleskala průvodčí. Když bylo vše hotovo, paní vstala a řekla, že za chvilku vystupuje a pro dnešek je konec. „Ještě jednu věc.“ Zvolala madam Petra. Stoupla si proti mně, takže bylo vidět, o kolik je vyžší. Chytla mě za bradu a já automaticky otevřel pusu. Plivla mi do ní několikrát. Já to poválel po jazyce a spolkl. Pak jsem otevřel pusu znovu, aby viděla, že nepodvádím a popřípadě mi tam mohla plivnout znovu. „Dobře, dobře. A tohle je tečka.“ Pochválila mě a vší silou kopla do koulí. „To aby si věděl, že to umím taky a co tě čeká, když nebudeš poslouchat.“ Obě se rozesmály a odešly. Paní vystoupila, já se vrátil na své místo a do konce cesty přemýšlel, co se vlastně stalo. Jedno bylo jasné. Můj život se změní.
Všiml jsem si ji před několika dny. Do vlaku vždy přistupovala v polovině mé cesty. Byla tak o deset let starší jak já, něco přes čtyřicet. Vyšší, rozložitější, postavy. Prsa měla docela malá v poměru k celkové mohutnosti. Zato boky. Boky měla hodně široké a to bylo asi to, co mě nutilo ji neustále pozorovat. Příjemný, jemný obličej a na krátko střižené vlasy ji dodávaly vzhled mírné úřednice.
Potajmu jsem sledoval její křivky a sjížděl pohledem na silná stehna. Moci tak mezi ně zabořit a … A nic. Nikdy se nepotkáme, jen ji občas zahlídnu. Sice máme společný cíl cesty, ale každý pracujeme jinde a tak se těžko setkáme a při cestě domů vystoupí z vlaku dřív než já.
Jednoho dne jsem se opozdil a jel jsem jedním z posledních spojů. Vlak byl víc prázdný, než poloprázdný, seděl v oddělené části vagonu sám. Když jsem si sedal, zahlídl jsem ji, jak si sedla do přední části. No taky si mohla sednout za mnou, aspoň bych se měl na co dívat, řekl jsem si. Ale nebylo mi to nic platné a tak jsem se raději pokusil usnout. Vlak mě příjemně houpal a za chvilku jsem nevěděl o světě.
Najednou do mě jakoby někdo drcl. S úlekem jsem se probudil. Seděla vedle mě! „Vyklop, proč mě porád šmíruješ.“ Řekla přísným hlasem. Zakoktal jsem něco ve smyslu, že se ji něco zdálo, protože mě vůbec nezajím. „Tak vůbec, jo?“ plácla mě po břiše a já se ji snažil za ruku chytit a odstrčit ji. Pak se stalo něco, co jsem nečekal. Urychleně mi zasunula ruku do kalhot a ve chvíli, kdy jsem ji chytil, už držela moje koule a silně je stiskla. Bolest mě paralyzovala. Napnul jsem se a sykl. Pustila a zmáčkla znovu „Na něco jsem se tě ptala.“ „Nemůžu si pomoct, líbíte se mi.“ Řekl jsem neochotně. „Opravdu a co se ti tak na mě může líbit? Spíš se mi posmíváš, jsem stará, tlustá a prdelatá.“ „Váš zadeček.“ Hlesl jsem. „Co moje prdel?“ řekla výhružně a stiskla. Opět mnou projela bolest. „Líbí se mi, je moc hezký, široký já … líbí se mi.“ Nevypadala moc spokojená s odpovědí. „Jo? A co by si s ním dělal? A dělej, nemám čas to z tebe páčit.“ Musela už cítit, že jsem dávno zareagoval a začal se mi stavět ocas. „Mazlil se s ním.“ Hlesl jsem. Nebyl jsem na takovou situaci vůbec připraven. Jenže ona se rozhodla začít s výslechem a neustálým svíráním mých koulí mě nutila odpovídat na nejrůznější otázky. Musel jsem přiznat, že jsem si představoval, jaké by to bylo, kdyby mi tím svým velkým zadkem sedla na obličej, přidusila mě a já musel plnit, co by chtěla. Na jednu stranu mi byl nepříjemný ten hovor a situace, kdy naprosto cizí ženská drží moje koule, taky nebyla nic moc. Na druhou stranu mě ta situace dost vzrušovala.
Najednou se rozletěly dveře a do vagonu vstoupila průvodčí. Žena okolo padesáti. Vysoká, hubená. Spíše mužský typ s obarvenými, na krátko střiženými vlasy, nehezkým protáhlým obličejem. „Jízdenky prosím.“ Rychle jsem začal hledat lístek, ale ona nevyndávala ruku z mých kalhot. Průvodčí si toho ihned všimla a začala se usmívat. „Pořádně a hezky mu ukažte, kdo je tu pánem.“ Řekla skoro se smíchem. „ Jak konkrétně myslíte?“ zeptala se moje trýznitelka naoko nechápavě. Průvodčí ji neodpověděla, nahla se přes ni ke mně (seděl jsem u okna), vrazila mi facku a houkla na mě „Otevři tlamu.“ Protože to doprovodil i stisk koulí, otevřel jsem ji se syknutím bolestí. Průvodčí toho využila, stiskla mi dvěma prsty tváře proti sobě tak, abych nemohl pusu sám zavřít. Pak se nadechla a ze všech sil mi plivla o pusy. To opakovala třikrát, pak mě pustila. „Nepolykej to hnedka, hezky si to vychutnej.“ Znělo to jako nejlepší vtip. Tlak na koulích zesílil a já pro jistotu předváděl, jak nadílku válím po jazyku. Bylo to nechutně, ale ocas se mi stavěl. „A teď bez dopomoci.“ Zvolala vesele moje baculatá trýznitelka. Já jsem polkl a otevřel pusu. Počkal jsem si na tři flusance od ní a zase si je „vychutnával“. „Tak co, která ti chutná líp.“ Posmívala se mi průvodčí. Byl jsem rád, že mám pusu plnou cizích slin a nemusím odpovídat na takovou pitomou otázku. Jenže to jsem se přepočítal. „Neslyšels?“ Hukla na mě zle, ta co mě držela v hrsti. Rychle jsem polkl, otevřel pusu k odpovědi, ale nevěděl co mám říct. Průvodčí mi vrazila facku. „Tak odpovíš blbečku?“ asi jsem musel vypadat dost vystrašeně. „Jo tak on neví“ pokračovala s výsměchem, „tak si to zopakuje.“ A znovu mě chytila za bradu a několikrát mi plivla do pusy. Bylo mi jasné, co bude, tak jsem si to „vychutnal“, polkl, otevřel pusu a nastavil ji té první. I ona mi tam několikrát plivla a obě čekaly na výsledek. Celá procedura mi dala dost času se trochu vzpamatovat a promyslet veškerá pro a proti. Když jsem polkl podruhé, podíval jsem se na ženu sedící vedle mě. „Tady …“ zarazil jsem se. Uvědomil jsem si, že nevím jak ji pojmenovat. Jenže v tom už jsem dostával od průvodčí jednu ránu za druhou, až jsem měl obě tváře červené. „Tak ty nevíš, jak máš své paní říkat!“ řvala na mě skoro nepříčetně, zatím co „má paní“ se tomu usmívala. Evidentně ji to bavilo. Když průvodčí přestala, špitl jsem jen „Moje paní.“ „Tvoje paní co?“ řvala průvodčí. „Moje paní mi chutnala víc.“ Zase jsem téměř hlesl, hlas se mi zadrhával. „Odpovídej celou větou a oslovuj madam, když s ní mluvíš.“ Vložila se do toho „má paní“. „Sliny mojí paní mi chutnali víc, madam.“ Pokusil jsem se říct zřetelně, ale hlas mi vynechával a třásl se. „No vidíš.“ pochválila mě průvodčí a usmívala se.
„Nechceš se přesunout dozadu, jak se převáží kola? Je tam víc místa, sedadla vedle sebe, každá si můžeme sednout z jedné strany a pohrát si s ním. Já jen písknu na zastávce a zablokuju dveře, ať nás nikdo neruší.“ Navrhl průvodčí. To, že má paní souhlasí, jsem pochopil z toho, že mne se zvedla a mě táhla nahoru za koule. Věci jsme nechali na místě a přesunuli se. Pomalu jsem se vzpamatovával z prožitého šoku. Sice se to možná blížilo mým sexuálním fantazií, a situace mě vzrušovala, ale rozhodně se mi nelíbila. Rozhodl jsem se vytrhnout. Najednou jsem sebou cukl a zároveň se snažil odrazit ruku, která mě držela za koule. Paní, jakoby to čekala, se zapřela a prudce zmáčkla. Bolest byla opravdu paralyzující. Vyhrkly my slzy. „Ani to nezkoušej.“ Prohodila paní suše.
Když jsme dorazili na místo, sedli jsme si. Paní mi pořád držela koule a hnětla je, sem tam zmáčkla. Nemohl jsem nic dělat. Průvodčí odpískla vlak a už byla u nás. Sedla si vedle mě. „Nechceš si tu ruku už vyndat, musí to být nepohodlné.“ Zeptala se mé paní. „No ale to je jediný způsob, jak ho ovládám. „ odpověděla ji. „No tak ji vyndej i s těma kulkama.“ Smála se průvodčí a tak taky udělaly. Postavily mě a stáhly mi kalhoty i trenky dolů. Bylo vidět, jak mi stojí. Ušklíbali se nad tím, ale nevyjadřovali se k tomu. „Tak co teď?“ zeptala se průvodčí. „No, asi mi ho podržíš, musím na záchod.“ Protáhla se má paní. „Nesmysl, záchod máš tady, jen ho polož.“ Rozchechtala se. „Když já nevím, tady? A ještě není vycvičenej.“ Zapochybovala moje paní. „Ale, neboj, tak ho to naučíme. Polož mi ho.“ Přesvědčila ji průvodčí. A taky tak udělaly. Paní mě tahem donutila si lehnout a moje koule pořád nepouštěla. Dokud je bude mít v rukou, tak s tím nic neudělám, přemýšlel jsem. Průvodčí se nade mnou rozkročila, stáhla si kalhoty a já viděl její hubený špičatý zadek. Přičupla si a za kryla mi tak výhled. „No tak hezky otevři tlamu.“ Zavelela a má paní to doprovodila zvýšením tlaku na koule, takže jsem poslechl. Do pusy my spadlo pár kapek, pak trochu víc. „Polykej!“ zněl příkaz a já polkl. Otevřel jsem pusu a dostal další dávku. Po několika opakování průvodčí přestala. „Tak, a teď mi poděkuj.“ Řekla. „Děkuji madam, za to, že jste se mi vychcala do pusy.“ Řekl jsem potichu. „Děkuješ pěkně, ale já myslela poděkovat vylízáním prdele.“ Rozesmála se a nastavila řiť, kterou si roztáhla rukama. Několik silných stisků mě přesvědčilo, že poděkuju. „Pořádně, celým jazykem a hloub.“ Povzbuzovala mě průvodčí. „Ano, tak.“ Chválila mě. Najednou se mírně nadzvela. „Překvapení.“ Zahlaholila a její anál se rozevřel a z něj začalo vyjíždět hnědé hovno. „Tohle ne.“snažil jsem se protestovat. Bylo to marné. Bolest byla opravdu paralyzující. V jednom okamžiku jsem vykřikl a už jsem ho měl v puse. „Počkej, tohle si vyfotíme.“ Navrhla průvodčí, zvedla se a něco začala hledat ve své brašně. „Ne aby si to celé spolykal naráz. Těš se na to, a pak to hezky rozkoušeš, aby sis to náležitě vychutnal.“ Poučovala mě. Pak něco blísko. Tak paráda. Fotky, jak ležím skoro nahej a mám v hubě hovno. „Tak a pomalinku kousej a polykej.“ Povzbuzovala mě průvodčí. „Nevím, jestli ho budeš chtít používat i takhle?“ obracela se zatím na mojí paní, jelikož já měl plnou pusu práce. Zvedal se mi žaludek. „Ne , tohle mě nebere.“ Odpověděla moje paní. „No nikdy nevíš, kdy se to bude hodit a takhle ho můžeš používat, alespoň jako živej toaleťák.“ Švitořila průvodčí. Když jsem byl s tou nechutností hotov, začalo se mi dělat zle. Bylo to vidět, takže paní mě pustila, ať se běžím vyblít na záchod. Rychle jsem si natáhl oblečení a utíkal. „Jestli to nestihneš, tak to z podlahy všechno slížeš.“ Vola za mnou průvodčí. „Stejně je tu další zastávka, pokračování za chvilku.“ Dodala.
Vyzvracel jsem co se dalo, pak si vypláchl pusu, ale té pachutě jsem se nemohl zbavit. Ale měl jsem čas uvažovat. Teď jsem volný, tohle jim nedaruju. Jak jsem se trochu vzpamatoval, vyrazil jsem zpět,a bych si to s nimi vyřídil.
„Tak, tohle jste vy kurvy přehnaly.“ Byla tam ale jen „má paní“. „Kde je ta druhá čůza?“ zařval jsem. Odpověděla mi klidným hlasem. „Šla schovat fotečky, kdyby si chtěl náhodou zlobit. To víš, pár se jich objeví, tam kde bydlíš, pár tam kde pracuješ. No znáš to.“ Usmívala se, když to říkala, pomalu vstala a šla ke mně. Vydírání, tohle mě zmátlo, nepočítal jsem s tím. Ustoupil jsem až ke dveřím, o které jsem se opřel. Ona šla až tak blízko, že přitiskla na ty dveře. Jakoby se se mnou mazlila a do ucha mi šeptala „Když budeš hodný, a poslušný, tak se ti to třeba bude i líbit. A když ne?“ Pokrčila rameny. A pak se mi zatmělo před očima. Její koleno mě zasáhlo přímo do koulí. Schoulil jsem se do klubíčka a padl na zem. Kopla mě silně do ramene a já se odvalil. Slyšel jsem vrznout dveře. „Jéje, vy se bavíte beze mě.“ Jásala výpravčí. „No, teď už chlapeček asi zlobit nebude.“ Smála se, jak jsem se kroutil. Odtáhla mě tak, aby si obě, když seděli na sedadlech, na mě mohli dát nohy. „Tak, nadiktuj mi tvoje číslo a já ti pošlu rozpis služeb.“ Přikázala má paní. „Párkrát v týdnu budeš služit a spát u mě, těšíš se? A občas tě půjčím na výcvik tady Petře, je mnohem sadističtější než já, tak doufám, že tě vždycky naučí něco nového.“ Dodala se smíchem. Petře? Asi se seznámily, když jsem zvracel. Koule mě pomalu přestaly bolet. Teda bolet tak, že jsem nemohl nic dělat. Průvodčí Petra to zpozorovala. „Ta pachuť, co? Ale když hezky požádáš Janu, třeba bude tak laskava a vychčije se ti do pusy. To by mohlo pomoct.“ Radila mi. Pochopil jsem, že je jedno, jestli to je, nebo není pravda. „Prosím, paní, byla byste tak laskava a vychcala se mi do držky.“ Prosil jsem v kleče svou paní. „Moje chcánky jsou jen za odměnu.“ Odmítla mě. Madam Petra mě ale posunky povzbuzovala. „Prosím, paní, moc prosím.“ Pokračoval jsem. „Tak, když tak hezky prosíš a že je to poprvé, tak si lehni.“ Nechala se obměkčit má paní. Ležel jsem s otevřenou pusou. Výhled mi zakryla její masitá a široká prdel. Do pusy mi dopadly první slané kapky a pak slabý proud. Rychle jsem polykal. Pak proud ustal a paní se mírně posunula dopředu. Rukama jsem ji roztáhl půlky a vylizoval zadek celou šíří jazyka. „Jé, ten je učenlivej.“ Tleskala průvodčí. Když bylo vše hotovo, paní vstala a řekla, že za chvilku vystupuje a pro dnešek je konec. „Ještě jednu věc.“ Zvolala madam Petra. Stoupla si proti mně, takže bylo vidět, o kolik je vyžší. Chytla mě za bradu a já automaticky otevřel pusu. Plivla mi do ní několikrát. Já to poválel po jazyce a spolkl. Pak jsem otevřel pusu znovu, aby viděla, že nepodvádím a popřípadě mi tam mohla plivnout znovu. „Dobře, dobře. A tohle je tečka.“ Pochválila mě a vší silou kopla do koulí. „To aby si věděl, že to umím taky a co tě čeká, když nebudeš poslouchat.“ Obě se rozesmály a odešly. Paní vystoupila, já se vrátil na své místo a do konce cesty přemýšlel, co se vlastně stalo. Jedno bylo jasné. Můj život se změní.
