Zvonek zazvonil, právě ve chvíli, kdy jsem se rozhodl, že dnes půjdu dřív spát a vypnul televizi. Stejně tam nic nebylo. Otráveně jsem se zvedl a připravoval si ostrá slova pro pozdní návštěvu. Cestou ke dveřím jsem koukl na hodiny – půl jedenácté. Kdo to sakra je?
Zvědavě jsem se podíval kukátkem. Nějaká ženská, spíš mladší, ale jinak se toho moc poznat nedalo. Otevřel jsem dveře a spustil: „Co potřebuje…,“ a dál jsem se nedostal. Tenhle obličej přece znám. Hlavou mi šrotila jména, ale mozek se bránil přijít s odpovědí. Zrovna tohle jméno jsem si moc pamatovat nechtěl. „Věro? Co tu děláš?“ vyklopil jsem nakonec.
Věra byla moje první holka, nepočítaje v to malá vzplanutí na dětských letních táborech. Chodili jsme spolu skoro čtyři roky, prakticky celou pubertu. Od počátečního držení rukou jsme se během prvního roku dostali až do postele. Ona byla moje první a já její. Jenže jak jsem v pubertě rostl, zjišťoval jsem, že obyčejný sex mě přestává bavit. Byl jsem jiný a být „jiný doopravdy“ je v pubertě sakra nebezpečná vlastnost.
Jakmile jsem v televizi, časopisu nebo prostě kdekoliv zahlídl svázanou ženskou, hned mi stál. Ne, že bych chtěl holky mlátit, to ani náhodou. Ale strašně mě vzrušovala představa, že si jí s jejím souhlasem zkrotím, že mě bude na slovo poslouchat, bude mi po vůli, bude moje – otrokyně. OTROKYNĚ. To slovo mě fascinovalo. Snažil jsem se tím směrem posouvat náš pro mě čím dál nudnější sex. Držel jsem ji pevně ruce, občas ji kousl nebo hrubě stiskl. Většinou se jí to nelíbilo, ale časem to přijala.
Věra byla z hodně prudérní rodiny, její rodiče si snad celou dobu mysleli, že se pořád jen vodíme za ruce. Věra byla po nich. V sexu prudérní, plachá, neiniciativní. Docela mě překvapilo, že se časem nechala občas přemluvit a svázat nebo lehce naplácat na zadek. Vždy u toho ale byla napjatá, nervózní a tak z toho moc neměla ani ona ani já. Nakonec se se mnou rozešla a vpálila mi při tom, jakej jsem úchyl a prasák, jak se jí hnusím. Že to celou dobu snášela jen proto, že mě měla ráda. Ale teď už ne a našla si někoho jiného – normálního, neopomněla zdůraznit – a ty padej a plav. Nakonec se ukázalo, že Věra byla tak trochu nevěra.
Já ji pořád miloval a takováhle slova kluka v pubertě naprosto položí. Týdny jsem měl deprese a chtěl skočit z mostu. Moje sebevědomí se sesypalo a já se snažil sám sebe vychovávat k „normálnímu“ sexu, pěkně jako všichni ostatní. Takovej zážitek jsem už opakovat nechtěl.
Časem jsem naštěstí zjistil, že jsem úplně normální a ona kráva. Většině holek, které jsem pak měl, se drsnější sex zamlouval. Buď jsem si podvědomě vybíral submisivní typy anebo jsou holky v jádru masochistky. Některé chtěly čím dál víc a těžko jsme se pak rozcházeli.
Taky jsem zjistil, že jsem pod obojí a párkrát si zašpásoval s klukama. Mlátit jejich prdele bylo stejně příjemný, jako ty holčičí. Divoce jsem si užíval a ošukal kde co. Teď už mi ale na krku visela třicítka a já hledal někoho, s kým bych se usadil. Najít si vážnější vztah se ukázalo těžší, než holku, která se nechá spoutat do kozelce a ošukávat celou noc do všech děr.
Nojo, bude mi třicet, tak to jsem Věru neviděl…asi dvanáct let. Fíha! To musí být celá věčnost. Přesto jsem ji rychle poznal. Musel jsem uznat, že k ní byl čas velmi milostivý. Pořád měla ten holčičí, trochu kulatější obličej a hnědé kudrnaté vlasy. Veselé zelené oči a roztomilý ďolíček na bradě. Tělo spíš sportovní, než hubené, nohy docela dlouhé. Vypadala určitě mladší, než ostatní ženské jejího věku. Na sobě měla bílou halenku a černou sukni ke kolenům. Punčochy a lodičky na docela vysokém podpatku. Začal jsem ji představovat nahou. Hned jsem se v duchu okřikl. Jednou ses už hochu spálil.
„Můžu dál?“ pípla a já si uvědomil, že na ní celou dobu zírám, zatímco mi mozek skládá vzpomínky. Snažil jsem se vypnout skelný pohled a pořád beze slova jsem poodstoupil zpět do chodby a mávnutím ruky jí pozval dovnitř. Co tu sakra chce? „Nezouvej se,“ zastavil jsem jí, když se v předsíni začala sklánět. „Chceš kafe nebo něco,“ náhodně plácám, když si sedáme v obýváku. „Ne, dík,“ odpověděla.
„Asi by tě zajímalo, co tu dělám, co?“ zeptala se a já se snažil získat zpět sebeovládání a tvářil se co nejvíc znuděně. Nic na světě mě nezajímalo víc. Kdyby mi na terase přistálo UFO, vykoukl bych a maximálně pozdravil. „Hlavně jsem se ti chtěla omluvit,“ pokračovala, když jsem nereagoval, „byla jsem tenkrát ještě hloupá holka a nevěděla jsem, co mám dělat. Mohla jsem ten rozchod pojmout trochu klidněji. Doufám, že jsem ti moc neublížila.“ „Ále, to nic nebylo,“ lhal jsem a ledabyle mávnul rukou.
Moc mě neposlouchala a pokračoval dál: „Já jsem se tebou tenkrát rozešla, protože jsem se hlavně bála sama sebe. Jak ty jsi měl takový ty divoký nápady,“ odmlčela se a zhluboka nadechla. Pak pokračovala: „Já se bála, protože se mi to líbilo,“ pronesla o poznání tišším hlasem. „Bála jsem se, že jsem nějakej úchylák nebo co, když se mi o tom i zdálo. Já se tenkrát děsila i normálního sexu, natož takovýhle… Chtěla jsem bejt normální holka. Tak jsem si tenkrát našla toho jinýho…“ pokračovala trochu smutně, jako by jí to bylo pořád líto.
Koukal jsem na ní jako na zjevení a hledal slova. Žádná jsem nenašel, tak zase pokračovala ona: „Taky jsem ti chtěla říct, že jsem to pak strašně obrečela. Že snad neuběhne den, kdyby mi to nebylo líto. Často na tebe přes den myslím a občas si představuju, co všechno bychom spolu… Snad ti to aspoň trochu udělá dobře, že jsem se vytrestala sama,“ zahleděla se na mě a já viděl, že ty její vždycky veselý oči jsou najednou úplně smutný.
Pomalu jsem si vrátil bradu na místo a vypravil ze sebe: „Proč? Chci říct, proč jsi mi to přišla říct? Proč právě dneska?“ „Protože se za týden budu vdávat. A budu celej život spát s tím mým hodným, jalovým trumberou. Protože až budu vdaná, tak už ho nedokážu podvést…“ zarazila se, když řekla očividně víc, než chtěla. Zavrtěla hlavou a pokračovala: „Chtěla jsem aspoň jednou v životě zkusit to, co jsi celou dobu chtěl. Abych věděla. Jinak to ve mně bude hlodat napořád.“
Najednou se zarazila, jako by jí právě teď něco napadlo. „Nemáš teď někoho, viď?“ zmateně se rozhlížela po obýváku, že snad přehlédla další členy domácnosti. Zavrtěl jsem hlavou a začal: „Jak tě napadlo…“ „Bylo by to vlastně fér,“ rychle mě přerušila, „já tě jednou podvedla s ním, tak ho teď můžu podvést s tebou,“ prohlásila s neochvějnou ženskou logikou. „Ty si bereš JEHO?“ zeptal jsem se na tu nejméně důležitou otázku. Přikývla.
Zvedl jsem se a odkráčel k baru nalít si panáka. „Dáš si taky?“ houkl jsem přes rameno. „Prosím,“ odpověděla krátce. Když jsem si zase sednul a vypili jsme panáka, zkoumavě jsem se na ní zahleděl. Přišlo mi, že smutek z její tváře pomalu odchází. „Ježíš mně se tak ulevilo. Nosit to v sobě tak dlouho…uf,“ potvrdila její slova to, co jsem viděl.
„Jak tě napadlo, že bych s tebou chtěl teď něco mít, po tolika letech,“ dokončil jsem, co jsem před chvílí nakousl a snažil se ovládnout konverzaci. Myslel jsem, že znejistí, ale její oči se smály. „Pomsta? Vztek? Zlost? To jsou dobré důvody, ne?“ odpověděla klidně. Možná před deseti minutama, to jo, ale po tom, co mi o sobě řekla, jsem ani jedno z toho najednou necítil. Přišlo mi to celé jako nějakej blbej, absurdní vtip.
„Prosím, jen dnes v noci. Udělej to pro mě. Prosím,“ škemrala dál. Vstal jsem a nevěděl, co mám dělat. Dal jsem si ruce do kapes a pak je zas vyndal. Uvažoval jsem nad dalším panákem, ale pak se rozhodl, že chci hlavně čistou hlavu. „Tak se ti to líbí, ne? Když tě o to prosím,“ pokračovala. Najednou se mi do hlavy nahrnula krev, já k ní rychle přikročil a vrazil jí facku. „Děvko! Vypadni odsud,“ zakřičel jsem na ní. Chytla se za tvář a polekaně se po mě dívala. „Promiň, prosím tě promiň,“ začal jsem se jí omlouvat, „nevím, co to do mě vjelo.“
Beze slova mě chytla za ruku a přitiskla si jí na rychle rudnoucí tvář. Byla horká. „Neomlouvej se, tu facku jsem si zasloužila. Už dlouho jsem jí potřebovala…“ plaše se na mě podívala, „…děvka? Ano, ano. Chci být dnes v noci tvoje děvka.“ Překvapeně jsem se na ní podíval, nikdy předtím jsem neslyšel z jejích úst jediné sprosté slovo. „Jenom,“ pokračovala, „měj se mnou prosím trpělivost. Ty jsi už asi něco zažil, a já jsem tohle nikdy…“ hledala slova. Najednou se rychle zvedla. „Musím už jít. Tohle všechno byla velká chyba. Zkus mi to odpustit,“ chvatně se otáčela k východu. Ve dveřích se zarazila. „Ne, musím to zkusit, prosím, nech si mě tu. Jen dnešní noc.“ Zůstala stát mezi dveřmi, jednou nohou v předsíni, neschopná se pohnout ani ven ani dovnitř. Bylo mi jí líto.
„Tak dost!“ okřikl jsem jí. „Chceš se opravdu dnes v noci stát mojí děvkou?“ zeptal jsem se trochu výhružně. „Ano. Ne. Já…nevím,“ rozklepala se jí brada. „Pojď si sednout,“ vtáhl jsem jí za loket zpátky do obýváku. „A řekni mi, co sis všechno představovala, že spolu budeme dělat? Nemáme týdny na zjišťování toho, co tě vzrušuje,“ vyzval jsem jí. Chvíli na mě zmateně koukala. „Říkala jsi, že skoro každý den myslíš na to, co bychom spolu…“ pobídl jsem jí. „Ale to já nedokážu, takhle před tebou, nahlas,“ nesměle pípla. „Před Vámi,“ opravil jsem jí, „a dokážeš, DĚVKA nemá před svým PÁNEM žádné tajemství.“
Vsadil jsem vše na jednu kartu. Obličej jí zrudl a nervózně poposedla. Zálibně jsem teď pozoroval, jak se jí malinko rozšířily oči a přetáhly leskem. Nos se jí roztáhl, jak začala hlouběji dýchat a nechtěla se prozradit otevřenou pusou. Nelhala. Chtěla to. Ale chci to já? Dlouze a drze jsem jí přejel pohledem, její štíhlé nohy v lodičkách, obtaženou sukni, halenku u krku ledabyle rozeplou – jak mi tohle mohlo předtím uniknout? Jo, ta představa, že budu první a pravděpodobně poslední v jejím životě, kdo jí zkrotí a komu dá všechno, mě najednou děsně rajcovala.
„Já se ale…strašně stydím,“ vysoukala ze sebe, „…Pane“ Připadal mi v tom křesle úplně maličká, jako vystrašené zvířátko. Nějak to ze sebe musí dostat. Když mi to nedokáže říct do očí, třeba by to mohla napsat na papír. Blbost. Rychle jsem přemýšlel. „Počkej tu,“ přikázal jsem rázným hlasem. Odešel jsem do ložnice a otevřel skříně. Vzhledem k mému životnímu stylu tam bylo spoustu krabic s nejrůznějšími pomůckami, pouty, latexovým oblečením – pánským i dámským – a spoustou dalších drobností. Vyndal jsem pár krabic ven a vrátil se do obýváku.
„Když mi to nedokážeš říct do očí, tak mi to ukážeš,“ oznámil jsem jí, „v ložnici najdeš spoustu věcí,“ pokračoval jsem, „vezmi si nebo použij, co uznáš za vhodné. Za dvacet minut tam přijdu. Buď tam na mě jako děvka budeš čekat, nebo jdi domů. Ven snad trefíš.“ Koukala do země před sebou a pomalu se zvedla. Když vycházela ven z obýváku, rychle se po mě podívala. Pak jsem jen slyšel otevírat a zavírat dveře do ložnice.
Počítal jsem, že uslyším jekot a prásknutí vchodových dveří. Bylo ticho. Napínal jsem uši, ale přes těžké dveře ložnice (ehm) jsem nic neslyšel. Nervózně jsem přecházel po pokoji a nakonec neodolal a nalil si dalšího panáka. Tenhle večer se vyvíjel sakra zvláštně. Dobře zvláštně, rozhodl jsem se po chvíli. Očima jsem hypnotizoval minutovou ručičku. Uplynulo dvacet minut. Ještě pět jsem přidal. Došel jsem ke dveřím ložnice a vzal za kliku.
Vevnitř bylo šero, na nočním stolku a komodě hořelo několik svíček. Ženská. Nikoho jsem neviděl a na chvíli si pomyslel, že si to rozmyslela a tiše se vytratila. Pak jsem si jí všiml. Klečela v koutě. Krev se mi nahrnula do ptáka. Klečela. V koutě. Normální ženská, když se jí řekne, ať na vás počká v ložnici, tak si oblýkne něco hodně sexy a rozvalí se v posteli. Ona si klekne do kouta. Když jsem jí řekl, ať mi ukáže, co chce, tak jsem netušil, jak dokáže jediným gestem sdělit, na co jiní potřebují dvě strany textu.
Mé oči se už přizpůsobily mihotavému světlu svíček a já si jí mohl pořádně prohlédnout. Maska? Ona si natáhla na hlavu černou latexovou masku? Jestli z ní slova lezou jak z chlupaté deky, tak činy za ní opravdu křičí. Jinak už na sobě měla jen svoje lodičky na vysokém podpatku. Tak proto. Na kotnících a zápěstích měla pouta, kolem krku obojek s připnutým řetězem jako vodítko přehozeným přes záda. Tak se mi zdá, že její denní snění bylo docela konkrétní. Ví, co chce. To je dobře. Moc dobře.
Hlasitě jsem zavřel. Trhla sebou. Tiše jsem k ní došel a prohlížel si její záda a pěkně tvarovaný zadek. Všiml jsem si, že se trochu klepe. Položil jsem jí ruku na rameno. Opět sebou trhla. Dobře. Moc dobře. Chytil jsem jí za řetěz a táhl nahoru. „Vstávej, děvko.“ Postavila se a já přistoupil blíž. Rukou jsem jí přejížděl po zádech. Cukala sebou, jak bych jí řezal nožem.
Přitiskl jsem se k ní a zašeptal jí přes masku do ucha: „Otoč se.“ Ladně se na podpatcích otočila a já nestačil zírat. Třetí strike, out. Mezi prsy a rozkrokem měla natažený tenký řetízek, na obou koncích rozdvojený. Na každém konci byla připevněná pevná svorka. Dvě nahoře měla připlé k bradavkám, dvě dole k stydkým pyskům své vyholené kundičky. „Tohle ale není moje, ne?“ nahlas jsem pátral v paměti. Zavrtěla hlavou. Všiml jsem si, že si vybrala masku jen s otvorem pro pusu.
Lehce jsem jí rukou přejel přes krk. Zachvěla se. Ústa se jí pod maskou malinko otevřela. „Roztáhni nohy,“ přikázal jsem docela klidně a tiše. Poslušně roztáhla nohy, svaly na stehnech se napjaly, jak byla nucena přijmout ne zrovna pohodlný stoj na vysokých podpatcích. Přistoupil jsem k ní. Určitě cítila můj dech přes masku, protože se malinko předklonila. Něžně jsem jí chytil za ruce a zatlačil jí je za záda. Karabinou jsem spojil kožená pouta na zápěstích. Její dech se zrychlil. Po zádech jí stékala kapka potu.
Jednou rukou jsem si za obojek přitáhl její obličej těsně k mému. Druhou jsem chytil řetízek spojující její bradavky a stydké pysky. Lehce jsem zatáhl. Řetízek se napjal a spolu s ním i obě bradavky a její kundička. Hlasitě zasténala, ale jinak se ani nehla. Lehce jsem zvyšoval tah a přitiskl se k jejímu obličeji. Poslouchal jsem její přerývaný dech a sykání. Jazykem jsem lehce oblízl její rty a začal jí líbat. Vyrazila mi naproti jako lavina a vrazila mi svůj jazyk hluboko do krku. Divoce a vášnivě mě líbala, mručela mi rozkoší do pusy. Nechal jsem jí a oplácel stejnou mincí. „Milá Věro,“ v duchu jsem jí oslovil, „ty jsi nefalšovaná masochistka.“
Dále jsem zvýšil tah na řetízek a cítil, jak se snaží blíže ke mně přitisknout, aby ulevila teď již jistě značné bolesti. Odměnou mi bylo její tlumené zavytí a zvýšená aktivita jejího jazyka. Navíc se snažila rozkrokem jít vpřed a hledala moje stehno. „Tak to ne, kurvičko,“ pokračoval jsem ve svém duševním monologu, „nemysli si, že tě trochu zatahám za bradavky a pak tě vošukám, protože máš chuť. Takhle tedy ne. Chtělas vyzkoušet, co už nikdy v životě nezažiješ, tak tě přece nezklamu.“
Prudce jsem škubnul řetízkem, až jsem málem strhl svorky z jejích citlivých míst. Zároveň jsem se od ní odtrhl a opustil její ústa. Zakřičela bolestí a zmateně otáčela hlavou v masce. Přerývaně oddechovala a kolena si jí viditelně klepala. Snažila se ale držet pozici s roztaženýma nohama.
„Přestaň vycapovat tu tvojí mokrou kundu, ty nadržená děvko!“ spustil jsem na ní zhurta. Překvapeně se otočila za mým hlasem a ztuhla. „Ty tady nejsi od toho, abych ti dělal pomyšlení. Ty jsi tu proto, abych si užíval já. A já si hodlám užít náramně. Jestli se budeš snažit a splníš svýmu Pánovi první a poslední, je tu malá, nepatrná šance, že ti splním tvý vlhký sny a dopřeju ti trochu potěšení. Jestli se ti to nelíbí, tak mazej za svým vanilkovým mužíčkem. Je ti to jasný, kurvo?“
Dával jsem si šance tak půl na půl, že se zvedne a odejde a trochu mě mrzelo, že jsem na ní šel tak zostra. Byl jsem pěkně rozjetej a klidně bych s ní rovnou skočil do postele, nemusíme se hned pouštět do žádnejch „větších akcí“. Na druhou stranu asi nemá smysl kolem ní chodit po špičkách a po každé ráně se ptát, zda to příliš nebolelo. Chtěla drsný zacházení, má ho mít. Nebyl jsem si úplně jistej, jestli se jí mstím, nebo se chci předvádět, nebo jí chci potěšit. Každopádně, pokud teď odejde, bude to trochu smutný rande s mojí pravou rukou.
„Ano, Pane,“ špitla a pokorně sklonila hlavu.
„Tak sorry, dnešek odpadá,“ vzkázal jsem v duchu pravici, „mám tu lepší nabídku.“ Konečně jsem pustil řetízek z ruky. Zakymácela se na napjatých nohách a sykala bolestí. Po vnitřních stehnech se jí táhlo několik pramínků potu. Věra pořádně tekla a já se potěšeně ušklíbl. Hrubě jsem jí plácnul přes napjaté stehno. „Co seš?“ zeptal jsem se. „Vaše děvka, Pane,“ zorientovala se rychle. „A jaká děvka?“ pokračoval jsem v hraném výslechu. „Vaše nadržená děvka, Pane,“ ztrácela poslední zbytky studu z počátku večera.
„Tak teď mojí nadrženou děvku pořádně potrestáme,“ oznámil jsem jí a táhl jí za obojek před železné oko ve zdi. Řetízek jsem za něj zahákl a plácáním jí donutil odstoupit, až byl opět napnutý a dál drtil její bradavky a stydké pysky. „Za tu tvojí vycapenou nadrženou kundu, dostaneš pětadvacet přes zadek. A za každej rok, co jsme se neviděli, dostaneš jednu navíc. Přes tu tvojí mokrou píču,“ sdělil jsem jí nezaujatě. Zacukala jí ramena, jak se snažila ovládnout trhnutí. „Pěkně budeš chodit ranám naproti, žádný uhýbání. Jinak se rána nepočítá,“ poučoval jsem jí dál.
Je mi jasné, že týden před svatbou asi nechce mít zadek do fialova a tak vybírám měkké, kožené důtky. „Roztáhni nohy a vystrč zadek!“ přikážu. Kochám se pohledem na její postavu, jak se snaží vyhovět. Vystrkuje zadek i za cenu dalšího tlaku svorek na její stydké pysky. Vycházení ranám vstříc znamená zároveň zvýšený tah na její bradavky a kundičku. Párkrát máchnu důtkami ve vzduchu a pobaveně sleduji, jak zatíná svaly v očekávání rány. Stejně jí první rána zaskočí. Cukne sebou a zasténá bolestí. Prameny důtek zanechají pár červených proužků na jejím pevném zadku.
„Ticho,“ zavelím, „a po každé ráně budeš počítat a poděkuješ. Znovu!“ Další švihnutí důtek přikresluje její zadek. Zatne dech, jak se snaží nevydat ani hlásku a pak pronese chvějícím se hlasem: „Jedna. Děkuji, Pane.“ Pohladím jí přes horké červené pruhy. Cítím, jak se tiskne proti mé ruce, napínajíc řetízek. Švih. „Dva. Děkuji, Pane.“ „Tři. Děkuji, Pane.“ Její hlas je nyní jistější, bolest není tak silná, jak se jí zdálo na začátku, začíná jí kontrolovat. „Čtyři. Děkuji, Pane.“ Opravdu se snaží, vystrkuje zadek, přijímá rány klidně a tiše. Po zádech jí stékají pramínky potu, i když v místnosti je příjemný chládek. Vrtí se a snaží zaujmout pohodlnější postoj. S roztaženýma nohama na vysokých podpatcích to jde jen stěží.
V polovině výprasku jí dám chvíli odpočinout. Přistoupím k ní z boku a tahem obojku jí zvrátím hlavu dozadu. Pravou rukou jí hladím přes horký zadek a bříšky prstů přejíždím přes lehce vystouplé stopy po důtkách. Ukazovák a prostředník levé ruky jí strčím do pusy. „Lízej, kurvičko,“ vyzvu jí. Hltavě polyká mé prsty a vášnivě je olizuje. Vytahuju je ven a vrážím zpět dovnitř. Stahuje rty a saje mi prsty jako ptáka. „To je ono, kurvičko, ukaž, co umíš. Víc,“ pobízím jí zbytečně. Saje mě velmi silně a tlumeně mi mručí spokojeností do ruky. Přidávám prsteníček a projíždím ji rukou hluboko do úst. Naposled si nechám olízat prsty a pokračuju ve výprasku.
Po přestávce je její dech výrazně zrychlený, nohy se jí klepou. Další rány přijímá skoro netrpělivě. „Dvacet. Děkuji, Pane. Pane, prosím, těch posledních pět větších. Mnohem větších,“ zastavuje mou napřaženou ruku. Kolikrát mne ještě překvapí? Beze slova se rozpřáhnu a splním její prosbu. Místnost zaplní hlasité plesknutí kožených řemínku, které obtočí její zadek a zanechají za sebou tenkou, rychle rudnoucí stopu. Zalapá po dechu a zatíná zuby, aby zastavila rodící se sténání. „Dva-cet jedna. Děkuji, Pane,“ hlásí opět rozechvělým hlasem. S jídlem roste chuť.
„Ještě větší, prosím, Pane,“ škemrá, když popadne dech. Do posledních čtyř ran se pořádně opřu a Věra pokaždé hlasitě sténá a zatíná svaly na zadku, kde se objevují ostře červení hadi táhnoucí se přes obě půlky. Když výprask skončí, viditelně se jí ulevilo. Povolila celou dobu zaťaté svaly a uklidnila své překotné dýchání.
„Tak, a teď ještě dvanáct přes tu tvojí mokrou kundičku,“ oznámím krutě a bavím se jejím nehraným překvapením. „Snad si na to nezapomněla, ty moje malá kurvičko. Vždyť si před chvílí škemrala, abych přitvrdil,“ pokračuju nenuceně. „Tak hezky roztáhni nohy a nezapomeň si počítat,“ přidávám klidně a čekám, až zaujme požadovanou pozici. Moc se jí nechce a musím jí pomáhat lehkým ťukáním důtek přes vnitřní strany stehen.
Údery do jejího nejcitlivějšího místa jsou samozřejmě spíš hrané než opravdové. Na pořádný výprask kundy není v žádném případě připravena. Jde spíš o příjemné plácání a její křečovitý postoj se po první ráně okamžitě uvolní. Zbytek „výprasku“ si viditelně užívá, kroutí boky a nastavuje svůj rozkrok koženým páskům důtek. Spokojeně si odpočítává tucet ran, až mi přijde, že je jí líto rychlého konce.
Odkládám důtky a přistupuji k ní blíž. Hladím zarudlou, horkou kůži na jejím zadku. Cítím, jak se pod dotykem mé ruky třese a napíná. „Pšššš, uklidni se holčičko,“ tiším jí a přejíždím rukou výš po zpocených zádech. „Zasloužíš odměnu,“ jednou rukou si rozepnu zip a shodím kalhoty, zatímco druhou jí zezadu obejmu a zamířím přes podbřišek k jejímu rozkroku.
Péro mi tvrdě stojí a já jím lehce přejedu přes její sešvihaný zadek. Proti mému letmému doteku divoce špulí zadek a snaží se tlačit proti. Schválně se postavím tak, abych se jí stěží dotýkal, a pozoruji ji, jak se snaží vyjít vstříc za cenu bolestivě napjatých bradavek a stydkých pysků. Lehce jí plácnu přes zadek a zašeptám: „Nezlob, kurvičko, nebo dostaneš znovu! Pěkně roztáhni nohy a ukaž, jak se těšíš!“
Poslušně zareaguje a hlasitě přitom vzdychá: „Ach, Pane…,“ zarazí se. „Ano? Copak mi chceš říct?“ ptám se přehnaně zvědavě. „Strčte mi ho tam prosím…ošukejte mě,“ škemrá a vzdychá. Jak se nám ta Věra pěkně vybarvuje. Kdysi prudérní holčička z dobré rodiny tu nahá stojí přede mnou, na hlavě latexovou masku, napjaté svorky na nejcitlivějších částech těla, rudý, sešvihaný zadek a škemrá o mého ptáka. Byla by to moje dokonalá pomsta, kdyby u toho všeho netekla jako řeka a nebyla tak šíleně nadržená. O to víc mě rajcovala.
Díky vysokým podpatkům měla zadek nádherně vyšpulený. Přistoupil jsem blíž a můj pták se dostal mezi její stehna, zespodu krásně objížděl její mokrou kundičku. Reagovala jako uragán, hlasitě kňučela a tlačila svojí promáčenou kundičku na mého ptáka. Její stehna se napjala, jak se snažila pevně tisknout můj penis. Volnou rukou jsem jí zepředu projel přes naběhlý poštěvák. Okamžitě změnila směr a začala se zas tlačit dopředu proti mé ruce. Prsty jsem jí roztáhl od svorek naběhlé pysky a navedl svého ptáka mezi ně. Stále pouze zvenku jsem začal objíždět její kundičku. Tahal jsem za řetízek svorek a napínal její pysky.
Kroutila se jako had a křičela rozkoší. Břichem jsem se natlačil na její horký, zmrskaný zadek a užíval si pevného objetí jejích mokrých stehen. Mohl bych se udělat jen tímhle, ani jí nezajet dovnitř a ukázat tak, kdo je tady Pán. Ale nejsem necita a ona není zvyklá na kruté, sobecké zacházení opravdového Pána. Zatím?
„Prosím, strčte mi ho dovnitř. Prosím, Pane, vražte mi ho do kundy a omrdejte mě už!“ prosila a divoce pumpovala pánví, snažíc se najít úhel, pod kterým by dostala mého ptáka do své kundy. „Když tak hezky prosíš, kurvičko, tak jí pořádně nastav!“ přikázal jsem rozverně a lehce jsem se zhoupl v kolenou, abych jí dokázal odspodu pěkně projet. Do každé ruky jsem chytil jeden řetízek se svorkou na jejích stydkých pyscích a pořádně je napjal. Její kundička byla doširoka roztažená. Počkal jsem, až se našpulí a pak jí jedním dlouhým přírazem vrazil ptáka hluboko dovnitř. Zároveň s tím jsem prudkým škubnutím serval svorky z pysků.
Zachroptěla a zařvala a drtivou silou vyšla vstříc mému ptáku. Musel jsem jí pevně chytnout, protože to vypadalo, že její kolena vypovědí službu. Její kunda divoce zpracovávala mého ptáka, její horký zadek mi nádherně zahříval podbřišek. „Mrdej mě! Prosím, zmrdej mě pořádně!“ ztrácela poslední zábrany a našla v kolenou dost síly, aby sama začala. Oběma rukama jsem jí pevně chytil za svorkami zmučenou kundičku a tvrdě jí masíroval pysky, zatímco jsem jí tvrdě šoustal. Divoce přirážela a hlasitě křičela, bylo mi jasné, že se každou chvíli udělá. Přitlačil jsem jí ke stěně, jednou rukou jí zvrátil hlavu a druhou jsem se zaryl do jejího sešvihaného zadku.
„Jóóóóó, mrdej mě!“ řvala jako smyslů zbavená. Pár dalších prudkých přírazů a i mě bylo jasné, že tohle ani jeden z nás dlouho nevydrží. Začala zadržovat dech a křečovitě svírat zadek. Můj pták divoce pumpoval v její kundičce a já cítil u obou nadcházející orgasmus. S posledním divokým přírazem jsem jí přišpendlil ke zdi a zároveň jí strhl poslední dvě svorky z bradavek. S křikem jsem pumpoval své sperma do její mokré kundičky a divoce jí přitom mačkal a masíroval k sobě přicházející bradavky. Věra řvala rozkoší a tlačila se proti mému stříkajícímu péru.
Celou věčnost jsem jí drtil proti zdi a pumpoval do ní dávku za dávkou a ona mi oplácela divokým křikem a tlakem pánve. Konečně jsem zase přicházel k sobě a užíval si toho báječného pocitu dobře vykonané práce. Není od věci si čas od času užít společného orgasmu se subkou. Lehce jsem jí hřbetem ruky přejel od šíje až mezi zpocené půlky. Jenom se zatřásla a spokojeně zavrněla. Otočil jsem jí a stáhl latexovou masku z hlavy. Zplihlé a zpocené vlasy rámovaly její kulatý obličej, z kterého opět vesele svítily její zelené oči. Přitiskl jsem ji k sobě a začal ji hluboce líbat.
Odkopla lodičky, přivinula se ke mně a plně se oddala mému líbání. „Tohle bych chtěla pořád,“ pronesla, když se konečně odtrhla, „…jenom víc, Pane,“ dodala ještě a v očích jí hrály plamínky.
Další mé povídky jsou zde: http://devka.sensualwriter.com/
Zvědavě jsem se podíval kukátkem. Nějaká ženská, spíš mladší, ale jinak se toho moc poznat nedalo. Otevřel jsem dveře a spustil: „Co potřebuje…,“ a dál jsem se nedostal. Tenhle obličej přece znám. Hlavou mi šrotila jména, ale mozek se bránil přijít s odpovědí. Zrovna tohle jméno jsem si moc pamatovat nechtěl. „Věro? Co tu děláš?“ vyklopil jsem nakonec.
Věra byla moje první holka, nepočítaje v to malá vzplanutí na dětských letních táborech. Chodili jsme spolu skoro čtyři roky, prakticky celou pubertu. Od počátečního držení rukou jsme se během prvního roku dostali až do postele. Ona byla moje první a já její. Jenže jak jsem v pubertě rostl, zjišťoval jsem, že obyčejný sex mě přestává bavit. Byl jsem jiný a být „jiný doopravdy“ je v pubertě sakra nebezpečná vlastnost.
Jakmile jsem v televizi, časopisu nebo prostě kdekoliv zahlídl svázanou ženskou, hned mi stál. Ne, že bych chtěl holky mlátit, to ani náhodou. Ale strašně mě vzrušovala představa, že si jí s jejím souhlasem zkrotím, že mě bude na slovo poslouchat, bude mi po vůli, bude moje – otrokyně. OTROKYNĚ. To slovo mě fascinovalo. Snažil jsem se tím směrem posouvat náš pro mě čím dál nudnější sex. Držel jsem ji pevně ruce, občas ji kousl nebo hrubě stiskl. Většinou se jí to nelíbilo, ale časem to přijala.
Věra byla z hodně prudérní rodiny, její rodiče si snad celou dobu mysleli, že se pořád jen vodíme za ruce. Věra byla po nich. V sexu prudérní, plachá, neiniciativní. Docela mě překvapilo, že se časem nechala občas přemluvit a svázat nebo lehce naplácat na zadek. Vždy u toho ale byla napjatá, nervózní a tak z toho moc neměla ani ona ani já. Nakonec se se mnou rozešla a vpálila mi při tom, jakej jsem úchyl a prasák, jak se jí hnusím. Že to celou dobu snášela jen proto, že mě měla ráda. Ale teď už ne a našla si někoho jiného – normálního, neopomněla zdůraznit – a ty padej a plav. Nakonec se ukázalo, že Věra byla tak trochu nevěra.
Já ji pořád miloval a takováhle slova kluka v pubertě naprosto položí. Týdny jsem měl deprese a chtěl skočit z mostu. Moje sebevědomí se sesypalo a já se snažil sám sebe vychovávat k „normálnímu“ sexu, pěkně jako všichni ostatní. Takovej zážitek jsem už opakovat nechtěl.
Časem jsem naštěstí zjistil, že jsem úplně normální a ona kráva. Většině holek, které jsem pak měl, se drsnější sex zamlouval. Buď jsem si podvědomě vybíral submisivní typy anebo jsou holky v jádru masochistky. Některé chtěly čím dál víc a těžko jsme se pak rozcházeli.
Taky jsem zjistil, že jsem pod obojí a párkrát si zašpásoval s klukama. Mlátit jejich prdele bylo stejně příjemný, jako ty holčičí. Divoce jsem si užíval a ošukal kde co. Teď už mi ale na krku visela třicítka a já hledal někoho, s kým bych se usadil. Najít si vážnější vztah se ukázalo těžší, než holku, která se nechá spoutat do kozelce a ošukávat celou noc do všech děr.
Nojo, bude mi třicet, tak to jsem Věru neviděl…asi dvanáct let. Fíha! To musí být celá věčnost. Přesto jsem ji rychle poznal. Musel jsem uznat, že k ní byl čas velmi milostivý. Pořád měla ten holčičí, trochu kulatější obličej a hnědé kudrnaté vlasy. Veselé zelené oči a roztomilý ďolíček na bradě. Tělo spíš sportovní, než hubené, nohy docela dlouhé. Vypadala určitě mladší, než ostatní ženské jejího věku. Na sobě měla bílou halenku a černou sukni ke kolenům. Punčochy a lodičky na docela vysokém podpatku. Začal jsem ji představovat nahou. Hned jsem se v duchu okřikl. Jednou ses už hochu spálil.
„Můžu dál?“ pípla a já si uvědomil, že na ní celou dobu zírám, zatímco mi mozek skládá vzpomínky. Snažil jsem se vypnout skelný pohled a pořád beze slova jsem poodstoupil zpět do chodby a mávnutím ruky jí pozval dovnitř. Co tu sakra chce? „Nezouvej se,“ zastavil jsem jí, když se v předsíni začala sklánět. „Chceš kafe nebo něco,“ náhodně plácám, když si sedáme v obýváku. „Ne, dík,“ odpověděla.
„Asi by tě zajímalo, co tu dělám, co?“ zeptala se a já se snažil získat zpět sebeovládání a tvářil se co nejvíc znuděně. Nic na světě mě nezajímalo víc. Kdyby mi na terase přistálo UFO, vykoukl bych a maximálně pozdravil. „Hlavně jsem se ti chtěla omluvit,“ pokračovala, když jsem nereagoval, „byla jsem tenkrát ještě hloupá holka a nevěděla jsem, co mám dělat. Mohla jsem ten rozchod pojmout trochu klidněji. Doufám, že jsem ti moc neublížila.“ „Ále, to nic nebylo,“ lhal jsem a ledabyle mávnul rukou.
Moc mě neposlouchala a pokračoval dál: „Já jsem se tebou tenkrát rozešla, protože jsem se hlavně bála sama sebe. Jak ty jsi měl takový ty divoký nápady,“ odmlčela se a zhluboka nadechla. Pak pokračovala: „Já se bála, protože se mi to líbilo,“ pronesla o poznání tišším hlasem. „Bála jsem se, že jsem nějakej úchylák nebo co, když se mi o tom i zdálo. Já se tenkrát děsila i normálního sexu, natož takovýhle… Chtěla jsem bejt normální holka. Tak jsem si tenkrát našla toho jinýho…“ pokračovala trochu smutně, jako by jí to bylo pořád líto.
Koukal jsem na ní jako na zjevení a hledal slova. Žádná jsem nenašel, tak zase pokračovala ona: „Taky jsem ti chtěla říct, že jsem to pak strašně obrečela. Že snad neuběhne den, kdyby mi to nebylo líto. Často na tebe přes den myslím a občas si představuju, co všechno bychom spolu… Snad ti to aspoň trochu udělá dobře, že jsem se vytrestala sama,“ zahleděla se na mě a já viděl, že ty její vždycky veselý oči jsou najednou úplně smutný.
Pomalu jsem si vrátil bradu na místo a vypravil ze sebe: „Proč? Chci říct, proč jsi mi to přišla říct? Proč právě dneska?“ „Protože se za týden budu vdávat. A budu celej život spát s tím mým hodným, jalovým trumberou. Protože až budu vdaná, tak už ho nedokážu podvést…“ zarazila se, když řekla očividně víc, než chtěla. Zavrtěla hlavou a pokračovala: „Chtěla jsem aspoň jednou v životě zkusit to, co jsi celou dobu chtěl. Abych věděla. Jinak to ve mně bude hlodat napořád.“
Najednou se zarazila, jako by jí právě teď něco napadlo. „Nemáš teď někoho, viď?“ zmateně se rozhlížela po obýváku, že snad přehlédla další členy domácnosti. Zavrtěl jsem hlavou a začal: „Jak tě napadlo…“ „Bylo by to vlastně fér,“ rychle mě přerušila, „já tě jednou podvedla s ním, tak ho teď můžu podvést s tebou,“ prohlásila s neochvějnou ženskou logikou. „Ty si bereš JEHO?“ zeptal jsem se na tu nejméně důležitou otázku. Přikývla.
Zvedl jsem se a odkráčel k baru nalít si panáka. „Dáš si taky?“ houkl jsem přes rameno. „Prosím,“ odpověděla krátce. Když jsem si zase sednul a vypili jsme panáka, zkoumavě jsem se na ní zahleděl. Přišlo mi, že smutek z její tváře pomalu odchází. „Ježíš mně se tak ulevilo. Nosit to v sobě tak dlouho…uf,“ potvrdila její slova to, co jsem viděl.
„Jak tě napadlo, že bych s tebou chtěl teď něco mít, po tolika letech,“ dokončil jsem, co jsem před chvílí nakousl a snažil se ovládnout konverzaci. Myslel jsem, že znejistí, ale její oči se smály. „Pomsta? Vztek? Zlost? To jsou dobré důvody, ne?“ odpověděla klidně. Možná před deseti minutama, to jo, ale po tom, co mi o sobě řekla, jsem ani jedno z toho najednou necítil. Přišlo mi to celé jako nějakej blbej, absurdní vtip.
„Prosím, jen dnes v noci. Udělej to pro mě. Prosím,“ škemrala dál. Vstal jsem a nevěděl, co mám dělat. Dal jsem si ruce do kapes a pak je zas vyndal. Uvažoval jsem nad dalším panákem, ale pak se rozhodl, že chci hlavně čistou hlavu. „Tak se ti to líbí, ne? Když tě o to prosím,“ pokračovala. Najednou se mi do hlavy nahrnula krev, já k ní rychle přikročil a vrazil jí facku. „Děvko! Vypadni odsud,“ zakřičel jsem na ní. Chytla se za tvář a polekaně se po mě dívala. „Promiň, prosím tě promiň,“ začal jsem se jí omlouvat, „nevím, co to do mě vjelo.“
Beze slova mě chytla za ruku a přitiskla si jí na rychle rudnoucí tvář. Byla horká. „Neomlouvej se, tu facku jsem si zasloužila. Už dlouho jsem jí potřebovala…“ plaše se na mě podívala, „…děvka? Ano, ano. Chci být dnes v noci tvoje děvka.“ Překvapeně jsem se na ní podíval, nikdy předtím jsem neslyšel z jejích úst jediné sprosté slovo. „Jenom,“ pokračovala, „měj se mnou prosím trpělivost. Ty jsi už asi něco zažil, a já jsem tohle nikdy…“ hledala slova. Najednou se rychle zvedla. „Musím už jít. Tohle všechno byla velká chyba. Zkus mi to odpustit,“ chvatně se otáčela k východu. Ve dveřích se zarazila. „Ne, musím to zkusit, prosím, nech si mě tu. Jen dnešní noc.“ Zůstala stát mezi dveřmi, jednou nohou v předsíni, neschopná se pohnout ani ven ani dovnitř. Bylo mi jí líto.
„Tak dost!“ okřikl jsem jí. „Chceš se opravdu dnes v noci stát mojí děvkou?“ zeptal jsem se trochu výhružně. „Ano. Ne. Já…nevím,“ rozklepala se jí brada. „Pojď si sednout,“ vtáhl jsem jí za loket zpátky do obýváku. „A řekni mi, co sis všechno představovala, že spolu budeme dělat? Nemáme týdny na zjišťování toho, co tě vzrušuje,“ vyzval jsem jí. Chvíli na mě zmateně koukala. „Říkala jsi, že skoro každý den myslíš na to, co bychom spolu…“ pobídl jsem jí. „Ale to já nedokážu, takhle před tebou, nahlas,“ nesměle pípla. „Před Vámi,“ opravil jsem jí, „a dokážeš, DĚVKA nemá před svým PÁNEM žádné tajemství.“
Vsadil jsem vše na jednu kartu. Obličej jí zrudl a nervózně poposedla. Zálibně jsem teď pozoroval, jak se jí malinko rozšířily oči a přetáhly leskem. Nos se jí roztáhl, jak začala hlouběji dýchat a nechtěla se prozradit otevřenou pusou. Nelhala. Chtěla to. Ale chci to já? Dlouze a drze jsem jí přejel pohledem, její štíhlé nohy v lodičkách, obtaženou sukni, halenku u krku ledabyle rozeplou – jak mi tohle mohlo předtím uniknout? Jo, ta představa, že budu první a pravděpodobně poslední v jejím životě, kdo jí zkrotí a komu dá všechno, mě najednou děsně rajcovala.
„Já se ale…strašně stydím,“ vysoukala ze sebe, „…Pane“ Připadal mi v tom křesle úplně maličká, jako vystrašené zvířátko. Nějak to ze sebe musí dostat. Když mi to nedokáže říct do očí, třeba by to mohla napsat na papír. Blbost. Rychle jsem přemýšlel. „Počkej tu,“ přikázal jsem rázným hlasem. Odešel jsem do ložnice a otevřel skříně. Vzhledem k mému životnímu stylu tam bylo spoustu krabic s nejrůznějšími pomůckami, pouty, latexovým oblečením – pánským i dámským – a spoustou dalších drobností. Vyndal jsem pár krabic ven a vrátil se do obýváku.
„Když mi to nedokážeš říct do očí, tak mi to ukážeš,“ oznámil jsem jí, „v ložnici najdeš spoustu věcí,“ pokračoval jsem, „vezmi si nebo použij, co uznáš za vhodné. Za dvacet minut tam přijdu. Buď tam na mě jako děvka budeš čekat, nebo jdi domů. Ven snad trefíš.“ Koukala do země před sebou a pomalu se zvedla. Když vycházela ven z obýváku, rychle se po mě podívala. Pak jsem jen slyšel otevírat a zavírat dveře do ložnice.
Počítal jsem, že uslyším jekot a prásknutí vchodových dveří. Bylo ticho. Napínal jsem uši, ale přes těžké dveře ložnice (ehm) jsem nic neslyšel. Nervózně jsem přecházel po pokoji a nakonec neodolal a nalil si dalšího panáka. Tenhle večer se vyvíjel sakra zvláštně. Dobře zvláštně, rozhodl jsem se po chvíli. Očima jsem hypnotizoval minutovou ručičku. Uplynulo dvacet minut. Ještě pět jsem přidal. Došel jsem ke dveřím ložnice a vzal za kliku.
Vevnitř bylo šero, na nočním stolku a komodě hořelo několik svíček. Ženská. Nikoho jsem neviděl a na chvíli si pomyslel, že si to rozmyslela a tiše se vytratila. Pak jsem si jí všiml. Klečela v koutě. Krev se mi nahrnula do ptáka. Klečela. V koutě. Normální ženská, když se jí řekne, ať na vás počká v ložnici, tak si oblýkne něco hodně sexy a rozvalí se v posteli. Ona si klekne do kouta. Když jsem jí řekl, ať mi ukáže, co chce, tak jsem netušil, jak dokáže jediným gestem sdělit, na co jiní potřebují dvě strany textu.
Mé oči se už přizpůsobily mihotavému světlu svíček a já si jí mohl pořádně prohlédnout. Maska? Ona si natáhla na hlavu černou latexovou masku? Jestli z ní slova lezou jak z chlupaté deky, tak činy za ní opravdu křičí. Jinak už na sobě měla jen svoje lodičky na vysokém podpatku. Tak proto. Na kotnících a zápěstích měla pouta, kolem krku obojek s připnutým řetězem jako vodítko přehozeným přes záda. Tak se mi zdá, že její denní snění bylo docela konkrétní. Ví, co chce. To je dobře. Moc dobře.
Hlasitě jsem zavřel. Trhla sebou. Tiše jsem k ní došel a prohlížel si její záda a pěkně tvarovaný zadek. Všiml jsem si, že se trochu klepe. Položil jsem jí ruku na rameno. Opět sebou trhla. Dobře. Moc dobře. Chytil jsem jí za řetěz a táhl nahoru. „Vstávej, děvko.“ Postavila se a já přistoupil blíž. Rukou jsem jí přejížděl po zádech. Cukala sebou, jak bych jí řezal nožem.
Přitiskl jsem se k ní a zašeptal jí přes masku do ucha: „Otoč se.“ Ladně se na podpatcích otočila a já nestačil zírat. Třetí strike, out. Mezi prsy a rozkrokem měla natažený tenký řetízek, na obou koncích rozdvojený. Na každém konci byla připevněná pevná svorka. Dvě nahoře měla připlé k bradavkám, dvě dole k stydkým pyskům své vyholené kundičky. „Tohle ale není moje, ne?“ nahlas jsem pátral v paměti. Zavrtěla hlavou. Všiml jsem si, že si vybrala masku jen s otvorem pro pusu.
Lehce jsem jí rukou přejel přes krk. Zachvěla se. Ústa se jí pod maskou malinko otevřela. „Roztáhni nohy,“ přikázal jsem docela klidně a tiše. Poslušně roztáhla nohy, svaly na stehnech se napjaly, jak byla nucena přijmout ne zrovna pohodlný stoj na vysokých podpatcích. Přistoupil jsem k ní. Určitě cítila můj dech přes masku, protože se malinko předklonila. Něžně jsem jí chytil za ruce a zatlačil jí je za záda. Karabinou jsem spojil kožená pouta na zápěstích. Její dech se zrychlil. Po zádech jí stékala kapka potu.
Jednou rukou jsem si za obojek přitáhl její obličej těsně k mému. Druhou jsem chytil řetízek spojující její bradavky a stydké pysky. Lehce jsem zatáhl. Řetízek se napjal a spolu s ním i obě bradavky a její kundička. Hlasitě zasténala, ale jinak se ani nehla. Lehce jsem zvyšoval tah a přitiskl se k jejímu obličeji. Poslouchal jsem její přerývaný dech a sykání. Jazykem jsem lehce oblízl její rty a začal jí líbat. Vyrazila mi naproti jako lavina a vrazila mi svůj jazyk hluboko do krku. Divoce a vášnivě mě líbala, mručela mi rozkoší do pusy. Nechal jsem jí a oplácel stejnou mincí. „Milá Věro,“ v duchu jsem jí oslovil, „ty jsi nefalšovaná masochistka.“
Dále jsem zvýšil tah na řetízek a cítil, jak se snaží blíže ke mně přitisknout, aby ulevila teď již jistě značné bolesti. Odměnou mi bylo její tlumené zavytí a zvýšená aktivita jejího jazyka. Navíc se snažila rozkrokem jít vpřed a hledala moje stehno. „Tak to ne, kurvičko,“ pokračoval jsem ve svém duševním monologu, „nemysli si, že tě trochu zatahám za bradavky a pak tě vošukám, protože máš chuť. Takhle tedy ne. Chtělas vyzkoušet, co už nikdy v životě nezažiješ, tak tě přece nezklamu.“
Prudce jsem škubnul řetízkem, až jsem málem strhl svorky z jejích citlivých míst. Zároveň jsem se od ní odtrhl a opustil její ústa. Zakřičela bolestí a zmateně otáčela hlavou v masce. Přerývaně oddechovala a kolena si jí viditelně klepala. Snažila se ale držet pozici s roztaženýma nohama.
„Přestaň vycapovat tu tvojí mokrou kundu, ty nadržená děvko!“ spustil jsem na ní zhurta. Překvapeně se otočila za mým hlasem a ztuhla. „Ty tady nejsi od toho, abych ti dělal pomyšlení. Ty jsi tu proto, abych si užíval já. A já si hodlám užít náramně. Jestli se budeš snažit a splníš svýmu Pánovi první a poslední, je tu malá, nepatrná šance, že ti splním tvý vlhký sny a dopřeju ti trochu potěšení. Jestli se ti to nelíbí, tak mazej za svým vanilkovým mužíčkem. Je ti to jasný, kurvo?“
Dával jsem si šance tak půl na půl, že se zvedne a odejde a trochu mě mrzelo, že jsem na ní šel tak zostra. Byl jsem pěkně rozjetej a klidně bych s ní rovnou skočil do postele, nemusíme se hned pouštět do žádnejch „větších akcí“. Na druhou stranu asi nemá smysl kolem ní chodit po špičkách a po každé ráně se ptát, zda to příliš nebolelo. Chtěla drsný zacházení, má ho mít. Nebyl jsem si úplně jistej, jestli se jí mstím, nebo se chci předvádět, nebo jí chci potěšit. Každopádně, pokud teď odejde, bude to trochu smutný rande s mojí pravou rukou.
„Ano, Pane,“ špitla a pokorně sklonila hlavu.
„Tak sorry, dnešek odpadá,“ vzkázal jsem v duchu pravici, „mám tu lepší nabídku.“ Konečně jsem pustil řetízek z ruky. Zakymácela se na napjatých nohách a sykala bolestí. Po vnitřních stehnech se jí táhlo několik pramínků potu. Věra pořádně tekla a já se potěšeně ušklíbl. Hrubě jsem jí plácnul přes napjaté stehno. „Co seš?“ zeptal jsem se. „Vaše děvka, Pane,“ zorientovala se rychle. „A jaká děvka?“ pokračoval jsem v hraném výslechu. „Vaše nadržená děvka, Pane,“ ztrácela poslední zbytky studu z počátku večera.
„Tak teď mojí nadrženou děvku pořádně potrestáme,“ oznámil jsem jí a táhl jí za obojek před železné oko ve zdi. Řetízek jsem za něj zahákl a plácáním jí donutil odstoupit, až byl opět napnutý a dál drtil její bradavky a stydké pysky. „Za tu tvojí vycapenou nadrženou kundu, dostaneš pětadvacet přes zadek. A za každej rok, co jsme se neviděli, dostaneš jednu navíc. Přes tu tvojí mokrou píču,“ sdělil jsem jí nezaujatě. Zacukala jí ramena, jak se snažila ovládnout trhnutí. „Pěkně budeš chodit ranám naproti, žádný uhýbání. Jinak se rána nepočítá,“ poučoval jsem jí dál.
Je mi jasné, že týden před svatbou asi nechce mít zadek do fialova a tak vybírám měkké, kožené důtky. „Roztáhni nohy a vystrč zadek!“ přikážu. Kochám se pohledem na její postavu, jak se snaží vyhovět. Vystrkuje zadek i za cenu dalšího tlaku svorek na její stydké pysky. Vycházení ranám vstříc znamená zároveň zvýšený tah na její bradavky a kundičku. Párkrát máchnu důtkami ve vzduchu a pobaveně sleduji, jak zatíná svaly v očekávání rány. Stejně jí první rána zaskočí. Cukne sebou a zasténá bolestí. Prameny důtek zanechají pár červených proužků na jejím pevném zadku.
„Ticho,“ zavelím, „a po každé ráně budeš počítat a poděkuješ. Znovu!“ Další švihnutí důtek přikresluje její zadek. Zatne dech, jak se snaží nevydat ani hlásku a pak pronese chvějícím se hlasem: „Jedna. Děkuji, Pane.“ Pohladím jí přes horké červené pruhy. Cítím, jak se tiskne proti mé ruce, napínajíc řetízek. Švih. „Dva. Děkuji, Pane.“ „Tři. Děkuji, Pane.“ Její hlas je nyní jistější, bolest není tak silná, jak se jí zdálo na začátku, začíná jí kontrolovat. „Čtyři. Děkuji, Pane.“ Opravdu se snaží, vystrkuje zadek, přijímá rány klidně a tiše. Po zádech jí stékají pramínky potu, i když v místnosti je příjemný chládek. Vrtí se a snaží zaujmout pohodlnější postoj. S roztaženýma nohama na vysokých podpatcích to jde jen stěží.
V polovině výprasku jí dám chvíli odpočinout. Přistoupím k ní z boku a tahem obojku jí zvrátím hlavu dozadu. Pravou rukou jí hladím přes horký zadek a bříšky prstů přejíždím přes lehce vystouplé stopy po důtkách. Ukazovák a prostředník levé ruky jí strčím do pusy. „Lízej, kurvičko,“ vyzvu jí. Hltavě polyká mé prsty a vášnivě je olizuje. Vytahuju je ven a vrážím zpět dovnitř. Stahuje rty a saje mi prsty jako ptáka. „To je ono, kurvičko, ukaž, co umíš. Víc,“ pobízím jí zbytečně. Saje mě velmi silně a tlumeně mi mručí spokojeností do ruky. Přidávám prsteníček a projíždím ji rukou hluboko do úst. Naposled si nechám olízat prsty a pokračuju ve výprasku.
Po přestávce je její dech výrazně zrychlený, nohy se jí klepou. Další rány přijímá skoro netrpělivě. „Dvacet. Děkuji, Pane. Pane, prosím, těch posledních pět větších. Mnohem větších,“ zastavuje mou napřaženou ruku. Kolikrát mne ještě překvapí? Beze slova se rozpřáhnu a splním její prosbu. Místnost zaplní hlasité plesknutí kožených řemínku, které obtočí její zadek a zanechají za sebou tenkou, rychle rudnoucí stopu. Zalapá po dechu a zatíná zuby, aby zastavila rodící se sténání. „Dva-cet jedna. Děkuji, Pane,“ hlásí opět rozechvělým hlasem. S jídlem roste chuť.
„Ještě větší, prosím, Pane,“ škemrá, když popadne dech. Do posledních čtyř ran se pořádně opřu a Věra pokaždé hlasitě sténá a zatíná svaly na zadku, kde se objevují ostře červení hadi táhnoucí se přes obě půlky. Když výprask skončí, viditelně se jí ulevilo. Povolila celou dobu zaťaté svaly a uklidnila své překotné dýchání.
„Tak, a teď ještě dvanáct přes tu tvojí mokrou kundičku,“ oznámím krutě a bavím se jejím nehraným překvapením. „Snad si na to nezapomněla, ty moje malá kurvičko. Vždyť si před chvílí škemrala, abych přitvrdil,“ pokračuju nenuceně. „Tak hezky roztáhni nohy a nezapomeň si počítat,“ přidávám klidně a čekám, až zaujme požadovanou pozici. Moc se jí nechce a musím jí pomáhat lehkým ťukáním důtek přes vnitřní strany stehen.
Údery do jejího nejcitlivějšího místa jsou samozřejmě spíš hrané než opravdové. Na pořádný výprask kundy není v žádném případě připravena. Jde spíš o příjemné plácání a její křečovitý postoj se po první ráně okamžitě uvolní. Zbytek „výprasku“ si viditelně užívá, kroutí boky a nastavuje svůj rozkrok koženým páskům důtek. Spokojeně si odpočítává tucet ran, až mi přijde, že je jí líto rychlého konce.
Odkládám důtky a přistupuji k ní blíž. Hladím zarudlou, horkou kůži na jejím zadku. Cítím, jak se pod dotykem mé ruky třese a napíná. „Pšššš, uklidni se holčičko,“ tiším jí a přejíždím rukou výš po zpocených zádech. „Zasloužíš odměnu,“ jednou rukou si rozepnu zip a shodím kalhoty, zatímco druhou jí zezadu obejmu a zamířím přes podbřišek k jejímu rozkroku.
Péro mi tvrdě stojí a já jím lehce přejedu přes její sešvihaný zadek. Proti mému letmému doteku divoce špulí zadek a snaží se tlačit proti. Schválně se postavím tak, abych se jí stěží dotýkal, a pozoruji ji, jak se snaží vyjít vstříc za cenu bolestivě napjatých bradavek a stydkých pysků. Lehce jí plácnu přes zadek a zašeptám: „Nezlob, kurvičko, nebo dostaneš znovu! Pěkně roztáhni nohy a ukaž, jak se těšíš!“
Poslušně zareaguje a hlasitě přitom vzdychá: „Ach, Pane…,“ zarazí se. „Ano? Copak mi chceš říct?“ ptám se přehnaně zvědavě. „Strčte mi ho tam prosím…ošukejte mě,“ škemrá a vzdychá. Jak se nám ta Věra pěkně vybarvuje. Kdysi prudérní holčička z dobré rodiny tu nahá stojí přede mnou, na hlavě latexovou masku, napjaté svorky na nejcitlivějších částech těla, rudý, sešvihaný zadek a škemrá o mého ptáka. Byla by to moje dokonalá pomsta, kdyby u toho všeho netekla jako řeka a nebyla tak šíleně nadržená. O to víc mě rajcovala.
Díky vysokým podpatkům měla zadek nádherně vyšpulený. Přistoupil jsem blíž a můj pták se dostal mezi její stehna, zespodu krásně objížděl její mokrou kundičku. Reagovala jako uragán, hlasitě kňučela a tlačila svojí promáčenou kundičku na mého ptáka. Její stehna se napjala, jak se snažila pevně tisknout můj penis. Volnou rukou jsem jí zepředu projel přes naběhlý poštěvák. Okamžitě změnila směr a začala se zas tlačit dopředu proti mé ruce. Prsty jsem jí roztáhl od svorek naběhlé pysky a navedl svého ptáka mezi ně. Stále pouze zvenku jsem začal objíždět její kundičku. Tahal jsem za řetízek svorek a napínal její pysky.
Kroutila se jako had a křičela rozkoší. Břichem jsem se natlačil na její horký, zmrskaný zadek a užíval si pevného objetí jejích mokrých stehen. Mohl bych se udělat jen tímhle, ani jí nezajet dovnitř a ukázat tak, kdo je tady Pán. Ale nejsem necita a ona není zvyklá na kruté, sobecké zacházení opravdového Pána. Zatím?
„Prosím, strčte mi ho dovnitř. Prosím, Pane, vražte mi ho do kundy a omrdejte mě už!“ prosila a divoce pumpovala pánví, snažíc se najít úhel, pod kterým by dostala mého ptáka do své kundy. „Když tak hezky prosíš, kurvičko, tak jí pořádně nastav!“ přikázal jsem rozverně a lehce jsem se zhoupl v kolenou, abych jí dokázal odspodu pěkně projet. Do každé ruky jsem chytil jeden řetízek se svorkou na jejích stydkých pyscích a pořádně je napjal. Její kundička byla doširoka roztažená. Počkal jsem, až se našpulí a pak jí jedním dlouhým přírazem vrazil ptáka hluboko dovnitř. Zároveň s tím jsem prudkým škubnutím serval svorky z pysků.
Zachroptěla a zařvala a drtivou silou vyšla vstříc mému ptáku. Musel jsem jí pevně chytnout, protože to vypadalo, že její kolena vypovědí službu. Její kunda divoce zpracovávala mého ptáka, její horký zadek mi nádherně zahříval podbřišek. „Mrdej mě! Prosím, zmrdej mě pořádně!“ ztrácela poslední zábrany a našla v kolenou dost síly, aby sama začala. Oběma rukama jsem jí pevně chytil za svorkami zmučenou kundičku a tvrdě jí masíroval pysky, zatímco jsem jí tvrdě šoustal. Divoce přirážela a hlasitě křičela, bylo mi jasné, že se každou chvíli udělá. Přitlačil jsem jí ke stěně, jednou rukou jí zvrátil hlavu a druhou jsem se zaryl do jejího sešvihaného zadku.
„Jóóóóó, mrdej mě!“ řvala jako smyslů zbavená. Pár dalších prudkých přírazů a i mě bylo jasné, že tohle ani jeden z nás dlouho nevydrží. Začala zadržovat dech a křečovitě svírat zadek. Můj pták divoce pumpoval v její kundičce a já cítil u obou nadcházející orgasmus. S posledním divokým přírazem jsem jí přišpendlil ke zdi a zároveň jí strhl poslední dvě svorky z bradavek. S křikem jsem pumpoval své sperma do její mokré kundičky a divoce jí přitom mačkal a masíroval k sobě přicházející bradavky. Věra řvala rozkoší a tlačila se proti mému stříkajícímu péru.
Celou věčnost jsem jí drtil proti zdi a pumpoval do ní dávku za dávkou a ona mi oplácela divokým křikem a tlakem pánve. Konečně jsem zase přicházel k sobě a užíval si toho báječného pocitu dobře vykonané práce. Není od věci si čas od času užít společného orgasmu se subkou. Lehce jsem jí hřbetem ruky přejel od šíje až mezi zpocené půlky. Jenom se zatřásla a spokojeně zavrněla. Otočil jsem jí a stáhl latexovou masku z hlavy. Zplihlé a zpocené vlasy rámovaly její kulatý obličej, z kterého opět vesele svítily její zelené oči. Přitiskl jsem ji k sobě a začal ji hluboce líbat.
Odkopla lodičky, přivinula se ke mně a plně se oddala mému líbání. „Tohle bych chtěla pořád,“ pronesla, když se konečně odtrhla, „…jenom víc, Pane,“ dodala ještě a v očích jí hrály plamínky.
Další mé povídky jsou zde: http://devka.sensualwriter.com/
)) Veľmi krásna poviedka. 
