Čas se vleče a mně se zdá, že už tu klečím celé hodiny. Koupu se ve vlastním potu a moje pozornost těká mezi těsně utaženým korzetem, drceným ptákem, nafouklým dildem v zadku a nemilosrdně napnutých špičkách v baletních kozačkách. Dvacet minut už přece muselo dávno uběhnout. I přes oční kryt masky vnímám, že se venku značně zešeřilo a já tu klečím už alespoň hodinu. Zoufalství a nepohodlí nahrazuje nová vlna vzrušení. Můj Pán se prostě zdržel a nějaká kurva v jeho předsíni si nezaslouží jeho pozornost. Děvka je od toho, aby čekala a sloužila. Její pohodlí nikoho nezajímá. Je možné, že jsem tak nadržený, že mně rajcuje i představa, že mně tu nechá čekat celou noc a pak mne bude ignorovat? Že se si mnou bude hrát, až bude mít chuť?
Ze snění mne vytrhne zvuk klíče a otevíraných dveří. Okamžitě se napnu v kolenou, vystrčím své umělé kozy a sklopím pokorně hlavu. Dveře se zabouchnou a já slyším blížící se kroky. Okamžik ticha a pak dostávám obrovskou facku, která mně skoro převrátí.
„Dělej, boty!“ vyštěkl na mne hlas mého Pána. Předkláním se a poslepu hledám s vystrčeným jazykem boty svého Pána. Dle šoupání na podleze mi je přistrkuje před obličej a já začnu hladově olizovat jeho kožené polobotky. Cestou domů se musel schválně projít někde v bahně a já cítím písek mezi zuby. Jindy skoro symbolický obřad se mění v opravdové čištění zablácených bot a mně se to setsakra líbí. Slyším zrychlený dech svého Pána a je mi hned jasné, že ho pohled na jeho latexovou sešněrovanou čubku, která mu nadrženě líže špínu z bot nenechává chladným.
Konečně je spokojen a škubnutím za obojek mne vrací zpět nahoru. Zarazí se, asi si všiml papírové cedulky na mém krku. Bere ji do rukou a začíná se smát.
„Latexová děvka: návod k použití,“ čte pobaveně nahlas, „Svázat, Seřezat, Omrdat.“ „To není špatný nápad, první dvě položky mám určitě v plánu, mrdání záleží na tom, jak se budeš chovat.“ S těmi slovy mi vrazí do pusy tři prsty a nechá si je cucat. „Fuj, ty seš ale špinavá kunda,“ znechuceně vytáhne ruku na které mu asi ulpělo trochu bláta, kterého mám plnou pusu. „Otevři držku, opláchnu si tě, stejně jsem chtěl na záchod. Ani kapka nepůjde ven, jinak si mně nepřej čubko!“ zahrozí hlasem, který mi rozechvěje kolena. Poslušně otevírám pusu a vystrkuju natěšený jazyk. Slyším rozepínat zip a pak cítím žalud ptáka mého Pána, který se opírá o okraj mé masky.
Prudký proud pronikavě páchnoucí moči mi vráží do úst. Tohle nejsou nějaké řídké chcanky nahnané pitím velkého množství vody. Tohle jsou koncentrované celodenní chcanky, voňavé a žlutě husté. Můj Pán se nijak nekontroluje a já nedokážu ten prudký proud polykat. Snažím se je hltavě pít, ale proud je příliš silný a já cítím, jak mi čůrky chcanek stékají po tvářích. „Ty hloupá krávo, to nedokážeš splnit ani jednoduchý příkaz?“ okřikuje mne a brzdí proud. „Jestli nechceš moje chcanky dovnitř, tak je budeš mít venku.“ Nechápu co tím myslí, ale ihned cítím jeho prsty, jak mi odtahují latexovou masku od úst a proud moči mi míří pod masku. Teplé chcanky se mi rozlévají mezi obličejem a maskou a stékají dolů pod catsuit. Během chvíle je mám úplně všude, teplá tekutina se mísí s mým potem a ještě více mne zahřívá. Spokojeně pustí masku, která se s plesknutím přilepí zpět na má ústa.
„Tak, a teď budeš moje smradlavá děvka. Na sprchu dnes zapomeň,“ krutě se zasměje a vrazí mi dalších pár facek. Jeho chování mně neskutečně rajcuje a já se musím kousat do jazyka, abych ho nezačal prosit, ať mně ošuká tady a teď. Poslušná kurva mluví jen tehdy, je-li vyzvána. Alespoň tedy vystrčím jazyk a snaživě olizuju pochcaný okraj masky. „Čekej,“ vyštekne na mně a odhaduji, že míří do kuchyně. Podle cinkání skleniček poznávám, že si nalil pořádného panáka. Počítám, že na uklidněnou, a pod maskou se usmívám. Děvka svého pána pořádně rajcuje, spokojeně si pomyslím. Přichází zpátky a poroučí mi se postavit. S rukama stále spoutanýma za zády se snažím nemotorně zvednout, ale zdřevěnělé tělo a baletky na nohou mne zrazují. Netrpělivě mne chytne za obojek a trháním mi pomůže se postavit.
Krev se mi nahrne do dlouhým klečením ztuhlých míst, která se s velkou bolestí začínají hlásit o pozornost. Moč po celém těle rychle vychládá a začíná mi být zima. Pán mi odepíná rozporku, přicvakne vodítko k obojku a táhne mne chodbou dál. Cupitám za ním na špičkách, ale zjevně ne dost rychle: „Pohni sebou ty líná kurvo!“ Otevírá dveře do sklepa a já poprvé v životě balancuju v baletkách na schodech. Každý schod mi připomene mohutné didlo v prdeli, které se přesouvá, jak kráčím. Odemyká dveře do naší mučírny a vede mne doprostřed místnosti. Vrací mi rozporku mezi nohy, která mně nutí stát se široko rozkročenýma nohama bez možnosti úlevy. Rozporku upevní k oku v zemi. Balancuju na špičkách a přemýšlím, jak dlouho vydržím takhle stát.
Odpojuje mi za zády spoutané ruce od obojku a přivazuje mi je k řetězu vedoucího ze stropu. Stále výš za zády vytahované ruce mne nutí k hlubokému předklonu. Další řetězem mi připoutá obojek dolů k rozporce, spíše pro krásu, protože zvednout se stejně nedokážu. „Jdu se převlíct se do nečeho pohodlnějšího. Ty mi tu zatím moc nehulákej,“ zaštrachá ve skříni jak něco hledá. Počítám, že roubík a nemýlím se. Přes latexovou masku mi natahuje kožený celohlavový postroj, který mi fixuje nafukovací roubík před ústy. Utahuje ještě přezky a začíná mačkat balonek. Latexový roubík ve tvaru penisu mi začíná vyplňovat ústa a pokračuje dál. Vyvrací mi sanici a tváře se mi napínají, že to musí být viditelné zvenku. Když už myslím, že to není možné, ještě párkrát zmáčkne balonek a já stěží popadám dech. Naštěstí má roubík středem vedenou dýchací trubici, protože nosem bych toho přes dvě latexové masky a postroj moc nenadýchal.
Tenkou hadicí ztěžka nasávám vzduch vonící po gumě a tlačím ho do hrudníku sešněrovaného korzetem. Boj o vzduch mi na chvíli dává zapomenout agonii nohou v kozačkách s baletní špičkou. Najednou přívod vzduchu ustává a já zoufale saju roubík. V hlavě mi hučí a škubu celým tělěm. Snažím se křičet, ale slyším jen vzdálené hluboké mručení. Přes silný pocit dušení cítím, jak se mi pták mohutně vzpíná drcen stahovacími řemínky. Mám silnou erekci. Už skoro omdlévám, když mi do plic vtrhne čerstvý vzduch. Můj Pán si se mnou hraje a ucpává mi dýchací trubici. Počítám, že si kontroluje pevnost mých pout a správnou funkci roubíku. Zjevně spokojen odchází a na rozloučenou dostávám další mohutnou facku. Působí skoro jako pohlazení. Slyším vypínač jak zhasíná světlo a pak cvaknutí a zámek těžkých dveří.
Panika po dušení odchází a já si dokážu “vychutnat” všechno detailně. Nedokážu se rozhodnout, co mně mučí víc. Křeče v nohou, které se zoufale v baletkách potácejí v marné snaze najít alespoň trochu pohodlnější pozici. Nebo škubání do zadu vyvrácených rukou, na kterých zkouším viset ve snaze ulevit nohám. Nebo je to nafouknuté dildo v zadku, který je teď už jako v ohni. Pán mi na rozloučenou nezapomněl robertka ještě přifouknout. Alespoň mi opadlo masivní vzrušení a já se snažím soustředit na svého ptáka, který po dlouhé době netrpí tlakem sešněrování.
Každý nádech mne vyčerpává, nejdřív hluboké sání roubíku a pak tlak proti pevného korzetu abych vzduch dostal do plic. Začínám se opět potit a s každým nádechem cítím štiplavý zápach moči, která mi klouže pod latexovým catsuitem. Rychle se u mně střídají krátká období extáze, do kterých mne přivádí představa jak tu visím jako kus masa, čekající na další týrání a možná i mrdání. Extázi pak střídá utrpení, na které nedokážu dlouho nemyslet. Bolest vystřeluje z každičkého centimetru mého těla. Přestávám vnímat čas a má existence se smršťuje na prožívané peklo se záchvěvy vzrušení. Křičím do roubíku ale neslyším už vůbec nic. Kroutím se, ale každý pohyb přináší ještě větší bolest, dá-li se to ještě měřit. Ztrácím kontrolu nad svým tělem a visím v poutech. Klepu se po celém těle a cítím, jak mi z úst přes nafouklý roubík unikají koutkem úst potoky slin. Uplyne věčnost a pak ještě jedna.
Jako zpoza tlustého závěsu slyším opět zámek a cvaknutí vypínače. „Tak jak se má moje děvka?“ prohodí žoviálně. Slova zní, jako by mluvil někde pod vodou. Pár silných facek mne vytahuje zpět do reality a já na sobě cítím Pánovy ruce, které kontrolují každou přezku, zda je dost utažená a pleskání na mé vystrčené prdeli. Pak se zvuky přesouvají ke zdi na které visí trestné nástroje. „Za váhání při očistě mých bot dostaneš 30 ran řemenem,“ klidným hlasem oznámí Pán. Rozklepou se mi kolena. „A za neschopnost spolykat moje chcanky bude výprask jezdeckým bičíkem.“ To radši 100 ran řemenem, pomyslím si. Tenký jezdecký bičík vypadá docela nevině, ale dobře vím, že ten ocelový prut tence obalený kůží mne pravidelně přivádí na hranici mých sil. Napjatě očekávám číslo ran. „A počítat to nebudu, budu tě mlátit tak dlouho, dokud se nepochčiješ bolestí, to je tvoje stopka!“ oznámí mi krutě.
Než stačím jakkoliv zareagovat, zasviští vzduchem řemen a obtočí se se silným prásknutím kolem mé vystrčené prdele v obtaženém latexu. Kratičká přestávka nechá akorát pořádně rozvinout bolest, která rychle převezme otěže a zatlačí do pozadí vše ostatní. Rána střídá ránu, s přesně vypočítanými přestávkami, které nechají každé prásknutí pořádně rozležet. Zadek se mi rychle prokrvuje, sklepením se ozývá práskání řemene a já hledám chvilku mezi ránami abych popadl dech. Nevědomky mi začíná pracovat svěrač a já s každým dopadem řemenu drtím dildo ve svém zadku. Když se konečně nadechnu, tak řvu do roubíku z plných plic, ale opět se ozývá jen vzdálené mručení, které snad slyším jen já sám. Klepu se jako ratlík a nedokážu formulovat žádnou myšlenku, soustředím se vždy jen na další ránu, můj svět se smrskl na pokus zůstat při vědomí.
Najednou peklo přestává, dopadla poslední třicátá rána a já se vynořuji nad hladinu své bolesti. Nedokážu pořádně vnímat bolest zadku, který je mučen zevnitř dildem a zvenku nabíhajícími jelity. Cítím hlazení na zadku, které je však ve skutečnosti spíše necitlivým mačkáním a prohlížením zmrskané prdele. Pán si spokojeně prohlíží své dílo a nechá mne vydechnout. Najednou mi přijde moje pozice vlastně docela pohodlná, ostrá bolest v nohách a rukách se změnila v tupé brnění a já si přijdu ve své “uniformě” neskutečně pohodlně. Vychutnávám si pevné sevření latexu, mazlavý pot smíchaný s močí hřející pod ním. Zkusmo napínám svaly proti řemenům a poutům, které mi nedávají ani centimetr úlevy. Mé vzrušení se rychle vrací a já se marně snažím zaujmout více vyzývavou polohu hodnou poslušné latexové kurvy. Balancuji na špičkách a snažím se vystrčit zmrskaný a zmučený zadek ještě výš. Můj Pán si mé snahy všimne a spokojeně svou čubku poplácá po zadku. „Hodná kurvička, tak se mi to líbí. Jseš připravená na další nářez?“ ptá se mě docela mile a pak mně pevně chytne za postroj na hlavě a zvrátí mi ji dozadu. Snažím se rychle přikyvovat na znamení souhlasu. „Překvapuješ mě štětko, pořádně si dnes vyzkoušíme, kolik toho sneseš. Možná, že dojde i na to mrdání, kundo“, oznámí mi. Představa jeho ptáka, jak znásilňuje moji zmučenou prdel mě okamžitě vzruší a já se snažím zaujmout pevnou polohu pro další výprask.
V tom cítím, jak mi odepíná pod minišaty mou podprsenku s umělýma kozama a rozepíná zipy přes prsa na catsuitu. „Trochu ti to ještě osladím, kurvičko,“ řekne a zacvakne mi silné svorky na bradavky. Zkusmo za ně lehce zatáhne a svorky okamžitě sjedou dolů po propocených a prochcaných bradavkách. „Hmm.. takhle to nepůjde, musím najít něco silnějšího,“ odkráčí zadumaně a chvíli štrachá mezi maličkostmi v šuplíku. „No, tohle už vypadá líp, tyhle jen tak nesjedou,“ radostně prohlásí. Bradavkami mi prošlehne bolest, jak se zubaté okraje něčeho, co snad musí být průmyslová krokosvorka, zakousnou do jemné kůže. Na svorky rychle navěsí těžká závaží, ale svorky drží. „Tak a teď přistoupíme k výprasku,“ řekne, ale mně to zní absurdně. Bolest, která mi vystřeluje z bradavek snad překonává vše, co jsem dnes večer zažil. Horší už to být nemůže.
Může. Skoro neslyšné zasvištění jezdeckého bičíku, kterým trefuje již naběhlá jelita z předchozího nářezu střídá palčivá bolest, která mne na chvíli zbavuje vědomí. Tentokrát jsou mezi ránami dlouhé přestávky, které mi dávají náležitě vychutnat každou ránu a moje tělo se zmítá mezi neustálou ostrou a kousavou bolestí z mučených bradavek a druhou pálivou, vystřelující bolestí bičované prdele, která stoupá a klesá jako mořské vlny. Každá rána rozhoupává závaží svorek na bradavkách a bolesti se doplňují, kombinují, sčítají a násobí. Zkouším počítám rány, ale pak mi dochází, že tenhle výprask má jenom jedno zakončení. Snažím se uvolnit křečovitě staženého ptáka a prdel a pochcat se, ale i kdyby se mi chtělo, tak je bolest silnější. Stejně pochybuju, zda bych se dokázal na příkaz vymočit, celý den jsem nic nejedl a nepil na příkaz mého Pána.
Představa, že tenhle výprask může trvat libovolně dlouho, je snad horší než bolest samotná. Není žádný okamžik, na který se můžu upnout, není v dohledu žádný konec či přestávka. Jen brutální, nemilosrdné bičování, které s železnou pravidelností pokrývá můj zadek. Přes strašnou bolest se dokážu odpoutat v představách a cestuji mimo své tělo a prohlížím se zvenku. Vidím v latexu navlečenou kurvu, sešněrovanou a spoutanou, visící ze stropu jako kus masa, balancující na špičkách svých kozaček. Tváře groteskně deformované nafouklým roubíkem, sliny odkapávají do loužičky pod hluboce skloněnou hlavou. Za ní stojí můj Pán, v jedné ruce jezdecký bičík, kterým zdánlivě nezúčastněně masakruje mou prdel, zatímco si druhou rukou lehce přetahuje předkožku přes žalud svého mohutného stojícího čůráka.
Cítím jak se mi opět zvedá pták proti svému brutálnímu sešněrování a začíná mi hučet v uších. Bolest se nějakým zázrakem transformuje v rozkoš a já opět vystrkuju svou prdel vstříc přicházejícímu biči. Nedokážu vnímat své tělo, jen bolest či rozkoš, která mne zalévá. Omdlévám a jako poslední cítím, jak povolují mé svaly a já zůstávám bezmocně viset na vyvrácených rukách, kolena jako z rosolu, svěrače mi úplně povolí a kdyby bylo dildo v mém zadku jen o trochu méně nafouklé, tak snad vypadne volně ven. Ještě cítím, jak mi teplá moč proudí z rozkroku po stehnech na zem a pak se propadám do milosrdné tmy.
Pár facek mě opět přivede k sobě. Můj Pán na mně huláká: „Až tady s tebou skončím, tak ten sajrajt pod sebou vylížeš! Přestaň se tu válet a stůj rovně krávo smradlavá! Doufám, že si budeš příště pamatovat, že Pánovy příkazy se plní. Ještě budeš škemrat, abych ti nachcal do držky. Nebo nasral,“ zasměje se a ta myšlenka ho očividně zaujme. Jestli jsem měl odpoledne sebemenší myšlenky na to, hrát vzpurnou a zlobivou děvku, tak mě už dávno přešly. Můj Pán si mně rozložil dřív, než jsem se začal cukat. V tuhle chvíli jsem ochoten skočit pod vlak, pokud mi poručí. Bolest střídá slovní ponižování, které roztáčí mou fantazii. „Možná si tě tu nechám takhle viset celej víkend. Zajedu si přes den do města a večer si přivezu pár kámošů. Ty tu na nás budeš pěkně čekat a pak si tě tu pořádně podáme. To co jsi doteď zažil ti bude připadat jako dovolená,“ rozohňoval se. Slyším, jak si honí ptáka a moje vzrušení stoupá s jeho slovy.
„Do prdele ti nalejem horkej vosk a na ptáka dostaneš elektriku. Zmrskám ty tvý stehna a prdel, že budou jak krvavej biftek. Budem tě na střídačku mrdat do huby a budeš polykat mrdku a chcanky. Budu ti chcát do nosu a do očí a na tvojí krvavou prdel,“ křičel na mě zadýchaný a přerývaný hlas mého Pána. Netrpělivě mi začal rozepínat přezky postroje s roubíkem. S hlasitým mlasknutím mi vytáhl jen napůl vyfouklý roubík z pusy, ze které se mi vyvalilo obrovské množství slin a zalilo jeho naběhlého ptáka, který se mi dobýval do pusy. „Co po mně flušeš ty rozmrdaná kundo!“, zařval, zvrátil mi oběma rukama hlavu nahoru a jedním prudkým přírazem mi vrazil svého čůráka hluboko do krku.
Rozvrácené ztuhlé čelisti pomalu přicházely k sobě a já snažil pevně obejmout jeho obrovského ptáka, který poletoval v mé doširoka rozevřené hubě. Každý příraz rozstříkl sliny okolo mých úst. „Pořádně ho saj ty děvko, copak neumíš ani vykouřit svého Pána!? Chci cejtit tvůj jazyk, tak se snaž ty kurvo!“ Jeho čůrák mi rejdil hluboku v krku, vytahoval ho jen občas aby ho pak s ještě větší silou vrazil zpět. To byly jediné chvilky, kdy jsem měl šanci se trochu nadechnout. „Kuř mně, ty píčo zvadlá! Kuř jako o život! Saj mě pořádně, chci si v tvý hnusný držce pořádně zamrdat.“ Přirážel tak silně, že jsem se jen bezmocně kymácel na špičkách a závaží na svorkách se rozhoupávala stále víc a víc a trhala mi bradavky. Snažil jsem se ignorovat bolest a všechny síly jsem vzepjal k tomu, abych uspokojil svého Pána. Konečně mi ztuhlá sanice povolila a já jsem ho pevně obepjal rty. Přisál jsem se k ptákovi svého Pána, jak by šlo o život.
„Konečně ty šukno malá, konečně děláš něco dobře. Kuř ho víc děvko!“ křičel a já se snažil vyhovět v kolotoči jeho přírazů. Teď si mně přidržoval jen jednou rukou a druhou mně začal fackovat. Pusu jsem měl plnou slin a průhledné předmrdky, která mu během šukání prakticky neustále vytékala z ocasu. Polykal jsem a snažil se ho masírovat jazykem, ale jeho divoké přirážení mi to nesmírně ztěžovalo. „Kuř mi ho pořádně, čubko! Dělěj, kuř mi péro! Doufám, že si pořádně užíváš ocas svého Pána. Ukaž tu vděčnost moje latexová čubko, ukaž jak si šťastná, podrž svému Pánovi, nech si vymrdat držku!“ Mrdání se neustále zrychlovalo a já musel obdivovat svého Pána, jakou má výdrž. Nyní už přestal brát všechny ohledy a dusil mě svým ptákem hluboko v krku, prakticky ho nevyndával a jen mi chytnul hlavu a narážel si jí na své péro. Dusil jsem se slinami a pod maskou jsem slzel z očí. Nosem jsem nasával pronikavou vůni gumy, slin, potu a mrdky. Snažil jsem se pořád sát jeho ptáka. Naštěstí jsem se již dávno naučil potlačit dávící reflex, protože takhle - i když ne až tak divoce - mě můj Pán mrdá často.
„Kuř, ty píčo, kuř!!!!“ řval na mě jako smyslů zbavený. „Hned ti vystříkám tu tvou hnusnou díru mojí mrdkou! Už budu stříkat kurvo!!! Všechno to spolykáš, varuju tě, jestli jen kapka poteče ven, tak tě zabiju!!! Slyšíš mně děvko?! Všechnu mojí mrdku vypiješ!! Utopím tě svojí mrdkou!! Kuř mně!! Mrdno!! Kuř!!! Áááááá!!!!“ Posledním přírazem mi vrazil ptáka snad až do žaludku a já cítil jak mu v něm divoce škube. „Stříkám!!!!“ řval a oběma rukama si napichoval mojí hlavu na svého stříkajícího ptáka. Ačkoliv mi stříkal přímo do krku, obrovské množství mrdky se ihned dralo zpět nahoru do úst a já musel pevně obejmout rty jeho ptáka abych vše pochytal. Jeho hrozbě jsem smrtelně vážně věřil. Jeho pták se neustále napínal a stříkal mi do krku další a další prudké dávky mrdky. Polykal jsem jako o závod a snažil se potlačit touhu po nadechnutí, které by jistě vedlo k vytečení mrdky z mé pusy. Konečně začal proud trochu polevovat a já hlasitě srkal mrdku, která mi zbyla v puse. Jazykem jsem divoce rejdil po jeho čůráku a ze všech záhybů jsem mlsně vylizoval poslední zbytky voňavé mrdiny.
Jeho ruce konečně začali trochu povolovat a já se mohl nadechnout. Pusu jsem měl pořád zalepenou jeho mrdkou a dál jsem polykal a sál. Bylo toho neskutečné množství, cítil jsem, jak se mi plní žaludek. Tolik toho nikdy nevystříkal. Hltavě jsem polykal jeho ptáka a jazykem rejdil nahoru a dolů. „Mmmmm…,“ zamručel spokojeně můj Pán a dokonce mě podrbal pod krkem. „Takhle se chová poslušná děvka, myslím, že nakonec nebudeš tak beznadějná kunda. Hezky svého Pána očisti. Pěkně mi ho olízej a pak se připrav na další dávku,“ zasmál se a začal mi chcát do pusy. Chcanky se rychle smíchaly se zbytkem mrdky a já opět polykal. Tenokrát se více kontroloval a nechával mne oddechnout a tak jsem neměl větší problém vypít vše. „Tak ty už si asi po večeři co?“ řečnicky se zeptal. „Já jsem z toho mrdání pěkně vyhladověl, skočím si něco slupnout a hned jsem s tebou, kurvičko moje.“ Rychle mi vytáhl svého ptáka z pusy a vrátil mi tam roubík. Pořádně ho nafoukl a otočil se k odchodu.
Pak se zarazil, jak ho něco napadlo, vrátil se ke mně a nešetrně mi sundal zoubkaté svorky z mých zmučených bradavek. Krátkou úlevu vystřídalo peklo, jak se mi do nich začala vracet krev. Zaúpěl jsem do roubíku a pak ještě víc, jak mi začal bradavky hrubě masírovat. Škubal jsem se v poutech a radost z uspokojení mého Pána opět vystřídala mučivá bolest. Když už jsem myslel, že to trochu ustupuje, zacvakl mi svorky zpět na stejné místo. Zařval jsem tak, že to bylo slyšet i přes roubík. „Aby ses neposral, ty hajzle!“, nespokojeně mě okřikl můj Pán. To s dildem v zadku opravdu nešlo, ale cítil jsem, jak mi z ptáka vytékají poslední kapky moči. Dalších pár facek na rozloučenou, rychlé kroky, cvaknutí vypínače a zámek. Zůstal jsem zase sám.
V puse jsem stále cítil mrdku a chcanky svého Pána. Bradavky mi hořely a já se snažil celým tělem kývat společně se závažími a zmenšit tak bolest, kterou způsobovali. Ruce a nohy už vysílaly jen tupé brnění. Zato pomalu se prokrvující prdel se opět hádala s bradavkami o první místo v mé stále delší hitparádě bolesti.
Latexová děvka byla svázána, seřezána a omrdána (i když zatím jen do pusy) a nemohla se zbavit dojmu, že se jí to setsakra líbilo. Zase na mně přišlo vzrušení a já se podivoval sám sobě, jak hluboké je dno mého ponížení. Nemohl jsem se dočkat, co se mnou Pán plánuje dál. Čekal jsem a čekal, ve tmě, visící a zmučený a těšil se na svého Pána. Ne aby mě osvobodil z mých pout a nechal mě trochu oddechnout. Tentokrát jsem se těšil, že mi ještě přidá.
Další mé povídky jsou zde: http://devka.sensualwriter.com/
Ze snění mne vytrhne zvuk klíče a otevíraných dveří. Okamžitě se napnu v kolenou, vystrčím své umělé kozy a sklopím pokorně hlavu. Dveře se zabouchnou a já slyším blížící se kroky. Okamžik ticha a pak dostávám obrovskou facku, která mně skoro převrátí.
„Dělej, boty!“ vyštěkl na mne hlas mého Pána. Předkláním se a poslepu hledám s vystrčeným jazykem boty svého Pána. Dle šoupání na podleze mi je přistrkuje před obličej a já začnu hladově olizovat jeho kožené polobotky. Cestou domů se musel schválně projít někde v bahně a já cítím písek mezi zuby. Jindy skoro symbolický obřad se mění v opravdové čištění zablácených bot a mně se to setsakra líbí. Slyším zrychlený dech svého Pána a je mi hned jasné, že ho pohled na jeho latexovou sešněrovanou čubku, která mu nadrženě líže špínu z bot nenechává chladným.
Konečně je spokojen a škubnutím za obojek mne vrací zpět nahoru. Zarazí se, asi si všiml papírové cedulky na mém krku. Bere ji do rukou a začíná se smát.
„Latexová děvka: návod k použití,“ čte pobaveně nahlas, „Svázat, Seřezat, Omrdat.“ „To není špatný nápad, první dvě položky mám určitě v plánu, mrdání záleží na tom, jak se budeš chovat.“ S těmi slovy mi vrazí do pusy tři prsty a nechá si je cucat. „Fuj, ty seš ale špinavá kunda,“ znechuceně vytáhne ruku na které mu asi ulpělo trochu bláta, kterého mám plnou pusu. „Otevři držku, opláchnu si tě, stejně jsem chtěl na záchod. Ani kapka nepůjde ven, jinak si mně nepřej čubko!“ zahrozí hlasem, který mi rozechvěje kolena. Poslušně otevírám pusu a vystrkuju natěšený jazyk. Slyším rozepínat zip a pak cítím žalud ptáka mého Pána, který se opírá o okraj mé masky.
Prudký proud pronikavě páchnoucí moči mi vráží do úst. Tohle nejsou nějaké řídké chcanky nahnané pitím velkého množství vody. Tohle jsou koncentrované celodenní chcanky, voňavé a žlutě husté. Můj Pán se nijak nekontroluje a já nedokážu ten prudký proud polykat. Snažím se je hltavě pít, ale proud je příliš silný a já cítím, jak mi čůrky chcanek stékají po tvářích. „Ty hloupá krávo, to nedokážeš splnit ani jednoduchý příkaz?“ okřikuje mne a brzdí proud. „Jestli nechceš moje chcanky dovnitř, tak je budeš mít venku.“ Nechápu co tím myslí, ale ihned cítím jeho prsty, jak mi odtahují latexovou masku od úst a proud moči mi míří pod masku. Teplé chcanky se mi rozlévají mezi obličejem a maskou a stékají dolů pod catsuit. Během chvíle je mám úplně všude, teplá tekutina se mísí s mým potem a ještě více mne zahřívá. Spokojeně pustí masku, která se s plesknutím přilepí zpět na má ústa.
„Tak, a teď budeš moje smradlavá děvka. Na sprchu dnes zapomeň,“ krutě se zasměje a vrazí mi dalších pár facek. Jeho chování mně neskutečně rajcuje a já se musím kousat do jazyka, abych ho nezačal prosit, ať mně ošuká tady a teď. Poslušná kurva mluví jen tehdy, je-li vyzvána. Alespoň tedy vystrčím jazyk a snaživě olizuju pochcaný okraj masky. „Čekej,“ vyštekne na mně a odhaduji, že míří do kuchyně. Podle cinkání skleniček poznávám, že si nalil pořádného panáka. Počítám, že na uklidněnou, a pod maskou se usmívám. Děvka svého pána pořádně rajcuje, spokojeně si pomyslím. Přichází zpátky a poroučí mi se postavit. S rukama stále spoutanýma za zády se snažím nemotorně zvednout, ale zdřevěnělé tělo a baletky na nohou mne zrazují. Netrpělivě mne chytne za obojek a trháním mi pomůže se postavit.
Krev se mi nahrne do dlouhým klečením ztuhlých míst, která se s velkou bolestí začínají hlásit o pozornost. Moč po celém těle rychle vychládá a začíná mi být zima. Pán mi odepíná rozporku, přicvakne vodítko k obojku a táhne mne chodbou dál. Cupitám za ním na špičkách, ale zjevně ne dost rychle: „Pohni sebou ty líná kurvo!“ Otevírá dveře do sklepa a já poprvé v životě balancuju v baletkách na schodech. Každý schod mi připomene mohutné didlo v prdeli, které se přesouvá, jak kráčím. Odemyká dveře do naší mučírny a vede mne doprostřed místnosti. Vrací mi rozporku mezi nohy, která mně nutí stát se široko rozkročenýma nohama bez možnosti úlevy. Rozporku upevní k oku v zemi. Balancuju na špičkách a přemýšlím, jak dlouho vydržím takhle stát.
Odpojuje mi za zády spoutané ruce od obojku a přivazuje mi je k řetězu vedoucího ze stropu. Stále výš za zády vytahované ruce mne nutí k hlubokému předklonu. Další řetězem mi připoutá obojek dolů k rozporce, spíše pro krásu, protože zvednout se stejně nedokážu. „Jdu se převlíct se do nečeho pohodlnějšího. Ty mi tu zatím moc nehulákej,“ zaštrachá ve skříni jak něco hledá. Počítám, že roubík a nemýlím se. Přes latexovou masku mi natahuje kožený celohlavový postroj, který mi fixuje nafukovací roubík před ústy. Utahuje ještě přezky a začíná mačkat balonek. Latexový roubík ve tvaru penisu mi začíná vyplňovat ústa a pokračuje dál. Vyvrací mi sanici a tváře se mi napínají, že to musí být viditelné zvenku. Když už myslím, že to není možné, ještě párkrát zmáčkne balonek a já stěží popadám dech. Naštěstí má roubík středem vedenou dýchací trubici, protože nosem bych toho přes dvě latexové masky a postroj moc nenadýchal.
Tenkou hadicí ztěžka nasávám vzduch vonící po gumě a tlačím ho do hrudníku sešněrovaného korzetem. Boj o vzduch mi na chvíli dává zapomenout agonii nohou v kozačkách s baletní špičkou. Najednou přívod vzduchu ustává a já zoufale saju roubík. V hlavě mi hučí a škubu celým tělěm. Snažím se křičet, ale slyším jen vzdálené hluboké mručení. Přes silný pocit dušení cítím, jak se mi pták mohutně vzpíná drcen stahovacími řemínky. Mám silnou erekci. Už skoro omdlévám, když mi do plic vtrhne čerstvý vzduch. Můj Pán si se mnou hraje a ucpává mi dýchací trubici. Počítám, že si kontroluje pevnost mých pout a správnou funkci roubíku. Zjevně spokojen odchází a na rozloučenou dostávám další mohutnou facku. Působí skoro jako pohlazení. Slyším vypínač jak zhasíná světlo a pak cvaknutí a zámek těžkých dveří.
Panika po dušení odchází a já si dokážu “vychutnat” všechno detailně. Nedokážu se rozhodnout, co mně mučí víc. Křeče v nohou, které se zoufale v baletkách potácejí v marné snaze najít alespoň trochu pohodlnější pozici. Nebo škubání do zadu vyvrácených rukou, na kterých zkouším viset ve snaze ulevit nohám. Nebo je to nafouknuté dildo v zadku, který je teď už jako v ohni. Pán mi na rozloučenou nezapomněl robertka ještě přifouknout. Alespoň mi opadlo masivní vzrušení a já se snažím soustředit na svého ptáka, který po dlouhé době netrpí tlakem sešněrování.
Každý nádech mne vyčerpává, nejdřív hluboké sání roubíku a pak tlak proti pevného korzetu abych vzduch dostal do plic. Začínám se opět potit a s každým nádechem cítím štiplavý zápach moči, která mi klouže pod latexovým catsuitem. Rychle se u mně střídají krátká období extáze, do kterých mne přivádí představa jak tu visím jako kus masa, čekající na další týrání a možná i mrdání. Extázi pak střídá utrpení, na které nedokážu dlouho nemyslet. Bolest vystřeluje z každičkého centimetru mého těla. Přestávám vnímat čas a má existence se smršťuje na prožívané peklo se záchvěvy vzrušení. Křičím do roubíku ale neslyším už vůbec nic. Kroutím se, ale každý pohyb přináší ještě větší bolest, dá-li se to ještě měřit. Ztrácím kontrolu nad svým tělem a visím v poutech. Klepu se po celém těle a cítím, jak mi z úst přes nafouklý roubík unikají koutkem úst potoky slin. Uplyne věčnost a pak ještě jedna.
Jako zpoza tlustého závěsu slyším opět zámek a cvaknutí vypínače. „Tak jak se má moje děvka?“ prohodí žoviálně. Slova zní, jako by mluvil někde pod vodou. Pár silných facek mne vytahuje zpět do reality a já na sobě cítím Pánovy ruce, které kontrolují každou přezku, zda je dost utažená a pleskání na mé vystrčené prdeli. Pak se zvuky přesouvají ke zdi na které visí trestné nástroje. „Za váhání při očistě mých bot dostaneš 30 ran řemenem,“ klidným hlasem oznámí Pán. Rozklepou se mi kolena. „A za neschopnost spolykat moje chcanky bude výprask jezdeckým bičíkem.“ To radši 100 ran řemenem, pomyslím si. Tenký jezdecký bičík vypadá docela nevině, ale dobře vím, že ten ocelový prut tence obalený kůží mne pravidelně přivádí na hranici mých sil. Napjatě očekávám číslo ran. „A počítat to nebudu, budu tě mlátit tak dlouho, dokud se nepochčiješ bolestí, to je tvoje stopka!“ oznámí mi krutě.
Než stačím jakkoliv zareagovat, zasviští vzduchem řemen a obtočí se se silným prásknutím kolem mé vystrčené prdele v obtaženém latexu. Kratičká přestávka nechá akorát pořádně rozvinout bolest, která rychle převezme otěže a zatlačí do pozadí vše ostatní. Rána střídá ránu, s přesně vypočítanými přestávkami, které nechají každé prásknutí pořádně rozležet. Zadek se mi rychle prokrvuje, sklepením se ozývá práskání řemene a já hledám chvilku mezi ránami abych popadl dech. Nevědomky mi začíná pracovat svěrač a já s každým dopadem řemenu drtím dildo ve svém zadku. Když se konečně nadechnu, tak řvu do roubíku z plných plic, ale opět se ozývá jen vzdálené mručení, které snad slyším jen já sám. Klepu se jako ratlík a nedokážu formulovat žádnou myšlenku, soustředím se vždy jen na další ránu, můj svět se smrskl na pokus zůstat při vědomí.
Najednou peklo přestává, dopadla poslední třicátá rána a já se vynořuji nad hladinu své bolesti. Nedokážu pořádně vnímat bolest zadku, který je mučen zevnitř dildem a zvenku nabíhajícími jelity. Cítím hlazení na zadku, které je však ve skutečnosti spíše necitlivým mačkáním a prohlížením zmrskané prdele. Pán si spokojeně prohlíží své dílo a nechá mne vydechnout. Najednou mi přijde moje pozice vlastně docela pohodlná, ostrá bolest v nohách a rukách se změnila v tupé brnění a já si přijdu ve své “uniformě” neskutečně pohodlně. Vychutnávám si pevné sevření latexu, mazlavý pot smíchaný s močí hřející pod ním. Zkusmo napínám svaly proti řemenům a poutům, které mi nedávají ani centimetr úlevy. Mé vzrušení se rychle vrací a já se marně snažím zaujmout více vyzývavou polohu hodnou poslušné latexové kurvy. Balancuji na špičkách a snažím se vystrčit zmrskaný a zmučený zadek ještě výš. Můj Pán si mé snahy všimne a spokojeně svou čubku poplácá po zadku. „Hodná kurvička, tak se mi to líbí. Jseš připravená na další nářez?“ ptá se mě docela mile a pak mně pevně chytne za postroj na hlavě a zvrátí mi ji dozadu. Snažím se rychle přikyvovat na znamení souhlasu. „Překvapuješ mě štětko, pořádně si dnes vyzkoušíme, kolik toho sneseš. Možná, že dojde i na to mrdání, kundo“, oznámí mi. Představa jeho ptáka, jak znásilňuje moji zmučenou prdel mě okamžitě vzruší a já se snažím zaujmout pevnou polohu pro další výprask.
V tom cítím, jak mi odepíná pod minišaty mou podprsenku s umělýma kozama a rozepíná zipy přes prsa na catsuitu. „Trochu ti to ještě osladím, kurvičko,“ řekne a zacvakne mi silné svorky na bradavky. Zkusmo za ně lehce zatáhne a svorky okamžitě sjedou dolů po propocených a prochcaných bradavkách. „Hmm.. takhle to nepůjde, musím najít něco silnějšího,“ odkráčí zadumaně a chvíli štrachá mezi maličkostmi v šuplíku. „No, tohle už vypadá líp, tyhle jen tak nesjedou,“ radostně prohlásí. Bradavkami mi prošlehne bolest, jak se zubaté okraje něčeho, co snad musí být průmyslová krokosvorka, zakousnou do jemné kůže. Na svorky rychle navěsí těžká závaží, ale svorky drží. „Tak a teď přistoupíme k výprasku,“ řekne, ale mně to zní absurdně. Bolest, která mi vystřeluje z bradavek snad překonává vše, co jsem dnes večer zažil. Horší už to být nemůže.
Může. Skoro neslyšné zasvištění jezdeckého bičíku, kterým trefuje již naběhlá jelita z předchozího nářezu střídá palčivá bolest, která mne na chvíli zbavuje vědomí. Tentokrát jsou mezi ránami dlouhé přestávky, které mi dávají náležitě vychutnat každou ránu a moje tělo se zmítá mezi neustálou ostrou a kousavou bolestí z mučených bradavek a druhou pálivou, vystřelující bolestí bičované prdele, která stoupá a klesá jako mořské vlny. Každá rána rozhoupává závaží svorek na bradavkách a bolesti se doplňují, kombinují, sčítají a násobí. Zkouším počítám rány, ale pak mi dochází, že tenhle výprask má jenom jedno zakončení. Snažím se uvolnit křečovitě staženého ptáka a prdel a pochcat se, ale i kdyby se mi chtělo, tak je bolest silnější. Stejně pochybuju, zda bych se dokázal na příkaz vymočit, celý den jsem nic nejedl a nepil na příkaz mého Pána.
Představa, že tenhle výprask může trvat libovolně dlouho, je snad horší než bolest samotná. Není žádný okamžik, na který se můžu upnout, není v dohledu žádný konec či přestávka. Jen brutální, nemilosrdné bičování, které s železnou pravidelností pokrývá můj zadek. Přes strašnou bolest se dokážu odpoutat v představách a cestuji mimo své tělo a prohlížím se zvenku. Vidím v latexu navlečenou kurvu, sešněrovanou a spoutanou, visící ze stropu jako kus masa, balancující na špičkách svých kozaček. Tváře groteskně deformované nafouklým roubíkem, sliny odkapávají do loužičky pod hluboce skloněnou hlavou. Za ní stojí můj Pán, v jedné ruce jezdecký bičík, kterým zdánlivě nezúčastněně masakruje mou prdel, zatímco si druhou rukou lehce přetahuje předkožku přes žalud svého mohutného stojícího čůráka.
Cítím jak se mi opět zvedá pták proti svému brutálnímu sešněrování a začíná mi hučet v uších. Bolest se nějakým zázrakem transformuje v rozkoš a já opět vystrkuju svou prdel vstříc přicházejícímu biči. Nedokážu vnímat své tělo, jen bolest či rozkoš, která mne zalévá. Omdlévám a jako poslední cítím, jak povolují mé svaly a já zůstávám bezmocně viset na vyvrácených rukách, kolena jako z rosolu, svěrače mi úplně povolí a kdyby bylo dildo v mém zadku jen o trochu méně nafouklé, tak snad vypadne volně ven. Ještě cítím, jak mi teplá moč proudí z rozkroku po stehnech na zem a pak se propadám do milosrdné tmy.
Pár facek mě opět přivede k sobě. Můj Pán na mně huláká: „Až tady s tebou skončím, tak ten sajrajt pod sebou vylížeš! Přestaň se tu válet a stůj rovně krávo smradlavá! Doufám, že si budeš příště pamatovat, že Pánovy příkazy se plní. Ještě budeš škemrat, abych ti nachcal do držky. Nebo nasral,“ zasměje se a ta myšlenka ho očividně zaujme. Jestli jsem měl odpoledne sebemenší myšlenky na to, hrát vzpurnou a zlobivou děvku, tak mě už dávno přešly. Můj Pán si mně rozložil dřív, než jsem se začal cukat. V tuhle chvíli jsem ochoten skočit pod vlak, pokud mi poručí. Bolest střídá slovní ponižování, které roztáčí mou fantazii. „Možná si tě tu nechám takhle viset celej víkend. Zajedu si přes den do města a večer si přivezu pár kámošů. Ty tu na nás budeš pěkně čekat a pak si tě tu pořádně podáme. To co jsi doteď zažil ti bude připadat jako dovolená,“ rozohňoval se. Slyším, jak si honí ptáka a moje vzrušení stoupá s jeho slovy.
„Do prdele ti nalejem horkej vosk a na ptáka dostaneš elektriku. Zmrskám ty tvý stehna a prdel, že budou jak krvavej biftek. Budem tě na střídačku mrdat do huby a budeš polykat mrdku a chcanky. Budu ti chcát do nosu a do očí a na tvojí krvavou prdel,“ křičel na mě zadýchaný a přerývaný hlas mého Pána. Netrpělivě mi začal rozepínat přezky postroje s roubíkem. S hlasitým mlasknutím mi vytáhl jen napůl vyfouklý roubík z pusy, ze které se mi vyvalilo obrovské množství slin a zalilo jeho naběhlého ptáka, který se mi dobýval do pusy. „Co po mně flušeš ty rozmrdaná kundo!“, zařval, zvrátil mi oběma rukama hlavu nahoru a jedním prudkým přírazem mi vrazil svého čůráka hluboko do krku.
Rozvrácené ztuhlé čelisti pomalu přicházely k sobě a já snažil pevně obejmout jeho obrovského ptáka, který poletoval v mé doširoka rozevřené hubě. Každý příraz rozstříkl sliny okolo mých úst. „Pořádně ho saj ty děvko, copak neumíš ani vykouřit svého Pána!? Chci cejtit tvůj jazyk, tak se snaž ty kurvo!“ Jeho čůrák mi rejdil hluboku v krku, vytahoval ho jen občas aby ho pak s ještě větší silou vrazil zpět. To byly jediné chvilky, kdy jsem měl šanci se trochu nadechnout. „Kuř mně, ty píčo zvadlá! Kuř jako o život! Saj mě pořádně, chci si v tvý hnusný držce pořádně zamrdat.“ Přirážel tak silně, že jsem se jen bezmocně kymácel na špičkách a závaží na svorkách se rozhoupávala stále víc a víc a trhala mi bradavky. Snažil jsem se ignorovat bolest a všechny síly jsem vzepjal k tomu, abych uspokojil svého Pána. Konečně mi ztuhlá sanice povolila a já jsem ho pevně obepjal rty. Přisál jsem se k ptákovi svého Pána, jak by šlo o život.
„Konečně ty šukno malá, konečně děláš něco dobře. Kuř ho víc děvko!“ křičel a já se snažil vyhovět v kolotoči jeho přírazů. Teď si mně přidržoval jen jednou rukou a druhou mně začal fackovat. Pusu jsem měl plnou slin a průhledné předmrdky, která mu během šukání prakticky neustále vytékala z ocasu. Polykal jsem a snažil se ho masírovat jazykem, ale jeho divoké přirážení mi to nesmírně ztěžovalo. „Kuř mi ho pořádně, čubko! Dělěj, kuř mi péro! Doufám, že si pořádně užíváš ocas svého Pána. Ukaž tu vděčnost moje latexová čubko, ukaž jak si šťastná, podrž svému Pánovi, nech si vymrdat držku!“ Mrdání se neustále zrychlovalo a já musel obdivovat svého Pána, jakou má výdrž. Nyní už přestal brát všechny ohledy a dusil mě svým ptákem hluboko v krku, prakticky ho nevyndával a jen mi chytnul hlavu a narážel si jí na své péro. Dusil jsem se slinami a pod maskou jsem slzel z očí. Nosem jsem nasával pronikavou vůni gumy, slin, potu a mrdky. Snažil jsem se pořád sát jeho ptáka. Naštěstí jsem se již dávno naučil potlačit dávící reflex, protože takhle - i když ne až tak divoce - mě můj Pán mrdá často.
„Kuř, ty píčo, kuř!!!!“ řval na mě jako smyslů zbavený. „Hned ti vystříkám tu tvou hnusnou díru mojí mrdkou! Už budu stříkat kurvo!!! Všechno to spolykáš, varuju tě, jestli jen kapka poteče ven, tak tě zabiju!!! Slyšíš mně děvko?! Všechnu mojí mrdku vypiješ!! Utopím tě svojí mrdkou!! Kuř mně!! Mrdno!! Kuř!!! Áááááá!!!!“ Posledním přírazem mi vrazil ptáka snad až do žaludku a já cítil jak mu v něm divoce škube. „Stříkám!!!!“ řval a oběma rukama si napichoval mojí hlavu na svého stříkajícího ptáka. Ačkoliv mi stříkal přímo do krku, obrovské množství mrdky se ihned dralo zpět nahoru do úst a já musel pevně obejmout rty jeho ptáka abych vše pochytal. Jeho hrozbě jsem smrtelně vážně věřil. Jeho pták se neustále napínal a stříkal mi do krku další a další prudké dávky mrdky. Polykal jsem jako o závod a snažil se potlačit touhu po nadechnutí, které by jistě vedlo k vytečení mrdky z mé pusy. Konečně začal proud trochu polevovat a já hlasitě srkal mrdku, která mi zbyla v puse. Jazykem jsem divoce rejdil po jeho čůráku a ze všech záhybů jsem mlsně vylizoval poslední zbytky voňavé mrdiny.
Jeho ruce konečně začali trochu povolovat a já se mohl nadechnout. Pusu jsem měl pořád zalepenou jeho mrdkou a dál jsem polykal a sál. Bylo toho neskutečné množství, cítil jsem, jak se mi plní žaludek. Tolik toho nikdy nevystříkal. Hltavě jsem polykal jeho ptáka a jazykem rejdil nahoru a dolů. „Mmmmm…,“ zamručel spokojeně můj Pán a dokonce mě podrbal pod krkem. „Takhle se chová poslušná děvka, myslím, že nakonec nebudeš tak beznadějná kunda. Hezky svého Pána očisti. Pěkně mi ho olízej a pak se připrav na další dávku,“ zasmál se a začal mi chcát do pusy. Chcanky se rychle smíchaly se zbytkem mrdky a já opět polykal. Tenokrát se více kontroloval a nechával mne oddechnout a tak jsem neměl větší problém vypít vše. „Tak ty už si asi po večeři co?“ řečnicky se zeptal. „Já jsem z toho mrdání pěkně vyhladověl, skočím si něco slupnout a hned jsem s tebou, kurvičko moje.“ Rychle mi vytáhl svého ptáka z pusy a vrátil mi tam roubík. Pořádně ho nafoukl a otočil se k odchodu.
Pak se zarazil, jak ho něco napadlo, vrátil se ke mně a nešetrně mi sundal zoubkaté svorky z mých zmučených bradavek. Krátkou úlevu vystřídalo peklo, jak se mi do nich začala vracet krev. Zaúpěl jsem do roubíku a pak ještě víc, jak mi začal bradavky hrubě masírovat. Škubal jsem se v poutech a radost z uspokojení mého Pána opět vystřídala mučivá bolest. Když už jsem myslel, že to trochu ustupuje, zacvakl mi svorky zpět na stejné místo. Zařval jsem tak, že to bylo slyšet i přes roubík. „Aby ses neposral, ty hajzle!“, nespokojeně mě okřikl můj Pán. To s dildem v zadku opravdu nešlo, ale cítil jsem, jak mi z ptáka vytékají poslední kapky moči. Dalších pár facek na rozloučenou, rychlé kroky, cvaknutí vypínače a zámek. Zůstal jsem zase sám.
V puse jsem stále cítil mrdku a chcanky svého Pána. Bradavky mi hořely a já se snažil celým tělem kývat společně se závažími a zmenšit tak bolest, kterou způsobovali. Ruce a nohy už vysílaly jen tupé brnění. Zato pomalu se prokrvující prdel se opět hádala s bradavkami o první místo v mé stále delší hitparádě bolesti.
Latexová děvka byla svázána, seřezána a omrdána (i když zatím jen do pusy) a nemohla se zbavit dojmu, že se jí to setsakra líbilo. Zase na mně přišlo vzrušení a já se podivoval sám sobě, jak hluboké je dno mého ponížení. Nemohl jsem se dočkat, co se mnou Pán plánuje dál. Čekal jsem a čekal, ve tmě, visící a zmučený a těšil se na svého Pána. Ne aby mě osvobodil z mých pout a nechal mě trochu oddechnout. Tentokrát jsem se těšil, že mi ještě přidá.
Další mé povídky jsou zde: http://devka.sensualwriter.com/
