piss

Na dnešní večer a noc jsem si naplánoval pořádně si zařádit na internetu. Přes webovou kameru se dá zvládnout tolik věcí (a tolik lidí . Je úžasné prostě vypnout a stát se anonymní čubkou v latexu, která je každému po vůli. Nidky nevím, na koho narazím a jak to dopadne.

Jakmile dorazím domů, pustím se do příprav. Vytáhnu tašky se svým „oblečením“...

Tentokrát to netrvalo tak dlouho, nebo už jsem si na svou „pozici“ začal zvykat a zaslechl jsem odemykání dveří. „Tak jak se ti to líbilo děvko?“, zeptal se mně. Zuřivě jsem přikyvoval hlavou směrem odkud otázka padla. „To je dobře, myslím totiž, že si to někdy zase zopakujeme. Ale možná příště přitlačím na pilu, ať vím, čeho je moje čubka schopná,“...

Čas se vleče a mně se zdá, že už tu klečím celé hodiny. Koupu se ve vlastním potu a moje pozornost těká mezi těsně utaženým korzetem, drceným ptákem, nafouklým dildem v zadku a nemilosrdně napnutých špičkách v baletních kozačkách. Dvacet minut už přece muselo dávno uběhnout. I přes oční kryt masky vnímám, že se venku značně zešeřilo a já tu klečím ...