Život s ďáblicí

1.kapitola

Byl pátek odpoledne, období letních dovolených, ale já jsem ještě dodělával v práci pár věcí. Teprve před rokem jsem dokončil vysokou školu a nastoupil do firmy, kde jako nováček dostávám od šéfa pořádně zabrat. Ale práce mě baví, dost vydělávám, což uspokojuje především moji přítelkyni. Kolem 17. hodiny jsem dokončil práci a zavolal přítelkyni, že budu tak asi za půl hodiny doma. Měla dobrou náladu a domluvili jsme se na večeři v naší oblíbené restauraci. Nabit pozitivní energií z telefonátu jsem shrnul papíry na hromadu, vypnul počítač a vydal se domů.

„Zlatíčko, jsi přichystaná na večeři?“ zvolal jsem hned, jak jsem vstoupil do dveří, ale neodpověděla. Procházel bytem. „No tak, kde jsi?“ Vešel jsem do obýváku a v tom jsem ji spatřil sedět v křesle, zkameněl jsem a jen tak na ní zíral. Měla na sobě latexovou minisukni a latexovou podprsenku, která nádherně tvaruje její krásná prsa. Rukama v latexových rukavicích až po ramena si přejížděla nohu obutou v kozačkách na vysokém podpatku. Vše sladěno v černé barvě. Vypadala moc sexy, ale zároveň jsem věděl, že z romantického večera dnes nic nebude a že, z mojí Petrušky se stala Madam Petra.

Petra je o 2 roky starší než já. Není to typem žádná vychrtlá modelka, ale má krásně vypracovanou sportovní postavu. Poznali jsme se v baru, kde evidentně chtěla někoho sbalit. Byla to milá holka a velmi rychle jsme se sblížili. Náš vztah se krásně vyvíjel, když se mi začala svěřovat s jejími “zvrhlostmi“. Byla to pro mě dost rána po téměř roce normálního vztahu slyšet, že má dominantní sklony, a že by mě chtěla občas svázat a sexuální mučit. To jsem samozřejmě odmítnul, protože tohle mě nikdy nebralo. Po dalším čase, kdy na mě naléhala, mi dala tvrdé ultimátum, buď přistoupím čas od času na její hru nebo okamžitě končí náš vztah. Bylo to poměrně těžké rozhodnutí, protože takové ústupky bych z mé strany nečekal, ale přislíbil jsem jí, že to tedy zkusím. S pohrdavým úsměvem mi slibovala, že se mi to začne ještě líbit.

A ze začátku měla pravdu, docela se mi to i líbilo. Být svázaný na posteli a nechat si vykouřit penis bylo velmi zvláštní a vzrušující. Ale s postupem času začaly její hry přitvrzovat(svazování do těžkých pozic, svazování i na několik hodin, výprasky, clinic,…), její hry se v našem životě začali objevovat čím dál tím častěji, začala si kupovat profesionální BDSM pomůcky(latexové oblečení, pouta, roubíky,…) a donutila mě při hrách oslovovat jí Madam. Měla to se mnou moc ráda, protože jsem se jí neodevzdal, ale v poutech často bojoval, při výprasku jsem jí i vyhrožoval za což mě pravidelně odměňovala roubíkem a nějakým trestem navíc. Tyto její hry mi nahrazovala příjemným normálním vztahem, až jsem ani pořádně nevěděl, kde se v ní ty zvrhlosti berou. Několik krát jsem přemýšlel, s jakým úmyslem mě tenkrát v baru balila a to ve mě probouzelo další nejistoty. Jak čas postupoval její praktiky byli stále víc extrémnější, častokrát jsem si v průběhu hry říkal, že tohle je naposledy, a že jí raději opustím, ale nikdy jsem to nedokázal. Až tak ji miluji.

„Co na mě tak čumíš, ty prevíte,“ velmi rychle mě probrala z údivu. „Okamžitě se svlékni“. „Ano Madam,“ vyhrknul jsem a rychle jsem se svlékal, až jsem při svlékání kalhot trochu ztratil rovnováhu a zavrávoral. „Ty si ale nemehlo,“ řekla výsměšným tónem. Vstala z křesla, urovnala si latexovou minisukni a přistoupila ke mně. „Jsi zpocenej, to ses nemohl přes den aspoň jednou umýt? Smrdíš.“ „Omlouvám se Madam.“ „Omluvami to dnes už nevylepšíš.“ Spoutala mi ruce před tělem policejními pouty a poslala mě do koupelny. S pouty bylo sprchování docela obtížné, ale až na ty otlačené ruce jsem to zvládnul.

„Na koho si myslíš, že taky budu takhle dlouho čekat?“ přivítala mě po návratu z koupelny. Nasadila mě masivní kožený obojek v černé barvě, sundala pouta a přinutila mě si zasunout anální kolík. Ani moc netlačil, protože jsem byl na něj už zvyklý. „Dnes si uděláme malý výlet, obleč si tohle ať nejdeš úplně nahý,“ řekla a hodila po mě dámská tanga. Oblékl jsem si je, ale žádný pocit, s kterým bych chtěl jít ven, mi rozhodně nedodali, spíše naopak. Připnula mi na obojek vodítko a rozkázala abych vzal připravenou sportovní tašku vedle stolu. Doufal jsem, že je v ní moje civilní oblečení. Potom mě táhla ke dveřím, z věšáku si vzala kabátek, aby podle jejích slov nevypadala tak nápadně. Ale co jsem měl dělat já, prakticky úplně nahý, mohl jsem se krýt maximálně taškou, kterou jsem nesl. Ale neprotestoval jsem, protože jsem věděl, že to nemá smysl.

Otevřela dveře od bytu a vešli jsme na chodbu. Byl jsem zatím docela v klidu, protože soused na patře měl mít dnes odpolední směnu a druzí sousedi byli na dovolené. Zamkla dveře a přivolala výtah, ten naštěstí přijel prázdný. Nastoupili jsme a jeli až dolů do garáží. Cestou výtahem jsem se začínal bát, protože právě v garážích byla největší šance, že mě někdo odhalí. Měl jsem ale štěstí, protože tam nikdo nebyl. Cestou k autu jsem si do nohy zapíchnul kamínek, protože jsem šel bos. Petra se tomu zasmála a tvrdila, že to ještě vůbec nic není. „Dej tašku na zadní sedadlo a sám si vlez do kufru,“ rozkázala u auta. Dal jsem tašku na zadní sedadlo jak rozkázala, ale proti tomu, abych si vlezl do kufru, jsem začal protestovat. Protesty jsem ale rychle ukončil, když jsem zaslechl výtah, který přijel ke garážím, rychle jsem zalezl do kufru, aby mě nikdo neviděl. „Čelem dopředu a natáhni ruce dozadu,“ přikázala Petra, když člověk z výtahu zmizel v garážích. Spoutala mi ruce za zády kovovými pouty, potom ještě nohy v kotnících a navíc oboje pouta stáhla k sobě. Ještě než zabouchla dveře od kufru jsem se dovolil zeptat: „Kam pojedeme Madam?“ Ale ona neodpověděla, zabouchla dveře a po chvíli jsme se vydali na cestu.

Cesta se již za několik minut stala dost nepříjemnou, pouta se zařezávala, měl jsem nepřirozeně skrčené nohy a anální kolík v téhle pozici nepříjemně tlačil. Celou cestu jsem doufal, že nezastaví někde na veřejném místě, kde je dost lidí. Ale věřil jsem, že by tuhle hranici nepřekročila. Obavy z veřejného odhalení polevily, když asi po půl hodině odbočila ze silnice na polní cestu. Na jednu stranu jsem byl rád, že jsme daleko od míst s velkým výskytem lidí, ale na druhou stranu to se mnou na rozbité cestě dost házelo, ruce a nohy ztrácely citlivost a anální kolík už způsoboval velkou bolest. Po dalších asi 5 minutách utrpení jsme konečně zastavili.

Po chvíli se otevřel kufr. Petra mi sundala pouta na nohách a rozkázala: „Vylez konečně.“ Snažil jsem se vysoukat ven, ale se spoutanýma rukama to šlo velmi pomalu. „To mám na tebe jako čekat?“ zeptala se ironicky a začala mě tahat ven za ruce. Vyvalil jsem se ven, postavil na nohy a rozhlédl po okolí. Sundala mi pouta na rukou, ale ihned mi je spoutala před tělem. Oči si rychle zvykly na slunce a tak jsem poznal, že stojíme v údolíčku na okraji lesa před nějakou chalupou. Směrem do údolí byly v dálce vidět střechy dalších chalup. „Tuhle chalupu mám vypůjčenou od jedné mojí známé,“ vyrušila mě Petra při pozorování okolí, „je tu klid a strávíme tu nerušený víkend.“ Petra zamkla auto, já jsem musel opět vzít tašku s pro mě zatím neznámým obsahem a vydali jsme se do chalupy.

Uvnitř jsem se vydal porozhlédnou, kde co je, ale Petra mě ihned zastavila: „Kam to lezeš, sem pojď.“ A otevřela dveře od chodby do sklepa. Při vstupu do sklepa jsem se úplně vyděsil, nacházeli jsme se v mučírně, která obsahovala snad všechno, o čem kdy Petra snila, že by chtěla vyzkoušet. Naštěstí jsem si to nemohli u nás v bytě dovolit, ale tady jsem si připadal jako v úplně jiném světě. Na jedné straně místnosti gynekologické křeslo a bytelný kříž, uprostřed místnosti byli ze stropu zavěšeny háky a na druhé straně jsem si všiml staré kovové postele, klece a dalšího „nábytku“ o kterém jsem neměl ani tušení k čemu by se dal použít. V celé místnosti byly na stolečcích a na zdech různé pomůcky, z nichž některé jsem znal z návštěv u doktora.

„Sundej si kalhotky a vlez si do křesla,“ ukázala na gynekologické křeslo. Sundal jsem si je a velmi neochotně jsem si tam vlezl a doufal jsem, že když nebudu protestovat, bude na mě mírná. Nohy jsem si musel vložit do podstavců, tak aby mi dobře viděla na rozkrok. Spoutala mě nohy koženými popruhy, potom mi sice odemkla pouta na rukách, ale ihned mi ruce připoutala koženými pouty k bokům křesla. Dále mě stáhla popruhy břicho a hrudník, a karabinou spojila můj obojek s opěradlem. S vítězným úsměvem se koukla na můj ochablý penis a kolík zasunutý v análu. „Kouknem se, jak se daří tvojí prdeli,“ řekla a začala mi vytahovat anální kolík. Zaúpěl jsem bolestí, protože můj anál dostal cestou autem pořádně zabrat. „Drž hubu nebo dostaneš roubík.“ To jsem ale bohužel nedokázal při vytáhnutí konce kolíku, kdy jsem trochu zasténal. „Začínáš mě dneska už srát,“ zařvala na mě. Natáhla se na stoleček, kde odložila kolík na tácek a vzala gumový roubík ve tvaru kuličky, vrazila mi ho do pusy a pevně utáhla. „Aspoň tady budeš zticha než se ubytuju.“ Začal jsem na ní mumlat přes roubík, protože se mi vůbec nelíbilo, že mě tady nechává spoutaného. Ale nereagovala na mě a odešla.

Byl jsem pevně spoután, ale poloha byla příjemná v porovnání s tím, co jsem vytrpěl v kufru auta. Po chvíli mě přestával bolet i anál, ale psychicky mě celková situace, ve které jsem se nacházel, dávala hodně smíšené pocity, protože v takovémhle SM prostředí jsem ještě nebyl. Zažil jsem s Petrou hodně jejích sexuálních experimentů, ale tohle ve mně po chvíli začalo vyvolávat pocity úzkosti, nechápal jsem proč překročila další pomyslnou hranici v jejích hrách. Snažil jsem se na to ale nemyslet a odpočívat.

Asi tak po hodině, když jsem začínal pomalu usínat, se vrátila. Stoupla si přede mě a dívala se na mě pohledem, který značil, že jsem nula. Nula kterou má jen pro zábavu. Za tu hodinu jsem se přes roubík již značně poslintal a to při jejím pohledu zesílilo moje pocity trapnosti. Sundala mi oslintaný roubík a zeptala se „Chceš napít?“ „Ano, prosím.“ Přidržela mi láhev, abych se mohl napít. Měl jsem velkou žízeň a tak jsem vypil skoro jeden litr vody. „Chce se ti taky chcát?“zeptala se po chvíli. „Ano, rád by se vymočil, Madam.“ Trochu se mi už skutečně začínalo chtít. Sice bych ještě vydržel, ale kdo ví, kdy by se mě zeptala znova. Přiložila mi k penisu trubičku, která vedla do skleněné nádoby. „Tak můžeš začít.“ „Ale já takhle nemůžu.“ „Dávám ti půl minuty, jinak to v sobě budeš muset dlouho držet.“ Usilovně jsem se snažil, ale podařilo se mi ze sebe dostat jen pár kapek. „No jak chceš, můj problém to nebude,“ řekla a odložila trubičku s nádobou na zem.

„Tak a teď si tě vyčistím zevnitř, dostaneš pořádnej klystýr.“ Klystýr už jsem několikrát od ní dostal, ale bylo to pro mě vždy utrpení spojené s velkým ponížením. „Dnes ne, prosím.“ „Mě odmlouvat nebudeš,“ oznámila a vrátila mě zpátky roubík, což bylo nepříjemné, protože byl celý od slin. Přisunula blíže ke gynekologickému křeslu stojan a zavěsila na něj několikalitrový vak plný vody. Vzala nafukovací anální kolík, který měl konec uzpůsobený na připojení hadičky s klystýrem. Trochu ho namazala lubrikačním gelem a začala mi ho zasouvat do análu. Začal jsem pociťovat silný tlak, protože kolík, se kterým jsem přijel, byl výrazně menší. Ale povedlo se a kolík sklouznul dovnitř. Jakmile se dala do přifukování kolíku, začal jsem mumlat přes roubíku, protože vnitřní objem kolíku se překvapivě rychle zvětšoval. „To by mohlo stačit,“ řekla a já jsem byl rád, protože větší tlak by byl hodně nepříjemný. Vzala konec hadice od vaku s vodou a zapojila ho do análního kolíku. „A je to, můžeme začít,“ pronesla radostně a odjistila pojistku zabraňující tok vody. Okamžitě jsem ucítil silný proud vody tekoucí do mých střev. Instinktivně jsem se snažil stáhnout svěrač, abych zastavil vodu, ale kolík mi v tom samozřejmě bránil a tak jsem podlehl.

Když ve vaku ubyly dva litry vody začal jsem sípat bolestí a křičet přes roubík, aby už přestala. „To si myslíš, že tohle stačí?“ zeptala se podrážděně a hned si sama odpověděla, „já teda ne, ještě jeden litr.“ Tohle mě srazilo, protože jsem se cítil úplně plný. Ale nakonec jsem neměl pravdu, protože ten jeden litr vody se do mě ještě po chvíli vešel. Bolest se výrazně zvětšila a já měl pocit, že tlak ve střevech musí vystřelit anální kolík ven. Přesně po potom, co odtekly tři litry vody, zajistila pojistku a mě se alespoň částečně ulevilo, že do mě přestala proudit voda. Svorkou zajistila konec análních kolíku, vytáhla hadičku od vaku a celý stojan i s vakem vrátila na původní místo. Čekal jsem, kdy mi vytáhne kolík, abych se zbavil tlaku ve střevech, ale to nepřicházelo. Místo toho si začala jemně pohrávat s mým penisem, který se i přes bolesti análu a ve střevech po chvíli částečně postavil. „No vidíš, jak se ti to taky líbí,“ začala se mi smát.

Po chvíli, když si tuto situaci dostatečně vychutnala, se rozhodla vypustit vodu z mých střev. Přinesla velký kýbl, který postavila těsně pod můj zadek. „Teď uvolním vzduch z kolíku a vytáhnu ho. Ne ale aby z tebe zatím něco vyteklo!“ Ucítil jsem jak se kolík díky ucházejícímu vzduchu zmenšuje a soustředil se, abych dokázal udržet vodu. Ale už při vypuštění vzduchu začal kolík sám od sebe pomalu vyjíždět ze zadku a já věděl, že bude mít velký problém, aby svěrač všechnu vodu udržel. A pak to přišlo, i když Petra kolík přidržovala, tak vylítnul z análu ven do kýblu, a hned za ním začala stříkat voda. Moc jsem se snažil proud vody zastavit, ale nedokázal jsem pořádně stáhnout svěrač, který být rozvírán již několik hodin análními kolíky. Bez možnosti ovládat uvolněný anál jsem v tuto chvíli přestal zadržovat i moč a odevzdaně si začal ulevovat i močením. Petra se okamžitě naštvala, protože trocha vody z mého análu a moči jí zasáhla. „Ty zmrde jeden, koukni se co děláš! Tohle si vážně přehnal. Pěkně si to odskáčeš!“ Během chrlení dalších nadávek a výhrůžek opustila mučírnu, aby se dala do pořádku. To jsem ale příliš nevnímal, protože v tu dobu bylo pro mě nejdůležitější, že bolesti v břiše rychle ustupovaly. Přišli nádherné pocity úlevy, ale i ponížení z této situace. Vždy když jsem si myslel, že jsem již úplně prázdný, se mi začalo opět chtít vypustit nějaké zbytky vody. Což jsem s radostí pokaždé udělal, protože větší nepořádek jsem už nemohl vytvořit. Toto postupné vyprazdňování trvalo něco kolem půl hodiny, během níž jsem si moc dobře uvědomoval, že za to co jsem Petře udělal, mě čeká tvrdý trest.

Za necelou hodinu se Petra vrátila. Na sobě již neměla latexovou minisukni a podprsenku ale catsuit, který jí zvýrazňoval její dokonalou postavu. Sebou přinesla pomůcky na uklízení nepořádku, který jsem způsobil. Odpoutala mi ruce z pout na křesle, ale hned je spoutala policejními pouty. Potom sundala ostatní pouta a přikázala abych vstal. „Koukni se jak to tady vypadá! Jsou tady všude tvoje sračky, si nechutný prase, který se nedokáže ovládat,“ opět se rozzlobila a já věděl, že to není hrané, ale že to myslí naprosto vážně. „Taky jsem ti přinesla něco, abys to tady uklidil. Nejprve si ale utři svojí mokrou prdel hadrem,“ začala přikazovat, „než se za chvíli vrátím, ty budeš klečet uprostřed místnosti, kbelíky budou stát támhle u dveří a celý gynekologický křeslo bude čistější než jak bylo, když jsi sem přišel! Rozumíš?!“ „Ano Madam,“ zamumlal jsem přes roubík a svým pokorným pohledem jsem se snažil zmírnit její hněv, který byl z jejího chování naprosto jasně čitelný. „A ne, že tě napadne sundat si roubík.“ rozkázala předtím, než opět odešla ze sklepa nahoru.

Hned jak odešla dal jsem se se spoutanýma rukama do práce. Utřel jsem si zadek jak chtěla, vyleštil gynekologické křeslo a pustil se do vytření vody z podlahy. Na podlaze byly ale i moje hovna což celou práci velmi znepříjemňovalo. Především zápach, který byl cítit. Když bylo vše perfektně vyčištěno postavil jsem kýble ke dveřím a sám sem si kleknul doprostřed místnosti jak chtěla. Celá její hra mě během klečení už vážně přestávala bavit a navíc se přidali z klečení bolesti kolen. Za několik minut se opět vrátila, pořádně si prohlídla, jak jsem uklidil a pak ke mně přistoupila. Dívala se na mě, ale já se raději díval do země. Za chvilku mě začala sundávat roubík. „Máš štěstí, že se ti to povedlo takhle vyčistit. Teď vstaň, vezmi ty dva kbelíky a pojď za mnou.“ Dovedla mě až na dvorek, kde jsem zjistil, že už dávno zapadlo Slunce a že jsem úplně ztratil pojem o čase. Na dvorku mi přikázala, abych vylil kýble do odpadní jímky. „Tak a teď se postav sem,“ rozkázala, když jsem vylil všechnu vodu. „Musím si tě očistit, když si takový prase. Dej ruce za hlavu!“ Vzala zahradní hadici a začala na mě stříkat studenou vodu. Tuto čistící proceduru jsem využil k tomu, abych se napil, protože jsem měl po tom náročném klystýru žízeň. Po chvíli jsem byl umytý ze všech stran, zastavila vodu a hodila mě ručník, abych se osušil. Potom jsem se s ní musel vrátit do mučírny.

V mučírně mě přikázala abych si lehnul na záda na postel. Postel to byla stará kovová s velmi tvrdou matrací. Připoutala mi ruce a nohy k nohám postele, tak že jsem je nemohl ani pokrčit. „Tady budeš dneska spát. Za to, co si mi provedl, si nic lepšího nezasloužíš. Ale nemysli si, že tohle je ten trest. Trest tě čeká zítra!“ „Ale já takhle neusnu, to nemůžeš myslet vážně?“začal jsem protestovat. „Jak to mluvíš se svojí Paní?“ řekla podrážděně, došla pro roubík a lehčím násilím mi ho vsunula do pusy. Tentokrát to byl roubík kroužkového typu. „A aby se ti lépe spalo mám pro tebe vylepšení. Vložila mi do uší tampóny proti hluku, a potom mi přes hlavu přetáhla těžkou koženou kuklu, něco při tom říkala a usmívala se, ale já jsem jí již neslyšel. Kuklu na hlavě velmi pevně zajistila a nakonec zavřela oční otvor, takže jsem nic neslyšel ani neviděl. Nemohl jsem ani vědět jestli si vychutnávala pohled na někoho, koho chtěla psychicky zlomit nebo šla rovnou pryč. Nějakou dobu jsem si zvykal na to, že jsem přišel o všechny svoje smysly a snažil jsem se nad to povznést, ale nedokázal jsem to. Z nepříjemného myšlení mě vysvobodil až spánek. Ačkoliv nejsem zvyklý spát na zádech, úplně nahý a v pozici, kterou jsem nemohl ani trochu změnit, tak jsem usnul z vyčerpání poměrně rychle.

2.kapitola

Několikrát za noc jsem se probudil. Pokaždé, když jsem se chtěl automaticky během spánku nějak otočit nebo pozměnit polohu, jsem se probudil, protože pouta žádný pohyb nedovolovala. Jednou jsem se dokonce probudil s panikou, než jsem se uvědomil co se stalo, proč se nemůžu hýbat a proč nic nevidím. Po jednou takovém dalším probuzení jsem již ale neusnul, cítil jsem, že jsem dohromady naspal docela dost hodin. Ale to vše mohlo být zkreslené přicházející bolestí v končetinách z toho, jak byly celou noc nataženy. Neměl jsem ponětí o čase, jestli již vyšlo Slunce nebo kolik hodin jsem vůbec spal. Čas se pro mě neuvěřitelně vlekl a začaly se dokonce objevoval obavy, jestli Petra neodjela a nenechala mě tam takhle svázaného.

Najednou jsem ale ucítil dotyk na mém stehně. Lekl jsem se, ale strašně se mi ulevilo, protože jsem si byl jist, že mě Petra konečně rozváže. Její ruka mi přejížděla po stehně směrem k penisu, který začala jemně masírovat. Ten se mi okamžitě postavil, protože Petra moc dobře ví, jak mi udělat rukou dobře. Po chvíli mi ho již rytmicky honila a já se rychle blížil k vytouženému vrcholu. Co jsem ale nečekal, že přestane. Několik minut se nic nedělo a já nevěděl, jestli tam vůbec ještě Petra je. Když mi ale penis začal měknout, začala mi ho pět masírovat a honit. Teď jsem ale již tušil, že v tom nejlepším opět přestane. A tak se i stalo. S obrovskou flustrací jsem se začal zmítat v poutech a křičet přes roubík. Nic mi to ale nebylo platné, Petra tenhle postup zopakovala i potřetí.

Po zhruba půl hodině, kterou mi dala na to, abych z toho vzrušení vychladnul, se vrátila. Sundala mi kuklu, vyndala tampóny z uší, vyndala roubík a já se alespoň částečně cítil jako v normálním světě. „Jak si spalo?“ zeptala se s úšklebkem. Nevěděl jsem co říct, protože jsem nechtěl, aby se na mě naštvala za nějakou nevyhovující odpověď. „Mě výborně,“ odpověděla stylem, který naznačoval, že ani mou odpověď nečekala. Odpoutala mi ruce od postele a spoutala mi je kovovými pouty před tělem, poté mi odpoutala i nohy od postele. „Vstaň z postele a pojď za mnou!“ rozkázala a já se snažil postavit na nohy. Tělo, ale bylo neuvěřitelně ztuhlé a trvalo mi několik minut, než jsem ho rozhýbal. Odvedla mě do přízemí chalupy, kde mi dovolila jít do koupelny na záchod a osprchovat se. Jenom jsem se vyčůral, protože po včerejším klystýru jsem vůbec neměl potřebu jít na velkou. Sprchání bylo ztíženo pouty, ale stejně jako včera jsem to zvládnul. Vrátil jsem se za ní do kuchyně, kde právě u stolu snídala. Rukou mi naznačila, abych se najedl a napil s talíře a sklenice, které byly na zemi. Ohnul jsem se pro ně a chystal se je zvednout, abych jedl také u stolu. Ale v tom mě Petra, jak jsem bohužel očekával, zarazila. “Ty budeš jíst na podlaze!“ řekla poměrně nevybíravým tónem a já jsem to ihned položil zpět na zem a pustil se do jídla s pocitem, že i když nebudu jíst důstojně, tak alespoň nebudu mít hlad.

Po snídani mě odvedla zpět do mučírny. Ruce mi zavěsila za kladku visící u stropu a nohy mi roztáhla a zajistila rozpornou tyčí, která byla ještě navíc ukotvena k zemi. Stál jsem tam s téměř žádnou volností pohybu. „Jak si jistě pamatuješ,“ začala Petra mluvit, když jsem byl zajištěn, „slíbila jsem ti trest za to, co jsi mi včera provedl.“ To jsem si i tak až moc dobře uvědomoval. „Vyzkouším na tobě, jak snášíš bolest způsobenou elektřinou. Mám na to tady vhodné vybavení. Vím jak ses vždycky experimentování s elektřinou bál, a proto to bude vhodný trest.“ „Ale vždyť to je nebezpečné,“ začal jsem argumentovat proti. „Neboj se, nechci tě zranit, chci ti jen způsobovat bolest, tak aby to byl správný trest.“ „Ale to…“ „Takhle to s tebou nepůjde,“ přerušila mě a začala mi strkat molitanový míček do pusy a hbitě ho zajistila lepící páskou. „Aspoň mi tady tolik nebudeš řvát,“ dodala. „Co tě čeká, na obě půlky zadku ti připevním dvě velké elektrody,“ začala vysvětlovat, „které ti nebudou způsobovat bolest. Bolest ti bude způsobovat pružná elektroda, která bude zajištěna na varlatech. Proud bude procházet přes varlata, prostatu, možná i močový měchýř až dozadu na zadek. Navíc ti strčím do análu speciální kolík, který má na povrchu také elektrody.“ Ani trochu se mi nelíbil popis kudy bude procházet proud a dával jsem to najevo křičením, ale molitan v puse téměř všechen zvuk pohltil.

Petra mi poté připevnila na hýždě elektrody a další elastickou elektrodou stáhla varlata. Už to stáhnutí varlat bylo lehce bolestivé, ale bylo mi jasné, že to jenom maličkost s tím, co mě čeká. Poté přinesla elektrický kolík, který lekce namazala lubrikačním gelem, a zasunula mi ho do análu. Abych si ho nemohl sám vysunout, tak ho zajistila provazem, který mi uvázala kolem pasu a protáhla mezi nohama. Konektory kabelů od elektrod zasunula do ovládací krabičky, pohodlně se posadila na židli. A začala přemýšlet, s čím začne. „Nejprve vyzkoušíme kolík,“ řekla asi proto, abych se připravil. A začala pomalu otáčet knoflíkem ovládající průchozí proud. Nejprve jsem ucítil lehké šimrání, které ale velmi rychle přecházelo v bolest. Byla to bolest, kterou jsem ještě nezažil, něco co mi neuvěřitelně způsobovalo lokální bolest konečníku a blízkého okolí. Nastavila úroveň proudu a přepnula režim. Nový režim nezpůsoboval konstantní bolest, ale poskytoval extrémně bolestivé výboje, které přicházely v nepravidelných intervalech. Zmítal jsem se v poutech, snažil jsem se kolík vytlačit z análu, křičel jsem, ale nic z toho nemělo význam. Jen to způsobilo, že se Petra začala dobře bavit a smát. Po několika minutách přidávání výkonu a měnění režimů, kolík vypnula. „A teď vyzkoušíme, co vydrží tvoje varlata.“ Než jsem si stačil alespoň trochu odpočinout, ucítil jsem bolest ve varlatech, která opět velmi rychle sílila. Po chvilce jsem začínal mít pocit, že mi to drtí varlata, a že mi z nich nic nezbude. Poté, stejně jako u kolíku, přepnula režim na výboje. Úplně jsem cítil jak výboj prochází od zničených varlat přes penis, prostatu do hýždí. Hýždě se mi každým výbojem stahovaly, což vyvolalo opět pobavení u Petry. Po chvilce experimentování s výkonem a režimy zapnula i kolík. Výboje v konečníku a výboje drtící varlata a procházející přes penis a prostatu najednou byly nesnesitelné. Napínal jsem se v poutech a modlil se, aby už to skončilo. V tom ale přišel silný výboj v análu ve stejný čas jako přes varlata. Myslel jsem, že omdlím. Společný výboj byl tak silný, že způsobil ochromení svěrače močového měchýře a z penisu začala tryskat moč. Nemohl jsem to zastavit, byl jsem ochromen, takto zlomem jsem začal dokonce brečet. Ještě pár výbojů a Petra to vypnula. Vstala ze židle a řekla: „Doufám, že tě tohle ponaučilo pro příště, co si smíš a co si nesmíš ke mně dovolit.“ Supěl jsem přes roubík a snažil jsem se alespoň trochu vzpamatoval. Petra odjistila a vytáhla kolík, sundala elektrody, odpoutala mi nohy, odstřihla pásku jistící míček v puse, který pak vyndala. Přinesla kovový obojek, který zajistila zámečkem. K obojku připevnila dlouhý řetěz, který byl koncem uchycen v oku na zdi. Odpoutala mi ruce a odstrkala mě na postel, kam ještě řetěz dosahoval. „Až se sebereš, tak si po sobě utři svoje chcanky,“ rozkázala a odešla z mučírny.

Ležel jsem na posteli asi půl hodiny, ale bolest ve varlatech ustupovala jen pozvolna. Poté jsem i přes bolesti vstal a šel si po sobě utřít moč, dřív než se Petra vrátí. Když jsem to utřel, vrátil jsem se na postel a snažil se odpočívat, aby bolesti přešly co nejrychleji. Stejně jsem nemohl dělat nic jiného, protože řetěz od kovového obojku nebyl příliš dlouhý. Za další hodinu se vrátila Petra a přinesla mi kanystr s vodou a nějaké jídlo. „Potřebuji si něco zařídit a vrátím se až odpoledne. Dávám ti sem vodu i s trochou jídla. Potřeby vykonávej do kýble. Doufám, že se tady nebudeš o nic pokoušet.“ Ani nečekala na moji reakci a odešla. O co bych se asi tak mohl pokoušet? Připoután řetězem ke zdi v mučírně, kterou Petra za sebou zamkla. Byl jsem rád, že mám hodně času na odpočinek. Za těch pár hodin mě přešli bolesti, z čehož jsem měl radost, na druhou stranu jsem se cítil odstrčený a opět jsem začínal mít pocity, jestli mě tady Petra nechce nechat svému osudu.

Někdy odpoledne se vrátila, ležel jsem na posteli, ale jakmile vešla, okamžitě jsem vstal. Koukala se na mě a řekla: „Doufám, že sis ho nehonil.“ Moc dobře ale věděla, že s těmi bolestmi ve varlatech na to nebudu mít pomyšlení. „Ne, madam, to bych si bez Vašeho svolení nedovolil.“ „Dobře, “ řekla uvážlivě. Spoutala mi ruce kovovými pouty a sundala obojek, protože chtěla, abych si sednul do gynekologického křesla a tam řetěz nedosahoval. Připoutala mě na křesle stejně jako včera při klystýru a já se obával, že dnes dostanu další, ale přijít mělo něco horšího. „Dopoledne se u tebe objevil problém, který musíme vyřešit.“ Nechápavě jsem se na ní díval, ale ona dodala: „Inkontinence, nedokážeš udržet moč.“ „Ale to bylo jenom jedinkrát způsobené elektrickým výbojem,“ začal jsem se bránit, ale věděl jsem, že to sama moc dobře ví. „Ty mi nebudeš odporovat,“ a vytáhla gumový roubík, který mi strčila do pusy. „Musím ti zasunout cévku, do té doby, než se tvůj stav zlepší,“ dodala, ale bylo mi jasný, že to není ten důvod, proč mě chce vycévkovat. Připravila si tácek s chirurgickými rukavicemi, sterilními nástroji a samozřejmě gumovou cévkou. Navlékla si rukavice, přichystala cévku, kterou se chystala zasunou do penisu. Instinktivně jsem se tomu chtěl uhnout, ale kvůli pevným poutům jsem se vůbec nemohl pohnout. Z počátku zasunování jsem cévku ani necítil, protože byla natřena znecitlivujícím gelem, ale průnik přes svěrač byl nepříjemný. Petra posunula cévku ještě kousek za svěrač, ale v tu chvíli již vytékala moč do připravené nádoby. Cévku zajistila nafouknutím balónku v močovém měchýři. Do análu mi navíc začala strkat vibrační vajíčko, ale to mi bylo už skoro jedno. Jenom jsem vzdechnul do roubíku, když vajíčko zajelo přes svěrač hluboko do análu. Ze zadku mi vedl jenom úzký kabel na vytažení. Po chvíli již přestala téct moč z cévky, jen pomalu odkapávaly kapky, protože močový měchýř byl již prázdný. Petra na pár minut zmizela v chalupě a vrátila se s plenkami a nějakou taškou. V ten moment mi došlo, co mimo jiné dělala přes poledne. „Tohle nosí lidé, co mají problém jako ty,“ řekla již odlehčeným tónem. Být cévkován bylo již takhle ponižující, ale nosit plenky, to bylo docela šílené, ale byl jsem ochotný k tomu přistoupit, protože by mě mohlo potkat i něco horšího, pokud bych jí naštval. Petra mě odpoutala z křesla a nasadila mi plenky. Dlouho si mě prohlížela a ošahávala můj zadek obalený v plenkách. Došlo mi, že ty plenky stejně potřebuji, protože jen s cévkou by ze mě stále ukapávala moč. „Obleč si věci z tašky, já se musím připravit!“ rozkázala a opět odešla pryč.

Bylo to poprvé co mě nechala nespoutaného, ale to si i ona uvědomila a tak zamkla alespoň celou mučírnu. Otevřel jsem tašku v niž byly tři věci: černé tričko, tmavé kraťasy a boty. Byly to žabky na velikost mé nohy, ale vypadaly spíš jako dámské. Stejně tak střih trička a kraťasů nebyl typicky pánský. Vše jsem si obléknul, ale připadal jsem si trapně. Musel jsem vypadat jako typický homosexuál a navíc plenky měly pod kraťasy poměrně velký objem, takže to bylo celkem nápadné. Za několik minut se vrátila Petra, měla na sobě letní krátké šatičky. Byl to nápadný rozdíl, protože zatím tady nosila jen různé latexové oblečky. „Chci si vyjet do města a ty mi budeš dělat řidiče!“ oznámila a ani nečekala, že bych jí mohl odporovat. „Takhle přeci nemůžu mezi lidi, vždyť vypadám jako gay,“zmohl jsem se na odpor. „No a? Na tom přeci není nic špatného,“ odbyla mě a postrčila mě ke dveřím.

Odjížděli jsem z chalupy a já jsem se těšil, že aspoň poznám, kde to jsem. Přijeli jsme do městečka, které bylo vzdáleno jenom 10 minut od chalupy a i když jsem zjistil, že jsme zhruba 50km od domova, tak to v mé situaci stejně nic neřešilo. Zastavili jsem u místního kina, Petra chtěla stihnou promítání v 19 hodin. Šel jsem s ní, ale film si samozřejmě vybrala podle svých představ a mě vůbec nezajímal. Cestou do sálu jsem měl pocit, že mě každý sleduje a že každý ví, co mám pod kraťasy. Cítil jsem se trapně a poníženě. Zhruba uprostřed filmu v jeho klidné části Petra zapnula dálkovým ovladačem vibrační vajíčko. Překvapením jsem vyjeknul na celý sál, každý se na mě nechápavě ohlédnul. Vibrace začaly rychle bolet, protože jsem měl anál ještě citlivý po dopoledních elektrických šocích. Různě jsem se kroutil v sedačce, abych si odlehčil od bolesti a snažil se vypadat co nejmíň nápadně. Při závěrečných titulcích filmu Petra vajíčko ovladačem vypnula. Odcházeli jsem z kina a každý mě sledoval, už to nebyl jenom pocit, že na mě každý kouká, byla to skutečnost. Koukal jsem se raději do země a těšil se, až tohle skončí. Jenže zas tak rychle to neskončilo.

Po kinu chtěla jít do restaurace, sama si tam objednávala několik skleniček vína. Já jsem si musel objednávat jen sklenice vody. Dobře věděla, proč to dělá. Plenky nedokáží pojmou příliš mnoho moči, z lehkého vlhka se brzo začala dělat mokro a plenky nabíraly na objemu. Nevěděl jsem kolik toho ještě dokáží pojmout, ale měl jsem tušení, že to už moc dlouho nevydrží. Navíc jsem měl pocit, že číšníkovi v tak malé restauraci musí být divné, že jsem si ještě nebyl doskočit na záchod, když jsem vypil tolik vody. „Potřeboval bych už odejít,“ špitl jsem Petře. „Jak se to se mnou bavíš?“ odpověděla hlasitě, tak že jí mohli slyšet lidé v okolí. „Madam, asi budu mít nehodu,“ řekl jsem naopak velmi tiše a podíval se dolů do rozkroku. Petra pochopila co tím myslím, ale jen zakroutila hlavou. Trvalo ještě skoro půl hodiny než dopila a rozhodla se, že již odejdeme. Když jsem vstal ze židle, kouknul jsem se dolů, jestli je všechno v pořádku, ale nebylo! Na kraťasech jsem měl velký mokrý flek. Rychle jsem odešel a Petra spěchala za mnou. Před restaurací se na mě podívala a jen se pousmála. Cestou k autu jsme potkali mladý pár, oba se mi celou dobu dívali na mokrý rozkrok, něco tak potupného jsem ještě nezažil. U auta Petra otevřela kufr a vytáhla nové plenky, jako kdyby počítala s tím, co se mi stane. „Svlékni si kraťasy a plenky, hoď to do igelitky a obleč si čisté plenky,“ řekla poměrně soucitným hlasem. „Tady na ulici?“ „Dělej! Je tma a teď tady ani nikdo není. “Pouliční lampa ale dobře osvětlovala prostor, kde jsme stáli. Nikdo tady sice teď skutečně nebyl, ale mohl se kdokoliv náhle objevit nebo mě sledovat z oken okolních domů. Převléknul jsem se, jak nejrychleji jsem mohl a nasedl rychle do auta, protože plenky už nic nekrylo. Cestou zpět na chalupu mi Petra s nadšením líčila svoje pocity z dnešního večera.

Po příjezdu jsme šli opět do mučírny, kde jsem se svléknul, sundal plenky a Petra mi vytáhla vibrační vajíčko. Na konec cévky připevnila vak, který sloužil na hromadění moči. Upevnila mi ho popruhem kolem stehna, abych vak nemusel stále držet. Z rohu místnosti jsem musel vytáhnou klec doprostřed mučírny a já věděl, kde budu dnes spát. Byla to klec o rozměrech 2x0,75x0,75m. Na dně klece byla dřevěná podložka na které jsem měl ležet a spát. „Jak ti již došlo, dnešní noc budeš spát v kleci. Buď rád, bude to jistě pohodlnější než jak jsi spal minulou noc,“ řekla a naznačila abych se do ní nasoukal. Dvířka klece zajistila zámkem, při odchodu zhasla světla v mučírně. Dnešní ponižující večer mě nakolik vyčerpal, že jsem brzy usnul.


3.kapitola

Probudil jsem se odpočatý, ale s otlačeným tělem od tvrdé desky. Začal jsem se přetáčet na bok a všimnul jsem si, že vak na moč se přes noc téměř celý naplnil. Po přetočení těla na bok jsem se ale musel ihned otočit na druhou stranu, protože z vaku, který se dostal do horní pozice, začala moč vytékat zpět do močového měchýře a to nebylo vůbec příjemné. Měl jsem již trochu hlad, ale jinak jsem byl docela v pohodě. Na záchod jsem nepotřeboval, to obstarávala cévka. Předešlý klystýr a málo jídla dokonce způsobily, že jsem stále nepotřeboval vykonat velkou potřebu. Přes přemalované malé okénko pod sklepním stropem proudilo světlo a já se moc těšil nakonec dne, kdy Petra tohle skončí.

Po hodině přeléhávání a odpočívání přišla dolů Petra opět v latexovém oblečku. Přinesla mi pití se snídaní, kterou jsem musel ale sníst v kleci, a odešla pryč. Téměř v leže není příjemné jíst, ale aspoň jsem již neměl hlad. Po chvilce se vrátila, odemkla klec a já mohl vylézt. Trochu jsem si protahoval tělo, ale téměř ihned mi rozkázala: „Vlez si do křesla!“ Konečně mě zbaví cévky, pomyslel jsem si. Jako vždy mě v křesle důkladně připoutala a připravila si pomůcky pro vytažení cévky. Sundala vak s močí, navlékla si chirurgické rukavice, vypustila balónek uvnitř močového měchýře a začala vytahovat cévku. Vykřiknul jsem překvapením, příliš to nebolelo, ale čekal jsem, že to půjde bez potíží. „Ještě jednou vykřikni a dostaneš zase roubík,“ hrozila Petra a začala opět pomalu vytahovat celou cévku. Už jsem byl zticha, protože jsem věděl, co přijde. Když prošel konec cévky skrz žalud, trochu jsem bolestí heknul, ale Petra to přešla bez toho, aby mi nasadila roubík. „Jestli tě tohle bolelo, tak počkej co zažiješ, až budeš poprvé normálně močit.“ Trochu jsem znejistěl, protože jsem předtím čekal, že močení již půjde úplně normálně bez problémů. Do análu mi zasunula gumový kolík, tentokrát větší než předtím, ale byl jsem už docela zvyklý a tak mě zatím ani příliš netlačil. Přidržela mi láhev s vodou u pusy, abych se napil. „Pij, tohle je na nějakou dobu naposledy co dostaneš napít.“ Trochu mě zarazilo, že by mě nechala žíznivět a tak jsem vypil skoro celou láhev. „Dobře,“ usmívala se. Nasadila mě těžký obojek, odpoutala mě z křesla a informovala mě o tom co mám udělat: „Obleč si kalhotky, vezmi támhle připravený batoh a obuj si žabky.“ Že bychom jeli konečně domů, pomyslel jsem si. „Uděláme si malý výlet do přírody.“ „Cože!“ vykřiknul jsem, čekal jsem cestu domů a místo toho mám jít nahý do přírody. Petra se na mě rozzuřeně podívala, co jsem si to k ní dovolil. „Já ti vyndám cévku a ty se budeš takhle chovat?“ Popadla roubík a narvala mi ho do pusy a pořádně utáhla. „Dělej nebo tě čeká zase trest.“ Raději jsem ani neváhal a udělal co rozkázala, protože včerejší mučení jsem rozhodně nechtěl opakovat.

Petra vyšla z chalupy a mířila po cestě do lesa. Dva kroky za ní jsem cupital v žabkách a s těžkým batohem na zádech. Připoutaným vodítkem k obojku mě tahala k větší rychlosti. Na sobě jsem neměl tanga, jak jsem se původně obával, ale plné dámské kalhotky, které alespoň z dálky mohly vypadat jako pánské plavky. Nevím, co by ale houbaři dělali, kdyby nás viděli, protože roubík a obojek s vodítkem nebyly vůbec nenápadný. I když mě Petra ubezpečila, že je tohle klidné místo, pořád jsem se rozhlížel, jestli někdo nejde. Po 15 minutách jsem začal dostával divný pocit v žaludku a ve střevech, který po chvíli přešel až lehčích křečí. Došlo mi, proč se Petra tak usmívala, když jsem pil tolik vody a také mi došlo, že nebyl dobrý nápad pít jí tolik, protože do ní musela dát projímadlo. Začal jsem křičet do roubíku, ale přes pevně utažený roubík toho moc neprošlo. Petra si všimla, že jí tím chci něco sdělit a provokativně se zeptala: „Copak? Bolí tě bříško?“ To mě utvrdilo v tom, že šlo skutečně o projímadlo. S pocitem nadvlády ale pokračovala dál v chůzi.

Po chvíli jsme došli stezkou od zvířat mezi skupinku větších stromů, které byly poměrně izolované všelijakými keři od okolí. Pouze o kousek dál byla vidět zátoka od potoka, která se stezkou, po které jsem přišli, tvořila jediné přístupové cesty k místu, které Petra dozajista pečlivě vybrala. Odepnula obojek s vodítkem a rozkázala: „Sundej si batoh a žabky a postav se pod tamhletu větev stromu,“ a ukázala na spodní silnou větev největšího z blízkých stromů. Vytáhla několik provazů z batohu a jedním z nich mi spoutala ruce před tělem. Další provaz přehodila přes větev a vytáhla mi spoutané ruce do výšky. Přistoupila ke mně zezadu a stáhla kalhotky ke kolenům. Znejistěl jsem a začal se rozhlížet po okolí, jestli jsem opravdu sami. Vytáhla mi kolík z análu a já začal uvažovat, co bude za chvíli až díky projímadlu budu muset vykonat potřebu. Přeci není možné abych to vykonal takhle. Křeče v břiše sílili a já věděl, že to již brzy přijde. Věděla to i Petra podle zvuků, které jsem vydával přes roubík. Co mě ale překvapilo, že mě Petra kolík strčila opět do análu. Tak takhle to vůbec nepůjde, napadlo mě. Pocítil jsem ale, že tohle je jiný kolík, kolík od klystýrové sady, který Petra nafouknutím zajistila na místě. „Protože jsi již nebyl téměř dva dny na velké, musím ti s tím pomoct, aby nedošlo ke zdravotním problémům,“ informovala mě Petra. Další vymyšlený důvod, aby se mohla pobavit na mém utrpení. „Dala jsem ti projímadlo do pití v mučírně a teď dostaneš klystýr, aby ses pořádně pročistil,“ dodala a vytáhla z batohu klystýrový vak s hadičkou, který pověsila na větev a připojila na anální kolík. Vytáhla z batohu dvě 1,5 litrové láhve, což objasnilo záhadu, o které jsem přemýšlel část cesty, a to proč je ten batoh tak těžký. Naplnila vak a já začal pociťovat, že tyhle 3 litry budou o dost horší než ty v pátek.

Projímadlo dělalo své a už po jednom litru vody jsem cítil plnost střev. Navíc mi voda ve střevech tlačila na močový měchýř, takže se mi začínalo chtít i močit. Vzpomněl jsem si na to, jak Petra slibovala, co mě čeká při prvním močení po vytažení cévky. Při druhém litru klystýru jsem se snažil křičet přes roubík a zmítal jsem se v zavěšení, ale Petru to vůbec nerozhodila a spokojeně nechala vodu dál proudit. Při napouštění třetím litrem jsem už jen odevzdaně visel za ruce a čekal až to skončí, protože každý pohyb to akorát zhoršoval. Zbývalo ještě půl litru, ale voda už přestala téct, tlak ve střevech byl takový, že další vodu střeva nemohla pojmout. Petra si toho všimla, zajistila tok a sundala vak z větve. „Teď ti vytáhnu kolík, ale jestli se bude opakovat, to co jsi udělal v pátek, tak tě čeká ještě přísnější trest. Protože by to znamenalo, že ten původní trest nebyl dostatečný.“ Zamumlal jsem souhlasně do roubíku. „Musíš to v sobě udržet do doby než ti řeknu,“ dodala Petra a vyfoukla jistící balónek. Začala vytahovat kolík a já se moc soustředil, abych to udržel. Kolík ze mě lehce vyklouznul, vystříklo pár kapiček, ale pod vzpomínkami na elektrošoky jsem proud zastavil a vypětím všech sil držel. Petra mi vytáhla kalhotky, které spadly během mého boje až na zem, zpět nahoru do pasu. Obešla mě, pohladila mě po tváři a řekla: „Už můžeš, můžeš to pustit.“ Takhle spoutaný a do kalhotek? Napadlo mě. Chvíli jsem to ještě držel, opět jsem se rozhlížel, jestli jsem v lese sami. Když jsem se ujistil, že v lese nikdo není, uvolnil jsem svěrač a nechal obsah střev proudit ven. Bylo to obrovské uvolnění, ale pocit co mi plní kalhotky a co mi stéká po nohách na zem byl silně nepříjemný a ponižující. Uvolnil jsem navíc i svěrač močového měchýře, abych snížil i tento tlak. Proud moči způsoboval ostré pálení v močové trubici, ale to naštěstí po chvilce přestalo a moč mohla proudit bezbolestně. Petra stála 2 metry přede mnou a se zaujetím sledovala moje ponížení. Zároveň jsem měl stále strach, jestli mě přeci jen někdo skrytě z křoví nepozoruje.

Po nějaké půlhodince, během níž mi stále ještě něco vytékalo ze zadku, mě Petra odpoutala od stromu a poručila, abych si sundal kalhotky. Připadal jsem si jak malé dítě, které se zrovna pokakalo. Pach to také nebyl zrovna příjemný. Špinavé kalhotky jsem vložil do silného igelitového pytle a dostal za úkol se toho později zbavit. Petra mi poté se slovy: „Jdi se pořádně umýt do potoka, ty posraný prase,“ hodila mýdlo a já jsem zamířil k zhruba 30 metrů vzdálenému potoku. Ačkoliv jsem měl roubík, bylo mi dobře. Chladivá voda mě v letním dnu osvěžila, cítil jsem se čistý, čistý i zevnitř. Po nějakých 10 minutách jsem se vrátil k Petře, která se mezitím přesunula s věcmi na 10 metrů vzdálený převážně mechový plácek mezi stromy, kde zatloukla do země 4 dřevěné kolíky. „Co tak koukáš? Moc dobře víš k čemu jsem to udělala, tak si lehni doprostřed na záda!“ rozkázala ihned, jak jsem se zastavil. Raději jsem hned poslechnul a lehnul si na záda, jak chtěla. Připoutala mě nohy a ruce k nejbližším kolíkům a pořádně napnula provazy.

Rukou mi jemně začala masírovat penis, který se ihned postavil, protože již to bylo více jak 3 tři dny, kdy jsem se naposledy udělal. Rychle jsem se blížil vrcholu, ale Petra přestala. Přestala stejně jako včerejší den v tom nejlepším. Moje sexuální flustrace byla neuvěřitelná, zmítal jsem se v provazech a řval do roubíku, ale Petru tohle bavilo. Po chvilce, kdy mi lehce opadla erekce mě oznámila: „Sundám ti roubík, ale jestli budeš řvát, máš ho hned zpátky.“ Řvát jsem stejně nemohl, protože by mě mohl někdo slyšet a odhalit mojí choulostivou situaci. Sundala mi roubík, přikrčila se rozkrokem nad mojí hlavou a rozkázala: „Udělej mi dobře nebo budeš litovat!“ Začal jsem jí hned lízat, tak jak to měla nejraději, ale tím moje sexuální flustrace opět rostla. Protože již byla hodně vzrušená z předešlého mučení, bylo jednoduché jí přivést k orgasmu. Musel jsem ale pokračovat až do jejího třetího orgasmu, kdy ze mne slezla. Sotva jí odezněl poslední orgasmu, začala mi opět honit penis. Dostával jsem se k vrcholu a věděl co mě zase čeká. Ale ona tentokrát nepřestala. Následoval můj mohutný výstřik a neuvěřitelný orgasmus, který byl způsoben tím věčným oddalováním. Celé tělo se mi chvělo a Petra mě políbila. „Jak se ti to libilo?“ řekla něžným hlasem, který jasně dával najevo, že z Madam Petry je zpátky moje sladká Petruška.

Odpoutala mě, z batohu mi podala kraťasy a tričko. Poklidili jsme a vydali se na cestu zpátky. Cestou mi vyprávěla pro ní tak nádherné prožitky z víkendu a jak je moc ráda, že mě má. Na chalupě jsme společně uvařili večeři, na kterou jsem se těšil již v pátek, ale dočkal jsem se jí až po pro mě tak náročném víkendu.

Cestou domů jsem doufal, že se sem již nevrátíme, ale něco mi říkalo, že tady rozhodně nejsme naposledy.