Nebylo to úplně poprvé co by ji,její zvědavost dostala do nejednoho problému.
Snad se narodila pro problémy ,nebo si ji problémy vyhledávaly?
Byl záměr osudu aby ji jednoho dne zavedl na místo kde se započne utváření její podstaty?
Doposud měla všední život,tak jako většina.
Běžné obrazy všednodennosti.
Únikem ji bylo navštěvování míst která kdysi byla obydlená, žili tam lidé, utvářeli se osudy a děje.
Místa která "dýchala"životem.
Neměla pevně vytyčený směr do budoucnosti.
Žila okamžikem.
Vše přijímala tak jak to přicházelo a to byl možná ten problém.
Byl to ale problém?
Bylo na tom snad něco špatného?
Uměla se díky tomu poprat stím co přišlo,nezhroutila se, neutekla před problémy.
Toho dne, stála před dalším zmnoha rozhodnutí které ji možná přinese smysl své budoucnosti,nebo ji dostane opět do situace která nebude zrovna lichotiva.
Otázka.
Včerejšího dne dostala pozvání od může kterého potkala ve večerním obchodě který je nedaleko od domu kde bydlí.
Byla to snad nutkajuci potřeba si zajít dokoupit něco sladkého k večerní pohodě u četby Knihy,nebo ji do obchodu stahoval podvědomě osud který ji měl svést na společnou cestu s oním mužem?
Míhají se jí hlavou různé myšlenky.
Stále přemítá onen okamžik kdy přicházela ke vchodu do obchodu,dotkla se kliky u vstupu, otevřela je a aniž by se rozhledla,zrak ji ulpěl na padající předmět.
Cosi ji podvědomě nutilo onen padající předmět sledovat a současně k němu hbyte vstahovat paži aby jej zachytila než dopadne na zem.
Proklouzl mezi prsty,dopadl na zem,pohyboval se v kruzích stále se stahujicich až se zastavil a ukázal svůj rub kde byl symbol.
Jakýsi symbol.
Na okamžik se zastavila,pohled se jí upoutal na třech kapkách na sebe navazujících s tečkou v každé znich na černém podkladu.
Ani nepostřehla blížící se paži která se natahovala pro onu minci?Amulet? Známku?
Jen zaslechla hlas,hlas který ji navrátil zpět v okamžik a připomenul,kde, vlastně je.
Slova která uslyšela,Mohu ti pomoc, dovolíš.
Naprosto ztrnula, nedokázala vyslovit jediného slova.
Jediné na co se vzmohla,bylo vzepnout svůj zrak k onomu hlasů který ji nenuceně ovládl.
Oči.Pohled.Vyraz ve tváři.
Jsem opět,tam kde jsem byla, uvědomuje si ale stále a stále není schopná čehokoliv co by ji pomohlo se vzchopit.
Co to se mnou probuh je?
To nejsem já,tak se nechovam.Cim mne to ovládá?
Jeho prsty svírají onen předmět a paže jej přitahuje k sobě spolu s druhou paži kterou ucítila ve svém podpaží a pomáhá jí vstát.
Nebrání se.Nedela nic než jen že akceptuje každý jeho nemluvný pokyn, pobídku.
Tak bezbranná se nikdy doposud ve svém dosavadním životě necítila.
Vždy byla sebevědomá.Rozhodna.Spolehala jen a jen na sebe a náhle...
Náhle tu byl jakýsi Muž který neřekl slova,nedal příkaz,jen tu byl a byl v její blízkosti a ovládl ji svou přítomností.
Snad se narodila pro problémy ,nebo si ji problémy vyhledávaly?
Byl záměr osudu aby ji jednoho dne zavedl na místo kde se započne utváření její podstaty?
Doposud měla všední život,tak jako většina.
Běžné obrazy všednodennosti.
Únikem ji bylo navštěvování míst která kdysi byla obydlená, žili tam lidé, utvářeli se osudy a děje.
Místa která "dýchala"životem.
Neměla pevně vytyčený směr do budoucnosti.
Žila okamžikem.
Vše přijímala tak jak to přicházelo a to byl možná ten problém.
Byl to ale problém?
Bylo na tom snad něco špatného?
Uměla se díky tomu poprat stím co přišlo,nezhroutila se, neutekla před problémy.
Toho dne, stála před dalším zmnoha rozhodnutí které ji možná přinese smysl své budoucnosti,nebo ji dostane opět do situace která nebude zrovna lichotiva.
Otázka.
Včerejšího dne dostala pozvání od může kterého potkala ve večerním obchodě který je nedaleko od domu kde bydlí.
Byla to snad nutkajuci potřeba si zajít dokoupit něco sladkého k večerní pohodě u četby Knihy,nebo ji do obchodu stahoval podvědomě osud který ji měl svést na společnou cestu s oním mužem?
Míhají se jí hlavou různé myšlenky.
Stále přemítá onen okamžik kdy přicházela ke vchodu do obchodu,dotkla se kliky u vstupu, otevřela je a aniž by se rozhledla,zrak ji ulpěl na padající předmět.
Cosi ji podvědomě nutilo onen padající předmět sledovat a současně k němu hbyte vstahovat paži aby jej zachytila než dopadne na zem.
Proklouzl mezi prsty,dopadl na zem,pohyboval se v kruzích stále se stahujicich až se zastavil a ukázal svůj rub kde byl symbol.
Jakýsi symbol.
Na okamžik se zastavila,pohled se jí upoutal na třech kapkách na sebe navazujících s tečkou v každé znich na černém podkladu.
Ani nepostřehla blížící se paži která se natahovala pro onu minci?Amulet? Známku?
Jen zaslechla hlas,hlas který ji navrátil zpět v okamžik a připomenul,kde, vlastně je.
Slova která uslyšela,Mohu ti pomoc, dovolíš.
Naprosto ztrnula, nedokázala vyslovit jediného slova.
Jediné na co se vzmohla,bylo vzepnout svůj zrak k onomu hlasů který ji nenuceně ovládl.
Oči.Pohled.Vyraz ve tváři.
Jsem opět,tam kde jsem byla, uvědomuje si ale stále a stále není schopná čehokoliv co by ji pomohlo se vzchopit.
Co to se mnou probuh je?
To nejsem já,tak se nechovam.Cim mne to ovládá?
Jeho prsty svírají onen předmět a paže jej přitahuje k sobě spolu s druhou paži kterou ucítila ve svém podpaží a pomáhá jí vstát.
Nebrání se.Nedela nic než jen že akceptuje každý jeho nemluvný pokyn, pobídku.
Tak bezbranná se nikdy doposud ve svém dosavadním životě necítila.
Vždy byla sebevědomá.Rozhodna.Spolehala jen a jen na sebe a náhle...
Náhle tu byl jakýsi Muž který neřekl slova,nedal příkaz,jen tu byl a byl v její blízkosti a ovládl ji svou přítomností.
