Věnováno Lenny
Tak zvláštní vůně.
Tak odlišná,vpijejici se do slova pod kůži, smyslná.
Nešlo ji ignorovat.
Stále a stále, opakovaně ji nasávala a snažila se určit směr ze kterého se line a především,co je to za vůni.
Ale nebyla to jen ona vůně, která ji nevědomky ovládala ale v ruku v ruce spolu sní to byla i fantazie, představy které jen doplňovaly tu pravou podstatu vjemu.
Stála na počátku potemele chodby,kdy jen pouhé svíce nasvetlovaly kontury kleneb, dlouhého tkaného koberce na podlaze a také kontury několika dveří.
Dveří k tajemným komnatám? Dveří k budoucnosti.Dveri k minulosti.
Tolik myšlenek v jeden okamžik.Na co se soustředit dříve.Čemu dát přednost.
Vůně.Ano,ona vůně převládla.Byla zde opět.
Opět převládala, ovládala, směřovala do protemele chodby.
I když stála nehnutě,jen její tep byl téměř slyšitelný.
Naprosté ticho.
Jen odlesky svící se míhající dle plápolajících plamínku které lehce rozvířil závan od nekud se beroucí.
Zaměřila svůj pohled na nejbližší dveře.
Co se za nimi ukrývá? Běžná myšlenka ale... Naopak,jsou to ony dveře,místnost odkud se line ona vůně...?
Myšlenka,povel, vnitřní hlas zavelel,vykroc..
Tak kratičká vzdálenost k oněm prvním dveřím ale za ten kratičký okamžik, tři kroky ji proběhlo hlavou,toliko myšlenek na onu vůní.
Náhle se probrala z myšlenek, ohlédla,na zpět, opět se ohlédla.Tam.Tam jsem přeci stála.Otocila svůj zrak zpět před sebe a hleděla na dveře.
V přítmí se rýsovaly kontury řezby kterou vytvořil neznámý řezbář z dob minulých.
Tak ladné.Tak přesné.Kdo nebo Co asi vedlo ruku onoho mistra který vytvořil ono dílo.
Paže se jí pozvedla.Pozvolna,jen aby se vůně linouci se od kudsy, nezvýřila.
Konečky prstů se z lehka dotkly motivu na mistrově díle.
Bylo zřetelné jak se ji jemnounce chloupky na pažích vzprimili.Vzrušeni.Mrazeni.
Prohloubil se dech.
Pozvedl hrudník,kdy v přítmí a za svitu svící byla projasnena dokonalá ženskost.
Křivky skryté pod lehkou košilkou z hedvábí.
Z volna se ji pootevřela ústa,jen z lehka.
Od lesku vlhkých rtů se odrážely plamínky svící a jen podtrhly chvění že vzrušení které se nedalo kontrolovat.
Bylo neovladatelné.
Přicházelo samo.
Vzrušení ji proběhlo celým tělem které bylo jakoby jej vytvořil onen mistr.
Náhle se zvolnila a uvědomila že již stojí přededveřmi.
Pohlédla na svou paží,na konce prstů.
Prohlédla na kliku a z lehka ji přesunula.
Už byla téměř u ní, když se ony dveře pootevřeli.
Ztrnula.
Opět ji celou proběhlo chvění.Neustoupila.Nepohla se.
Bylo to omamné, vůně.
Vůně ji jako by spoutala a vedla onen okamžik.
Ona vůně ji byla vládkyní.Ovladala ji.
Nadechla se znova, silněji,z hluboka.Plne nasála onu vládnoucí vůní tak aby se ji nevědomky oddala.
Vůně ale jako by,obepnula už tak dokonalé mistrovo dílo a jen podtrhla onu krásu.
Krásu křivek chvejicich se ze vzrušení, oddanosti,touhy,pokory.
Tak zvláštní vůně.
Tak odlišná,vpijejici se do slova pod kůži, smyslná.
Nešlo ji ignorovat.
Stále a stále, opakovaně ji nasávala a snažila se určit směr ze kterého se line a především,co je to za vůni.
Ale nebyla to jen ona vůně, která ji nevědomky ovládala ale v ruku v ruce spolu sní to byla i fantazie, představy které jen doplňovaly tu pravou podstatu vjemu.
Stála na počátku potemele chodby,kdy jen pouhé svíce nasvetlovaly kontury kleneb, dlouhého tkaného koberce na podlaze a také kontury několika dveří.
Dveří k tajemným komnatám? Dveří k budoucnosti.Dveri k minulosti.
Tolik myšlenek v jeden okamžik.Na co se soustředit dříve.Čemu dát přednost.
Vůně.Ano,ona vůně převládla.Byla zde opět.
Opět převládala, ovládala, směřovala do protemele chodby.
I když stála nehnutě,jen její tep byl téměř slyšitelný.
Naprosté ticho.
Jen odlesky svící se míhající dle plápolajících plamínku které lehce rozvířil závan od nekud se beroucí.
Zaměřila svůj pohled na nejbližší dveře.
Co se za nimi ukrývá? Běžná myšlenka ale... Naopak,jsou to ony dveře,místnost odkud se line ona vůně...?
Myšlenka,povel, vnitřní hlas zavelel,vykroc..
Tak kratičká vzdálenost k oněm prvním dveřím ale za ten kratičký okamžik, tři kroky ji proběhlo hlavou,toliko myšlenek na onu vůní.
Náhle se probrala z myšlenek, ohlédla,na zpět, opět se ohlédla.Tam.Tam jsem přeci stála.Otocila svůj zrak zpět před sebe a hleděla na dveře.
V přítmí se rýsovaly kontury řezby kterou vytvořil neznámý řezbář z dob minulých.
Tak ladné.Tak přesné.Kdo nebo Co asi vedlo ruku onoho mistra který vytvořil ono dílo.
Paže se jí pozvedla.Pozvolna,jen aby se vůně linouci se od kudsy, nezvýřila.
Konečky prstů se z lehka dotkly motivu na mistrově díle.
Bylo zřetelné jak se ji jemnounce chloupky na pažích vzprimili.Vzrušeni.Mrazeni.
Prohloubil se dech.
Pozvedl hrudník,kdy v přítmí a za svitu svící byla projasnena dokonalá ženskost.
Křivky skryté pod lehkou košilkou z hedvábí.
Z volna se ji pootevřela ústa,jen z lehka.
Od lesku vlhkých rtů se odrážely plamínky svící a jen podtrhly chvění že vzrušení které se nedalo kontrolovat.
Bylo neovladatelné.
Přicházelo samo.
Vzrušení ji proběhlo celým tělem které bylo jakoby jej vytvořil onen mistr.
Náhle se zvolnila a uvědomila že již stojí přededveřmi.
Pohlédla na svou paží,na konce prstů.
Prohlédla na kliku a z lehka ji přesunula.
Už byla téměř u ní, když se ony dveře pootevřeli.
Ztrnula.
Opět ji celou proběhlo chvění.Neustoupila.Nepohla se.
Bylo to omamné, vůně.
Vůně ji jako by spoutala a vedla onen okamžik.
Ona vůně ji byla vládkyní.Ovladala ji.
Nadechla se znova, silněji,z hluboka.Plne nasála onu vládnoucí vůní tak aby se ji nevědomky oddala.
Vůně ale jako by,obepnula už tak dokonalé mistrovo dílo a jen podtrhla onu krásu.
Krásu křivek chvejicich se ze vzrušení, oddanosti,touhy,pokory.
