Emily, část 2. - Vášeň, která se rozkvétá ve stínu záchodové kabinky

Ráno se Emily probudila ze sna, který byl tak prázdný, že by se do něj mohlo vměstnat celé to zkažené město. Otevřela oči a zahleděla se do zrcadla před svou postelí, které zaznamenávalo každou její vrásku zoufalství a každou jizvu, kterou jí zanechala osamělost.

Její vlasy byly zmačkané jako potrhaný papír od balení něčeho, co už nikdo nechce. A ty oči... ty oči byly zrcadlem jejího utrpení, prázdné jako černá díra v nekonečném vesmíru.

Emily byla ve skutečnosti pěkná holka, která by mohla okouzlit každého. Jenže osamělost ji odstavila jako staré auto a protože si nikdy nedala šanci, aby se někdo na ni podíval s láskou a pochopením, nechala svou krásu zahrabanou pod vrstvou smutku a beznaděje.

A tak se připravila na další den, stejně bezvýznamný jako ty předešlé. Opustila zrcadlo a vrátila se zpět do svého žalostného života, plného nekonečného cyklu práce, masturbace a prázdných snů.

Takže ano, to byla Emily, hezká holka z města, která se ztratila ve světě, kde se krása přeměnila na prach a všechny sny se rozplynuly jako dým z cigaretového popela.

Toto ráno si však, pěkně naštvaná na celý svět, řekla, že tohle bude její den. Rozhodla se, že využije té krásy, kterou v sobě tak dlouho zahalovala, a vezme si co chce.

Večer vyrazila do baru jako lvice na lovu, s touhou po krátké, ale sladké noci. Prohlížela si muže, kteří se proháněli kolem ní jako divoká zvěř, a vybírala si toho nejslabšího, který by se šel do postele s takovou, jako je ona.

A pak se Emily, po zhlédnutí muže, který ji zaujal, rozhodla pro radikálnější tah. Neoslovila ho přímo, ale čekala, až opustí své místo a vydá se na WC. Potom ho tiše, bez jediného slova, následovala.

A když se muž zavřel v záchodové kabině, Emily k němu přistoupila a rozepla mu zip u kalhot. Jeho penis, vydávající zápach násáklý směsicí moči a potu, čekal jako hladová bestie.

Emily se bez váhání naklonila a jemně se jazykem dotkla jeho mužství, cítivši jeho teplo a pulzaci pod svými rty. Když muž vydal zasténání smíšené s překvapením, pohltila jeho penis ústy a pomalu začala pohybovat hlavou dopředu a zpět.

Přestože chuť byla nakyslá a nepříjemná, Emily si toho nevšímala a pokračovala v láskyplném laskání, které přinášela jeho údu. Jeho pokožka byla hrubá a promáčklá, jako by byla opotřebována nekonečnými dny stání v pouličním životě.

Když skončila, opustila toaletu a nechala muže, aby se sám vypořádal s následky jejich setkání.

Pro Emily to nebylo o fyzickém ukojení. Byla to pro ni čistá moc, kontrola nad momentem a uspokojení vědomí, že si vezme to, co chce. Alespoň si to myslela.

Ve skutečnosti to byl pro Emily jen další krok k zapomenutí, další moment, kdy zaplavila svou prázdnotu alkoholem a cizím dotekem. Byl to jen další způsob, jak se odcizit od svého vlastního života a od reality, která ji děsila stejně jako osamělost, kterou cítila v srdci.

A tak se vrátila zpět do baru, do temných stínů a opojného oparu alkoholu, s srdcem, které se stále více utápělo ve vlastní beznaději.

Emily se v baru doslova ztratila ve stínech a doutnajících světlech. Pila jeden drink za druhým, jako by chtěla utopit své trápení v řece alkoholu. Její mysl se stále více zamlžovala a každá další sklenička se stávala prostředkem k úniku od reality.

Když se nakonec dokázala dostat ze spárů baru ven, byla to opilá a nepříčetná stínka toho, co kdysi byla. Krok za krokem se toulala tmou, chvějící se a váhavá, jako by se snažila najít cestu v bludišti své vlastního utrpení.

A tak se nějakým zázrakem dostala domů, sotva schopná vzpomenout si na vlastní jméno, natož na svůj klíč. Zaklela a vykřikla na noc, která ji přinutila ztratit se a zapomenout na všechno.

Nakonec se jí podařilo otevřít dveře a vkročit dovnitř do svého osamělého útočiště. Ale jakmile se ocitla v bezpečí svého nehostinného domova, uvědomila si, že tohle není konec jejího utrpení, ale pouhý začátek dalšího kola tohoto nekonečného zápasu s osamělostí a beznadějí.