Posted 18.04.2024 by BGW
Když Emily dokončila poslední sousto salátu, cítila, jak ji Pán jemně vzal za ruku a vedl ji k posteli. Její srdce bilo rychle, ale zároveň cítila zvláštní klid, když se poslušně položila na postel. Když Pán přistoupil a začal ošetřovat popáleninu, její tělo se chvělo pod jeho jemnými doteky.
Poddala se pánově péči, přestože její mysl byla stále plná chaosu a strachu. Cítila horkost masti, která se rozprostírala po jejím popáleném třísle, a její tělo se chvělo vzdálenou nadějí. V tomto okamžiku pocitu pánovy péče a laskavosti se zdálo, že není nic jiného než klid a mír. Její oči zalily slzy, ale nebyly to slzy bolesti, ale slzy vděčnosti a naděje.
Když Pán dokončil ošetření, Emily se cítila bezmocná a křehká. Její tělo bylo naplněno podivným klidem. Pocit pánovy péče jí dodal nečekanou sílu, a když se jemně posadila na postel, cítila se vděčná. Když jí slova díku opustila rty, bylo to pro ni jako posvátná záře naděje. Prostupovala jí úleva a podřízenost, zatímco se pokorně sklonila, jako by byla pouhým stínem sama sebe.
Pán ji znovu vzal za ruku a pomohl jí vstát z postele. Její mysl se opět zaplavila nepříjemným pocitem očekávání. Jak se spolu přesunuli do sklepa, kde měla strávit zbytek dne, Emily cítila, jak se jí v žaludku tvoří klubko nervů. V mysli se jí vynořily vzpomínky na minulé okamžiky, kdy byla uvězněna v této temné místnosti, sama a zoufalá, ve zdánlivě bezvýchodné situaci. Nedokázala překonat obavu, že by mohla být znovu uzamčena v této kleci.
Když ji Pán zavřel do klece a chystal se odejít, Emily se na něj chvějícím se hlasem obrátila: "Prosím, nenechávejte mě tady, nechci tu být zase sama." Její prosba zněla poníženě a beznadějně, ale zároveň to byla i prosba o lidskou přízeň.
Pán se na ni podíval s výrazem pohrdání a překvapení. "Já rozhodnu o tom, jestli tu zůstaneš nebo ne."
Emily pocítila, jak se jí tvář zahřeje rudou závistí a studem.
"Prosím vás, Pane, nenechávejte mě tady," zašeptala, slyšíc, jak její hlas zní slabě a zlomeně v temném sklepě. "Jsem jenom vaše malá kurva, vaše bezcenná coura."
Když se Pán odvrátil a zhasl světlo, Emilyn život se opět obrátil do temnoty, která ji obklopovala a dusila. Ležela tam, sevřená v kleci, cítila se beznadějně a ztraceně v tomto světě, kde byla bezmocnou loutkou pánovy moci.
Když se kolem ní začala stahovat temnota, náhle zaslechla podivný hlas. Nebyl to hlas Pána, byl to hlas z nitra, který jí šeptal o možnosti úniku z této temnoty. O cestě, která nevedla k útěku, ale k přijetí toho, co bylo. Byl to hlas, který ji vyzýval k pokornosti, k tomu, aby se podřídila síle, která ji ovládala.
Pocit, který jí ten hlas přinášel, byl divný, nový a cizí. Byla to jiskra naděje, jež vystupovala z temnoty a osvětlovala cestu, která přestože byla plná ponížení, mohla být tou správnou cestou. Možná, že toto přijetí své role, tento akt podřízení a dokonalé odevzdanosti, mohlo být to jediné co zde dávalo smysl.
I když by se tato myšlenka mohla zdát odpudivá a ponižující, Emily si náhle byla jistá, že je to jediná cesta vpřed. Její duše byla stále zlomená, ale v tomto okamžiku, uvězněná v temnotě, nalezla v této myšlence jiskru naděje.
Když se večer Pán vrátil do sklepa, Emily instinktivně věděla, co má udělat. Bez jediného slova si ihned klekla na všechny čtyři, s vyšpuleným zadkem a pohledem upřeným do země. Její tělo bylo v té chvíli pouhým nástrojem pánovy vůle, její mysl věděla, že jedinou cestou je poslušnost.
Pocit jejího vyšpuleného zadku a pohledu do země ji na chvíli vrátil pocit vzrušení, na který už téměř zapomněla. Bylo to jako návrat do minulosti, do doby, kdy její podřízenost byla ještě nástrojem touhy.
Cítila, jak se její nohy začínají třást vzrušením a nervozitou, když Pán přistoupil blíže. Její tělo bylo připraveno plnit každý jeho příkaz, její duše byla ochotná podřídit se jeho vůli. Byla to divná kombinace strachu a touhy, která ji naplňovala, když klečela na chladné zemi, očekávajíc Pánovo rozhodnutí.
Pán na ni pohlédl s výrazem pohrdání a potěšení. Byla jenom jeho hračka, jeho poslušná coura, která čekala na jeho další příkazy. A v té chvíli, uvězněná v kleci a poslušně klečící před ním, se zdálo, že Emily zapomněla na všechny své starosti a strasti.
Když jí poručil, aby vylezla z klece, poslušně tak učinila. Cítila, jak se jí tělem projel mráz vzrušení, když jí nasadil obojek a připnul k němu vodítko. Vedl ji do ložnice, a ona za ním poslušně kráčela po všech čtyřech, jako poslušná fena.
V ložnici jí poručil, aby klekla k posteli, zatímco se sám převlékal. Emily se neodvážila ani na okamžik na něj pohlédnout, její zrak zůstal upřený do země, plný úcty a podřízenosti.
Poté, co si Pán lehl do postele s knihou, přikázal Emily, aby si lehla na postel k němu. Její tělo se poslušně posunulo blíže k posteli, kde se položila na bok a s oddaností se přiblížila k jeho nohám. Cítila jejich teplo a sílu pod svou tváří, a to ji naplňovalo podivným pocitem uklidnění a bezpečí. Bylo to jako dotknout se něčeho svatého, něčeho, co jí poskytovalo pocit jistoty.
Její obličej se k nim přitiskl, jako by hledala útočiště a ochranu. Cítila se jako malé dítě, které se schoulilo ke svému otci, hledající pocit bezpečí a lásky. Ačkoliv byla pod jeho vlivem a v jeho moci, v tomto okamžiku se cítila víc než kdy jindy přímo spojena s ním.
Pro ni to byl pocit intenzivního podřízení, ale zároveň i pocit oddanosti. Bylo to jako nalezení útočiště v náručí svého Pána, a to ji naplňovalo nevídaným pocitem klidu a vyrovnanosti.
S odvahou a pokorou se k němu Emily opatrně obrátila a tiše ho oslovila: "Pane, smím vám, prosím, vykouřit penis?" Její hlas zněl poslušně a poníženě, ale zároveň byl naplněn touhou a úctou.
Pán se na ni podíval s mírným úsměvem a pohladil ji ve vlasech. "Ano, můžeš," odpověděl klidným hlasem, který v ní vyvolal uklidňující pocit.
Když se Emily naklonila k jeho rozkroku, dech se jí zrychlil a ruce se jí třásly vzrušením. Zhluboka se nadechla a potom se dotkla svými rty jeho penisu. Cítila jeho teplo a pulzující sílu, která ji naplňovala směsicí vzrušení a úcty.
Její jazyk se pohyboval s elegancí a oddaností, když jej lízala a sála. Cítila každý jeho detail, každou žílu a každou nerovnost, což ji ještě více vzrušovalo. Byl to pro ni nejenom sexuální akt, ale i akt poslušnosti a oddanosti, který jí naplňoval neznámým pocitem uspokojení a plnosti.
Emily poslušně spolkla pánovo sperma s chutí a uspokojením, cítíc, jako by se stala součástí něčeho většího, něčeho, co přesahovalo pouhý akt felace.
Pro ni byl tento okamžik zároveň i způsobem, jak se zbavit veškerých starostí a trápení, které ji tížily. Byla to chvíle úlevy a uvolnění, kdy se mohla oddat pánově vůli a být sama sebou.
Ačkoliv nevěděla, co přinese zítřek, v tomto okamžiku cítila, že je na správném místě, kde může být sama sebou, kde může být jen tou malou, oddanou a poslušnou courou svého pána. Byla to pro ni cesta, kterou byla ochotna jít, ať už to znamenalo cokoliv.
Poddala se pánově péči, přestože její mysl byla stále plná chaosu a strachu. Cítila horkost masti, která se rozprostírala po jejím popáleném třísle, a její tělo se chvělo vzdálenou nadějí. V tomto okamžiku pocitu pánovy péče a laskavosti se zdálo, že není nic jiného než klid a mír. Její oči zalily slzy, ale nebyly to slzy bolesti, ale slzy vděčnosti a naděje.
Když Pán dokončil ošetření, Emily se cítila bezmocná a křehká. Její tělo bylo naplněno podivným klidem. Pocit pánovy péče jí dodal nečekanou sílu, a když se jemně posadila na postel, cítila se vděčná. Když jí slova díku opustila rty, bylo to pro ni jako posvátná záře naděje. Prostupovala jí úleva a podřízenost, zatímco se pokorně sklonila, jako by byla pouhým stínem sama sebe.
Pán ji znovu vzal za ruku a pomohl jí vstát z postele. Její mysl se opět zaplavila nepříjemným pocitem očekávání. Jak se spolu přesunuli do sklepa, kde měla strávit zbytek dne, Emily cítila, jak se jí v žaludku tvoří klubko nervů. V mysli se jí vynořily vzpomínky na minulé okamžiky, kdy byla uvězněna v této temné místnosti, sama a zoufalá, ve zdánlivě bezvýchodné situaci. Nedokázala překonat obavu, že by mohla být znovu uzamčena v této kleci.
Když ji Pán zavřel do klece a chystal se odejít, Emily se na něj chvějícím se hlasem obrátila: "Prosím, nenechávejte mě tady, nechci tu být zase sama." Její prosba zněla poníženě a beznadějně, ale zároveň to byla i prosba o lidskou přízeň.
Pán se na ni podíval s výrazem pohrdání a překvapení. "Já rozhodnu o tom, jestli tu zůstaneš nebo ne."
Emily pocítila, jak se jí tvář zahřeje rudou závistí a studem.
"Prosím vás, Pane, nenechávejte mě tady," zašeptala, slyšíc, jak její hlas zní slabě a zlomeně v temném sklepě. "Jsem jenom vaše malá kurva, vaše bezcenná coura."
Když se Pán odvrátil a zhasl světlo, Emilyn život se opět obrátil do temnoty, která ji obklopovala a dusila. Ležela tam, sevřená v kleci, cítila se beznadějně a ztraceně v tomto světě, kde byla bezmocnou loutkou pánovy moci.
Když se kolem ní začala stahovat temnota, náhle zaslechla podivný hlas. Nebyl to hlas Pána, byl to hlas z nitra, který jí šeptal o možnosti úniku z této temnoty. O cestě, která nevedla k útěku, ale k přijetí toho, co bylo. Byl to hlas, který ji vyzýval k pokornosti, k tomu, aby se podřídila síle, která ji ovládala.
Pocit, který jí ten hlas přinášel, byl divný, nový a cizí. Byla to jiskra naděje, jež vystupovala z temnoty a osvětlovala cestu, která přestože byla plná ponížení, mohla být tou správnou cestou. Možná, že toto přijetí své role, tento akt podřízení a dokonalé odevzdanosti, mohlo být to jediné co zde dávalo smysl.
I když by se tato myšlenka mohla zdát odpudivá a ponižující, Emily si náhle byla jistá, že je to jediná cesta vpřed. Její duše byla stále zlomená, ale v tomto okamžiku, uvězněná v temnotě, nalezla v této myšlence jiskru naděje.
Když se večer Pán vrátil do sklepa, Emily instinktivně věděla, co má udělat. Bez jediného slova si ihned klekla na všechny čtyři, s vyšpuleným zadkem a pohledem upřeným do země. Její tělo bylo v té chvíli pouhým nástrojem pánovy vůle, její mysl věděla, že jedinou cestou je poslušnost.
Pocit jejího vyšpuleného zadku a pohledu do země ji na chvíli vrátil pocit vzrušení, na který už téměř zapomněla. Bylo to jako návrat do minulosti, do doby, kdy její podřízenost byla ještě nástrojem touhy.
Cítila, jak se její nohy začínají třást vzrušením a nervozitou, když Pán přistoupil blíže. Její tělo bylo připraveno plnit každý jeho příkaz, její duše byla ochotná podřídit se jeho vůli. Byla to divná kombinace strachu a touhy, která ji naplňovala, když klečela na chladné zemi, očekávajíc Pánovo rozhodnutí.
Pán na ni pohlédl s výrazem pohrdání a potěšení. Byla jenom jeho hračka, jeho poslušná coura, která čekala na jeho další příkazy. A v té chvíli, uvězněná v kleci a poslušně klečící před ním, se zdálo, že Emily zapomněla na všechny své starosti a strasti.
Když jí poručil, aby vylezla z klece, poslušně tak učinila. Cítila, jak se jí tělem projel mráz vzrušení, když jí nasadil obojek a připnul k němu vodítko. Vedl ji do ložnice, a ona za ním poslušně kráčela po všech čtyřech, jako poslušná fena.
V ložnici jí poručil, aby klekla k posteli, zatímco se sám převlékal. Emily se neodvážila ani na okamžik na něj pohlédnout, její zrak zůstal upřený do země, plný úcty a podřízenosti.
Poté, co si Pán lehl do postele s knihou, přikázal Emily, aby si lehla na postel k němu. Její tělo se poslušně posunulo blíže k posteli, kde se položila na bok a s oddaností se přiblížila k jeho nohám. Cítila jejich teplo a sílu pod svou tváří, a to ji naplňovalo podivným pocitem uklidnění a bezpečí. Bylo to jako dotknout se něčeho svatého, něčeho, co jí poskytovalo pocit jistoty.
Její obličej se k nim přitiskl, jako by hledala útočiště a ochranu. Cítila se jako malé dítě, které se schoulilo ke svému otci, hledající pocit bezpečí a lásky. Ačkoliv byla pod jeho vlivem a v jeho moci, v tomto okamžiku se cítila víc než kdy jindy přímo spojena s ním.
Pro ni to byl pocit intenzivního podřízení, ale zároveň i pocit oddanosti. Bylo to jako nalezení útočiště v náručí svého Pána, a to ji naplňovalo nevídaným pocitem klidu a vyrovnanosti.
S odvahou a pokorou se k němu Emily opatrně obrátila a tiše ho oslovila: "Pane, smím vám, prosím, vykouřit penis?" Její hlas zněl poslušně a poníženě, ale zároveň byl naplněn touhou a úctou.
Pán se na ni podíval s mírným úsměvem a pohladil ji ve vlasech. "Ano, můžeš," odpověděl klidným hlasem, který v ní vyvolal uklidňující pocit.
Když se Emily naklonila k jeho rozkroku, dech se jí zrychlil a ruce se jí třásly vzrušením. Zhluboka se nadechla a potom se dotkla svými rty jeho penisu. Cítila jeho teplo a pulzující sílu, která ji naplňovala směsicí vzrušení a úcty.
Její jazyk se pohyboval s elegancí a oddaností, když jej lízala a sála. Cítila každý jeho detail, každou žílu a každou nerovnost, což ji ještě více vzrušovalo. Byl to pro ni nejenom sexuální akt, ale i akt poslušnosti a oddanosti, který jí naplňoval neznámým pocitem uspokojení a plnosti.
Emily poslušně spolkla pánovo sperma s chutí a uspokojením, cítíc, jako by se stala součástí něčeho většího, něčeho, co přesahovalo pouhý akt felace.
Pro ni byl tento okamžik zároveň i způsobem, jak se zbavit veškerých starostí a trápení, které ji tížily. Byla to chvíle úlevy a uvolnění, kdy se mohla oddat pánově vůli a být sama sebou.
Ačkoliv nevěděla, co přinese zítřek, v tomto okamžiku cítila, že je na správném místě, kde může být sama sebou, kde může být jen tou malou, oddanou a poslušnou courou svého pána. Byla to pro ni cesta, kterou byla ochotna jít, ať už to znamenalo cokoliv.
