LOVEC DUŠÍ – Díl první - KOŘIST

PRODAVAČKA

Lenka seděla za pokladnou a nudila se. Byla to drobná, hezká, dvacetiletá dívka s dlouhými blond vlasy, která jen nedávno ukončila učňovku. Bohužel v jejím městě už bylo kadeřnic hodně, takže nakonec skončila v Lidlu u pokladny.
Do konce směny chybělo ještě půlhodiny a v prodejně jen pár opozdilců. Už se těšila na večer, kdy zaleze s tabletem do postele a přihlásí se na chat. Nebyla na chatu dlouho, ale našla tam aspoň odreagování od jejího nudného života. Však co dělat v tak ospalém městě, jako je to její, a městští kluci byli fakt o ničem. V jedné místnosti se už pomalu cítila jako ryba ve vodě. Nebylo to tak dávno co náhodou, při proklikávání netu, narazila na videa mučených žen. Probudilo to její zájem a představovala si být v jejich postavení. V duchu se jí to líbilo a v místnosti narazila na lidi, kteří o tom psali svoje fantazie. A Lenka si fantazie užívala, masturbovala a snila o tom, jaké by to bylo v realitě.

„Slečno, tady Vám upadla obálka.“ Lenka zvedla oči a uviděla staršího muže, který jí podával nějakou obálku. „Proč si myslíte, že je moje?“, naštvaně upřela oči na obálku, co držel v ruce. „No je na ní napsáno Lenka a jak vidím, na Vaší jmenovce je taky Lenka.“ Muž položil obálku na pokladnu a začal vykládat nákup na pult. Lenka rychle začala blokovat, protože zvědavost jí prudce hlodala v mysli.

Konečně doma. Zabouchla vstupní dveře, skočila do křesla a z kabelky vytáhla obálku s jejím jménem. Bylo napsané zvláštním písmem a papír byl politý nějakým divným voskem, na kterém se skvěl obrazec, nikdy nic takové neviděla. Chvíli obálku držela v ruce a dívala se na ní, ale nakonec zvědavost vyhrála a rozhodla se obálku otevřít. Vytáhla z ní list a rychle se vrhla do čtení.
„ Milá Lenko, znám Tvé skryté sny a fantazie. Pozyvám tě do svého domu, kde tvé sny a fantazie mohou nabýt reálných komtur. Jestli máš odvahu a chuť přetavit své touhy do reality, přijď 13. v pátek ve 20:00 hod. do domu v Sněhové ulici č. 20. Přijď přesně. Tvůj zatím neznámý Devlin“

Lenka se opřela o křeslo, zavřela oči a list si položila na nohy. V hlavě jí začalo vířit množství představ. Prolínal se v nich strach a vzrušení z dosud nepoznaného. A na povrch se začínala vynořovat hlavní otázka. Mám, nebo nemám jít?


STÁTNÍ ZÁSTUPKYNĚ

V soudní síní začal být velký hluk. Obžalovaný se právě přiznal k znásilnění, i když důkazy nebyly až tak průkazné. Nevydržel tvrdý výslech mladé 30 leté státní zástupkyně Martiny Chládkové. Martina, ačkoliv v podstatě mladá a ve své funkci jen krátkou dobu, se již stala postrachem všech zločinců. V galérce dostala přezdívku Krutá Marta. Žádný člověk ovšem neznal její pravé vnitřní já. Její vnitro bylo plné perverze a sexu. Nikdo netušil, že za jejím tvrdým jednáním vůči obžalovaným je frustrace, protože neprožila projednávanou věc na své vlastní kůži. nebyl to její zážitek, byl to zážitek jiné ženy. Její nejtajnější touhou bylo být bezmilosti ošukaná mnoha muži, kteří projedou všechny její dírky tak, že odpadne únavou pokrytá semenem. Byla to štíhlá krásna žena, modré oči, černé vlasy po lopatky a nádherné dlouhé nohy, která si potrpěla na špičkové oblečení. Kdykoliv šla po ulici vychutnávala si chlípné pohledy mužů otáčejících se za ní.

Po pracovním dni šla Martina, jako vždy, na pozdní oběd do své oblíbené restaurace v centru města.
Vychutnávala si své oblíbené jídlo, upíjela k tomu dobré archivní vínko a odreagovávala se od pocitů, které zažívala v soudní síni. Podívala se na hodinky a usoudila, že je čas jít domů. Zavolala číšníka a chystala se platit. Číšník přinesl účet, zaplatila a zvedala se k odchodu. „Paní doktorko, mám zde pro vás ještě obálku, nechal jí zde nějaký muž a měl jsem Vám jí předat při Vašem odchodu.“ Martina zvedla oči na číšníka a ten jí obálku podal. Podívala se na obálku, byla zapečetěná pečetním voskem a švabachem napsané JUDr. Martina Chládková.
„ Jak ten muž vypadal?“
„Paní doktorko, ani pořádně nevím, byl to takový starší pán, elegantně oblečený, nikdy jsem ho zde neviděl.“
Usmála se lehce na číšníka, vložila obálku do kabelky, pozdravila a šla domů. Snažila se zachovat dekórum, ale zvědavost cloumala celým tělem.

Zavřela dveře od bytu, kabelku položila na stůl, odložila šaty a vlezla do sprchy. Voda jí pomáhala srovnat si myšlenky, ale dnes se to nějak nedařilo. Stále musela myslet na obálku, kterou má v kabelce. Rychle se vysprchovala, zabalila do osušky a sedla si na gauč. Vytáhla obálku a nohy si pohodlně vyložila na taburetku. Nedočkavě rozlomila pečeť se zvláštním ornamentem, vytáhla list a začala číst.
„ Milá Martino, omlouvám se za familiérní oslovení, ale myslím, že v tomto případě ti to nebude vadit. Znám Tvé nejtajnější sexuální touhy a přání. A jsem schopný ti je v plné míře splnit. V pátek 13. o 21:00 bude před tvým domem čekat černé auto. Bude čekat přesně 10 minut a je jen na Tobě, zda nastoupíš, nebo ne. Tvůj zatím tajemný Devlin.“

Martina se dívala na list a v hlavě se jí honil milión myšlenek. Jak o mě může něco vědět? Co na to řeknou lidé. Vždyť bych přišla o reputaci. Kolik tam bude mužů? Budou tam i jiné ženy? …..


UČITELKA

Seděla za katedrou, pročítala si skripta. Občas zvedla hlavu, aby zkontrolovala pohledem studenty skloněné nad písemkou a luštících příklady, které jim zadala. Jana, tak se slečna jmenovala, byla 25 letá, čerstvě vystudovaná, učící prvním rokem na gymnáziu v nám známém ospalém městě. Měla kratší hnědé vlasy, hnědé oči a její postava byla hezky zaoblená. Na jejím příjemném obličeji se vyjímaly brýle s tenkými obroučkami. Vypadala v nich přísněji, což jí ulehčovalo práci se studenty.
Ale jako v předcházejících případech, v jejím nitru planuly plameny perverze, bolesti a chtíče. Své chutě a fantazie si uspokojovala, jako naše malá prodavačka, na chatu. Zde byla virtuálně trestána výprasky, bičovaná, spoutaná.

Konečně sedí ve sborovně. Podívala se na kopku písemek, které čekaly na opravu a potichu si vzdychla.
Ani nevnímala čas, ale venku se už slunce sklonilo k západu, když odložila poslední opravenou písemku. Protáhla svoje tělo a rozhlédla se po sborovně. Zjistila, že v ní sedí sama a kolegyně již zmizely domů. Pohled zabloudil na třídní knihu u pravé ruky, na které ležela obálka s jejím jménem. Zvláštní bylo, že jméno bylo napsané švabachem, který už dnes snad nikdo nepoužívá. Rychle přemýšlela, kde se zde obálka vzala a vzpomněla si na kolegyni, co jí pokládala a něco přitom říkala, ale byla tak zabraná do oprav, že pořádně neregistrovala její slova. Vzala obálku do ruky a pomalu si jí prohlížela. Byla zapečetěná voskem, v kterém se vyjímal zajímavý ornament, už ho viděla, ale nevěděla si vzpomenout kde. Po chvíli rozmýšlení rozlomila pečeť a vytáhla list.
„ Milá Jano, znám Tvé nejhlubší sny a fantazie. Pozyvám tě do svého domu, kde to o čem jen sníš,se může stát realitou. Jestli v sobě najdeš odvahu a chuť své touhy změnit v realitu, přijď 13. v pátek ve 20:30 hod. do domu v Sněhové ulici č. 20. Přijď přesně. Tvůj zatím záhadný Devlin. “

Jana opřela lokty o stůl a držíce list stále četla dokola ty tři řádky. Její vnitro se rozpálilo nečekaným chtíčem. Rychle zavřela oči a kousla se do rtů. Trošku se tím uklidnila a hlavou jí pomalu začaly probíhat myšlenky. Mám, nebo nemám tam jít? Není to nějaký podvod? Ná pátek jsem stejně neměla nic naplánované.Jak se tam vůbec dostanu?…..