Publikováno s laskavým svolením Madam Antares, mé úžasné Paní.
CRRRRRRRR...
"Ufff... Uááááh... Tak jo. Vstávat a cvičit."
Paní Gita se protáhla a když jsem to udělala také, kousla mě do bradavky.
Alice se mi začala smát.
"Já když vidím tyhle hračky, neudržm se a..." Zakousla se do bradavky Alici.
Ta vyjekla bolestí.
"To abyste si nezáviděly. Nějak tu upadá morálka. Asi s váma pěkně zatočím. Padejte do koupelny!"
Opět nejdřív snídaně pro hosty. Jelikož jsme neměly sjednaný catering, musely jsme udělat nouzovou verzi. Vejce, chleba, máslo, sýr, kyselé okurky a další domácí zásoby.
My jsme se spokojily zbytky ze zásob.
Tentokrát se Dámy začaly scházet později. Dvě celodenní párty jim daly zabrat. I Paní Justa vypadala poněkud... použitě. Zřejmě toho moc nenaspala. Měla kruhy pod očima a vypadala ještě menší než dřív.
Její otrok na tom nebyl lépe.
Dámy se najedly a šly balit. O půl hodiny už první z nich opouštěla v doprovodu svého otroka tvrz.
Všechny však ač unavené slibovaly, že se sem vrátí a doufají že ve stejné sestavě.
Paní Justa se přišla rozloučit jako poslední. Asi si trochu zdřímla, protože vypadala trochu lépe.
Velice vřele nám děkovala za pomoc a nabídla nám nakoupení zásob, abychom nemusely opouštět tvrz.
Paní Gita to uvítala a podala jí nákupní seznam a peníze.
Malá Dáma s velkým otrokem se vrátili chvíli po poledni. Vynosili spoustu zásob, i těch, které jsme si neobjednaly a ohromnou kytici jako poděkování.
Po jejich odjezdu jsme se najedly a šly uklízet.
Pokoje byly tentokrát v pořádku a kobky též. Tato společnost byla velmi příjemná svými způsoby.
Paní Gita byla ale nervózní z toho, co nás čeká. Neměla na nic náladu.
Odsekávala, byla nepříjemná a honila nás jak zduté kozy.
Večer nás nahnala do klece a zamkla.
Všimla jsem si, že si po polštář něco strčila. Byla to pistole. To jsem u ní nikdy neviděla. Ve chvíli, kdy si lehla, se zase zvedla a přišla nás vytáhnout z klece.
"Než se problémy vyřeší, nebudete zamčené. Nechci, abyste byly vydány někomu na milost a nemilost."
Trvalo dlouho, než jsem usnula.
Probudila mě zima. Paní Gita si stáhla přikrývku na sebe. Nasáčkovala jsem se tedy k Alici.
Znovu jsem usnula a vzbudil nás všechny až budík.
Paní Gita tentokrát vylezla z postele jako myška a my až za ní. Na svou postavu se pohybovala jako duch.
Umyly jsme se, Alice uvařila čaj a kávu a já přichystala snídani.
Při rozbalování balíčků v chladničce jsme v obalu jednoho z nich našly peníze, které paní Gita dala Paní Justě na nákup. Paní Gita to komentovala slovy "No jo, když ze státního cecku teče, tak se dojí jak o život!" a peníze strčila do pokladny.
Dopoledne jsme se zabavily sepisováním potřebných oprav a úprav a odpoledne Paní Gita vytáhla karty a hrály jsme až do večera. Spát jsme šly v podivné náladě.
Další ráno bylo ještě horší.
Nálada všech tří byla na bodu mrazu a venku začal padat sníh.
Po snídani se šla Paní Gita podívat z okna nad hlavní branou a vrátila se trochu vyplašená.
"Holky, někdo nás pozoruje. Schovává se asi padesát metrů od brány a má tam i stanoviště kryté maskovací sítí."
Došla si pro pistoli a pro podpažní pouzdro. Byla to malá zbraň jen na šest nábojů, kterou volný propínací svetřík hravě schoval.
"Myslela jsem, že už nikdy nebudu muset tahat zbraň. Ale nedá se svítit."
Po obědě Paní vytáhla sadu stolních her a začaly jsme hrát domino.
Při druhé hře se ozval zvonek.
Paní Gita zbledla. Vzala si zimní bundu, my natáhly svetry a šly za ní k bráně.
Aby to vypadalo jako jindy, otevřela jsem špehýrku já. Byla tam Angela. Tváře měla vpadlé a oči zíraly z velkých temných skvrn, jako má panda.
"Pust nás dovnitř. Dělej!" Vyštěkla tím tónem, jako by měla v nosu dva prsty.
"Vydržte, prosím. Musím se zeptat Paní Gity."
"Tak dělej!"
Paní Gita předvedla divadelní etudu na téma "Příchod drsné Dominy a když jsem se jí zeptala, jestli můžu Paní Angelu pustit dovnitř, naoko mi vynadala, jak můžu být tupá, že to je přeci samozřejmé.
Otevřela jsem vrata a dodávka vjela dovnitř. Vrata jsem opět zavřela, ale závoru jsem nezacvakla do háků, nýbrž položila na ně. Kdokoli, kdo půjde zvenku si vrata snadno otevře.
"Drahá Gito. Prosím, mohli bychom si u tebe na nějaký čas pronajmout dva pokoje?"
"A nebojíš se, že ti tu zase někdo něco ukradne?" Otázala se Paní Gita jedovatě.
"Odpusť mi tu scénu, drahá Gito. Byla jsem ve stresu a dřív jsem mluvila, než myslela. Mrzí mě to.
Zaplatím ti polovinu navíc a příplatek za žrádlo pro otroky!"
To slovo 'žrádlo' ve mně probudilo vztek. I Paní Gitě přelétl po tváři stín. Opanovala se a klidně opáčila:
"Dobře. Pokoj pro vás dva a pět kobek pro otroky?"
"To by bylo úžasné!"
"Na jak dlouho? Víš, mám tu na příští týden zamluvené všechny pokoje."
"Stačí do soboty večera. Pak odjedeme." Usmála se hranatým obličejem a vytáhla svazek bankovek.
Poručila Vezírovi, aby ubytoval otroky a sama začala tahat kufry z auta do pokoje.
S Vezírem jsme zamkli otroky do kobek a šli do recepce.
Paní Gita Angele připomněla, že si tu v sobotu nechala spoustu věcí.
"To jsou jen krámy. Klidně si je nech!" Mávla Angela rukou a zašilhala oknem pod přístřešek, kde byla vidět hromada jejích věcí.
Ubytovali se a asi šli spát. Paní Gita nám vylíčila svůj plán a my se daly do práce. Tajným schodištěm jsme sešli ke kobkám. Otevřeli jsme jednu z nich. Byl tam muž s amputovaným penisem.
Přistoupila jsem k němu. Na papír jsem napsala: CHCEŠ UTÉCT A ŽÍT?
Muži zasvítili oči jako uhlíky. Přikývl.
Nová otázka: CO OSTATNÍ?
Vzal mi tužku a napsal: VŠICHNI CHCEME ŽÍT A POMSTÍT SE!
Vzala jsem si od něj tužku a napsala: ODVEDU VÁS, NEZRADÍŠ?
Zavrtěl hlavou. Vzal si ode mě tužku, napsal na papír pár slov a ukázal směrem k vedlejší kobce.
Potichu jsme tam přešli.
Otrok vzbudil svého kolegu a ucpal mu dlaní ústa. Dal mu před oči papír.
Ležící muž si ho přečetl a kývl.
Tak jsme obešli ještě tři kobky.
Tajným schodištěm jsem je vyvedla do jídelny a přes ni do jednoho z pokojů, které ještě nebyly dokončené. Byly tam už pro ně připravené postele.
Tiše jsem jim vysvětlila, že je v místnosti zamknu, ale mají tu jídlo a čaj a nesmí dělat hluk. Všichni slíbili, že udělají vše co řeknu.
Zavřela jsem dveře a zamkla.
Proběhla jsem zpět do naší kuchyně a tiše řekl Paní Gitě, že koťata už spí. To bylo smluvené heslo.
Paní Gita se usmála, vzdychla si a vstala. "Jdeme na ně."
Došly jsme k pokoji, kde bydlela Angela.
Paní Gita zaklepala na dveře. "Angelo, jsi tam?"
Ozvalo se brblání a a Angela otevřela dveře. "Co... Co se děje?" Zívla rozespale.
"Některý z tvých otroků má nějaký problém. Hýká a naříká. Měla bych asi zavolat doktora." Vyhrkla na ni Paní Gita.
"Sakra! Vezíre, co jsi jim udělal?"
"Nic, Vaše Výsosti. jen jsem je zavřel."
"Musíme se na ně jít podívat! Kdyžtak..." Významně se na Vezíra podívala. Ten kývl.
Sešli jsme ke kobkám. Bylo tam mrtvé ticho.
"Třeba je po něm." Nadhodil Vezír.
"Podíváme se." Řekla Angela a poručila mi ať otevřu dveře od jedné z kobek.
Otevřela jsem a Angela udělala krok dovnitř. Zmuchlaná deka ji zmátla a já za ní rychle zabouchla dveře.
V tu chvíli mi záda skočil Vezír.
Svřel mi hrudník a začal mi čelem tlouct do týla.
Upadli jsme na zem. Snažila jsem se vyprostit, ale nešlo to. Dechu mi ubývalo a před očima mi začal někdo zkoušet barevnou hudbu. Pak se ozvalo křápnutí a stisk povolil.
Paní Gita ho totiž praštila pistolí do hlavy.
Vyprostila jsem se s pomocí Paní Gity z pracek Vezíra a spoutala ho podanými klepety.
Společně jsme ho dotáhly do vedlejší kobky a zavřely.
Z Angeliny kobky se ozývalo ječení, křik a sliby té nejhorší pomsty.
Vyšly jsme do sálu. Sedly jsme si na křesla a Paní Gita si utřela orosené čelo.
"Uf. To byla makačka. Nezlomil ti něco?"
Odpověděla jsem že ne a zaslechla dupot těžkých bot.
Do sálu vběhla Alice, za ní obr v uniformě a Paní Justa také v uniformě. Za nimi běželo několik mužů v kuklách a se zbraněmi v rukou.
Zastavili se před námi.
Obr vydával rozkazy v nějaké cizí řeči
Paní Justa přišla k nám.
"Kde jsou?"
"Ti dva dole v kobkách a těch pět jsme zamkli do pokojíku."
Paní Justa něco řekla obrovi, ten ukázal na čtyři muže a sešli dolů. Za pár minut už vycházeli ven a vedli oba výtečníky.
Angela sebou cloumala a ječela, že ještě budou litovat, protože má velmi vlivné známé.
Paní Gita se pomalu zvedla z křesla.
"Jestli myslíš doktorku, tak ta už pár dní svými vnitřnostmi zdobí zbytky jednoho horského bunkru."
Angela zvadla a přestala křičet.
Vezír byl ještě napůl v limbu a dva muži ho táhli jak chcíplého kocoura.
Odvedli jsme obra a Paní Justu k pokojíku. Podívali se škvírkou dovnitř a kývli.
Odstoupili jsme a dovnitř vešel tým záchranářů. Odvedli už bývalé otroky z pokoje. Paní Justa a obr nás požádali, ať počkáme v sále a šli za nimi.
Seděly jsme v sále a čekaly.
Netrvalo dlouho a Paní Justa i obr se vrátili.
Sedli si k nám a objasnili nám kdo byla Angela a doktorka.
Dvě sestry, které se živily obchodem s otroky a taky s orgány.
"No nazdar! To jsme mohly dopadnout dost blbě." Vzdychla si Paní Gita.
"No, mohly. Ale teď už je to za vámi.
Jen by mě zajímalo, kdo vymazal otrokům čipy. No, to už se asi nikdy nedozvíme..." A šibalsky na Alici mrkla.
Obr sáhl do kapsy a podal Paní Gitě obálku.
"Předejte prosí tohle vašemu příteli Rudolfovi. Už se nemusí ničeho bát."
Paní Gita poděkovala a slíbila předání.
Paní Justa i obr vstali a Paní Justa jakoby si na něco vzpomněla.
"Dovolte, abychom se vám představili. Představuji vám majora Frederika a já jsem seržant Justina."
Pak seržant Justina vzala ze zdi bičík, lehce jím švihla majora do zad a ukázala na nás. Major políbil ruku Paní Gitě a Alici, mě rukou potřásl tak, že mi ji div neutrhl a neumělou češtinou nám poděkoval.
Pak ho seržant Justina švihla znovu a ukázala na svá bagančata. Major si klekl a obě políbil. Justina se rozloučila a vyšla ze sálu. Major ji následoval po čtyřech.
Podívaly jsme se na sebe. Paní Gita prohlásila, že se jdeme opít a nabrala kurz do kuchyně.
Já vyběhla ven, ale už jsem viděla jen zadek zeleného náklaďáku vyjíždějícího ven z brány.
Zavřela jsem bránu a šla si s požehnáním mé úžasné Paní také vypláchnout mozek.
CRRRRRRRR...
"Ufff... Uááááh... Tak jo. Vstávat a cvičit."
Paní Gita se protáhla a když jsem to udělala také, kousla mě do bradavky.
Alice se mi začala smát.
"Já když vidím tyhle hračky, neudržm se a..." Zakousla se do bradavky Alici.
Ta vyjekla bolestí.
"To abyste si nezáviděly. Nějak tu upadá morálka. Asi s váma pěkně zatočím. Padejte do koupelny!"
Opět nejdřív snídaně pro hosty. Jelikož jsme neměly sjednaný catering, musely jsme udělat nouzovou verzi. Vejce, chleba, máslo, sýr, kyselé okurky a další domácí zásoby.
My jsme se spokojily zbytky ze zásob.
Tentokrát se Dámy začaly scházet později. Dvě celodenní párty jim daly zabrat. I Paní Justa vypadala poněkud... použitě. Zřejmě toho moc nenaspala. Měla kruhy pod očima a vypadala ještě menší než dřív.
Její otrok na tom nebyl lépe.
Dámy se najedly a šly balit. O půl hodiny už první z nich opouštěla v doprovodu svého otroka tvrz.
Všechny však ač unavené slibovaly, že se sem vrátí a doufají že ve stejné sestavě.
Paní Justa se přišla rozloučit jako poslední. Asi si trochu zdřímla, protože vypadala trochu lépe.
Velice vřele nám děkovala za pomoc a nabídla nám nakoupení zásob, abychom nemusely opouštět tvrz.
Paní Gita to uvítala a podala jí nákupní seznam a peníze.
Malá Dáma s velkým otrokem se vrátili chvíli po poledni. Vynosili spoustu zásob, i těch, které jsme si neobjednaly a ohromnou kytici jako poděkování.
Po jejich odjezdu jsme se najedly a šly uklízet.
Pokoje byly tentokrát v pořádku a kobky též. Tato společnost byla velmi příjemná svými způsoby.
Paní Gita byla ale nervózní z toho, co nás čeká. Neměla na nic náladu.
Odsekávala, byla nepříjemná a honila nás jak zduté kozy.
Večer nás nahnala do klece a zamkla.
Všimla jsem si, že si po polštář něco strčila. Byla to pistole. To jsem u ní nikdy neviděla. Ve chvíli, kdy si lehla, se zase zvedla a přišla nás vytáhnout z klece.
"Než se problémy vyřeší, nebudete zamčené. Nechci, abyste byly vydány někomu na milost a nemilost."
Trvalo dlouho, než jsem usnula.
Probudila mě zima. Paní Gita si stáhla přikrývku na sebe. Nasáčkovala jsem se tedy k Alici.
Znovu jsem usnula a vzbudil nás všechny až budík.
Paní Gita tentokrát vylezla z postele jako myška a my až za ní. Na svou postavu se pohybovala jako duch.
Umyly jsme se, Alice uvařila čaj a kávu a já přichystala snídani.
Při rozbalování balíčků v chladničce jsme v obalu jednoho z nich našly peníze, které paní Gita dala Paní Justě na nákup. Paní Gita to komentovala slovy "No jo, když ze státního cecku teče, tak se dojí jak o život!" a peníze strčila do pokladny.
Dopoledne jsme se zabavily sepisováním potřebných oprav a úprav a odpoledne Paní Gita vytáhla karty a hrály jsme až do večera. Spát jsme šly v podivné náladě.
Další ráno bylo ještě horší.
Nálada všech tří byla na bodu mrazu a venku začal padat sníh.
Po snídani se šla Paní Gita podívat z okna nad hlavní branou a vrátila se trochu vyplašená.
"Holky, někdo nás pozoruje. Schovává se asi padesát metrů od brány a má tam i stanoviště kryté maskovací sítí."
Došla si pro pistoli a pro podpažní pouzdro. Byla to malá zbraň jen na šest nábojů, kterou volný propínací svetřík hravě schoval.
"Myslela jsem, že už nikdy nebudu muset tahat zbraň. Ale nedá se svítit."
Po obědě Paní vytáhla sadu stolních her a začaly jsme hrát domino.
Při druhé hře se ozval zvonek.
Paní Gita zbledla. Vzala si zimní bundu, my natáhly svetry a šly za ní k bráně.
Aby to vypadalo jako jindy, otevřela jsem špehýrku já. Byla tam Angela. Tváře měla vpadlé a oči zíraly z velkých temných skvrn, jako má panda.
"Pust nás dovnitř. Dělej!" Vyštěkla tím tónem, jako by měla v nosu dva prsty.
"Vydržte, prosím. Musím se zeptat Paní Gity."
"Tak dělej!"
Paní Gita předvedla divadelní etudu na téma "Příchod drsné Dominy a když jsem se jí zeptala, jestli můžu Paní Angelu pustit dovnitř, naoko mi vynadala, jak můžu být tupá, že to je přeci samozřejmé.
Otevřela jsem vrata a dodávka vjela dovnitř. Vrata jsem opět zavřela, ale závoru jsem nezacvakla do háků, nýbrž položila na ně. Kdokoli, kdo půjde zvenku si vrata snadno otevře.
"Drahá Gito. Prosím, mohli bychom si u tebe na nějaký čas pronajmout dva pokoje?"
"A nebojíš se, že ti tu zase někdo něco ukradne?" Otázala se Paní Gita jedovatě.
"Odpusť mi tu scénu, drahá Gito. Byla jsem ve stresu a dřív jsem mluvila, než myslela. Mrzí mě to.
Zaplatím ti polovinu navíc a příplatek za žrádlo pro otroky!"
To slovo 'žrádlo' ve mně probudilo vztek. I Paní Gitě přelétl po tváři stín. Opanovala se a klidně opáčila:
"Dobře. Pokoj pro vás dva a pět kobek pro otroky?"
"To by bylo úžasné!"
"Na jak dlouho? Víš, mám tu na příští týden zamluvené všechny pokoje."
"Stačí do soboty večera. Pak odjedeme." Usmála se hranatým obličejem a vytáhla svazek bankovek.
Poručila Vezírovi, aby ubytoval otroky a sama začala tahat kufry z auta do pokoje.
S Vezírem jsme zamkli otroky do kobek a šli do recepce.
Paní Gita Angele připomněla, že si tu v sobotu nechala spoustu věcí.
"To jsou jen krámy. Klidně si je nech!" Mávla Angela rukou a zašilhala oknem pod přístřešek, kde byla vidět hromada jejích věcí.
Ubytovali se a asi šli spát. Paní Gita nám vylíčila svůj plán a my se daly do práce. Tajným schodištěm jsme sešli ke kobkám. Otevřeli jsme jednu z nich. Byl tam muž s amputovaným penisem.
Přistoupila jsem k němu. Na papír jsem napsala: CHCEŠ UTÉCT A ŽÍT?
Muži zasvítili oči jako uhlíky. Přikývl.
Nová otázka: CO OSTATNÍ?
Vzal mi tužku a napsal: VŠICHNI CHCEME ŽÍT A POMSTÍT SE!
Vzala jsem si od něj tužku a napsala: ODVEDU VÁS, NEZRADÍŠ?
Zavrtěl hlavou. Vzal si ode mě tužku, napsal na papír pár slov a ukázal směrem k vedlejší kobce.
Potichu jsme tam přešli.
Otrok vzbudil svého kolegu a ucpal mu dlaní ústa. Dal mu před oči papír.
Ležící muž si ho přečetl a kývl.
Tak jsme obešli ještě tři kobky.
Tajným schodištěm jsem je vyvedla do jídelny a přes ni do jednoho z pokojů, které ještě nebyly dokončené. Byly tam už pro ně připravené postele.
Tiše jsem jim vysvětlila, že je v místnosti zamknu, ale mají tu jídlo a čaj a nesmí dělat hluk. Všichni slíbili, že udělají vše co řeknu.
Zavřela jsem dveře a zamkla.
Proběhla jsem zpět do naší kuchyně a tiše řekl Paní Gitě, že koťata už spí. To bylo smluvené heslo.
Paní Gita se usmála, vzdychla si a vstala. "Jdeme na ně."
Došly jsme k pokoji, kde bydlela Angela.
Paní Gita zaklepala na dveře. "Angelo, jsi tam?"
Ozvalo se brblání a a Angela otevřela dveře. "Co... Co se děje?" Zívla rozespale.
"Některý z tvých otroků má nějaký problém. Hýká a naříká. Měla bych asi zavolat doktora." Vyhrkla na ni Paní Gita.
"Sakra! Vezíre, co jsi jim udělal?"
"Nic, Vaše Výsosti. jen jsem je zavřel."
"Musíme se na ně jít podívat! Kdyžtak..." Významně se na Vezíra podívala. Ten kývl.
Sešli jsme ke kobkám. Bylo tam mrtvé ticho.
"Třeba je po něm." Nadhodil Vezír.
"Podíváme se." Řekla Angela a poručila mi ať otevřu dveře od jedné z kobek.
Otevřela jsem a Angela udělala krok dovnitř. Zmuchlaná deka ji zmátla a já za ní rychle zabouchla dveře.
V tu chvíli mi záda skočil Vezír.
Svřel mi hrudník a začal mi čelem tlouct do týla.
Upadli jsme na zem. Snažila jsem se vyprostit, ale nešlo to. Dechu mi ubývalo a před očima mi začal někdo zkoušet barevnou hudbu. Pak se ozvalo křápnutí a stisk povolil.
Paní Gita ho totiž praštila pistolí do hlavy.
Vyprostila jsem se s pomocí Paní Gity z pracek Vezíra a spoutala ho podanými klepety.
Společně jsme ho dotáhly do vedlejší kobky a zavřely.
Z Angeliny kobky se ozývalo ječení, křik a sliby té nejhorší pomsty.
Vyšly jsme do sálu. Sedly jsme si na křesla a Paní Gita si utřela orosené čelo.
"Uf. To byla makačka. Nezlomil ti něco?"
Odpověděla jsem že ne a zaslechla dupot těžkých bot.
Do sálu vběhla Alice, za ní obr v uniformě a Paní Justa také v uniformě. Za nimi běželo několik mužů v kuklách a se zbraněmi v rukou.
Zastavili se před námi.
Obr vydával rozkazy v nějaké cizí řeči
Paní Justa přišla k nám.
"Kde jsou?"
"Ti dva dole v kobkách a těch pět jsme zamkli do pokojíku."
Paní Justa něco řekla obrovi, ten ukázal na čtyři muže a sešli dolů. Za pár minut už vycházeli ven a vedli oba výtečníky.
Angela sebou cloumala a ječela, že ještě budou litovat, protože má velmi vlivné známé.
Paní Gita se pomalu zvedla z křesla.
"Jestli myslíš doktorku, tak ta už pár dní svými vnitřnostmi zdobí zbytky jednoho horského bunkru."
Angela zvadla a přestala křičet.
Vezír byl ještě napůl v limbu a dva muži ho táhli jak chcíplého kocoura.
Odvedli jsme obra a Paní Justu k pokojíku. Podívali se škvírkou dovnitř a kývli.
Odstoupili jsme a dovnitř vešel tým záchranářů. Odvedli už bývalé otroky z pokoje. Paní Justa a obr nás požádali, ať počkáme v sále a šli za nimi.
Seděly jsme v sále a čekaly.
Netrvalo dlouho a Paní Justa i obr se vrátili.
Sedli si k nám a objasnili nám kdo byla Angela a doktorka.
Dvě sestry, které se živily obchodem s otroky a taky s orgány.
"No nazdar! To jsme mohly dopadnout dost blbě." Vzdychla si Paní Gita.
"No, mohly. Ale teď už je to za vámi.
Jen by mě zajímalo, kdo vymazal otrokům čipy. No, to už se asi nikdy nedozvíme..." A šibalsky na Alici mrkla.
Obr sáhl do kapsy a podal Paní Gitě obálku.
"Předejte prosí tohle vašemu příteli Rudolfovi. Už se nemusí ničeho bát."
Paní Gita poděkovala a slíbila předání.
Paní Justa i obr vstali a Paní Justa jakoby si na něco vzpomněla.
"Dovolte, abychom se vám představili. Představuji vám majora Frederika a já jsem seržant Justina."
Pak seržant Justina vzala ze zdi bičík, lehce jím švihla majora do zad a ukázala na nás. Major políbil ruku Paní Gitě a Alici, mě rukou potřásl tak, že mi ji div neutrhl a neumělou češtinou nám poděkoval.
Pak ho seržant Justina švihla znovu a ukázala na svá bagančata. Major si klekl a obě políbil. Justina se rozloučila a vyšla ze sálu. Major ji následoval po čtyřech.
Podívaly jsme se na sebe. Paní Gita prohlásila, že se jdeme opít a nabrala kurz do kuchyně.
Já vyběhla ven, ale už jsem viděla jen zadek zeleného náklaďáku vyjíždějícího ven z brány.
Zavřela jsem bránu a šla si s požehnáním mé úžasné Paní také vypláchnout mozek.
