Publikováno s laskavým svolením Madam Antares, mé úžasné Paní.
Vylétl jsem ze spánku rovnou do šoku.
Seskočil jsem z postele, ale nohy mě neunesly a já sebou praštil i s řádným zařváním na podlahu.
V tu chvíli se mi udělalo zle. Moje tělo se roztřáslo a před oči mi nějaká magická síla nastavila špinavé sklo.
Jako zdáli jsem zaslechl hlas: "Ježišmarjá. Ten blázen! Musíme ho zvednout zpátky!" Byl to hlas ženský, ale nepatřil Paní Gitě a ani Alici.
Alice! Kde je Alice?!
Nějaké ruce mě převracejí a já jen křičím "Kde je Alice?!!!"
"Klid, Dášeňko. Bude v pořádku. Ještě spí." To byl hlas Paní Gity.
Začínal jsem pomalu vidět. Paní Gita se skláněla nade mnou a vedle ní stála Paní Jil.
Těžko se mi dýchalo. Měl jsem pocit, jako by mi někdo vybral všechny vnitřnosti z břicha a nechal tam jen prázdnotu a bolest. Také se odtamtud ozývaly nepěkné zvuky.
Uvědomil jsem si sám sebe. Kde jsem, kdo jsem.
"Paní Gito, omlouvám se, že vám nemohu být k službám." Vyšlo mi ze suchých úst.
"Ty jsi můj úžasnej blbeček, viď!" Usmála se Paní Gita a zvedla mě řeznickým chvatem ze země jak hovězí kýtu.
Položila mě zpět na postel a přikryla. Uslyšel jsem vedle sebe pravidelný dech. Podíval jsem se a tam ležela Alice. Spala klidně a na štíhlém krku jí pravidelně pulzovala tepna. Na krku... Nemá obojek! Sáhl jsem si na krk. Také jsem ho neměl. Podíval jsem se na Paní Gitu. Usmála se.
"Teď jsi obyčejný marůdek. Až se dáš dohromady, dostaneš obojek a pořádně do těla! Slibuju!
"Děkuji, Paní Gito. Jak dlouho tu ležím?"
"Čtvrtý den. Dostali jste oba strašně zabrat. Byl tu doktor a ten vás zachránil. Ta bestie vás asi chtěla zabít."
"Řekl jsem jí, že je zrůda." Přiznal jsem se. "Asi jsem neměl."
"Vím. Byla se mě zeptat, jestli za tu urážku může udělat dočasně zrůdičku z tebe."
"Ta svině!" Ozvalo se vedle mě tiše. Otočil jsem hlavu. Alice měla otevřené oči a rty se jí chvěly.
"Co bylo napsáno na těch sáčcích s rozrokem?" Otázala se.
Paní Jil odběhla a vrátila se s jedním z nich. Podala ho Alici. Ta si přečetla etiketu a stiskla pevně rty. Obrátila oči ke mně.
"Ty můj statečný a hrdý troubelínku. Teď budeš trpět za svou statečnost a hubatost. Tohle je hormonální přípravek pro podporu růstu prsní tkáně. Koňská dávka..."
Svět najednou ztratil barvy. Po díval jsem se do těch krásných očí a uvědomil si, že za ten pohled bych to udělal znova. Možná...
Sprostě jsem si ulevil.
Paní Gita si ke mně sedla a polohlasem řekla: "Nepřemýšlej nad blbostma. Musíte se oba najíst. Ale jen po malých dávkách. Já chci zdravý pár otroků, který něco vydrží."
Kývl jsem hlavou. "Ano, Paní Gito. Musím zesílit. Pak utéct, najít tu svini a zakroutit jí krkem! I kdyby to byl konec mě samého!"
"Nemusíš utíkat. Kdyby byla ještě naživu, jela bych s tebou."
"Jak to? Byla na živu? Ona není?"
"Ne." Paní Gita vstala a na cvíli odešla. Vrátila se s Německými novinami.
Podala je Alici.
"Přečti to svému hrdinovi sama, Alice."
Alice vzala noviny a nahlas překládala. "Neštěstí v horském bunkru. Včera došlo k výbuchu v bunkru z druhé světové války. Návštěvníci zřejmě omylem spustili nástražné zařízení. V obětech byly podle části nalezených dokladů identifikovány: Doktorka Gerda ..., a dva místní průvodci."
Třeštil jsem oči střídavě na Alici a na Paní Gitu.
"Jak to?"
"Kdo chce moc, nemá nic. Dala jsem jí adresu na majitele bunkru o kus dál. Ale asi chtěla větší, do kterého nikdo nechodí, protože se ví o jeho zaminované části."
"A co ten její otrok? Tentam nebyl?"
"Tssss. Pěkný otrok!" Odtušila Alice. Najednou si vzpomněla.
"Něco mi strčil do ruky, když odcházel! Kde to je?"
"Jestli myslíš ten kus papíru, tak je na nočním stolku." Ozvala se Paní Jil.
"Vypadl ti z ruky, když jsme tě ukládaly na postel."
Alice se s námahou převalila a chňapla po papíru. Převrátila se zpět a začetla se do něj. Pak se obrátila na Paní Gitu.
"Paní Gito. Mohla byste prosím zajít do pokoje kde doktorka bydlela a podívat se pod postel?"
"Určitě! Ale až se oba najíte!" Odvětila jí Paní a přinesla sladkou kaši. Já dostal pět lžic a Alice taky pět. Víc Paní nedovolila.
Odnesla kaši, aby nás nedráždila a za chvíli se vrátila s malým kufříkem.
Otevřela ho a uvnitř byl malý monitor, klávesnice a jakási tyčka na kabelu.
"Co to je?" zeptala se Paní Jil.
"To je počítač na programování čipů. Dá se tím i čip přečíst."
Zapla spínač a obrazovka se rozsvítila.
Alice odhrnula přikrývku a tyčku si položila na přirození. Na obrazovce se objevily údaje a Alice je četla a překládala.
"Uprchlý pokusný subjekt
Věk: 25 let
Váha: 58 kg
Pohlaví ženské, kastrace provedena při aplikaci čipu.
Status: Nebezpečný subjekt
Poznámka: Při objevení odchytit a předat k odbornému zneškodnění na adresu...
Ta zasraná svině. Kastrace provedena..."
Podíval jsem se jí do očí zalitých slzami.
"Jak se provádí kastrace?" Optal jsem se.
"Takovou dlouhou jehlou na malé injekční stříkačce. Je to druh chemické kastrace." Fňukla a stiskla rty.
"Tak buď klidná. Tu nepoužila. Bude se válet někde ve velké koupelně na zemi. Zahodila ji vzteky když jsem jí řekl, že je zrůda."
Zírala na mně jako na Ježíška a Mikuláše zároveň.
"Ty..." Rozbrečela se naplno.
Po chvilce se uklidnila a vrazila tyčku mezi nohy mně.
Znovu se začetla do obrazovky.
"Hmmm...
Uprchlý pokusný subjekt
Věk: 21 let
Váha: 85 kg
Pohlaví mužské.
Aplikován ...
Do každého...
Při dopadení předat k odbornému zneškodnění.
Přímá likvidace možná."
Paní Gita se na nás oba podívala.
"Omlouvám se vám oběma. Netušila jsem, že je to taková bestie."
Alice mávla rukou a prohlásila, že zatím aspoň přepíše obsah čipů.
Něco začala psát na obrazovku. Pak mi vrazila tyčku opět do klína a stiskla zelené tlačítko.
Na obrazovce se objevil zelený nápis.
Potom totéž udělala u sebe.
"Tak. A jsme oba na help listu. Když nás někdo odhalí, má slíbenu odměnu, když nám pomůže."
Paní Gita se rozesmála. "No, to je tedy něco."
"A co čubka? Dá se zjistit, co tam má on?" Zeptala se Paní Jil.
"Přiveďte ho." Kývla hlavou Alice.
Za chvíli už četla čubčí čip:
"Subjekt patřící Jil ...
Při náhodném odchytu vrátit majitelce.
Poškození se trestá!
Adresa majitelky ..."
Paní Jil se zasmála.
Něco pošeptala Alici do ouška. Ta pokrčila rameny a vypla přístroj.
Čubka zesinal.
"To mi tam zůstane napořád?"
"Ano, čubko. S tím už budeš muset žít napořád. A já každý tvůj pokus o nepravost potrestám!"
Čubka si klekl a sepjal ruce.
"Paní Jil. Má úžasná Paní Jil. Prosím o potrestání za myšlenku na vzdor!"
"Uvidíme. Teď mazej do kuchyně pro kaši. Naši marodi potřebují zase pár lžic."
Čubka byl zpět snad dřív než odešel.
Opět jsme oba dostali po pěti lžících a Alice to komentovala popěvkem: "Po pěti, po pěti, lžících kaše dostati... Ehmm... Je to výrazně lepší než držet pět na každé prso!" Mrkla na mě a rozesmála se, když viděla můj rozpačitý obličej.
"Tak! Poklábosili jsme a vy musíte tvrdě spát, abyste mohli tvrdě makat pro tvr... MILOVANOU PANÍ!!!
Paní Gita mávla rukou a vyhnala všechny z pokoje. Zhasla za sebou a zavřela dveře.
Mou ruku chytla drobná dívčí ručka.
Usnul jsem za chvíli s hořkým pocitem, že se můj život radikálně změní.
Vylétl jsem ze spánku rovnou do šoku.
Seskočil jsem z postele, ale nohy mě neunesly a já sebou praštil i s řádným zařváním na podlahu.
V tu chvíli se mi udělalo zle. Moje tělo se roztřáslo a před oči mi nějaká magická síla nastavila špinavé sklo.
Jako zdáli jsem zaslechl hlas: "Ježišmarjá. Ten blázen! Musíme ho zvednout zpátky!" Byl to hlas ženský, ale nepatřil Paní Gitě a ani Alici.
Alice! Kde je Alice?!
Nějaké ruce mě převracejí a já jen křičím "Kde je Alice?!!!"
"Klid, Dášeňko. Bude v pořádku. Ještě spí." To byl hlas Paní Gity.
Začínal jsem pomalu vidět. Paní Gita se skláněla nade mnou a vedle ní stála Paní Jil.
Těžko se mi dýchalo. Měl jsem pocit, jako by mi někdo vybral všechny vnitřnosti z břicha a nechal tam jen prázdnotu a bolest. Také se odtamtud ozývaly nepěkné zvuky.
Uvědomil jsem si sám sebe. Kde jsem, kdo jsem.
"Paní Gito, omlouvám se, že vám nemohu být k službám." Vyšlo mi ze suchých úst.
"Ty jsi můj úžasnej blbeček, viď!" Usmála se Paní Gita a zvedla mě řeznickým chvatem ze země jak hovězí kýtu.
Položila mě zpět na postel a přikryla. Uslyšel jsem vedle sebe pravidelný dech. Podíval jsem se a tam ležela Alice. Spala klidně a na štíhlém krku jí pravidelně pulzovala tepna. Na krku... Nemá obojek! Sáhl jsem si na krk. Také jsem ho neměl. Podíval jsem se na Paní Gitu. Usmála se.
"Teď jsi obyčejný marůdek. Až se dáš dohromady, dostaneš obojek a pořádně do těla! Slibuju!
"Děkuji, Paní Gito. Jak dlouho tu ležím?"
"Čtvrtý den. Dostali jste oba strašně zabrat. Byl tu doktor a ten vás zachránil. Ta bestie vás asi chtěla zabít."
"Řekl jsem jí, že je zrůda." Přiznal jsem se. "Asi jsem neměl."
"Vím. Byla se mě zeptat, jestli za tu urážku může udělat dočasně zrůdičku z tebe."
"Ta svině!" Ozvalo se vedle mě tiše. Otočil jsem hlavu. Alice měla otevřené oči a rty se jí chvěly.
"Co bylo napsáno na těch sáčcích s rozrokem?" Otázala se.
Paní Jil odběhla a vrátila se s jedním z nich. Podala ho Alici. Ta si přečetla etiketu a stiskla pevně rty. Obrátila oči ke mně.
"Ty můj statečný a hrdý troubelínku. Teď budeš trpět za svou statečnost a hubatost. Tohle je hormonální přípravek pro podporu růstu prsní tkáně. Koňská dávka..."
Svět najednou ztratil barvy. Po díval jsem se do těch krásných očí a uvědomil si, že za ten pohled bych to udělal znova. Možná...
Sprostě jsem si ulevil.
Paní Gita si ke mně sedla a polohlasem řekla: "Nepřemýšlej nad blbostma. Musíte se oba najíst. Ale jen po malých dávkách. Já chci zdravý pár otroků, který něco vydrží."
Kývl jsem hlavou. "Ano, Paní Gito. Musím zesílit. Pak utéct, najít tu svini a zakroutit jí krkem! I kdyby to byl konec mě samého!"
"Nemusíš utíkat. Kdyby byla ještě naživu, jela bych s tebou."
"Jak to? Byla na živu? Ona není?"
"Ne." Paní Gita vstala a na cvíli odešla. Vrátila se s Německými novinami.
Podala je Alici.
"Přečti to svému hrdinovi sama, Alice."
Alice vzala noviny a nahlas překládala. "Neštěstí v horském bunkru. Včera došlo k výbuchu v bunkru z druhé světové války. Návštěvníci zřejmě omylem spustili nástražné zařízení. V obětech byly podle části nalezených dokladů identifikovány: Doktorka Gerda ..., a dva místní průvodci."
Třeštil jsem oči střídavě na Alici a na Paní Gitu.
"Jak to?"
"Kdo chce moc, nemá nic. Dala jsem jí adresu na majitele bunkru o kus dál. Ale asi chtěla větší, do kterého nikdo nechodí, protože se ví o jeho zaminované části."
"A co ten její otrok? Tentam nebyl?"
"Tssss. Pěkný otrok!" Odtušila Alice. Najednou si vzpomněla.
"Něco mi strčil do ruky, když odcházel! Kde to je?"
"Jestli myslíš ten kus papíru, tak je na nočním stolku." Ozvala se Paní Jil.
"Vypadl ti z ruky, když jsme tě ukládaly na postel."
Alice se s námahou převalila a chňapla po papíru. Převrátila se zpět a začetla se do něj. Pak se obrátila na Paní Gitu.
"Paní Gito. Mohla byste prosím zajít do pokoje kde doktorka bydlela a podívat se pod postel?"
"Určitě! Ale až se oba najíte!" Odvětila jí Paní a přinesla sladkou kaši. Já dostal pět lžic a Alice taky pět. Víc Paní nedovolila.
Odnesla kaši, aby nás nedráždila a za chvíli se vrátila s malým kufříkem.
Otevřela ho a uvnitř byl malý monitor, klávesnice a jakási tyčka na kabelu.
"Co to je?" zeptala se Paní Jil.
"To je počítač na programování čipů. Dá se tím i čip přečíst."
Zapla spínač a obrazovka se rozsvítila.
Alice odhrnula přikrývku a tyčku si položila na přirození. Na obrazovce se objevily údaje a Alice je četla a překládala.
"Uprchlý pokusný subjekt
Věk: 25 let
Váha: 58 kg
Pohlaví ženské, kastrace provedena při aplikaci čipu.
Status: Nebezpečný subjekt
Poznámka: Při objevení odchytit a předat k odbornému zneškodnění na adresu...
Ta zasraná svině. Kastrace provedena..."
Podíval jsem se jí do očí zalitých slzami.
"Jak se provádí kastrace?" Optal jsem se.
"Takovou dlouhou jehlou na malé injekční stříkačce. Je to druh chemické kastrace." Fňukla a stiskla rty.
"Tak buď klidná. Tu nepoužila. Bude se válet někde ve velké koupelně na zemi. Zahodila ji vzteky když jsem jí řekl, že je zrůda."
Zírala na mně jako na Ježíška a Mikuláše zároveň.
"Ty..." Rozbrečela se naplno.
Po chvilce se uklidnila a vrazila tyčku mezi nohy mně.
Znovu se začetla do obrazovky.
"Hmmm...
Uprchlý pokusný subjekt
Věk: 21 let
Váha: 85 kg
Pohlaví mužské.
Aplikován ...
Do každého...
Při dopadení předat k odbornému zneškodnění.
Přímá likvidace možná."
Paní Gita se na nás oba podívala.
"Omlouvám se vám oběma. Netušila jsem, že je to taková bestie."
Alice mávla rukou a prohlásila, že zatím aspoň přepíše obsah čipů.
Něco začala psát na obrazovku. Pak mi vrazila tyčku opět do klína a stiskla zelené tlačítko.
Na obrazovce se objevil zelený nápis.
Potom totéž udělala u sebe.
"Tak. A jsme oba na help listu. Když nás někdo odhalí, má slíbenu odměnu, když nám pomůže."
Paní Gita se rozesmála. "No, to je tedy něco."
"A co čubka? Dá se zjistit, co tam má on?" Zeptala se Paní Jil.
"Přiveďte ho." Kývla hlavou Alice.
Za chvíli už četla čubčí čip:
"Subjekt patřící Jil ...
Při náhodném odchytu vrátit majitelce.
Poškození se trestá!
Adresa majitelky ..."
Paní Jil se zasmála.
Něco pošeptala Alici do ouška. Ta pokrčila rameny a vypla přístroj.
Čubka zesinal.
"To mi tam zůstane napořád?"
"Ano, čubko. S tím už budeš muset žít napořád. A já každý tvůj pokus o nepravost potrestám!"
Čubka si klekl a sepjal ruce.
"Paní Jil. Má úžasná Paní Jil. Prosím o potrestání za myšlenku na vzdor!"
"Uvidíme. Teď mazej do kuchyně pro kaši. Naši marodi potřebují zase pár lžic."
Čubka byl zpět snad dřív než odešel.
Opět jsme oba dostali po pěti lžících a Alice to komentovala popěvkem: "Po pěti, po pěti, lžících kaše dostati... Ehmm... Je to výrazně lepší než držet pět na každé prso!" Mrkla na mě a rozesmála se, když viděla můj rozpačitý obličej.
"Tak! Poklábosili jsme a vy musíte tvrdě spát, abyste mohli tvrdě makat pro tvr... MILOVANOU PANÍ!!!
Paní Gita mávla rukou a vyhnala všechny z pokoje. Zhasla za sebou a zavřela dveře.
Mou ruku chytla drobná dívčí ručka.
Usnul jsem za chvíli s hořkým pocitem, že se můj život radikálně změní.
