Publikováno s laskavým svolením Madam Antares, mé úžasné Paní.
Chvíli bylo ticho. Pak jsem zaslechl tiché vzlykání. Posadil jsem se a posunul se směrem k dívce. Položil jsem jí ruku na bok.
Ucítil jsem její ruku na své. Stáhla si ji na břicho a stiskla.
"Potřebuješ něco? Jak ti mám pomoct?" Zeptal jsem se.
Zhluboka se nadechla a tiše zašeptala: "Děkuju, ale nechci nic. Nech mě být. Dnes jsem měla snad nejhorší den. Spi. Myslím, že zítra bude taky těžký den."
"Jak to víš?"
"Znám Doktorku několik let. Někdy Ti o ní povím víc. Teď mě už nech být."
Pustila mou ruku a trochu se schoulila.
Odpíďalkoval jsem se tedy zpět na druhý konec klece. Bolely mě koule, zadek a hlava z přemýšlení. Nakonec jsem usnul.
Probudil jsem se bolestí. Noční erekce. Moje tělo intuitivně přitáhlo kolena nahoru. Bohužel se kolena střetla se stehny dívky.
"Auuu! Co děláš?!" Vyjela na mě.
"Promiň. Noční erekce. Nemůžu za..."
"Držte zobáky! Nebo si uděláte repete výprasku!" Zazněl hlas Paní Gity. Schoulil jsem se tedy tak daleko, jak lanka dovolila a opět usnul. Ne na dlouho. Pět nočních erekcí mi moc nepřidalo a já se ráno cítil velmi špatně.
Paní Gita nás vytáhla z klece, poručila postavit se čelem k sobě a oba jsme dostali tři šlehy bičem na záda.
"To je za to noční probuzení. Teď mazejte do koupelny. Pak do kuchyně. Objednávku na snídani máte na stole.
Oba budete jen v pásech a ty, Dášeňko naučíš svou... hmmm společnici pravidla, která platí obecně pro tebe. Odchod!
Rychle jsme se umyli a já si všiml, že dívka má na zadku ohromná jelita. Podíval jsem se přes rameno to zrcadla a měl jsem je tam také.
K tomu čerstvé pruhy na zádech.
Po hygieně jsme rychle vyrobili snídani pro čtyři osoby, dvě hračky a jeden subjekt. Tak zněl nadpis na objednávce.
Vše bylo připraveno a my vzorně klečeli na svých místech. Paní Gita zřejmě ještě večer přinesla druhou rohožku a misku.
Netrvalo dlouho a do jídelny vešly Dámy, nasledované otrokem.
Otrok galantně odsunul a přisunul každé z Dam židli a poté se sám uvelebil na jedné.
Paní Gita všem popřála dobrou chuť a dala se do jídla. Já měl misku za chvíli prázdnou, ale dívka zápasila s jídlem a miska jí neustále ujížděla. Dámy se tím chvíli bavily a když je to přestalo bavit, otočily se a věnovaly společnému hovoru.
Po snídani jsme vše umyli a utřeli a opět zaujali předepsanou polohu.
Dámy dikutovaly a když se zvedly, byli jsme vyzváni k následování. Já byl pověřen vést výklad o dosavadních možnostech tvrze a o plánech do budoucna.
Paní Doktorka velmi oceňovala systém kobek i možnosti úpravy kterékoliv z nich. Také ji zaujala ordinace v "hrací" části tvrze.
Po kompletní prohlídce mně známých prostor otevřela Paní Gita dveře v chodbě, o kterých jsem věděl jen to, že vedou do sklepení. Jako první sestupovala po schodech dolů.
Systém sklepů jsem znal jen z plánů, ale ještě jsem zde nebyl a tak mě zaujalo, jak byl důmyslně vybudován. Byl průchozí do čtverce pod budovou tvrze, ale měl jsem pocit, že přesahuje vnější obvod zdí.
Téměř každý sklep byl totiž spojen se souběžnou větší, či menší prostorou.
Tohle vše čekalo na mé svaly.
Paní Gita vykládala, kde bude jaké vybavení a pomalu jsme prošli celý systém. Místo toho, aby vystoupala po schodech nahoru, zašla ale do úzké chodby vedle nich. Ta v plánech nebyla.
Šli jsme za sebou asi padesát metrů, až k železným dveřím.
Paní Gita je otevřela. Prošli jsme do další dlouhé chodby, která končila dalšími dveřmi. Za nimi byl velký kryt z železobetonu. Šest velkých prostor. Pět prázdných a jedna zaplněná dieselagregátem, filtrovnou vzduchu, úpravnou vody a dalšími stroji.
Všichni vydechli překvapením.
Paní Gita říkala, že je to kryt po Němcích, ale vypadal, jako by odsud lidé odešli nedávno. Stáří prozrazovala jen trocha plísně v některých rozích a oloupané vápno, kterým byl kryt vybílen.
Paní Doktorka zatleskala a pak se dokonalou Češtinou zeptala, jestli by byl kryt na prodej.
Paní Gita zavrtěla hlavou a prohlásila že ne. Ale ví o jiném k mání v zahraničí a jeho odprodej může zařídit.
Paní Doktorka se rozzářila a měl jsem pocit, že cestu zpět už ani nevnímala, zabraná do svých myšlenek.
Vyšli jsme opět ze sklepů ven a byl akorát čas na oběd. Dámy debatovaly o podzemním bunkru v zahraničí a Paní Gita dala Paní Doktorce papírek, na který napsala jméno a telefonní číslo.
Po odpolední siestě, kterou jsme s dívkou strávili připoutaní v podzemní kobce, nás Paní Doktorka pro změnu zavedla do svého pokoje.
Čubka stále seděl připoutaný k židli. Byl celý ulepený od potu a hlava mu i s přilbou visela skloněná na prsa.
Paní Doktorka udělala gesto, jako by předváděla cvičené zvíře, nebo spíš nejmodernější sportovní auto.
"Dámy a subjekty. Představuji vám nápravné křeslo s psychokuklou. Omlouvám svou nedokonalou znalost vašeho jazyka, kvůli které jsem si s sebou brala překladatelku.
Mimochodem, jmenovala se Alice. Ale není to teď už důležité."
Přistoupila ke křeslu a sundala přilbu z hlavy čubky. Vlasy měl slepené potem a těžce dýchal, jako by celou noc dřel v lomu.
"Přilba může být použita k výchově, trestu, nebo úpravě chování dle potřeby. Může pomocí záblesků, světel a zvuků způsobit jakýkoliv pocit. Sedící subjekt absolvoval léčbu, kdy mu pohled na ženu v podřízeném postavení je velmi nepříjemný a naopak pohled na ženu v dominantním postavení způsobuje pocit povinnosti vyhovět a pocit pokory. Včerejší jezdecká vložka byl test první části převýchovy. Přilba umí též způsobit hypnotický stav, ve kterém budou subjektu předány podprahové informace, které ho přinutí se chovat v návaznosti na různé zvuky, nebo situace." Kývla na otroka a ten odpoutal čubku z křesla a odnesl ho.
Když se vrátil, připoutal čubku za obojek ke kleci, umyl celé křeslo a vyměnil hygienickou vložku v přilbě.
"Předvedu vám názorný pokus. Postupně projdou oba zde stojící subjekty krátkým jednorázovým programem, po kterém uvidíte možnosti zařízení. Kdo půjde první?"
Podíval jsem se na pobledlou Alici a vykročil ke křeslu.
"Paní Doktorko, hlásím se jako dobrovolník."
"Galantní. Pořád ho to drží! Ještě stále chceš trpět za tuhle couru, kterou udělá obyčejný otrok?"
"Ano, Madam."
"A proč?"
"Nelíbí se mi, když ženy trpí, když je něco bolí."
"Aha. Tak dobře. Posaď se a neboj se."
Usadil jsem se v křesle a ruce dal na područky. Doktorka mě připoutala.
"Máš nějakou oblíbenou píseň, nebo hudbu?"
"Ano, Paní. Mám rád country a western."
"Skvělé. Uvolni se a uklidni. Nebude to bolet." Nasadila mi přilbu a zapnula pod bradou.
Netrvalo dlouho a ze sluchátek se ozvala příjemná hudba. Před očima se mi objevila světélka, která se pohybovala a mě se začaly klížit oči.
Probudil jsem se už bez přilby s pocitem dlouhého a velmi hlubokého spánku.
"Jak se cítíš, subjekte?" Otázala se Paní Doktorka.
"Výborně, Paní Doktorko. Cítím se jako kdybych spal celý den."
"Pro tvou informaci, spal jsi necelé čtyři minuty."
Usmála se, když viděla můj údiv.
"A teď tedy dáma." Slovo 'dáma' vyslovila tak opovržlivě, jako by našla slimáka v salátu.
Alice se váhavě usadila v křesle. Opět byla připoutána a byla jí nasazena přilba.
Paní Doktorka se zahleděla do kufříku, nastavila hodnoty a spustila přístroj.
Alice se po pár vteřinách uvolnila. Když program přístroje skončil, sundala Paní Doktorka Alici přilbu a ta měla tváře růžové a usmívala se.
Poděkovala a po odpoutání vstala.
"Ani to nebolelo, že?" Usmála se Paní Doktorka a zapnula kazeťák. Ozvala se hudba z Vinnetoua. Alice se začala chovat podivně. Vyskočila na klec a lehla si na ni. Vzala do každé ruky jednu bradavku svých krásných pevných prsů a silně si je vytáhla k hlavě.
Doktorka mi podala rákosku a tiše řekla: "Kozy utíkají. Nažeň je zpět!"
Přistoupil jsem ke kleci jako ve snu.
Napřáhl jsem se a usadil silnou ránu přímo na spodní stranu levého prsu. Alice zaječela. Nevím proč, ale to mě vzrušilo a zabolely mě koule. Další švih, tentokrát na pravé prso. Opět zaječení.
Bolestí v rozkroku a v ledvinách jsem skoro nemohl stát, protože každou ranou byla má erekce mohutnější.
Nakonec jsem usadil deset ran a oba jsme křičeli bolestí.
Alice k tomu ješte střídavě křičela "BOLÍÍÍ, MAMINKO, BOLÍÍÍ" a "DĚKUJŮŮŮŮ".
Zaslechl jsem mou oblíbenou melodii z filmu Velká země.
Rákoska mi vypadla z ruky a já se vrhl k Alici a omlouval se jí za bolest.
Byla schoulená na kleci, držela se za ňadra vzlykala.
"Pojď, Alice, musíš slézt." Když jsem ji oslovil jménem, trhla sebou a rychle slezla dolů z klece. Postavila se vedle ní do pozoru a řekla: "Děkuji za dárek k narozeninám, můj pane!"
Paní Gita se ohlédla na mě a trochu položila hlavu. Paní Jil údivem otevřela ústa a Paní Doktorka zmateně zatěkala pohledem na nás a na kufřík. Potom zabodla pohled do tváře otroka. Ten jen pokrčil rameny a nechápavě zavrtěl hlavou.To ale zbylé dvě Dámy neviděly, protože se bavily mým vykuleným obličejem a obličejem Alice, na kterém pohrával šťastný úsměv.
Paní Doktorka se ale rychle vzpamatovala. Usmála se, došla před nás a zadeklamovala: "Dovolte, abych naší milé hostitelce předala svůj osobní dar. Pěknou otročí fenku do vašeho chovu. Bohužel ji váš otrok oslovil jménem dřív a tak se stalo, že bude upnutá na něj, ale myslím že to nebude bránit tomu, abyste si sní pohrála kdykoli vy budete chtít.
Ještě musíme nakrmit objekt, kvůli kterému tu jsem."
Opět nastoupil otrok. Přinesl ochablou a slabě se bránící čubku a připoutal ji znovu ke křeslu. Položil opěrku hlavy dozadu a zvrátil čubce hlavu. Paní Doktorka mu stisknutím tváří otevřela pusu a zastrčila do krku asi jako palec širokou hadici zakončenou nálevkou.
Vzala ze stolku láhev se směsí, kterou jsem ráno namíchal.
Zkontrolovala její teplotu a vylila ji do trychtýře.
Čubka koulel očima. Víc jaksi nemohl.
Když mu stekl celý obsah láhve do žaludku, vytáhl mu otrok hadici z krku a hodil ji i s hadicí do kbelíku na zemi.
Přistoupila k němu Paní Jil a dlouze se mu podívala do očí.
"Paní Jil. Moc prosím. Už mě nechte. Já už nemůžu."
Sklopil hlavu a tekly mu slzy.
"Dobrá. Promluvím s Paní Doktorkou o zkrácení tvé převýchovy."
Napřímila se a přešla k vychovatelce.
Ta se po první větě začala bránit, že třetí lekce být musí a že to trvá tak dlouho, protože subjekt vzdoruje. Pokud subjek přijme svou léčbu, může však poslední lekci zkrátit na polovinu.
Paní Jil přešla zpět ke křeslu.
"Co Ty na to? Víc udělat nemohu. Je to na tobě."
"Já se pokusím, Paní Jil. Děkuji vám."
Hlesl čubka a narovnal se, smířen s osudem.
Opět mu byla nasazena přilba a zapnut program. Čubka sebou cukl, ale pak se uvolnil a dech se mu zklidnil.
Paní Doktorka se podívala na displej a kývla hlavou.
"Zítra ráno bude hotový. Potom budeme muset odjet." Pronesla vážně a vyšla z pokoje, následována otrokem. Šli jsme za ní.
Paní Gita se trochu opozdila a zastavila mě a Alici.
"Tak. Když mám ten chovný párek, budete muset ukázat co umíte. Mazejte do kuchyně a v devatenáct nula nula bude v jídelně slavnostní večeře. Vy v miskách, všichni ostatní na stole!"
Svorně jsme řekli, že provedeme a odklusali jsme do kuchyně.
Alice se projevila jako výborná kuchařka a v sedm večer voněla celá jídelna. Dámy byly spokojené, otrok standardně netečný a my pod stolem šťastní.
Po večeři a úklidu po ní nás Paní Gita odvedla do ložnice a zavřela do klece, stejně jako včera.
Oba jsme usnuli jako když nás do vody hodí.
Chvíli bylo ticho. Pak jsem zaslechl tiché vzlykání. Posadil jsem se a posunul se směrem k dívce. Položil jsem jí ruku na bok.
Ucítil jsem její ruku na své. Stáhla si ji na břicho a stiskla.
"Potřebuješ něco? Jak ti mám pomoct?" Zeptal jsem se.
Zhluboka se nadechla a tiše zašeptala: "Děkuju, ale nechci nic. Nech mě být. Dnes jsem měla snad nejhorší den. Spi. Myslím, že zítra bude taky těžký den."
"Jak to víš?"
"Znám Doktorku několik let. Někdy Ti o ní povím víc. Teď mě už nech být."
Pustila mou ruku a trochu se schoulila.
Odpíďalkoval jsem se tedy zpět na druhý konec klece. Bolely mě koule, zadek a hlava z přemýšlení. Nakonec jsem usnul.
Probudil jsem se bolestí. Noční erekce. Moje tělo intuitivně přitáhlo kolena nahoru. Bohužel se kolena střetla se stehny dívky.
"Auuu! Co děláš?!" Vyjela na mě.
"Promiň. Noční erekce. Nemůžu za..."
"Držte zobáky! Nebo si uděláte repete výprasku!" Zazněl hlas Paní Gity. Schoulil jsem se tedy tak daleko, jak lanka dovolila a opět usnul. Ne na dlouho. Pět nočních erekcí mi moc nepřidalo a já se ráno cítil velmi špatně.
Paní Gita nás vytáhla z klece, poručila postavit se čelem k sobě a oba jsme dostali tři šlehy bičem na záda.
"To je za to noční probuzení. Teď mazejte do koupelny. Pak do kuchyně. Objednávku na snídani máte na stole.
Oba budete jen v pásech a ty, Dášeňko naučíš svou... hmmm společnici pravidla, která platí obecně pro tebe. Odchod!
Rychle jsme se umyli a já si všiml, že dívka má na zadku ohromná jelita. Podíval jsem se přes rameno to zrcadla a měl jsem je tam také.
K tomu čerstvé pruhy na zádech.
Po hygieně jsme rychle vyrobili snídani pro čtyři osoby, dvě hračky a jeden subjekt. Tak zněl nadpis na objednávce.
Vše bylo připraveno a my vzorně klečeli na svých místech. Paní Gita zřejmě ještě večer přinesla druhou rohožku a misku.
Netrvalo dlouho a do jídelny vešly Dámy, nasledované otrokem.
Otrok galantně odsunul a přisunul každé z Dam židli a poté se sám uvelebil na jedné.
Paní Gita všem popřála dobrou chuť a dala se do jídla. Já měl misku za chvíli prázdnou, ale dívka zápasila s jídlem a miska jí neustále ujížděla. Dámy se tím chvíli bavily a když je to přestalo bavit, otočily se a věnovaly společnému hovoru.
Po snídani jsme vše umyli a utřeli a opět zaujali předepsanou polohu.
Dámy dikutovaly a když se zvedly, byli jsme vyzváni k následování. Já byl pověřen vést výklad o dosavadních možnostech tvrze a o plánech do budoucna.
Paní Doktorka velmi oceňovala systém kobek i možnosti úpravy kterékoliv z nich. Také ji zaujala ordinace v "hrací" části tvrze.
Po kompletní prohlídce mně známých prostor otevřela Paní Gita dveře v chodbě, o kterých jsem věděl jen to, že vedou do sklepení. Jako první sestupovala po schodech dolů.
Systém sklepů jsem znal jen z plánů, ale ještě jsem zde nebyl a tak mě zaujalo, jak byl důmyslně vybudován. Byl průchozí do čtverce pod budovou tvrze, ale měl jsem pocit, že přesahuje vnější obvod zdí.
Téměř každý sklep byl totiž spojen se souběžnou větší, či menší prostorou.
Tohle vše čekalo na mé svaly.
Paní Gita vykládala, kde bude jaké vybavení a pomalu jsme prošli celý systém. Místo toho, aby vystoupala po schodech nahoru, zašla ale do úzké chodby vedle nich. Ta v plánech nebyla.
Šli jsme za sebou asi padesát metrů, až k železným dveřím.
Paní Gita je otevřela. Prošli jsme do další dlouhé chodby, která končila dalšími dveřmi. Za nimi byl velký kryt z železobetonu. Šest velkých prostor. Pět prázdných a jedna zaplněná dieselagregátem, filtrovnou vzduchu, úpravnou vody a dalšími stroji.
Všichni vydechli překvapením.
Paní Gita říkala, že je to kryt po Němcích, ale vypadal, jako by odsud lidé odešli nedávno. Stáří prozrazovala jen trocha plísně v některých rozích a oloupané vápno, kterým byl kryt vybílen.
Paní Doktorka zatleskala a pak se dokonalou Češtinou zeptala, jestli by byl kryt na prodej.
Paní Gita zavrtěla hlavou a prohlásila že ne. Ale ví o jiném k mání v zahraničí a jeho odprodej může zařídit.
Paní Doktorka se rozzářila a měl jsem pocit, že cestu zpět už ani nevnímala, zabraná do svých myšlenek.
Vyšli jsme opět ze sklepů ven a byl akorát čas na oběd. Dámy debatovaly o podzemním bunkru v zahraničí a Paní Gita dala Paní Doktorce papírek, na který napsala jméno a telefonní číslo.
Po odpolední siestě, kterou jsme s dívkou strávili připoutaní v podzemní kobce, nás Paní Doktorka pro změnu zavedla do svého pokoje.
Čubka stále seděl připoutaný k židli. Byl celý ulepený od potu a hlava mu i s přilbou visela skloněná na prsa.
Paní Doktorka udělala gesto, jako by předváděla cvičené zvíře, nebo spíš nejmodernější sportovní auto.
"Dámy a subjekty. Představuji vám nápravné křeslo s psychokuklou. Omlouvám svou nedokonalou znalost vašeho jazyka, kvůli které jsem si s sebou brala překladatelku.
Mimochodem, jmenovala se Alice. Ale není to teď už důležité."
Přistoupila ke křeslu a sundala přilbu z hlavy čubky. Vlasy měl slepené potem a těžce dýchal, jako by celou noc dřel v lomu.
"Přilba může být použita k výchově, trestu, nebo úpravě chování dle potřeby. Může pomocí záblesků, světel a zvuků způsobit jakýkoliv pocit. Sedící subjekt absolvoval léčbu, kdy mu pohled na ženu v podřízeném postavení je velmi nepříjemný a naopak pohled na ženu v dominantním postavení způsobuje pocit povinnosti vyhovět a pocit pokory. Včerejší jezdecká vložka byl test první části převýchovy. Přilba umí též způsobit hypnotický stav, ve kterém budou subjektu předány podprahové informace, které ho přinutí se chovat v návaznosti na různé zvuky, nebo situace." Kývla na otroka a ten odpoutal čubku z křesla a odnesl ho.
Když se vrátil, připoutal čubku za obojek ke kleci, umyl celé křeslo a vyměnil hygienickou vložku v přilbě.
"Předvedu vám názorný pokus. Postupně projdou oba zde stojící subjekty krátkým jednorázovým programem, po kterém uvidíte možnosti zařízení. Kdo půjde první?"
Podíval jsem se na pobledlou Alici a vykročil ke křeslu.
"Paní Doktorko, hlásím se jako dobrovolník."
"Galantní. Pořád ho to drží! Ještě stále chceš trpět za tuhle couru, kterou udělá obyčejný otrok?"
"Ano, Madam."
"A proč?"
"Nelíbí se mi, když ženy trpí, když je něco bolí."
"Aha. Tak dobře. Posaď se a neboj se."
Usadil jsem se v křesle a ruce dal na područky. Doktorka mě připoutala.
"Máš nějakou oblíbenou píseň, nebo hudbu?"
"Ano, Paní. Mám rád country a western."
"Skvělé. Uvolni se a uklidni. Nebude to bolet." Nasadila mi přilbu a zapnula pod bradou.
Netrvalo dlouho a ze sluchátek se ozvala příjemná hudba. Před očima se mi objevila světélka, která se pohybovala a mě se začaly klížit oči.
Probudil jsem se už bez přilby s pocitem dlouhého a velmi hlubokého spánku.
"Jak se cítíš, subjekte?" Otázala se Paní Doktorka.
"Výborně, Paní Doktorko. Cítím se jako kdybych spal celý den."
"Pro tvou informaci, spal jsi necelé čtyři minuty."
Usmála se, když viděla můj údiv.
"A teď tedy dáma." Slovo 'dáma' vyslovila tak opovržlivě, jako by našla slimáka v salátu.
Alice se váhavě usadila v křesle. Opět byla připoutána a byla jí nasazena přilba.
Paní Doktorka se zahleděla do kufříku, nastavila hodnoty a spustila přístroj.
Alice se po pár vteřinách uvolnila. Když program přístroje skončil, sundala Paní Doktorka Alici přilbu a ta měla tváře růžové a usmívala se.
Poděkovala a po odpoutání vstala.
"Ani to nebolelo, že?" Usmála se Paní Doktorka a zapnula kazeťák. Ozvala se hudba z Vinnetoua. Alice se začala chovat podivně. Vyskočila na klec a lehla si na ni. Vzala do každé ruky jednu bradavku svých krásných pevných prsů a silně si je vytáhla k hlavě.
Doktorka mi podala rákosku a tiše řekla: "Kozy utíkají. Nažeň je zpět!"
Přistoupil jsem ke kleci jako ve snu.
Napřáhl jsem se a usadil silnou ránu přímo na spodní stranu levého prsu. Alice zaječela. Nevím proč, ale to mě vzrušilo a zabolely mě koule. Další švih, tentokrát na pravé prso. Opět zaječení.
Bolestí v rozkroku a v ledvinách jsem skoro nemohl stát, protože každou ranou byla má erekce mohutnější.
Nakonec jsem usadil deset ran a oba jsme křičeli bolestí.
Alice k tomu ješte střídavě křičela "BOLÍÍÍ, MAMINKO, BOLÍÍÍ" a "DĚKUJŮŮŮŮ".
Zaslechl jsem mou oblíbenou melodii z filmu Velká země.
Rákoska mi vypadla z ruky a já se vrhl k Alici a omlouval se jí za bolest.
Byla schoulená na kleci, držela se za ňadra vzlykala.
"Pojď, Alice, musíš slézt." Když jsem ji oslovil jménem, trhla sebou a rychle slezla dolů z klece. Postavila se vedle ní do pozoru a řekla: "Děkuji za dárek k narozeninám, můj pane!"
Paní Gita se ohlédla na mě a trochu položila hlavu. Paní Jil údivem otevřela ústa a Paní Doktorka zmateně zatěkala pohledem na nás a na kufřík. Potom zabodla pohled do tváře otroka. Ten jen pokrčil rameny a nechápavě zavrtěl hlavou.To ale zbylé dvě Dámy neviděly, protože se bavily mým vykuleným obličejem a obličejem Alice, na kterém pohrával šťastný úsměv.
Paní Doktorka se ale rychle vzpamatovala. Usmála se, došla před nás a zadeklamovala: "Dovolte, abych naší milé hostitelce předala svůj osobní dar. Pěknou otročí fenku do vašeho chovu. Bohužel ji váš otrok oslovil jménem dřív a tak se stalo, že bude upnutá na něj, ale myslím že to nebude bránit tomu, abyste si sní pohrála kdykoli vy budete chtít.
Ještě musíme nakrmit objekt, kvůli kterému tu jsem."
Opět nastoupil otrok. Přinesl ochablou a slabě se bránící čubku a připoutal ji znovu ke křeslu. Položil opěrku hlavy dozadu a zvrátil čubce hlavu. Paní Doktorka mu stisknutím tváří otevřela pusu a zastrčila do krku asi jako palec širokou hadici zakončenou nálevkou.
Vzala ze stolku láhev se směsí, kterou jsem ráno namíchal.
Zkontrolovala její teplotu a vylila ji do trychtýře.
Čubka koulel očima. Víc jaksi nemohl.
Když mu stekl celý obsah láhve do žaludku, vytáhl mu otrok hadici z krku a hodil ji i s hadicí do kbelíku na zemi.
Přistoupila k němu Paní Jil a dlouze se mu podívala do očí.
"Paní Jil. Moc prosím. Už mě nechte. Já už nemůžu."
Sklopil hlavu a tekly mu slzy.
"Dobrá. Promluvím s Paní Doktorkou o zkrácení tvé převýchovy."
Napřímila se a přešla k vychovatelce.
Ta se po první větě začala bránit, že třetí lekce být musí a že to trvá tak dlouho, protože subjekt vzdoruje. Pokud subjek přijme svou léčbu, může však poslední lekci zkrátit na polovinu.
Paní Jil přešla zpět ke křeslu.
"Co Ty na to? Víc udělat nemohu. Je to na tobě."
"Já se pokusím, Paní Jil. Děkuji vám."
Hlesl čubka a narovnal se, smířen s osudem.
Opět mu byla nasazena přilba a zapnut program. Čubka sebou cukl, ale pak se uvolnil a dech se mu zklidnil.
Paní Doktorka se podívala na displej a kývla hlavou.
"Zítra ráno bude hotový. Potom budeme muset odjet." Pronesla vážně a vyšla z pokoje, následována otrokem. Šli jsme za ní.
Paní Gita se trochu opozdila a zastavila mě a Alici.
"Tak. Když mám ten chovný párek, budete muset ukázat co umíte. Mazejte do kuchyně a v devatenáct nula nula bude v jídelně slavnostní večeře. Vy v miskách, všichni ostatní na stole!"
Svorně jsme řekli, že provedeme a odklusali jsme do kuchyně.
Alice se projevila jako výborná kuchařka a v sedm večer voněla celá jídelna. Dámy byly spokojené, otrok standardně netečný a my pod stolem šťastní.
Po večeři a úklidu po ní nás Paní Gita odvedla do ložnice a zavřela do klece, stejně jako včera.
Oba jsme usnuli jako když nás do vody hodí.
