Publikováno s laskavým svolením Madam Antares, mé úžasné Paní.
V noci mě probudily ženské hlasy. Dámy se na chodbě loučily. Paní Gita vešla poněkud nejistým krokem do ložnice, shodila ze sebe halenku a sukni a žuchla sebou na postel.
"Dášeňko?!" Hlesla opilým hlasem.
"Jsem vám plně k službám, Paní Gito." Zahlásil jsem se.
"Plně, hihihi, plně... To jsi byla odpoledne, ty má zkušebno. Hihihi. Moc se mi líbilo, jak ses nedokázala soustředit. Někdy si to zopakujeme." Rozsvítila a chytla mě za modrého ptáka. "Jé, modřinka! To je krása. Vždycky jsem chtěla papuška. A teď ho mám. Já si... Chrrrrr." Usnula v půli věty a upadla mi obličejem do klína.
Do rána jsem toho moc nenaspal.
Když se Paní Gita probudila, poznal jsem, že má špatnou náladu. Na můj pozdtav jen zavrčela. Odpoutala mě a nahnala do kuchyně. Celou cestu a při přípravě snídaně mě pobízela bičíkem.
Do snídaně jen kousla a odložila ji. Napila se kávy a otřásla se. Včera to zřejmě přehnala s vínem.
Bylo mi jasné jak jí je. Vstal jsem od misky, otevřel chladničku a do hrníčku jí slil asi dvě deci láku z okurek. Podal jsem jí hrneček a zase si klekl k jídlu.
Uslyšel jsem, jak Paní Gita lák vypila a chvilku se nic nedělo. Najednou se přede mnou objevila její nožka.
Palec se mi ponořil do snídaně a když se vynořil, oblemcán jogurtem s lupínky, významně se mi zakýval před obličejem.
"Olízat! A něžně!" Začal jsem jazykem očišťovat palec. Ten se ve chvíli leskl mými slinami. Znova se omočil v jogurtu a zas a zas. Tentokrát trvala snídaně dlouho. Když byla má miska prázdná, palec mi zajel pod bradu a zvedl mi hlavu nahoru.
"Chutnala ti snídaně, Dášeňko?"
"Ano, Paní Gito. Děkuji vám."
"Až umyješ nádobí, půjdeš připravit jeden hostinský pokoj. Klidně jedničku. Odpoledne přijede vzácná návštěva a bude mít i něco pro tebe."
Poděkoval jsem a dal se do nádobí.
Připravil jsem pokoj dle pokynů Paní a šel po své práci.
Při bílení nového pokoje mě vyrušily Dámy. Odvedly mě ke kleci, ve které byl čubka. Byl už odvázaný, ale zalezl až dozadu a tam se zašprajcoval.
"Dostaň ho ven. Jakkoliv!" Poručila mi Paní Gita. Podíval jsem se do klece a měl pocit jezevčíka před liščí norou.
Vzal jsem si policejní pouta, přichytil je karabinou k řetězu a vlezl dovnitř.
"Nech mě bejt, ty hajzle!" Zavrčel na mě čubka.
"Sakra, neblbni. Udělal sis to sám. Polez ven. Já mám rozkaz tě ven dostat."
"Nenene, další výprask už ne!"
Popolezl jsem blíž k němu a natáhl ruku k jeho obojku. Vyletěla proti mě jeho pravá pěst. Neměl jsem kam uhnout, tak jsem jen sklonil hlavu a pěst mi narazila na lebku. Kromě zadunění se ozvalo křupnutí, následované zařváním. Zablokoval jsem čubku v kleci a díky jeho bolesti mu rychle nasadil klepeta.
Vycouval jsem ven a začal tahat za řetěz. Bolela mě hlava a byl jsem naštvaný. Čubčí slovní i svalový odpor začal slábnout. Když byl z klece venku, zaklekl jsem mu na záda a s pomocí obou dam mu spoutal ruce za zády. Pravačka mu už začala v zápěstí otékat.
Předisponování čubky do naší koupelny už bylo otázkou chvíle a čubka pevně připoutaný k nerezovému kříži už nenadával. Přes velký roubík mu to nešlo.
Paní Jil mě pohladila po hlavě. Sykl jsem bolestí.
"Bolí? Neboj. To se mu vrátí. Ještě bude litovat, že o další výprask sám nepoprosil."
Sáhla mi do rozkroku. I přes tepláky jsem cítil její hebkou ruku. Stáhla mi tepláky ke kolenům.
"Jé, modrásek! Bolí to?" A zmáčkla mi trochu papouška.
"Mmmmm! Ano, Paní Jil. Bolí!"
"To je dobře. Aspoň si budeš pamatovat co stojí radost."
Rozloučila se se mnou a odváděla Paní Gitu ven.
Odešel jsem dobílit pokoj. Měl jsem to do oběda jen taktak.
Při obědě s námi byla i Paní Jil. Ale ani jedna z Dam si mě nevšímala.
Bavily se mezi sebou a pochytil jsem, že odpolední návštěva opravdu nebude lecjaká. Čubka nedostal ani snídani, ani oběd, jen napít vody.
Uklidil jsem po obědě a šel se podívat, co mě čeká dál v tvrzi za práci.
Po třetí odpoledne mě Paní Gita zavřela do klece a beze slova odešla.
Zazvonění zvonku mě vytrhlo z polospánku. Slyšel jsem klapot střevíčků, který odezněl a pak se znovu vrátil. S klapotem i tlumené hlasy.
Paní Gita pro mě přišla a nařídila mi zůstat nahý.
Přivedla mě do jídelny a nařídila zůstat stát s rukama za hlavou.
U stolu seděla Paní Jil a dvě Dámy.
Starší bělovlasá hubená Dáma a vedle ní mladá plnoštíhlá brunetka.
Vedle starší Dámy klečel otrok v černé masce.
Starší Dáma mě sjela pohledem a něco řekla k mladší.
Ta se obrátila na Paní Gitu a Češtinou s cizím přízvukem řekla: "Paní doktorka se ptá, jestli je toto subjekt převýchovy."
"Ne, toto je můj otrok, určený pouze k vylepšení za odměnu." Odvětila Paní Gita
Mladá Dáma přeložila její větu Paní Doktorce.
Ta jen kývla hlavou a zvedla se z křesílka. Došla ke mně a jako by to dělala každý den, stiskla mi levou bradavku. Několikrát ji promnula a něco řekla mladé Dámě. Ta si něco zapsala do bloku a kývla.
Paní Doktorka mě začala ohledávat jako handlíř koně. Zkoušela mou citlivost a reflexy. Když skončila, pokynula Paní Gitě a s pomocí mladé Dámy asi čtvrt hodiny potichu diskutovaly.
Pak se odebraly i s námi dvěma otroky do koupelny.
Paní Doktorka si prohlédla připoutaného čubku a nařídila pevnější připoutání.
Připoutal jsem čubku podle jejích rozkazů a postavil se k Paní Gitě.
Paní Doktorka si oblékla bílý plášť, roušku a čepici a také latexové rukavice. Kývla na svého otroka. Ten vytáhl z kufříku rozvěrák, vrazil ho čubce do pusy a silou roztáhl na maximum. Čubka něco huhlal.
Paní Doktorka se pak sklonila k tácu, který držela mladá Dáma a vzala z něho tenký řetízek, který nám ukázala.
"Neposlušný otrok musí mít správné vodítko!" Přeložila nám mladá Dáma.
Paní Doktorka zavedla konce řetízku do dvou gumových hadiček. Ty vzala každou do jedné ruky a nasadila čubce do nosních dírek. Pak je začala zasouvat dovnitř. Čubka hekal a kňučel.
Když už z čubčího nosu trčel jen asi centimetr hadiček, vzala dlouhou pinzetu a vytáhla oba konce řetízku ústy ven. Vzala z tácku malý váleček, kterým řetízek spojila a její otrok váleček velkými kleštěmi zalisoval.
Vytáhla hadičky čubce z nosu, tenkými nůžkami je rozstřihla a svlékla z řetízku. Pomalu vytáhla levou nosní dírkou ven spojovací váleček, za který tahala tak dlouho, dokud se nenapjal. Trochu za řetízek zacukala. Bolestivé "Ááááúú!" potvrdilo správnou funkci.
Přehodila řetízek přes čubinu hlavu a obešla jeho rozpaženou ruku.
"Teď se postaráme, aby subjekt měl možnost litovat svých chyb."
Vzala z tácu injekční stříkačku a zabodla jehlu do čubí bradavky, kterou držela v levé ruce. Čubka zaječel.
Paní Doktorka stiskla píst a vyprázdnila stříkačku pod čubí bradavku. Vytáhla jehlu ven a zopakovala operaci na druhé bradavce.
Odstoupila od čubky, ucpala mu dlaní pusu a prohlásila, že nervový stimulant zajistí subjektu nadměrnou citlivost na několik týdnů.
Pak uvolnila čubce pusu a lehounce ho cvrnkla do bradavky. Čubka zařval jako tur.
Paní Doktorka přešla mezi široce roztažžené čubí nohy a Vzala do ruky dlouhou, úzkou stříkačku, která končila jehlou o průměru propisky.
Vzala do levé ruky šourek a nasadila na jeho spodek jehlu. Pomalu, jako by si to vychutnávala, zasouvala dlouhou jehlu dovnitř. Když byla nadoraz, stejně pomalu stiskla píst a opět pomalu jehlu vytáhla. Čubka zatínal svaly v celém těle a hýkal jako osel.
"Teď už se neztratí. Má v sobě multifunkční čip. Detaily vám předám písemně." Řekla a vzala z tácku předposlední stříkačku. Zcela obyčejně ji vyprázdnila do čubí zadnice. Pak ukázala na mě a pokynula mi, abych šel k ní. Vzala poslední stříkačku a také mi ji vyprázdnila do zadku.
"Dárek od Paní Doktorky." Řekla mladá Dáma a mrkla na mě.
Otrok zatím vyndal čubce z pusy roztahovák a po Doktorčině kontrole začal budit čubku, který omdlel.
Paní Doktorka se obrátila na Paní Gitu a ústy mladé Dámy se zeptala: "Už jste zkoušela stimulátory tlakových bodů?"
"Jen jeden a mírně, bojím se, abych Dášeňce neublížila. I tak to bylo báječné. Na zbylé dva si sama netroufám..." Řekla Paní Gita s omluvným pokrčením rameny.
"Ráda vám pomohu. Je to velmi zábavné a bezpečné. Máte pokusný subjekt?"
Paní Gita ukázala na mě.
"Aha. Tak na mycí stroj!" Přikázala mi Paní Doktorka a já se zachvěl strachy. Tahle Dáma uměla udělat velmi velké utrpení.
Sedl jsem si na sedátko a Dámy mě pevně připoutaly.
Po několika superklistýrech mi stroj opět roztáhl svěrač na maximum a v mých střevech se cosi uhnízdilo a začalo se to rozpínat.
Paní Doktorka mi ukázala kovový váleček, ze kterého koukalo cosi jako obrovský preservativ.
"Subjekte. V tvém zadku je nyní tento přístroj. Je to dlouhý vak, který je plněn tuhým gelem a postupně vyplní vše, kam dosáhne." Obrátila se na Paní Gitu: "Na jakou hodnotu jste nastavila?"
"Třicet procent." Odvětila Paní Gita.
"Zbytečný soucit. Nastavíme devadesát!"
Tlak v mých střevech rostl a sílil. Něco se mi opíralo o svěrač i o bránici a začínalo to bolet. Paní Doktorka vytáhla hadičku, asi centimetr tlustou, namazala ji lubrikantem a začala mi ji cpát do močové trubice. Když byla spokojená, připnula hadičku k ventilu na stroji. Za chvilku jsem cítil, jak se mi plní močový měchýř. Bolest sílila. Zavřel jsem oči a soustředil se. Facka mě vyrušila. Přede mnou stál otrok a cpal mi roztahovák do pusy.
Roztáhl mi pusu co to šlo. Pak mi hlas Paní Gity řekl ať polykám, že to nebude bolet. Do krku se mi nacpala hadice a posouvala se až do žaludku. Dávil jsem a když už jsem myslel, že to nemůže být horší, ucítil jsem tlak v žaludku.
"Sedmdesát procent."
"Osmdesát..."
"Osmdesát pět..."
"Devadesát! Teď počkáme."
Bolelo mě celé břicho, záda, podbřišek i boky. Špatně se mi dýchalo a v hlavě jsem měl prázdno. Duněla tam bolest a nic víc.
Dámy si mě fotily.
Čas se neskutečně táhl.
Někdo na mě mluvil. Nevím co chtěl. Bylo mi to jedno. Celé mé tělo prosilo a škemralo o milost.
Konečně začal tlak slábnout. Nejdřív mi zmizela hadice z krku.
Následovala ji hadička z močové trubice a nakonec i obří červ ze střev.
"Na výslechy plně postačí anální část. Na tresty doporučuji všechny tři najednou v trvání alespoň tři hodiny." Řekla Paní Doktorka a vyndala mi rozvěrák.
"Hodný subjekt. Myslím, že těch deset minut si PLNĚ užil." Zasmála se a poplácala mě po tváři.
Byl jsem osvobozen ze stroje a otrok mě dovedl, či spíš donesl na postel Paní Gity a připoutal.
Usnul jsem jako když mě do vody hodí.
V noci mě probudily ženské hlasy. Dámy se na chodbě loučily. Paní Gita vešla poněkud nejistým krokem do ložnice, shodila ze sebe halenku a sukni a žuchla sebou na postel.
"Dášeňko?!" Hlesla opilým hlasem.
"Jsem vám plně k službám, Paní Gito." Zahlásil jsem se.
"Plně, hihihi, plně... To jsi byla odpoledne, ty má zkušebno. Hihihi. Moc se mi líbilo, jak ses nedokázala soustředit. Někdy si to zopakujeme." Rozsvítila a chytla mě za modrého ptáka. "Jé, modřinka! To je krása. Vždycky jsem chtěla papuška. A teď ho mám. Já si... Chrrrrr." Usnula v půli věty a upadla mi obličejem do klína.
Do rána jsem toho moc nenaspal.
Když se Paní Gita probudila, poznal jsem, že má špatnou náladu. Na můj pozdtav jen zavrčela. Odpoutala mě a nahnala do kuchyně. Celou cestu a při přípravě snídaně mě pobízela bičíkem.
Do snídaně jen kousla a odložila ji. Napila se kávy a otřásla se. Včera to zřejmě přehnala s vínem.
Bylo mi jasné jak jí je. Vstal jsem od misky, otevřel chladničku a do hrníčku jí slil asi dvě deci láku z okurek. Podal jsem jí hrneček a zase si klekl k jídlu.
Uslyšel jsem, jak Paní Gita lák vypila a chvilku se nic nedělo. Najednou se přede mnou objevila její nožka.
Palec se mi ponořil do snídaně a když se vynořil, oblemcán jogurtem s lupínky, významně se mi zakýval před obličejem.
"Olízat! A něžně!" Začal jsem jazykem očišťovat palec. Ten se ve chvíli leskl mými slinami. Znova se omočil v jogurtu a zas a zas. Tentokrát trvala snídaně dlouho. Když byla má miska prázdná, palec mi zajel pod bradu a zvedl mi hlavu nahoru.
"Chutnala ti snídaně, Dášeňko?"
"Ano, Paní Gito. Děkuji vám."
"Až umyješ nádobí, půjdeš připravit jeden hostinský pokoj. Klidně jedničku. Odpoledne přijede vzácná návštěva a bude mít i něco pro tebe."
Poděkoval jsem a dal se do nádobí.
Připravil jsem pokoj dle pokynů Paní a šel po své práci.
Při bílení nového pokoje mě vyrušily Dámy. Odvedly mě ke kleci, ve které byl čubka. Byl už odvázaný, ale zalezl až dozadu a tam se zašprajcoval.
"Dostaň ho ven. Jakkoliv!" Poručila mi Paní Gita. Podíval jsem se do klece a měl pocit jezevčíka před liščí norou.
Vzal jsem si policejní pouta, přichytil je karabinou k řetězu a vlezl dovnitř.
"Nech mě bejt, ty hajzle!" Zavrčel na mě čubka.
"Sakra, neblbni. Udělal sis to sám. Polez ven. Já mám rozkaz tě ven dostat."
"Nenene, další výprask už ne!"
Popolezl jsem blíž k němu a natáhl ruku k jeho obojku. Vyletěla proti mě jeho pravá pěst. Neměl jsem kam uhnout, tak jsem jen sklonil hlavu a pěst mi narazila na lebku. Kromě zadunění se ozvalo křupnutí, následované zařváním. Zablokoval jsem čubku v kleci a díky jeho bolesti mu rychle nasadil klepeta.
Vycouval jsem ven a začal tahat za řetěz. Bolela mě hlava a byl jsem naštvaný. Čubčí slovní i svalový odpor začal slábnout. Když byl z klece venku, zaklekl jsem mu na záda a s pomocí obou dam mu spoutal ruce za zády. Pravačka mu už začala v zápěstí otékat.
Předisponování čubky do naší koupelny už bylo otázkou chvíle a čubka pevně připoutaný k nerezovému kříži už nenadával. Přes velký roubík mu to nešlo.
Paní Jil mě pohladila po hlavě. Sykl jsem bolestí.
"Bolí? Neboj. To se mu vrátí. Ještě bude litovat, že o další výprask sám nepoprosil."
Sáhla mi do rozkroku. I přes tepláky jsem cítil její hebkou ruku. Stáhla mi tepláky ke kolenům.
"Jé, modrásek! Bolí to?" A zmáčkla mi trochu papouška.
"Mmmmm! Ano, Paní Jil. Bolí!"
"To je dobře. Aspoň si budeš pamatovat co stojí radost."
Rozloučila se se mnou a odváděla Paní Gitu ven.
Odešel jsem dobílit pokoj. Měl jsem to do oběda jen taktak.
Při obědě s námi byla i Paní Jil. Ale ani jedna z Dam si mě nevšímala.
Bavily se mezi sebou a pochytil jsem, že odpolední návštěva opravdu nebude lecjaká. Čubka nedostal ani snídani, ani oběd, jen napít vody.
Uklidil jsem po obědě a šel se podívat, co mě čeká dál v tvrzi za práci.
Po třetí odpoledne mě Paní Gita zavřela do klece a beze slova odešla.
Zazvonění zvonku mě vytrhlo z polospánku. Slyšel jsem klapot střevíčků, který odezněl a pak se znovu vrátil. S klapotem i tlumené hlasy.
Paní Gita pro mě přišla a nařídila mi zůstat nahý.
Přivedla mě do jídelny a nařídila zůstat stát s rukama za hlavou.
U stolu seděla Paní Jil a dvě Dámy.
Starší bělovlasá hubená Dáma a vedle ní mladá plnoštíhlá brunetka.
Vedle starší Dámy klečel otrok v černé masce.
Starší Dáma mě sjela pohledem a něco řekla k mladší.
Ta se obrátila na Paní Gitu a Češtinou s cizím přízvukem řekla: "Paní doktorka se ptá, jestli je toto subjekt převýchovy."
"Ne, toto je můj otrok, určený pouze k vylepšení za odměnu." Odvětila Paní Gita
Mladá Dáma přeložila její větu Paní Doktorce.
Ta jen kývla hlavou a zvedla se z křesílka. Došla ke mně a jako by to dělala každý den, stiskla mi levou bradavku. Několikrát ji promnula a něco řekla mladé Dámě. Ta si něco zapsala do bloku a kývla.
Paní Doktorka mě začala ohledávat jako handlíř koně. Zkoušela mou citlivost a reflexy. Když skončila, pokynula Paní Gitě a s pomocí mladé Dámy asi čtvrt hodiny potichu diskutovaly.
Pak se odebraly i s námi dvěma otroky do koupelny.
Paní Doktorka si prohlédla připoutaného čubku a nařídila pevnější připoutání.
Připoutal jsem čubku podle jejích rozkazů a postavil se k Paní Gitě.
Paní Doktorka si oblékla bílý plášť, roušku a čepici a také latexové rukavice. Kývla na svého otroka. Ten vytáhl z kufříku rozvěrák, vrazil ho čubce do pusy a silou roztáhl na maximum. Čubka něco huhlal.
Paní Doktorka se pak sklonila k tácu, který držela mladá Dáma a vzala z něho tenký řetízek, který nám ukázala.
"Neposlušný otrok musí mít správné vodítko!" Přeložila nám mladá Dáma.
Paní Doktorka zavedla konce řetízku do dvou gumových hadiček. Ty vzala každou do jedné ruky a nasadila čubce do nosních dírek. Pak je začala zasouvat dovnitř. Čubka hekal a kňučel.
Když už z čubčího nosu trčel jen asi centimetr hadiček, vzala dlouhou pinzetu a vytáhla oba konce řetízku ústy ven. Vzala z tácku malý váleček, kterým řetízek spojila a její otrok váleček velkými kleštěmi zalisoval.
Vytáhla hadičky čubce z nosu, tenkými nůžkami je rozstřihla a svlékla z řetízku. Pomalu vytáhla levou nosní dírkou ven spojovací váleček, za který tahala tak dlouho, dokud se nenapjal. Trochu za řetízek zacukala. Bolestivé "Ááááúú!" potvrdilo správnou funkci.
Přehodila řetízek přes čubinu hlavu a obešla jeho rozpaženou ruku.
"Teď se postaráme, aby subjekt měl možnost litovat svých chyb."
Vzala z tácu injekční stříkačku a zabodla jehlu do čubí bradavky, kterou držela v levé ruce. Čubka zaječel.
Paní Doktorka stiskla píst a vyprázdnila stříkačku pod čubí bradavku. Vytáhla jehlu ven a zopakovala operaci na druhé bradavce.
Odstoupila od čubky, ucpala mu dlaní pusu a prohlásila, že nervový stimulant zajistí subjektu nadměrnou citlivost na několik týdnů.
Pak uvolnila čubce pusu a lehounce ho cvrnkla do bradavky. Čubka zařval jako tur.
Paní Doktorka přešla mezi široce roztažžené čubí nohy a Vzala do ruky dlouhou, úzkou stříkačku, která končila jehlou o průměru propisky.
Vzala do levé ruky šourek a nasadila na jeho spodek jehlu. Pomalu, jako by si to vychutnávala, zasouvala dlouhou jehlu dovnitř. Když byla nadoraz, stejně pomalu stiskla píst a opět pomalu jehlu vytáhla. Čubka zatínal svaly v celém těle a hýkal jako osel.
"Teď už se neztratí. Má v sobě multifunkční čip. Detaily vám předám písemně." Řekla a vzala z tácku předposlední stříkačku. Zcela obyčejně ji vyprázdnila do čubí zadnice. Pak ukázala na mě a pokynula mi, abych šel k ní. Vzala poslední stříkačku a také mi ji vyprázdnila do zadku.
"Dárek od Paní Doktorky." Řekla mladá Dáma a mrkla na mě.
Otrok zatím vyndal čubce z pusy roztahovák a po Doktorčině kontrole začal budit čubku, který omdlel.
Paní Doktorka se obrátila na Paní Gitu a ústy mladé Dámy se zeptala: "Už jste zkoušela stimulátory tlakových bodů?"
"Jen jeden a mírně, bojím se, abych Dášeňce neublížila. I tak to bylo báječné. Na zbylé dva si sama netroufám..." Řekla Paní Gita s omluvným pokrčením rameny.
"Ráda vám pomohu. Je to velmi zábavné a bezpečné. Máte pokusný subjekt?"
Paní Gita ukázala na mě.
"Aha. Tak na mycí stroj!" Přikázala mi Paní Doktorka a já se zachvěl strachy. Tahle Dáma uměla udělat velmi velké utrpení.
Sedl jsem si na sedátko a Dámy mě pevně připoutaly.
Po několika superklistýrech mi stroj opět roztáhl svěrač na maximum a v mých střevech se cosi uhnízdilo a začalo se to rozpínat.
Paní Doktorka mi ukázala kovový váleček, ze kterého koukalo cosi jako obrovský preservativ.
"Subjekte. V tvém zadku je nyní tento přístroj. Je to dlouhý vak, který je plněn tuhým gelem a postupně vyplní vše, kam dosáhne." Obrátila se na Paní Gitu: "Na jakou hodnotu jste nastavila?"
"Třicet procent." Odvětila Paní Gita.
"Zbytečný soucit. Nastavíme devadesát!"
Tlak v mých střevech rostl a sílil. Něco se mi opíralo o svěrač i o bránici a začínalo to bolet. Paní Doktorka vytáhla hadičku, asi centimetr tlustou, namazala ji lubrikantem a začala mi ji cpát do močové trubice. Když byla spokojená, připnula hadičku k ventilu na stroji. Za chvilku jsem cítil, jak se mi plní močový měchýř. Bolest sílila. Zavřel jsem oči a soustředil se. Facka mě vyrušila. Přede mnou stál otrok a cpal mi roztahovák do pusy.
Roztáhl mi pusu co to šlo. Pak mi hlas Paní Gity řekl ať polykám, že to nebude bolet. Do krku se mi nacpala hadice a posouvala se až do žaludku. Dávil jsem a když už jsem myslel, že to nemůže být horší, ucítil jsem tlak v žaludku.
"Sedmdesát procent."
"Osmdesát..."
"Osmdesát pět..."
"Devadesát! Teď počkáme."
Bolelo mě celé břicho, záda, podbřišek i boky. Špatně se mi dýchalo a v hlavě jsem měl prázdno. Duněla tam bolest a nic víc.
Dámy si mě fotily.
Čas se neskutečně táhl.
Někdo na mě mluvil. Nevím co chtěl. Bylo mi to jedno. Celé mé tělo prosilo a škemralo o milost.
Konečně začal tlak slábnout. Nejdřív mi zmizela hadice z krku.
Následovala ji hadička z močové trubice a nakonec i obří červ ze střev.
"Na výslechy plně postačí anální část. Na tresty doporučuji všechny tři najednou v trvání alespoň tři hodiny." Řekla Paní Doktorka a vyndala mi rozvěrák.
"Hodný subjekt. Myslím, že těch deset minut si PLNĚ užil." Zasmála se a poplácala mě po tváři.
Byl jsem osvobozen ze stroje a otrok mě dovedl, či spíš donesl na postel Paní Gity a připoutal.
Usnul jsem jako když mě do vody hodí.
