"Vstávat a cvičit!" Hlas Paní Gity byl ostrý a jasný.
V noci mě několikrát probudila Nána.
Paní Gita jí škodolibě cvrnkala palcem nohy o koule, nebo jí ho cpala do pusy.
Dělala to ráda. A ještě raději si užívala žertů na huhlavé odpovědi s palcem v puse.
"Tak, rajdy moje. Sprcha, pak snídaně a hurá do sklepa. Nána si, než se vysprchujete vy dvě potrénuje bradavky a vy jí oblečete do pracovního, včetně signální podprsenky."
"Ano, Paní Gito." Odpověděly jsme a vyrazily do koupelny. Ukázala jsem Náně, jak má cvičit a za deset minut už jsme byly v jídelně. Nána dostala snídani taky do krmítka. Moc se jí do toho nechtělo. Paní Gita ale s ní nehodlala dělat ciráty a prostě jí přišlápnutím hlavy zarazila krmítko až nadoraz do krku.
Nána se nahrbila, jako by chtěla dávit.
Ani bych se nedivila.
"Vydrž to a polykej. Nebo tě seřežu jako koně!" Paní Gita byla na Nánu nečekaně ostrá.
Nakonec jsme "dojedly" skoro současně všechny tři.
Umytí po snídani bylo otázkou chvilky a už jsme klusaly do sklepa.
Nána nám rozdala plánky všeho co přivezla a sama se chopila technických záležitostí. Rozměření kotvicích bodů, vyvrtání děr na ně, zazdění kotev speciální hmotou a další.
Pracovala jako o život a do oběda jsme měly zhruba hotovou jednu mučírnu. Byla ve středověkém stylu. Vše buď hrubě tesané, nebo kované. Žebřík, kladky, osel, lavice a další. Samozřejmostí byl i kříž na zdi, velý dubový stůl s oky, lany a pouty. A malá klec, zavěšená pod stropem na laně.
Korunou bylo křeslo pro Dámu, židle a stůl pro zapisovatele a na stole "smolná kniha", kalamář a pero.
Louče ovšem byly moderní, elektrické s mihotavým světlem.
V koutě byly složeny rozporky, housle a spousta jiných hraček. V truhlici různá malá znepříjemňovadla.
Před polednem přišly Dámy na inspekci.
Paní Jil si prohlížela mučírnu a vzdychala, že nemá živou hračku na vyzkoušení.
Paní Justa řekla, že jednu má.
Paní Gita se usmála a prohlásila, že má tři hračky a určitě se nebudou chtít třeba ve čtvrtek nudit, protože čtvrtek je pravidelný den Dámských radostí.
Najednou jsem měla sucho v krku.
Asi jsem zbledla, protože Paní Gita se zářivě usmála a řekla, že se nemusím bát. A po pauze dodala: "Že by se na tebe nedostalo!"
Obě zbylé Dámy se široce usmály a Paní Jil na mě šibalsky mrkla.
"Jdeme na oběd! Odpoledne budete mít taky co dělat!" Zavelela Paní Gita a vyrazila ze sklepa.
Oběd byl výborný a sytý. Všichni byli po něm zvadlí a malátní. Paní Gita nařídila hodinu odpočinek v odpočívárně.
To byla místnost s matracemi na zemi.
Usnula jsem jako špalek a probudily mě až impulzy do bradavek.
Zajímavou reakci měla Nána. Přestože byly podprsenky její výrobek, nikdy je na sobě nevyzkoušela. Vyskočila na nohy a zoufale si položila ruce na hruď.
"To píchá!" Vyjekla překvapeně.
"Ano, strý... Náno. Zvykej si." Odtušila s úsměvem Alice.
Zaujaly jsme předepsanou pozici v kleče, pěkně v řadě, vodítka položená na levých ramenech.
Paní Gita si nás přišla vyzvednout. Odvedla nás do sklepa a řekla, že si pro nás zase přijde.
Další, trochu větší místnost dostala doprostřed mohutný sloup, posetý oky a kruhy. Do jeho výbavy patřila bedna lan, popruhů a karabin, která ovšem zatím zůstala v suchu ve skladu. A taky kufr plný bičů, plácaček, karabáčů a dalších "domlouvátek" jak jim říkala Paní Jil.
V jednu chvíli jsem se Nány zeptala, jak ví, co se dá nebo nedá snést, když vše vyráběl, ale nevyzkoušela na sobě.
Podívala se na mě vrásčitou tváří a prohrábla si krátkého bílého ježka na hlavě.
"Dotorka mi dala technické specifikace a já podle toho pracoval. Týden před odjezdem sem jsem se dozvěděl, jak a na kom je zkoušela. Málem jsem zešílel. Proto jsem ještě do mycího stroje a dalších zařízení rychle vymyslel pojistky, aby nemohly trvale ublížit. Do smrti si budu vyčítat smlouvu s ďáblem jménem Doktorka."
Já i Alice jsme na něho upřely oči. Hlavou nám táhlo, co se asi dělo v doktorčině ordinaci.
Alice se vzpamatovala jako první.
"Tak tohle jsem nevěděla ani já."
"Věděla to jen doktorka a Angela."
Alice pohladila Nánu po tváři. "Kolik je ti vlastně let, Rudolfe?"
Zvedl unavené oči. "Bylo mi třicet čtyři."
Oněměly jsme úžasem. Vypadal na šedesát.
"A už jsem jen Nána. Vaše kamarádka Nána." Řekla a pustila se zas do práce.
"Náno..."
"Copak?"
"Děkujeme ti za život. Obě."
Pokývala hlavou.
Další místnost byla menší, ale instalovaly jsme do ní zavěšený trámek a složily z částí velkou měkkou podložku. To byla místnost pro shibari a jiné vázací techniky.
To už se blížil večer.
Opět přišly všechny Dámy.
Vyvedly nás ven, nechaly najíst. Potom nás ostříkaly skotskými střiky a náramně se u toho bavily.
Nakonec jsme byly zahnány do klece a připoutány.
Nánu si Paní Gita připoutala opět do nohou postele a poslední, co jsem slyšela bylo: "Otevři tlamu, Nanynko. Tady máš dudlík!"
"Um hum muml..."
Usnuly jsme jako nemluvňata.
V noci mě několikrát probudila Nána.
Paní Gita jí škodolibě cvrnkala palcem nohy o koule, nebo jí ho cpala do pusy.
Dělala to ráda. A ještě raději si užívala žertů na huhlavé odpovědi s palcem v puse.
"Tak, rajdy moje. Sprcha, pak snídaně a hurá do sklepa. Nána si, než se vysprchujete vy dvě potrénuje bradavky a vy jí oblečete do pracovního, včetně signální podprsenky."
"Ano, Paní Gito." Odpověděly jsme a vyrazily do koupelny. Ukázala jsem Náně, jak má cvičit a za deset minut už jsme byly v jídelně. Nána dostala snídani taky do krmítka. Moc se jí do toho nechtělo. Paní Gita ale s ní nehodlala dělat ciráty a prostě jí přišlápnutím hlavy zarazila krmítko až nadoraz do krku.
Nána se nahrbila, jako by chtěla dávit.
Ani bych se nedivila.
"Vydrž to a polykej. Nebo tě seřežu jako koně!" Paní Gita byla na Nánu nečekaně ostrá.
Nakonec jsme "dojedly" skoro současně všechny tři.
Umytí po snídani bylo otázkou chvilky a už jsme klusaly do sklepa.
Nána nám rozdala plánky všeho co přivezla a sama se chopila technických záležitostí. Rozměření kotvicích bodů, vyvrtání děr na ně, zazdění kotev speciální hmotou a další.
Pracovala jako o život a do oběda jsme měly zhruba hotovou jednu mučírnu. Byla ve středověkém stylu. Vše buď hrubě tesané, nebo kované. Žebřík, kladky, osel, lavice a další. Samozřejmostí byl i kříž na zdi, velý dubový stůl s oky, lany a pouty. A malá klec, zavěšená pod stropem na laně.
Korunou bylo křeslo pro Dámu, židle a stůl pro zapisovatele a na stole "smolná kniha", kalamář a pero.
Louče ovšem byly moderní, elektrické s mihotavým světlem.
V koutě byly složeny rozporky, housle a spousta jiných hraček. V truhlici různá malá znepříjemňovadla.
Před polednem přišly Dámy na inspekci.
Paní Jil si prohlížela mučírnu a vzdychala, že nemá živou hračku na vyzkoušení.
Paní Justa řekla, že jednu má.
Paní Gita se usmála a prohlásila, že má tři hračky a určitě se nebudou chtít třeba ve čtvrtek nudit, protože čtvrtek je pravidelný den Dámských radostí.
Najednou jsem měla sucho v krku.
Asi jsem zbledla, protože Paní Gita se zářivě usmála a řekla, že se nemusím bát. A po pauze dodala: "Že by se na tebe nedostalo!"
Obě zbylé Dámy se široce usmály a Paní Jil na mě šibalsky mrkla.
"Jdeme na oběd! Odpoledne budete mít taky co dělat!" Zavelela Paní Gita a vyrazila ze sklepa.
Oběd byl výborný a sytý. Všichni byli po něm zvadlí a malátní. Paní Gita nařídila hodinu odpočinek v odpočívárně.
To byla místnost s matracemi na zemi.
Usnula jsem jako špalek a probudily mě až impulzy do bradavek.
Zajímavou reakci měla Nána. Přestože byly podprsenky její výrobek, nikdy je na sobě nevyzkoušela. Vyskočila na nohy a zoufale si položila ruce na hruď.
"To píchá!" Vyjekla překvapeně.
"Ano, strý... Náno. Zvykej si." Odtušila s úsměvem Alice.
Zaujaly jsme předepsanou pozici v kleče, pěkně v řadě, vodítka položená na levých ramenech.
Paní Gita si nás přišla vyzvednout. Odvedla nás do sklepa a řekla, že si pro nás zase přijde.
Další, trochu větší místnost dostala doprostřed mohutný sloup, posetý oky a kruhy. Do jeho výbavy patřila bedna lan, popruhů a karabin, která ovšem zatím zůstala v suchu ve skladu. A taky kufr plný bičů, plácaček, karabáčů a dalších "domlouvátek" jak jim říkala Paní Jil.
V jednu chvíli jsem se Nány zeptala, jak ví, co se dá nebo nedá snést, když vše vyráběl, ale nevyzkoušela na sobě.
Podívala se na mě vrásčitou tváří a prohrábla si krátkého bílého ježka na hlavě.
"Dotorka mi dala technické specifikace a já podle toho pracoval. Týden před odjezdem sem jsem se dozvěděl, jak a na kom je zkoušela. Málem jsem zešílel. Proto jsem ještě do mycího stroje a dalších zařízení rychle vymyslel pojistky, aby nemohly trvale ublížit. Do smrti si budu vyčítat smlouvu s ďáblem jménem Doktorka."
Já i Alice jsme na něho upřely oči. Hlavou nám táhlo, co se asi dělo v doktorčině ordinaci.
Alice se vzpamatovala jako první.
"Tak tohle jsem nevěděla ani já."
"Věděla to jen doktorka a Angela."
Alice pohladila Nánu po tváři. "Kolik je ti vlastně let, Rudolfe?"
Zvedl unavené oči. "Bylo mi třicet čtyři."
Oněměly jsme úžasem. Vypadal na šedesát.
"A už jsem jen Nána. Vaše kamarádka Nána." Řekla a pustila se zas do práce.
"Náno..."
"Copak?"
"Děkujeme ti za život. Obě."
Pokývala hlavou.
Další místnost byla menší, ale instalovaly jsme do ní zavěšený trámek a složily z částí velkou měkkou podložku. To byla místnost pro shibari a jiné vázací techniky.
To už se blížil večer.
Opět přišly všechny Dámy.
Vyvedly nás ven, nechaly najíst. Potom nás ostříkaly skotskými střiky a náramně se u toho bavily.
Nakonec jsme byly zahnány do klece a připoutány.
Nánu si Paní Gita připoutala opět do nohou postele a poslední, co jsem slyšela bylo: "Otevři tlamu, Nanynko. Tady máš dudlík!"
"Um hum muml..."
Usnuly jsme jako nemluvňata.
