Ráno nás vzbudil budík. Elektrický protivný budík, který nepřestal, dokud jsme neopustily klec.
Po hygieně jsme se ohlásily u Paní Gity. Už snídala a krmila Nánu palcem u nohy. Pokynula nám, ať se nasnídáme a když jsme vdechly snídani, začala vydávat rozkazy: "Vydat snídaně, umýt nádobí, zajistit okenice a dveře v celé tvrzi, podle seznamu si zabalit. Bágly označit. Připravit svačiny na cestu pro všechny.
Připravit oběd, vydat oběd a uklidit po obědě. Obléct se do cestovního, zakleknout v hale a čekat. Poslední dostane pětadvacet prutem za zdržování."
Začal neuvěřitelný shon.
Věcí s sebou bylo hodně a jen díky vojně jsem si s tím dokázala poradit. Pomohla jsem Alici i Náně.
Oběd všichni snědli jako by závodili.
Ve 13:02 jsme s Alicí zaklekly v hale.
Ve 13:28 přišla poslední. Mína.
Paní Gita mě poslala otevřít vrata, aby auta mohla zajet do tvrze. Naštěstí nepadal v noci sníh, tak jsme nemusely vyhazovat.
Nejdřív zajely osobní auta návštěv a nakonec dovnitř zacouvala Nána s autem Paní Gity. Byl to terénní vůz s luxusním interiérem.
Naložily jsme zavazadla do kufru a my si sedly na zadní sedadla.
Nána vyjela z vrat a zavřela je za sebou.
Paní Gita přišla asi za pět minut a sedla si na sedadlo spolujezdce.
Konvoj vyjel na silnici. Jeli jsme pro mě známými i méně známými částmi republiky. Překročili jsme hranice Slovenska, kde jsme se nasvačili a o hodinu později Maďarska.
Kousek za hranicemi konvoj zastavil.
Paní Gita posadila Nánu na místo spolujezdce, že bude řídit sama.
Spoutala nám ruce policejními pouty a řetízkem zamkla k očku pod sedadlem. Pak nám nasadila tlusté kukly, které utáhla, takže jsme nemohly nic vidět, ani slyšet.
Dokázala jsem vnímat vibrace motoru a síly v zatáčkách, nebo při brždění a rozjezdech. Jinak nic. Navíc jsem ztratila pojem o čase a jízda mi připadala nekonečná.
Světlo interiérového osvětlení a hlasy lidí mi připadly jako malý zázrak.
"Vystupovat! Bágly vynoste do těch velkých dveří!" Poroučela Paní Gita, když nás zbavila pout.
Rychle jsme provedly příkaz a já si stihla všimnout, že jsme se ocitly v budově, připomínající venkovský zámeček, nebo velkou vilu.
Zavazadla Paní Gity jsme odnesly do jejího pokoje a my byly Dámami odvedeny do suterénu. Takzvaného psince. Podle předem daného rozvrhu nás s Alicí strčily do malé místnůstky s velkou podložkou na zemi.
Paní Gita se zasmála, když jí Paní Alena ukázala cedulku na nízkých dveřích a tiše něco řekla.
"Máte štěstí, vy dvě čubinky. Tohle je prý nakrývací kotec. Takže abychom udělaly pořádek, obě si na noc vezmete velký pás cudnosti.
Teď si vezmete misky a hygienické potřeby a půjdeme na večeři."
Večeře se odbývala ve velké místnosti s malovaným trámovým stropem.
Všichni "psi" a "feny" se seřadily na všech čtyřech u lavice s velkými otvory a přední nohy museli dát do kroužků namalovaných na podlaze.
Ve chvíli plné obsazenosti se ozvalo klapnutí a nad zápěstími se nám uzavřely kruhy, které vyjely ze spodní části lavice.
Mladá dívka nám roznesla misky plné jídla a zasadila je do velkých otvorů v lavici.
"Dobrou chuť, hafánci." Popřála nám Paní Alena. My odpověděly předepsanou odpovědí - tedy zaštěkáním - a daly se do jídla. Bylo v tom maso, zelí, slanina a bylo to moc dobré a taky trochu pálivé.
Po večeři nám byla uvolněna pouta a my si mohli umýt obličeje od zbytků jídla.
Stejná dívka nás odvedla do koupelny s velkou sprchou uprostřed stropu.
Hygiena byla rychlá a Paní Gita si počkala přede dveřmi na klíčky od pásů.
Měly sice zámky na zacvaknutí, ale Paní trvala na tom, že když otrok sám odevzdá klíč od svého klína, posiluje to vzájemný vztah.
Dívka nás odvedla do našich kotců a tam nás zamkla.
Byly jsme s Alicí unavené a tak jsme brzy usnuly, přikryté teploučkou dekou.
Po hygieně jsme se ohlásily u Paní Gity. Už snídala a krmila Nánu palcem u nohy. Pokynula nám, ať se nasnídáme a když jsme vdechly snídani, začala vydávat rozkazy: "Vydat snídaně, umýt nádobí, zajistit okenice a dveře v celé tvrzi, podle seznamu si zabalit. Bágly označit. Připravit svačiny na cestu pro všechny.
Připravit oběd, vydat oběd a uklidit po obědě. Obléct se do cestovního, zakleknout v hale a čekat. Poslední dostane pětadvacet prutem za zdržování."
Začal neuvěřitelný shon.
Věcí s sebou bylo hodně a jen díky vojně jsem si s tím dokázala poradit. Pomohla jsem Alici i Náně.
Oběd všichni snědli jako by závodili.
Ve 13:02 jsme s Alicí zaklekly v hale.
Ve 13:28 přišla poslední. Mína.
Paní Gita mě poslala otevřít vrata, aby auta mohla zajet do tvrze. Naštěstí nepadal v noci sníh, tak jsme nemusely vyhazovat.
Nejdřív zajely osobní auta návštěv a nakonec dovnitř zacouvala Nána s autem Paní Gity. Byl to terénní vůz s luxusním interiérem.
Naložily jsme zavazadla do kufru a my si sedly na zadní sedadla.
Nána vyjela z vrat a zavřela je za sebou.
Paní Gita přišla asi za pět minut a sedla si na sedadlo spolujezdce.
Konvoj vyjel na silnici. Jeli jsme pro mě známými i méně známými částmi republiky. Překročili jsme hranice Slovenska, kde jsme se nasvačili a o hodinu později Maďarska.
Kousek za hranicemi konvoj zastavil.
Paní Gita posadila Nánu na místo spolujezdce, že bude řídit sama.
Spoutala nám ruce policejními pouty a řetízkem zamkla k očku pod sedadlem. Pak nám nasadila tlusté kukly, které utáhla, takže jsme nemohly nic vidět, ani slyšet.
Dokázala jsem vnímat vibrace motoru a síly v zatáčkách, nebo při brždění a rozjezdech. Jinak nic. Navíc jsem ztratila pojem o čase a jízda mi připadala nekonečná.
Světlo interiérového osvětlení a hlasy lidí mi připadly jako malý zázrak.
"Vystupovat! Bágly vynoste do těch velkých dveří!" Poroučela Paní Gita, když nás zbavila pout.
Rychle jsme provedly příkaz a já si stihla všimnout, že jsme se ocitly v budově, připomínající venkovský zámeček, nebo velkou vilu.
Zavazadla Paní Gity jsme odnesly do jejího pokoje a my byly Dámami odvedeny do suterénu. Takzvaného psince. Podle předem daného rozvrhu nás s Alicí strčily do malé místnůstky s velkou podložkou na zemi.
Paní Gita se zasmála, když jí Paní Alena ukázala cedulku na nízkých dveřích a tiše něco řekla.
"Máte štěstí, vy dvě čubinky. Tohle je prý nakrývací kotec. Takže abychom udělaly pořádek, obě si na noc vezmete velký pás cudnosti.
Teď si vezmete misky a hygienické potřeby a půjdeme na večeři."
Večeře se odbývala ve velké místnosti s malovaným trámovým stropem.
Všichni "psi" a "feny" se seřadily na všech čtyřech u lavice s velkými otvory a přední nohy museli dát do kroužků namalovaných na podlaze.
Ve chvíli plné obsazenosti se ozvalo klapnutí a nad zápěstími se nám uzavřely kruhy, které vyjely ze spodní části lavice.
Mladá dívka nám roznesla misky plné jídla a zasadila je do velkých otvorů v lavici.
"Dobrou chuť, hafánci." Popřála nám Paní Alena. My odpověděly předepsanou odpovědí - tedy zaštěkáním - a daly se do jídla. Bylo v tom maso, zelí, slanina a bylo to moc dobré a taky trochu pálivé.
Po večeři nám byla uvolněna pouta a my si mohli umýt obličeje od zbytků jídla.
Stejná dívka nás odvedla do koupelny s velkou sprchou uprostřed stropu.
Hygiena byla rychlá a Paní Gita si počkala přede dveřmi na klíčky od pásů.
Měly sice zámky na zacvaknutí, ale Paní trvala na tom, že když otrok sám odevzdá klíč od svého klína, posiluje to vzájemný vztah.
Dívka nás odvedla do našich kotců a tam nás zamkla.
Byly jsme s Alicí unavené a tak jsme brzy usnuly, přikryté teploučkou dekou.
