Publikováno s laskavým svolením Madam Antares, mé úžasné Paní.
Budík. Chtěla jsem ho zamáčknout, ale někdo zamáčkl mě.
Byly to Paní Gita a Alice.
Ležely na mě hlavami a Alice měla rameno v mém klíně.
"Čůzy, vstávat!" Přehlušila řinčení plechového tyrana Paní Gita. Alice se zvedla a Paní Gita se začala smát.
"Hihihi, máš Dášenčinu klícku obtištěnou na tváři." Zamáčkla budík a zvedla se ze mě.
Vypotácely jsme se z ložnice. Rychle jsme spáchaly hygienu a šly připravovat snídani pro hosty.
Samy jsme se najedly až potom.
Večer byl divoký a rozverný. Po rozezpívání otroka Paní Justy přišli na řadu další "provinilci" a bylo veselo až dlouho po půlnoci.
První na snídani přišla dlouhovlasá Slečna. Vybrala jídlo pro sebe a nekompromisně přikázala otrokovi, co si má nabrat.
Usmála se na nás a prohlásila: "Taky se vám nechtělo vstávat? Já musela otroka vyhnat z klece bičíkem."
Paní Gita se usmála. "Ale to stačilo říct, Dášeňka má zkušenosti s vytahováním neposluchů z klece."
"Vážně?" Podivila se Slečna. Moc na to ta tvá slečinka nevypadá."
Paní Gita mi ledabyle bičíkem zvedla sukni.
"Jůůů!" Vyvalila Slečna oči. Holka s ptákem jarabákem!"
"Cože? Jaký pták?" Ozvalo se z chodby.
Do společenské místnosti vtrhla Paní Justa, následovaná usmívajícím se obrem.
Slečna ukázala na mou sukni. Paní Justa se otázala Paní Gity, jestli se může podívat.
Když uviděla mou klícku, usmála se.
"Ale ty kozičky jsou hezké implantáty. Nebo bylinky z číny?" A zvláštně se na Paní Gitu podívala. V tu chvíli mi došlo, že mi Alice ráno neudělala maskování na hrudníku.
"Jojo. bylinky. Ale je to trochu nelegální a blbě se shání."
Paní Justa se usmála a lehce mrkla jedním okem.
Slečna se podívala na svého otroka. "No, podívej. Taky by ti kozičky slušely." A rozesmála se, když uviděla kyselý otročí obličej.
Dámy se scházely, brebentily a žertovaly. Evidentně se jim večírek líbil.
Když se sešly všechny, nechala Paní Justa svého otroka padnout na všechny čtyři, vyskočila mu na záda a zahalekala jak otrokář na lodi.
"Hej hej héééj! Tak co, Dámy. líbil se vám večírek?"
"Anóóó!" Zaznělo jednohlasně.
"Co si dát ještě jeden?"
Dámy se na sebe podívaly.
"Nebo vám doma žalem pláčou otroci?"
Dámy se rozesmály a začaly potvrzovat, že zůstanou.
Paní Gita začala propadat panice. Alice a já také. S tímhle jsme nepočítaly.
Měly jsme sice nějaké zásoby, ale to bylo málo.
"Mám pro vás jednu báječnou hru! A myslím, že Paní domu také nezůstane pozadu!"
"Houf Dam zaječel nadšením."
"Dámy, ještě technická. Jelikož Paní Gita s prodloužením pobytu nepočítala, pošlu svého otroka na nákup. Dá si některá z vás pizzu? Nebo něco jiného?"
Dámy se rychle dohodly, že to ke jedno, kdo platí, ten vybírá.
Paní Justa něco pošeptala otrokovi, ten se uklonil a odešel. Za chvíli se objevil v civilu a naznačil mi, že chce pustit ven.
Vyprovodila jsem ho za bránu a spěchala zpět.
Dámy se začaly po snídani rozcházet do svých pokojů. Zůstala jen Paní Justa.
"Omlouvám se, drahá hostitelko, ale potřebuji je tu udržet do zítra."
Vytáhla svazek bankovek a podala je Paní Gitě.
"Nechci abys byla škodná."
Paní Gita si peníze nevzala.
"Řekni mi proč? Nejsem pitomá. Proč té svini dáváš náskok? Z jaké jsi jednotky?"
Drobná žena vykulila oči. "Jak víš...?"
Paní Gita se kysele usmála. "Pětadvacet let v armádě..."
"Ach tak." Řekla Paní Justa a sáhla do kabelky. Vytáhla doklad zatavený v plastové fólii. Ukázala ho Paní Gitě.
Ta jen suše polkla a tiše zadakrovala.
Paní Justa počkala, až naše Paní stráví informace a pak se zeptala:
"Můžu se spolehnout...?"
Ukázala bradou na mě a na Alici.
"Samozřejmě. Mám dobře vychované služebnictvo."
"V pořádku. Dělejte si tedy svoje, peníze si vemte, abyste neměly ztrátu. Užijte si prosím společnost Dam a otroků a ničeho se nebojte. Teď vám nic nehrozí. Je ale možné a spíš velmi pravděpodobné, že se sem za pár dní Angela vrátí. Zkuste ji oddělit od těch znetvořených ubožáků a dejte si pozor na Vezíra. Je to zabiják."
"Díky za úkoly, drahá Justo." Ušklíbla se Paní Gita a poslala nás sklidit po snídani.
Dopoledne uběhlo jako voda, protože Dámy si daly vířivku a nenapadlo je nic lepšího, než nařídit otrokům, aby vzali každý do úst lžíci a přenášeli vodu z jednoho kbelíku do druhého. Jen otrokyni si vzaly s sebou do vířivky.
Otroci pobíhali se lžícemi v tlamičkách a měli dobrý důvod. Dámy jim totiž slíbily, že kolik deci vody zůstane v prvním kbelíku, tolik dostane každý ran karabáčem.
Ani nezjistily, že se překulilo poledne.
O půl druhé se vrátil otrok Paní Justy a začal z auta vynášet jídlo. Pizzy, kuřata, saláty, pečivo, dorty, víno a Paní Gitu si získal malým, ale velmi dobrým dortem s pravým marcipánem.
Marcipán Paní Gita miluje.
Dámy se i s otroky sešly k obědu. Jedly dlouho a v klidu. Debatovaly o tom, co se jim v tvrzi líbí, ale i o obyčejných věcech jako sladění barev kostýmku a na zakázku vyráběného bičíku.
Oběd byl sněden, káva vypita a začal čas zábavy. Paní Justa přišla s úžasnou hrou.
Rozestavila na podlahu spoustu velkých figurek na hru Člověče nezlob se a vysvětlila princip hry. Dáma usedne na otroka se zavázanýma očima. Ten musí sbírat figurky ústy, veden povely Dámy. Dáma však na něj nesmí mluvit a jeho pohyby musí kontrolovat dotyky rákosky, nebo bičíku. Která Dáma získá víc figurek, vyhrává. Vyzvala ostatní Dámy, aby si s otroky domluvily systém signálů a nasedly na své živé vysavače. Když se tak stalo, odstartovala soutěž.
Začalo to velmi galantně, kdy si Dámy dávaly přednost a byly velmi tolerantní. Ale jak začalo figurek ubývat, začalo přibývat "náhodných" zásahů bičíkem soupeřícího vysavače a tím zmatení jeho dorozumívání s Paní.
O poslední tři figurky byla svedena opravdová jezdecká bitva.
Vyhrála ji malá, sympatická Dáma s brýlemi a divokým účesem, která dokázala svůj vysavač obdivuhodně ovládat. Reagoval jen na její povely a cizí ignoroval.
Paní Justa předala Dámě její výhru. Stříbrné náušnice ve tvaru stočeného biče.
Při předávání se jí ptala, jak se jí podařilo tak vycvičit otroka.
Dáma se zasmála a místo odpovědi navrhla další hru. Otroci budou odvedeni do kobek a po jednom přiváděni. Budou jim zavázány oči a musí poznat, jakým nástrojem jim byla uštědřena rána na zadek. Zvítězí ta Dáma, jejíž otrok uhádne nejvíc nástrojů.
Aby se Dámy nehádaly, poprosila Paní Gitu, aby se ujala funkce testovací exekutorky.
Odvedla jsem otroky ke kobkám a prvního vyvedla se zavázanýma očima ven.
Byl položen břichem na trestnou kozu a Paní Gita se poprvé rozmáchla.
Rákoska zasvištěla a dopadla na zadek soutěžícího. Uhádl.
Nový nápřah, tentokrát koženou plácačkou. Také uhádl.
Na zadku se mu rýsoval tenký a široký pruh, protože Paní Gita ho opravdu nešetřila. Tenké úzké pádélko neuhádl.
Ani vařečku.
Popletl ale karabáč a důtky z řemínků.
Z celkem dvanácti nástrojů uhádl čtyři.
Jeho Paní mu slibovala pořádný tréning.
Přivedla jsem dalšího. Ten evidentně nebyl s bicími nástroji kamarád, protože uhádl jen dva a odcházel se slzami v očích.
Překvapila otrokyně, která neuhodla jen tawse a kuchyňské prkénko.
Obrovitý otrok Paní Justy uhádl tři nástroje.
Všimla jsem si, jak má osvalený zadek. Ten člověk musel hodně cvičit, sportovat, nebo dřít v nějakém těžkém provozu.
Také to bylo poprvé, kdy jsem ho slyšela promluvit. Měl dunivý silný hlas.
Celou soutěž vyhrála otrokyně. Měla upletený těžký, dlouhý cop, který její Paní používala jako vodítko.
Její Paní tak získala řetízek s přívěskem ve tvaru rozprostřeného karabáče, prohnutého do oblouku, zkříženého s rákoskou. Opět ze stříbra.
Dámy byly spokojené a soutěže je bavily.
Další soutěž následovala po večeři.
Paní Gita umístila na tělo otroka dvacet kolíčků na prádlo. Jeho Paní měla všechny sestřelit rákoskou. to byla velmi rychlá soutěž a Dámy se tak bavily, že se dohodly na třech kolech.
Soutěž v "zápasu otrockým stylem" byla také zajímavá.
Vždy dva otroci dostali na uši, jazyk, chřípí, bradavky a šourek celkem sedm malých svorek. Ve vymezeném prostoru museli své uchránit a cizí strhnout. Nesměli však soupeře nijak držet.
Tato disciplína byla velmi akustická.
Byla spousta kvíkání, skučení a hekání ze strany zápasících otroků a pokřikování a povzbuzování ze strany Dam.
Celou hru vyhrál obrovitý otrok Paní Justy. Měl při své postavě neuvěřitelné reflexy.
Pro svou Paní vyhrál soubor análních hraček. Když mu ji jeho Paní ukázala a něco mu přitom pošeptala, viděla jsem poprvé, že se zatvářil rozpačitě a zrudl jako pivoňka.
Dámy si toho hned všimly.
"Jé, tvoje hračka mění barvy! Ona je ještě panna?" Zasmála se dlouhovlasá slečna.
"No, ano. Tato část jeho těla zatím zahálí."
Paní Gitu zalechtal zlomyslný duch a navrhla Paní Justě, že její hračce je k dispozici kterýkoliv čistící stroj, aby mohla výhru hned vyzkoušet.
Paní Justa se zasmála stejně škodolibě a řekla že to je báječný nápad.
Otvlekla obra do koupelny a s pomocí Paní Gity ho usadila a připoutala ke stroji.
Po celou dobu byly jeho oči velké a pořád se ohlížel, jako by hledal cestu k úniku. Myslím, že kdyby opravdu chtěl, neměli bychom proti němu šanci.
Teď seděl připoutaný ve stroji a očima v rudé tváři těkal sem tam.
Dámy se chvíli potichu bavily nad seznamem mycích programů. Paní Justa jeden vybrala a poručila otrokovi, aby stiskl tlačítko 'START' na područce.
Teď jsem viděla, jak jsem se asi poprvé tvářila já. Dámy ale byly hodné a mimo vyčištění dostal obr příjemnou relaxační masáž.
Ze stroje slézal s úsměvem a slastně se protáhl.
Osušil si ještě vlhká místa a šel za svou Paní zpět do sálu.
Paní mu vybrala černý kolík a podala mu ho.
Znovu zrudnul.
Dámy ho začaly povzbuzovat.
Zrudl ještě víc.
Paní mu něco pošeptala a na kolík a prsty vymáčkla trochu lubrikantu.
Obr si namazal zadek, zavřel oči, zatnul zuby a za pokřiku "Šup tam s ním!", "Vrzy vrz, ať je skrz!" a podobnými si umístil kolík na správné místo.
Dámy se ho ptaly jak se cítí, když už není panna.
Škodolibě ho posadily na židli a zkoušely ho zpovídat. Ale on nemluvil. Měl přivřené oči a poslouchal svou Paní, která mu šeptala cosi do ouška a připadalo mi, že ho uklidňuje.
Dámy se ještě nějakou dobu škodolibě vyptávaly a když z obra nedostaly ani slovo, přestalo je to bavit.
To byl čas ukončit obrovo trápení a Paní Justa ho poslala do koupelny.
Vrátil se za chvíli a umytou hračku vrátil do krabičky.
Po této atrakci už přišla na řadu nejoblíbenější zádava Dam, posílených alkoholem. Drbárna. Nenechaly na nepřítomných známých nit suchou.
Unavení otroci začali poklimbávat.
Dámy se začaly rozcházet do svých pokojů.
Poslední odešla Paní Justa s obrem.
Paní Gita nám pomohla uklidit sál a nahnala nás do postele.
Ležely jsme v posteli a Paní Gita tiše pronesla:"Děvčata, je možné, že se řítíme do obrovského průseru. Chci, abyste věděly, že jsem ráda že vás tu mám."
Měla jsem pocit, že Paní má v očích slzy a vzala ji pevně za ruku.
Opětovala stisk.
To bylo poslední, co jsem vnímala.
Budík. Chtěla jsem ho zamáčknout, ale někdo zamáčkl mě.
Byly to Paní Gita a Alice.
Ležely na mě hlavami a Alice měla rameno v mém klíně.
"Čůzy, vstávat!" Přehlušila řinčení plechového tyrana Paní Gita. Alice se zvedla a Paní Gita se začala smát.
"Hihihi, máš Dášenčinu klícku obtištěnou na tváři." Zamáčkla budík a zvedla se ze mě.
Vypotácely jsme se z ložnice. Rychle jsme spáchaly hygienu a šly připravovat snídani pro hosty.
Samy jsme se najedly až potom.
Večer byl divoký a rozverný. Po rozezpívání otroka Paní Justy přišli na řadu další "provinilci" a bylo veselo až dlouho po půlnoci.
První na snídani přišla dlouhovlasá Slečna. Vybrala jídlo pro sebe a nekompromisně přikázala otrokovi, co si má nabrat.
Usmála se na nás a prohlásila: "Taky se vám nechtělo vstávat? Já musela otroka vyhnat z klece bičíkem."
Paní Gita se usmála. "Ale to stačilo říct, Dášeňka má zkušenosti s vytahováním neposluchů z klece."
"Vážně?" Podivila se Slečna. Moc na to ta tvá slečinka nevypadá."
Paní Gita mi ledabyle bičíkem zvedla sukni.
"Jůůů!" Vyvalila Slečna oči. Holka s ptákem jarabákem!"
"Cože? Jaký pták?" Ozvalo se z chodby.
Do společenské místnosti vtrhla Paní Justa, následovaná usmívajícím se obrem.
Slečna ukázala na mou sukni. Paní Justa se otázala Paní Gity, jestli se může podívat.
Když uviděla mou klícku, usmála se.
"Ale ty kozičky jsou hezké implantáty. Nebo bylinky z číny?" A zvláštně se na Paní Gitu podívala. V tu chvíli mi došlo, že mi Alice ráno neudělala maskování na hrudníku.
"Jojo. bylinky. Ale je to trochu nelegální a blbě se shání."
Paní Justa se usmála a lehce mrkla jedním okem.
Slečna se podívala na svého otroka. "No, podívej. Taky by ti kozičky slušely." A rozesmála se, když uviděla kyselý otročí obličej.
Dámy se scházely, brebentily a žertovaly. Evidentně se jim večírek líbil.
Když se sešly všechny, nechala Paní Justa svého otroka padnout na všechny čtyři, vyskočila mu na záda a zahalekala jak otrokář na lodi.
"Hej hej héééj! Tak co, Dámy. líbil se vám večírek?"
"Anóóó!" Zaznělo jednohlasně.
"Co si dát ještě jeden?"
Dámy se na sebe podívaly.
"Nebo vám doma žalem pláčou otroci?"
Dámy se rozesmály a začaly potvrzovat, že zůstanou.
Paní Gita začala propadat panice. Alice a já také. S tímhle jsme nepočítaly.
Měly jsme sice nějaké zásoby, ale to bylo málo.
"Mám pro vás jednu báječnou hru! A myslím, že Paní domu také nezůstane pozadu!"
"Houf Dam zaječel nadšením."
"Dámy, ještě technická. Jelikož Paní Gita s prodloužením pobytu nepočítala, pošlu svého otroka na nákup. Dá si některá z vás pizzu? Nebo něco jiného?"
Dámy se rychle dohodly, že to ke jedno, kdo platí, ten vybírá.
Paní Justa něco pošeptala otrokovi, ten se uklonil a odešel. Za chvíli se objevil v civilu a naznačil mi, že chce pustit ven.
Vyprovodila jsem ho za bránu a spěchala zpět.
Dámy se začaly po snídani rozcházet do svých pokojů. Zůstala jen Paní Justa.
"Omlouvám se, drahá hostitelko, ale potřebuji je tu udržet do zítra."
Vytáhla svazek bankovek a podala je Paní Gitě.
"Nechci abys byla škodná."
Paní Gita si peníze nevzala.
"Řekni mi proč? Nejsem pitomá. Proč té svini dáváš náskok? Z jaké jsi jednotky?"
Drobná žena vykulila oči. "Jak víš...?"
Paní Gita se kysele usmála. "Pětadvacet let v armádě..."
"Ach tak." Řekla Paní Justa a sáhla do kabelky. Vytáhla doklad zatavený v plastové fólii. Ukázala ho Paní Gitě.
Ta jen suše polkla a tiše zadakrovala.
Paní Justa počkala, až naše Paní stráví informace a pak se zeptala:
"Můžu se spolehnout...?"
Ukázala bradou na mě a na Alici.
"Samozřejmě. Mám dobře vychované služebnictvo."
"V pořádku. Dělejte si tedy svoje, peníze si vemte, abyste neměly ztrátu. Užijte si prosím společnost Dam a otroků a ničeho se nebojte. Teď vám nic nehrozí. Je ale možné a spíš velmi pravděpodobné, že se sem za pár dní Angela vrátí. Zkuste ji oddělit od těch znetvořených ubožáků a dejte si pozor na Vezíra. Je to zabiják."
"Díky za úkoly, drahá Justo." Ušklíbla se Paní Gita a poslala nás sklidit po snídani.
Dopoledne uběhlo jako voda, protože Dámy si daly vířivku a nenapadlo je nic lepšího, než nařídit otrokům, aby vzali každý do úst lžíci a přenášeli vodu z jednoho kbelíku do druhého. Jen otrokyni si vzaly s sebou do vířivky.
Otroci pobíhali se lžícemi v tlamičkách a měli dobrý důvod. Dámy jim totiž slíbily, že kolik deci vody zůstane v prvním kbelíku, tolik dostane každý ran karabáčem.
Ani nezjistily, že se překulilo poledne.
O půl druhé se vrátil otrok Paní Justy a začal z auta vynášet jídlo. Pizzy, kuřata, saláty, pečivo, dorty, víno a Paní Gitu si získal malým, ale velmi dobrým dortem s pravým marcipánem.
Marcipán Paní Gita miluje.
Dámy se i s otroky sešly k obědu. Jedly dlouho a v klidu. Debatovaly o tom, co se jim v tvrzi líbí, ale i o obyčejných věcech jako sladění barev kostýmku a na zakázku vyráběného bičíku.
Oběd byl sněden, káva vypita a začal čas zábavy. Paní Justa přišla s úžasnou hrou.
Rozestavila na podlahu spoustu velkých figurek na hru Člověče nezlob se a vysvětlila princip hry. Dáma usedne na otroka se zavázanýma očima. Ten musí sbírat figurky ústy, veden povely Dámy. Dáma však na něj nesmí mluvit a jeho pohyby musí kontrolovat dotyky rákosky, nebo bičíku. Která Dáma získá víc figurek, vyhrává. Vyzvala ostatní Dámy, aby si s otroky domluvily systém signálů a nasedly na své živé vysavače. Když se tak stalo, odstartovala soutěž.
Začalo to velmi galantně, kdy si Dámy dávaly přednost a byly velmi tolerantní. Ale jak začalo figurek ubývat, začalo přibývat "náhodných" zásahů bičíkem soupeřícího vysavače a tím zmatení jeho dorozumívání s Paní.
O poslední tři figurky byla svedena opravdová jezdecká bitva.
Vyhrála ji malá, sympatická Dáma s brýlemi a divokým účesem, která dokázala svůj vysavač obdivuhodně ovládat. Reagoval jen na její povely a cizí ignoroval.
Paní Justa předala Dámě její výhru. Stříbrné náušnice ve tvaru stočeného biče.
Při předávání se jí ptala, jak se jí podařilo tak vycvičit otroka.
Dáma se zasmála a místo odpovědi navrhla další hru. Otroci budou odvedeni do kobek a po jednom přiváděni. Budou jim zavázány oči a musí poznat, jakým nástrojem jim byla uštědřena rána na zadek. Zvítězí ta Dáma, jejíž otrok uhádne nejvíc nástrojů.
Aby se Dámy nehádaly, poprosila Paní Gitu, aby se ujala funkce testovací exekutorky.
Odvedla jsem otroky ke kobkám a prvního vyvedla se zavázanýma očima ven.
Byl položen břichem na trestnou kozu a Paní Gita se poprvé rozmáchla.
Rákoska zasvištěla a dopadla na zadek soutěžícího. Uhádl.
Nový nápřah, tentokrát koženou plácačkou. Také uhádl.
Na zadku se mu rýsoval tenký a široký pruh, protože Paní Gita ho opravdu nešetřila. Tenké úzké pádélko neuhádl.
Ani vařečku.
Popletl ale karabáč a důtky z řemínků.
Z celkem dvanácti nástrojů uhádl čtyři.
Jeho Paní mu slibovala pořádný tréning.
Přivedla jsem dalšího. Ten evidentně nebyl s bicími nástroji kamarád, protože uhádl jen dva a odcházel se slzami v očích.
Překvapila otrokyně, která neuhodla jen tawse a kuchyňské prkénko.
Obrovitý otrok Paní Justy uhádl tři nástroje.
Všimla jsem si, jak má osvalený zadek. Ten člověk musel hodně cvičit, sportovat, nebo dřít v nějakém těžkém provozu.
Také to bylo poprvé, kdy jsem ho slyšela promluvit. Měl dunivý silný hlas.
Celou soutěž vyhrála otrokyně. Měla upletený těžký, dlouhý cop, který její Paní používala jako vodítko.
Její Paní tak získala řetízek s přívěskem ve tvaru rozprostřeného karabáče, prohnutého do oblouku, zkříženého s rákoskou. Opět ze stříbra.
Dámy byly spokojené a soutěže je bavily.
Další soutěž následovala po večeři.
Paní Gita umístila na tělo otroka dvacet kolíčků na prádlo. Jeho Paní měla všechny sestřelit rákoskou. to byla velmi rychlá soutěž a Dámy se tak bavily, že se dohodly na třech kolech.
Soutěž v "zápasu otrockým stylem" byla také zajímavá.
Vždy dva otroci dostali na uši, jazyk, chřípí, bradavky a šourek celkem sedm malých svorek. Ve vymezeném prostoru museli své uchránit a cizí strhnout. Nesměli však soupeře nijak držet.
Tato disciplína byla velmi akustická.
Byla spousta kvíkání, skučení a hekání ze strany zápasících otroků a pokřikování a povzbuzování ze strany Dam.
Celou hru vyhrál obrovitý otrok Paní Justy. Měl při své postavě neuvěřitelné reflexy.
Pro svou Paní vyhrál soubor análních hraček. Když mu ji jeho Paní ukázala a něco mu přitom pošeptala, viděla jsem poprvé, že se zatvářil rozpačitě a zrudl jako pivoňka.
Dámy si toho hned všimly.
"Jé, tvoje hračka mění barvy! Ona je ještě panna?" Zasmála se dlouhovlasá slečna.
"No, ano. Tato část jeho těla zatím zahálí."
Paní Gitu zalechtal zlomyslný duch a navrhla Paní Justě, že její hračce je k dispozici kterýkoliv čistící stroj, aby mohla výhru hned vyzkoušet.
Paní Justa se zasmála stejně škodolibě a řekla že to je báječný nápad.
Otvlekla obra do koupelny a s pomocí Paní Gity ho usadila a připoutala ke stroji.
Po celou dobu byly jeho oči velké a pořád se ohlížel, jako by hledal cestu k úniku. Myslím, že kdyby opravdu chtěl, neměli bychom proti němu šanci.
Teď seděl připoutaný ve stroji a očima v rudé tváři těkal sem tam.
Dámy se chvíli potichu bavily nad seznamem mycích programů. Paní Justa jeden vybrala a poručila otrokovi, aby stiskl tlačítko 'START' na područce.
Teď jsem viděla, jak jsem se asi poprvé tvářila já. Dámy ale byly hodné a mimo vyčištění dostal obr příjemnou relaxační masáž.
Ze stroje slézal s úsměvem a slastně se protáhl.
Osušil si ještě vlhká místa a šel za svou Paní zpět do sálu.
Paní mu vybrala černý kolík a podala mu ho.
Znovu zrudnul.
Dámy ho začaly povzbuzovat.
Zrudl ještě víc.
Paní mu něco pošeptala a na kolík a prsty vymáčkla trochu lubrikantu.
Obr si namazal zadek, zavřel oči, zatnul zuby a za pokřiku "Šup tam s ním!", "Vrzy vrz, ať je skrz!" a podobnými si umístil kolík na správné místo.
Dámy se ho ptaly jak se cítí, když už není panna.
Škodolibě ho posadily na židli a zkoušely ho zpovídat. Ale on nemluvil. Měl přivřené oči a poslouchal svou Paní, která mu šeptala cosi do ouška a připadalo mi, že ho uklidňuje.
Dámy se ještě nějakou dobu škodolibě vyptávaly a když z obra nedostaly ani slovo, přestalo je to bavit.
To byl čas ukončit obrovo trápení a Paní Justa ho poslala do koupelny.
Vrátil se za chvíli a umytou hračku vrátil do krabičky.
Po této atrakci už přišla na řadu nejoblíbenější zádava Dam, posílených alkoholem. Drbárna. Nenechaly na nepřítomných známých nit suchou.
Unavení otroci začali poklimbávat.
Dámy se začaly rozcházet do svých pokojů.
Poslední odešla Paní Justa s obrem.
Paní Gita nám pomohla uklidit sál a nahnala nás do postele.
Ležely jsme v posteli a Paní Gita tiše pronesla:"Děvčata, je možné, že se řítíme do obrovského průseru. Chci, abyste věděly, že jsem ráda že vás tu mám."
Měla jsem pocit, že Paní má v očích slzy a vzala ji pevně za ruku.
Opětovala stisk.
To bylo poslední, co jsem vnímala.
