"Svlíkni se!"
Řekla to klidně, něžně, vůbec ne jako domina. Poslechl jsem, shodil svršky a položil je na židli. Postavil jsem se před ní. Stali jsme proti sobě jako trol a víla. Ona malá, křehká, éterická, se zvláštním výrazem v krásných očích a já jako skoro dvoumetrový, už trochu tučnějící hromotluk.
"Ty jsi opravdu velké zvířátko!" Řekla a usmála se. Osahávala si mě. Na chvilku ji zaujal můj pták, zamčený do CB.
"Klekni si!" Klekl jsem si a čekal co se bude dít. "Teď se nám bude líp povídat, že?!" Obešla mě, jemně mi nohou narovnala palec u nohy, o který jsem se opíral a palcem své nohy mi zmáčkla chodidlo. Trochu to zabolelo. Lehce mě kousla, spíše zmáčkla zuby na krku. Potom si vybrala střed lýtkového svalu a opět tam zabodla palec a zatlačila. Zkoušela mě. Zkoušela, kdy a jak začnu reagovat.
"Přivezls ty věci, které jsem chtěla?"
"Ano, Paničko."
"Tak je vyndej a přines!"
Vytáhl jsem z tašky svorky na bradavky, široký obojek a pár drobností. Vzala obojek a chtěla mi ho připnout. Otočil jsem se, aby ho mohla snáze zapnout. Zapla ho a jen zasyčela:"Zůstaň!"
"To abys věděl, co bude následovat, když se bez dovolení otočíš ke mě zády!" Několikrát mě šlehla důtkami.
"Lehni si na postel. Na záda!"
Lehl jsem si na postel. Vytáhla silné bavlněné šňůry a připoutala mi obě ruce k posteli v pozici vzdávajícího se skopčáka. Pak si lehla vedle mě. Hladila mě a tiše šeptala, že dnes to bude takové vanilkové. Jen to dořekla, zabodla mi prst do slabin. Jen jsem hekl. Opět mě začala hladit, pak lechtat a znovu prst zabodnutý do svalu! Hrála si se mnou jako kočka. Přejela mi rukou po hrudníku, vzala mezi prsty mou bradavku a zmáčkla. Zatnul jsem zuby, protože to byl docela silný stisk. Zmáčkla víc. Zatnul jsem zuby.
"Ríká se AU!" Napověděla mi s úsměvem a laškovně se usmála. To byla jasná výzva! Hlavou mi proletělo: "Jo AU by Panička ráda slyšela! Nene, taková bábovka zas nebudu!" A jen jsem beze slova zavrtěl hlavou. Zmáčkla mi druhou bradavku. "Nebo se taky říká Auvajs!" Opět jsem zavrtěl hlavou. "Hmmm, jak chceš!" Znovu mě zmáčkla bradavku až mi z pusy ujelo zakňučení. Pak zas druhou, znovu a znovu mi brutálně týrala mé cecíky. Najednou přestala, začala mě hladit, laskat, olízla mi postupně obě bradavky a do každé si kousla. Usmála se a něco vyndala z věcí na stolku. Nevěděl jsem co, protože široký obojek mi neumožnil sklonit hlavu. Něco mi nasadila na bradavku, ozval se zvuk pumpičky a já ucítil bolest, jak mi podtlak nasál bradavku. To samé udělala i na druhé. Oddechoval jsem a zvykal si na bolest. Nebyla nijak hrozná, jen neustávající. V duchu jsem si začal zpívat monotónní písničku, abych odvedl mysl jinam.
"Jak se ti to líbí?"
"Líbí, Paničko, opravdu!"
Po chvilce mi podtlakové nástavce sundala a lehce si s bradavkami začala hrát. Najednou opět brutální stisk a šílená bolest. Se zatnutými zuby jsem kňučel a přitom slyšel potutelný hlas: "Nebolí to moc? Kdyby ano, já přitlačím!" V tom hlase byla vášeň pro to co mi dělala a byla z něho cítit jízlivost a radost z toho, jak se kroutím. Ještě chvíli mi bradavky zpracovávala. Potom mírně povolila stisk a vyzývavě pronesla: "Co kdybychom zkusili jehličky?" Vykulil jsem oči a tiše zaprosil, aby to nedělala. "Ale no tak! To nejhorší už máš přece za sebou! To zvládneš!" Sáhla za sebe a vytáhla několik balení injekčních jehel. Vytáhla tu největší a mě v tu chvíli napadlo, že jestli mi tohle narve do bradavky, tak proletím stropem jako Faust i s postelí! Jen jsem za sípal a zaprosil, aby tuhle nezkoušela. Postupně jsem vylicitoval tu nejtenčí a souhlasil. Potřela mi bradavku dezinfekcí a odspodu mi ji propíchla bylo znát, že si to užívá a nikam nespěchá, cítil jsem jak jehla bradavkou prostupuje, až vylezla na druhé straně ven. To samé provedla i na druhé bradavce. Posadila se tak, abych na ni viděl a několikrát mi do bradavek cvrnkla prstem. Vždy jsem sebou cukl. Potom vytáhla svorky a dala si záležet abych je viděl. Hlavou mi proběhlo, že to snad nemůže myslet vážně. Myslela! Připla svorky na mé probodnuté bradavky! Zakňučel jsem jak nakopnutý pes a mé sípavé "GRRRRR" jí evidentně udělalo radost. Bolest byla spalující a duněla mi až v hlavě. Párkrát za svorky zatahala. Bylo mi jasné, že moc dobře ví, že tím zesiluje jejich stisk. Potom je naráz sundala. Měl jsem co dělat, abych nezařval nahlas.
"Hmm, to je hodné zvířátko!"
Ležela na boku vedle mě a cvrnkala mi do probodnutých bradavek. Náramně se bavila tím, jak sebou vždy trhnu a chichotala se mým zvukům a pazvukům. Když mi bradavky lehce promáčkla a já se prohnul bolestí, jen s netajenou škodolibostí prohlásila: "Dávej pozor, jsou tu ostré jehly, ať si některou někam nepíchneš!"
Když se nabažila cvrnkání, opět pomalu jehly vytáhla, bradavky mi ošetřila dezinfekcí a pořádně je promasírovala. Už jsem nevěděl jak bolesti uniknout. Opět vzala čepičky a podtlakovou pumpu a... Čekal jsem hodně, ale tohle bylo jako žhavá láva. Proti tomu byla první aplikace podtlaku sranda. Opět jsem po chvilce zaplašil paniku a jen trpně držel se zaťatými zuby a rukama sevřenýma v pěsti. Když Panička viděla, že jsem se uklidnil, sundala obě čepičky a opět tvrdě zaútočila. To už jsem neustál a vylétlo ze mě: "Aúúúúúúúú, Paničko, prosííím, už dost, už neee!"
Usmála se, políbila mě na čelo i na pusu a ještě jednou zmáčkla na potvrzení svého vítězství. Zazmítal jsem se v křeči. Potom mě odvázala. Dovolila mi, abych se napil. Měl jsem v krku jak v sušičce máku.
Když jsem se napil a trochu uklidnil, ukázala mi, ať si lehnu na stejné místo jako předtím. Zašimralo mě na zátylku.
"Neboj, zvířátko, obstálo jsi ve zkoušce a mě potěšilo. Namasíruj mi záda!"
Když jsem jí namasíroval záda, pohladila mě, nařídila mi, abych se oblékl a vyprovodila mě na ulici.
To bylo moje první setkání s Dračí Královnou, jak jsem jí začal sám pro sebe titulovat.
Řekla to klidně, něžně, vůbec ne jako domina. Poslechl jsem, shodil svršky a položil je na židli. Postavil jsem se před ní. Stali jsme proti sobě jako trol a víla. Ona malá, křehká, éterická, se zvláštním výrazem v krásných očích a já jako skoro dvoumetrový, už trochu tučnějící hromotluk.
"Ty jsi opravdu velké zvířátko!" Řekla a usmála se. Osahávala si mě. Na chvilku ji zaujal můj pták, zamčený do CB.
"Klekni si!" Klekl jsem si a čekal co se bude dít. "Teď se nám bude líp povídat, že?!" Obešla mě, jemně mi nohou narovnala palec u nohy, o který jsem se opíral a palcem své nohy mi zmáčkla chodidlo. Trochu to zabolelo. Lehce mě kousla, spíše zmáčkla zuby na krku. Potom si vybrala střed lýtkového svalu a opět tam zabodla palec a zatlačila. Zkoušela mě. Zkoušela, kdy a jak začnu reagovat.
"Přivezls ty věci, které jsem chtěla?"
"Ano, Paničko."
"Tak je vyndej a přines!"
Vytáhl jsem z tašky svorky na bradavky, široký obojek a pár drobností. Vzala obojek a chtěla mi ho připnout. Otočil jsem se, aby ho mohla snáze zapnout. Zapla ho a jen zasyčela:"Zůstaň!"
"To abys věděl, co bude následovat, když se bez dovolení otočíš ke mě zády!" Několikrát mě šlehla důtkami.
"Lehni si na postel. Na záda!"
Lehl jsem si na postel. Vytáhla silné bavlněné šňůry a připoutala mi obě ruce k posteli v pozici vzdávajícího se skopčáka. Pak si lehla vedle mě. Hladila mě a tiše šeptala, že dnes to bude takové vanilkové. Jen to dořekla, zabodla mi prst do slabin. Jen jsem hekl. Opět mě začala hladit, pak lechtat a znovu prst zabodnutý do svalu! Hrála si se mnou jako kočka. Přejela mi rukou po hrudníku, vzala mezi prsty mou bradavku a zmáčkla. Zatnul jsem zuby, protože to byl docela silný stisk. Zmáčkla víc. Zatnul jsem zuby.
"Ríká se AU!" Napověděla mi s úsměvem a laškovně se usmála. To byla jasná výzva! Hlavou mi proletělo: "Jo AU by Panička ráda slyšela! Nene, taková bábovka zas nebudu!" A jen jsem beze slova zavrtěl hlavou. Zmáčkla mi druhou bradavku. "Nebo se taky říká Auvajs!" Opět jsem zavrtěl hlavou. "Hmmm, jak chceš!" Znovu mě zmáčkla bradavku až mi z pusy ujelo zakňučení. Pak zas druhou, znovu a znovu mi brutálně týrala mé cecíky. Najednou přestala, začala mě hladit, laskat, olízla mi postupně obě bradavky a do každé si kousla. Usmála se a něco vyndala z věcí na stolku. Nevěděl jsem co, protože široký obojek mi neumožnil sklonit hlavu. Něco mi nasadila na bradavku, ozval se zvuk pumpičky a já ucítil bolest, jak mi podtlak nasál bradavku. To samé udělala i na druhé. Oddechoval jsem a zvykal si na bolest. Nebyla nijak hrozná, jen neustávající. V duchu jsem si začal zpívat monotónní písničku, abych odvedl mysl jinam.
"Jak se ti to líbí?"
"Líbí, Paničko, opravdu!"
Po chvilce mi podtlakové nástavce sundala a lehce si s bradavkami začala hrát. Najednou opět brutální stisk a šílená bolest. Se zatnutými zuby jsem kňučel a přitom slyšel potutelný hlas: "Nebolí to moc? Kdyby ano, já přitlačím!" V tom hlase byla vášeň pro to co mi dělala a byla z něho cítit jízlivost a radost z toho, jak se kroutím. Ještě chvíli mi bradavky zpracovávala. Potom mírně povolila stisk a vyzývavě pronesla: "Co kdybychom zkusili jehličky?" Vykulil jsem oči a tiše zaprosil, aby to nedělala. "Ale no tak! To nejhorší už máš přece za sebou! To zvládneš!" Sáhla za sebe a vytáhla několik balení injekčních jehel. Vytáhla tu největší a mě v tu chvíli napadlo, že jestli mi tohle narve do bradavky, tak proletím stropem jako Faust i s postelí! Jen jsem za sípal a zaprosil, aby tuhle nezkoušela. Postupně jsem vylicitoval tu nejtenčí a souhlasil. Potřela mi bradavku dezinfekcí a odspodu mi ji propíchla bylo znát, že si to užívá a nikam nespěchá, cítil jsem jak jehla bradavkou prostupuje, až vylezla na druhé straně ven. To samé provedla i na druhé bradavce. Posadila se tak, abych na ni viděl a několikrát mi do bradavek cvrnkla prstem. Vždy jsem sebou cukl. Potom vytáhla svorky a dala si záležet abych je viděl. Hlavou mi proběhlo, že to snad nemůže myslet vážně. Myslela! Připla svorky na mé probodnuté bradavky! Zakňučel jsem jak nakopnutý pes a mé sípavé "GRRRRR" jí evidentně udělalo radost. Bolest byla spalující a duněla mi až v hlavě. Párkrát za svorky zatahala. Bylo mi jasné, že moc dobře ví, že tím zesiluje jejich stisk. Potom je naráz sundala. Měl jsem co dělat, abych nezařval nahlas.
"Hmm, to je hodné zvířátko!"
Ležela na boku vedle mě a cvrnkala mi do probodnutých bradavek. Náramně se bavila tím, jak sebou vždy trhnu a chichotala se mým zvukům a pazvukům. Když mi bradavky lehce promáčkla a já se prohnul bolestí, jen s netajenou škodolibostí prohlásila: "Dávej pozor, jsou tu ostré jehly, ať si některou někam nepíchneš!"
Když se nabažila cvrnkání, opět pomalu jehly vytáhla, bradavky mi ošetřila dezinfekcí a pořádně je promasírovala. Už jsem nevěděl jak bolesti uniknout. Opět vzala čepičky a podtlakovou pumpu a... Čekal jsem hodně, ale tohle bylo jako žhavá láva. Proti tomu byla první aplikace podtlaku sranda. Opět jsem po chvilce zaplašil paniku a jen trpně držel se zaťatými zuby a rukama sevřenýma v pěsti. Když Panička viděla, že jsem se uklidnil, sundala obě čepičky a opět tvrdě zaútočila. To už jsem neustál a vylétlo ze mě: "Aúúúúúúúú, Paničko, prosííím, už dost, už neee!"
Usmála se, políbila mě na čelo i na pusu a ještě jednou zmáčkla na potvrzení svého vítězství. Zazmítal jsem se v křeči. Potom mě odvázala. Dovolila mi, abych se napil. Měl jsem v krku jak v sušičce máku.
Když jsem se napil a trochu uklidnil, ukázala mi, ať si lehnu na stejné místo jako předtím. Zašimralo mě na zátylku.
"Neboj, zvířátko, obstálo jsi ve zkoušce a mě potěšilo. Namasíruj mi záda!"
Když jsem jí namasíroval záda, pohladila mě, nařídila mi, abych se oblékl a vyprovodila mě na ulici.
To bylo moje první setkání s Dračí Královnou, jak jsem jí začal sám pro sebe titulovat.
